Že prezidenta Miloše Zemana obdivují, ba zbožňují jeho obdivovatelé je zcela samozřejmé. Co není samozřejmé je skutečnost, že jsou jím fascinováni, ba uhranuti i jeho nepřátelé. Ať udělá jakoukoli hloupost, zdá se jim to být podivné a podezřelé a okamžitě začnou slídit po tom, jakáže tajuplná záhada se za takovýmto činem nevyzpytatelného génia skrývá. Není přece možné, aby se takovýto stratég a fascinující analytik dopouštěl tak hloupého jednání, jako my ostatní. Za tím je zcela jistě něco jiného. Přední český politolog Jiří Pehe například píše:

„Asistoval-li prezident u puče den po volbách, v nichž strana zdaleka nedosáhla kýženého výsledku, bylo cílem evidentně něco jiného. Zeman je příliš dobrý politický analytik, aby nevěděl, že způsob i načasování takového puče, způsobí ve straně rozvrat. Proč by ale chtěl prezident ČSSD rozvrátit? Logická odpověď zní, že pokud Zeman nemůže mít v podobě ČSSD silnou prezidentskou stranu, je v jeho zájmu, aby bylo celé stranické spektrum rozdrobené, neschopné dohodnout se na silné vládě. Jenom takový scénář dělá z prezidenta ústředního politického hráče i v situaci, kdy za sebou nemá vlastní silnou stranu a vládu. Je-li ale cílem rozkolu v ČSSD v Zemanově režii skutečně oslabit parlamentní systém, v němž proti prezidentovi stojí vláda sebevědomých stran, pak v Zemanově režii momentálně hrají, aniž by si to plně uvědomovali, i představitelé ANO, TOP 09, občanských demokratů a lidovců, když vylučují většinovou koalici, která by měla 103 hlasů.“

A dále doporučuje hnutí ANO, aby se spolupráci s ostatními stranami nevyhýbalo, i kdyby to byla spolupráce jen na čas. A to v zájmu toho, aby byla ovládnuta nepřiměřená prezidentova rozpínavost. A tvrdí, že by něco takového mohlo přivítat i sobotkovské křídlo ČSSD. Jsem přesvědčen, že se tento úctyhodný odborník tentokrát mýlí hned několikrát.

Především, v minulých dnech jako ostatní komentátoři připouštěl, se Michal Hašek a jeho spolupracovníci dopustili nebetyčné hlouposti. Ale u prezidenta Zemana již za stejným jednáním vidí geniální strategický záměr. Když nestranně pozoruji, co všechno prezident Miloš Zeman dělá proti svým vlastním zájmům (a nemusel by), vůbec nepochybuji, že jeho jednání, alespoň většinou neřídí žádné promyšlené strategické záměry, natožpak záměry geniální.

Hnutí ANO slíbilo svým voličům, že nebude spolupracovat s ODS a s TOP 09. Kdyby takový slib hned na počátku své politické dráhy porušilo, těžko by jí něco takového voliči odpustili. Krocení divokého prezidenta může být dostatečným argumentem pro odborné politology, nebo pro ústavní odborníky, nikoli pro obyčejné voliče.

A konečně jsem přesvědčen, že by vedení Bohuslava Sobotky v ČSSD v žádném případě nepřivítalo, kdyby jí takováto pravicová koalice odstavila od moci právě ve chvíli, kdy má možnost sestavit vládu. Jiří Pehe se mýlí i v tom, že ČSSD léta nebude spolehlivou koaliční stranou. Právě nebývalá aktivita velkého množství členů strany v posledních dnech, kteří se postavili proti neserióznímu jednání některých členů vedení nasvědčují, že by tomu do budoucna mohlo být i jinak. A rozhodně by to nemuselo trvat několik let.