Úsilí o lepší společnost (aneb My a ti druzí)

11. 11. 2011 | 14:28
Přečteno 6062 krát
Můj minulý komentář nazvaný „Nejen o sametové revoluci“ se snažil reagovat na současné snahy o lepší společnost a kvalitní demokratický systém. A protože je opět listopad nemohl jsem opominout ani událost, která byla později nazvána „Sametová revoluce“, ani stručně poukázat na naše pozdější zklamání.

Článek vyvolal bouřlivou diskusi. To mne nepřekvapuje. A je to pro každého autora velká čest. Ale to, co mě překvapuje pravidelně je, že si většina čtenářů některých podstatných věcí (alespoň podle mého soudu) vůbec nevšimne a dalekosáhle se vyjadřuje k věcem, které jsou zcela nepodstatné. Protože do diskuse čtenářů ke svým článkům zásadně nevstupuji, nezbývá mi, než se vyjádřit prostřednictvím článku nového. I když se obvykle k jednou napsaný textům již nevracím, tentokrát přece jen musím učinit výjimku.

Psal jsem o tom, že velká většina lidí ve skutečnosti přivítala, že se OF pod vedením Václava Havla dohodlo s bývalými držiteli moci, protože zdaleka nebylo jisté, jak vše dopadne a také proto, že velká většina občanů ze strachu režim tiše podporovala, aby se mohla podílet na jeho výhodách (i když jim byl vlastně odporný).
A také jsem poznamenal, že Václav Havel a hrstka podobně myslících lidí kolem něj byla přesvědčena, že tím to všechno teprve začíná, nikoli končí. Skutečné vykoupení totiž předpokládá rozpoznání a přijetí vlastních vin, snahu o jejich odpuštění a také smíření s těmi, na kterých jsme se provinili. A to je vždy věc navýsost osobní a většinou mimořádně obtížná. Nedá se ničím obejít ani nahradit.

Této části úvahy si ale nikdo nevšil, alespoň nikdo z těch, kteří se účastnili diskuse. A přitom se jedná o zcela zásadní příčinu, nebo alespoň jednu z příčin, proč jsme ze své nedávné minulosti tak zklamáni. Jsme totiž přesvědčeni, že příčina našeho zlého osudu leží hlavně mimo nás a je nesmírně obtížné komukoli vysvětlit, že to tak z větší části není.
Velkou pozornost naopak diskutující věnovali přesvědčování svých kolegů i autora, který je zcela určitě hlupák, protože se asi domnívá, že „Sametovou revoluci“ zapříčinil Václav Havel, nebo Kocáb. A vůbec o jaké revoluci mluvíme? Vždyť to byl jen „operetní převrat“, jak píše jeden čtenář.

Vážení čtenáři, věřte mi, že skutečně hlupák nejsem a že si opravdu nemyslím, že jakýkoli dějinný převrat může zorganizovat malá skupina lidí, byť jakkoli mocných. Dokonce jsem přesvědčen, že by to nebylo ani v moci KGB, ani Ústředního výboru KSSS, tehdy v čele s Michailem Gorbačovem, natožpak v silách mocné STB. Tím méně by takovýto převrat sami o sobě mohli zvládnout čeští disidenti. Aby takový zvrat mohl nastat, musí být splněno mnoho podmínek, a to všechny najednou. No, a to právě nastalo v druhé polovině roku 1989. Čeští disidenti však v tomto procesu hráli (rozhodně od roku 1977) mimořádně důležitou roli. Roli ochabující páteře národa, o kterou bylo možné se v oněch těžkých dobách a později ve chvíli převratu, opřít. A to je něco, za co bychom jim měli od rána do večera děkovat.

A nyní se vrátím poněkud zpět k naší snaze neustále svalovat svůj špatný osud na ty druhé, například na Václava Havla. Vůbec je zajímavé, že Václavu Havlovi toho většinou vyčítáme více, než Václavu Klausovi. Například, že nezajistil, aby v zemi vládla spravedlnost.
To se jednoduše řekne, ale jak? Dobře tuto skutečnost ilustruje citát z blogu docenta Jiřího Havla, předního europoslance za ČSSD nazvaného „Kdo má hlídat politické strany?“. autor píše:
Hlubším problémem ovšem je, že sebelepší systém dozoru asi nezmění něco, co je zakořeněno hluboce v nás. Jeden cizinec mi tento týden položil záludnou otázku: Podle statistik prý Češi kradou v obchodech vůbec nejvíc v Evropské unii. Proč tedy chtějí od svých politiků, aby byli jiní? Žádnou duchaplnou odpověď jsem na to nenašel. Spíše jsem zase vypadal jako pitomec.

