To, že je prezident Miloš Zeman velice mstivý muž, že mu chybí velkorysost a na jakoukoli kritiku reaguje zcela nepřiměřenou odvetou, jsme se mohli přesvědčit nejen v minulých letech, ale zvláště v minulých dnech. Přesto všechno jeden důležitý případ jeho pomstychtivého a nenávistného chování v minulých dnech zcela zapadl, i když jsem na něj v jednom ze svých článků rovněž upozorňoval, a proto bych na tento případ chtěl upozornit znovu. V minulých dnech se psalo o případu ministra Daniela Hermana a jeho strýce Jiřího Bradyho.
Někteří kolegové ve vládě, kteří chtějí vypadat před veřejností hezky a velkoryse říkají: „Když už se chtěl ministr kultury Daniel Herman setkat s Jeho Svatostí 14. dalajlamou, klidně mohl, ale proč tak neučinil třeba na konferenci, kterou pořádalo Fórum 2000, nebo někde jinde. Proč ho zval k sobě na ministerstvo? Tím nám značně zkomplikoval život.“
Ve svém posledním článku, který byl na tomto serveru zveřejněn 22. 10. 2016 večer jsem si dovolil vyslovit přesvědčení, že v posledních dnech prezident Miloš Zeman překročil mez, ke které bychom neměli v žádném případě zůstat lhostejní a neměli bychom mlčet. Způsob, jak se český prezident zachoval k Jiřímu Bradymu, který přežil holocaust a celý život o něm píše a přednáší po celém světě jenom proto, že se jeho synovec, ministr Daniel Herman setkal s Jeho Svatostí 14. dalajlamou je již všeobecně znám a nemá smysl tento příběh zde dopodrobna rozvádět. Důležité a také příznačné pro naši zemi však je, jak na počínání prezidenta reaguje veřejnost, ale zvláště politici. Tedy, zda si uvědomují, že je možné, ba nutné konečně něco dělat.
Miloš Zeman, dnes už je zřejmé, že skutečně tragickým řízením osudu současný český prezident, obviňuje kde koho, včetně slavného českého publicistu a literáta, Ferdinanda Peroutku z obdivu k nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi. Činí tak neprávem, protože chce zdůraznit svou vlastní velikost. Povýšit sám sebe ve srovnání s velikány, vůči kterým pociťuje velké nedostatky, ačkoli by nikoho nenapadlo ho s nimi srovnávat. To snad jen on sám cítí potřebu je ponížit, aby sám sebe povýšil.