V poslední době se opět mluví o nových politických stranách, které mají konečně přivést do sněmovny díky té či oné výrazné osobnosti politiky, kteří konečně zabrání různým zlořádům (například korupci). Vznik nových politických stran u nás však k žádnému řešení nevede. Důvod je docela jasný. Jsme takoví, jací jsme a jiní v danou chvíli jen těžko budeme. Jen malá část z nás všech dokáže odolávat nástrahám moci a peněz, které jsou nutně s politickými funkcemi spojeny.

A to platí i pro většinu lidí, kteří šli do politiky s těmi nejlepšími úmysly a kteří jí obětovali i hodně svého pohodlí. Tvrdím, že žádná nová strana, která může v tuto chvíli vzniknout, nemůže nabídnout občanům, že jejich problémy bude schopna vyřešit lépe, než ostatní existující strany. To by musela nabídnout na svých kandidátkách místa těm morálně nejosvědčenějším osobnostem napříč politickým spektrem. Právě to však udělat nemůže. Platí totiž pravidlo, že naši politici nemohou myslet, cítit a jednat lépe, než společnost, ze které vzešli.

Plodná cesta tedy vede jiným směrem. Je třeba vytvořit samočisticí společenský organismus, který by průběžně z politiky odstraňoval ty osoby, které neobstojí (rovněž napříč politickým spektrem). To představuje systematickou, dlouhodobou a obtížnou práci. Jak ale takový organismus vytvořit?

Především si musíme uvědomit, že politické strany jsou také součástí občanské společnosti, i když se v současné době k tomuto rodnému listu nehlásí. Je to prostě ta část občanské společnosti, která usiluje o moc. To může být vždy jen ta menší část. Ta větší část občanské společnosti (tedy ta, kterou dnes nazýváme „občanská společnost“ ve vlastním slova smyslu) se věnuje jiným úkolům. Cesta spočívá v tom, že se tyto dvě části naučí spolupracovat, přesněji řečeno, že si ona druhá část občanské společnosti vynutí (když to jinak nepůjde) spolupráci oné části první. V druhé části občanské společnosti (v té, která neusiluje o moc) pracují lidé, kteří nemají žádnou moc a také nerozhodují o žádných finančních prostředcích. Mohou tedy velice dobře plnit kontrolní úlohu.

Tato možnost se otevírá jako vynikající perspektiva na všech úrovních, ale zvláště na úrovni obecní a regionální, kde je přece jenom o něco lépe vidět na případnou nekalou politickou činnost. Zvláště, kdyby pomohli občanským organizacím takovouto činnost organizovat moudřejší a prozíravější členové politických stran. Tím by se vše zjednodušilo, protože by se taková aktivita mohla opřít o již vytvořenou regionální stranickou strukturu.

Ve stylu: „Pomozte nám, abychom se zbavili těch, kteří do slušné politiky nepatří a kteří našemu programu a straně dělají jen ostudu.“ Právě to by mělo být hlavním zájmem všech politických stran. A že jsou slušné, to o sobě přece tvrdí všechny, alespoň před volbami.

Jde jen o to, jestli je současná česká občanská společnost, tj. ona její větší část, která neusiluje o moc, dostatečně připravena. O politických stranách ani nemluvím. Česká společnost se ráda donekonečna zabývá teoretickými úvahami, je třeba začít konečně jednat. To souvisí i s cílem think-tanku Glopolis, kterým je vytvoření odvážné, ale realistické vize pro Českou republiku pro příštích patnáct let. Jedna věc je vytvořit vizi, to zcela jistě zvládneme. Druhá pak, přispět k jejímu naplňování. A právě to je náš odvěký problém, kterým by se měl Glopolis již nyní zabývat. Uskutečňování obtížných věcí očekáváme totiž vždy od těch druhých. Mohl bych samozřejmě dodat i k této věci konkrétní podněty, ale to bych již překročil vymezený prostor.

Psáno pro think-tank Glopolis