A právě to je náš největší problém. To autoři diskusních příspěvků ale nevidí. Už Tomáš Masaryk tvrdil, že v Čechách nastane zásadní zvrat, až se přestaneme bát a až přestaneme krást. Kdysi jsem mu nerozuměl, nyní již vím, o čem mluvil. Stále se něčeho bojíme, počínaje budoucností a konče prosazování svého názoru na veřejnosti. Natožpak abychom se zastali stařenky v metru, kterou právě obtěžují přiopilí čtrnáctiletí mladíci. To raději všichni přítomní svalnatci, kteří se v tu chvíli vracejí z fitness center odvrátí tvář. Vždyť jde přece o jejich rodiny, že? A co kdyby si je ti násilníci našli, že? A vůbec, co oni by z toho měli, kdyby se do takových věcí pletli? Určitě jen nepříjemnosti. Pokud jde o to kradení, to snad nemusím ani rozvádět. Když mluvím o tom, že si protestující v Západní Evropě a v USA nevědí příliš rady s tím, jak učinit společnost lepší a že jsou na tom stejně, jako ti, proti kterým protestují. Jsem okamžitě přesvědčován, že se mýlím, že protestující to naopak vědí docela dobře. Jeden z diskutujících píše:

To je nesmysl - a vy to dobře víte, pane Žáku. I obyčejní lidé se vyjadřují velmi racionálně, dávají zajímavé návrhy. Vy moc dobře víte, že problémem je nefunkční demokracie – moc lidu zredukovaná na ubohý formalistický akt – rituál. Nejdříve je třeba rekonstruovat instituce - což podle mě předpokládá jejich totální personální přeobsazení. Jak vybrat a vyzvat vhodné lidi - kteří nahradí psychopaty a kriminálníky v nich – o tom to celé je.

Jak je to jednoduché! Chybný je systém, nikoli my. S námi je prostě všechno v pořádku. Politici, tedy zastupitelé všech stupňů, to prostě nejsme my, to jsou „oni“. To jsou ti psychopati, gauneři a podobně, kteří si na nás vymýšlejí všelijaké podvody. K tomu bych chtěl jenom poznamenat, že znám velmi mnoho lidí, kteří šli do politiky (malé i té velké) s tím nejlepším přesvědčením a také s nejlepšími úmysly. Od několika z nich to byla velká oběť. Jen někteří z nich ale skutečně obstáli. Naše vnitřní konstituce nám totiž klade nečekané nástrahy. V okamžiku, jakmile se před námi otevřou dříve netušené možnosti, které se týkají hlavně moci a s nimi spojených peněz, neumíme se většinou zachovat tak, jak bychom měli. Ale to je vlastnost nás všech, nebo alespoň většiny z nás. Proto také vznik nových politických stran u nás nevede k žádnému řešení. Vždy se v takové straně najde jen velice malé množství lidí, kteří takovýto tlak vydrží. Ale malé množství lidí nemůže vytvořit žádnou politickou stranu, ani malou.

To je jen jeden z důvodů, proč stále zdůrazňují (a mnoho čtenářů se mi vysmívá), že naše situace je řešitelná jen zdola. Tím myslím, že se u nás něco jen těžko změní, pokud budeme stále žádat změnu jen od těch druhých. A to je také důvod, proč u nás může přinést zásadní změnu politických poměrů jen aktivní občanská společnost. Tedy neustálý tlak těch, kteří nemají žádnou politickou moc a nerozhodují o žádných rozpočtech na ty, kteří tuto moc mají a neustálé volání těchto lidí k zodpovědnosti.
V tom spočívá ona moc bezmocných, o které psal již Václav Havel. Kdyby měly mít protesty v Západní Evropě a v USA nějaký rozumný smysl, pak to asi měla být integrace takovýchto struktur občanské společnosti do současného společenského organismu. To se ale nemůže stát dříve, dokud takové struktury nevzniknou. A dokud nevzniknou nemůže také nikdo předpovídat, jak budou vypadat. Proto se mi jen těžko odpovídá na otázku „Co by asi měli lidé dělat?“, kterou mi někteří čtenáři kladou. Prostě cokoli, co oni a jejich přátelé, tam, kde žijí, považují v dané situaci za vhodné.

Není to ale jediný problém, ve kterém jsme uvízli jako v pasti. Tato past spočívá především v tom, že si téměř nevážíme toho, co nemá finanční cenu. Přesněji řečeno, cenu mají takové věci nesmírnou, dokonce jsou často vyjádřitelné i finančně, ale není možné je za nic na světě koupit za peníze. Jedna z těchto věcí je obyčejná lidská poctivost a slušnost (tedy snaha nevyužívat slabostí druhých ve svůj prospěch).
Myslíme si o sobě, jak jsme poctiví, ale výzkumy ukazují, jak velké nedostatky v této oblasti máme. Dokonce i ty evropské národy, na které u nás rádi hledíme svrchu jsou na tom v tomto ohledu lépe. A o slušnosti už ani nemluvím. Vládne u nás přece názor, který tvrdí „Když nevyužiji příležitosti já, využije ji jiný. Byl bych přece blázen.“ Proč právě u nás tolik podnikatelů okradlo při společné činnosti své partnery?
Právě toto „chytráctví“ je příčinou toho, že se v míře korupce začínáme řadit mezi africké státy. A takovýchto nesmírně cenných vlastností, kterých si příliš nevážíme, k jejichž získání nepotřebujeme žádné finanční prostředky, ale jejichž nedostatek nás právě v současné době může přijít hodně draho, se dá vyjmenovat celá řada.

Ještě jednomu hlasu bych rád poskytl prostor, protože je typický. Je z pera Jiřího Havla (v tomto případě nevím, jestli se jedná o europoslance Jiřího Havla):
Nesouhlasím s Vaší větou „Ti, proti kterým se protest obrací, vědí stejně málo, jak společnost zlepšit, jako protestující, kteří usilují o změnu poměrů.“
My, kteří protestujeme a nejsme spokojeni se současným stavem, sice nevíme krok za krokem, co by se mělo přesně dělat k nápravě, ale víme, co je naším cílem: totiž dobrá společnost a dobrý život v ní. Společnost, v níž se respektují lidská práva, lidé jsou si rovni pokud jde o respektování jejich důstojnosti jako lidských bytostí, kteří mají srovnatelné a nikoli nesouměřitelné životní šance a kteří jsou svobodní v mezích zákona, jemuž je třeba aby se zodpovídali všichni bez rozdílu.
Tohle tu v jisté míře bylo, ale nyní vidíme, jak to stále rychleji mizí. Kdo zná cíl, kdo má vizi, tomu stojí zato hledat a najít cestu k uskutečnění.


To také souvisí s tím, že někteří čtenáři mě obviňují, že se obracím proti jakýmkoli protestům, ale tak tomu samozřejmě není. Ne každý protest má ale smysl. Jen takový protest má smysl, kde vystupují dvě dobře formulovaná řešení proti sobě a jedno se snaží prosadit proti druhému. Má tedy smysl prostřednictvím protestu prosazovat například přímé daně proti nepřímým. Ale známé demonstrace v USA mohou učinit jen jediné, upozornit společnost (a to ještě jen její citlivější část), že se k některým svým dětem chová nespravedlivě, to je vše. A to se mi zdá poněkud málo.

To, co by si přál pan Jiří Havel bychom si totiž přáli všichni. Důležité ale je, jak se k tomuto cíli dostaneme. I když si samozřejmě uvědomuji, že česká (a nejen česká) vláda chystá stále dost a dost věcí, proti kterým je možné protestovat, přece jenom vize kvalitativní změny nemůže být založena jen na jakýchkoli protestech, to je prostě málo. Proto jsem přesvědčen, že bez revoluce hlav a srdcí to asi jen těžko půjde, jak už jsem napsal v minulém článku a jak říkal i Tomáš G. Masaryk.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy