Tímto fejetonem bych chtěl ještě volně navázat na svůj již zveřejněný text o chystaných přijímacích zkouškách (Střední školy a přijímací zkoušky) a dopovědět něco, co tam bylo jen naznačeno. Zaměňujeme totiž vzdělanost za pouhou povrchní informovanost, která má skutečně daleko do pochopení jakýchkoli vzájemných souvislostí. Na to jsem upozornil již v minulém článku. Nyní bych chtěl připomenout, že i nabývání oněch běžných vědomostí, které nabízí škola většinou opravdu, jak se říká, „bolí“. Vyžaduje totiž poctivou práci a něco takového lidskou bytost vždy určitým způsobem proměňuje (stejně jako jakákoli jiná poctivá práce). Veškerá naše přirozenost se jakékoli proměně brání. A právě to je spojeno s bolestí.

Jen to, co se nás nedotýká, co kolem nás letí jaksi mimoběžně, například nějaká povrchně přijímaná informace nemá tento proměňující charakter. Proto také tak zvané „vygooglované“ vědomosti nepředstavují žádné vzdělání. Vzdělává nás jen to, co do hloubi pochopíme a přijmeme. Ale pozor! Jakékoli informaci, ke které zaměříme svou pozornost, nabízíme možnost, aby nás ovlivnila. Na tom je přece založena reklama.

Samozřejmě, že chápu pojem vzdělávání daleko šířeji, než jako pouhé získávání vědomostí, ale nemohu přijmout tvrzení, že to, na čem záleží, je naučit se zacházet s informacemi, které mohou být uloženy v nějakém úložišti. Tak tomu opravdu není. Skutečné vzdělání je jen vzdělání vtělené. Než takové vtělení proběhne, trvá to určitou dobu. Vtělení vždy vyžaduje proměnu a to je zpravidla náročný a také bolestný proces.

Tomu dnes již málokdo rozumí. A po pravdě řečeno, i v minulosti tomu jen málokdo rozuměl. Synové a dcery přijímali spíše doporučení a příkazy rodičů, nebo moudřejších vychovatelů (pokud takové měli) a příliš se nezamýšleli nad tím, jak vše funguje. Důležité ale bylo, že když někdo na svém vzdělávání poctivě pracoval (byť se ona práce týkala jen nabývání vědomostí), docházelo postupně k určité vnitřní proměně toho, kdo tímto procesem procházel.

Jestliže si však spleteme vzdělávání s pouhým nabýváním informace, k žádné hlubší proměně z principu ani dojít nemůže. Každé skutečné vzdělání vyžaduje hlubší porozumění, tj. vhled a to představuje nezanedbatelnou práci. Bez této práce nemohu do žádného obtížnějšího problému proniknout. K tomu nestačí jen povrchní informace a schopnost (byť jakkoli dokonalá) s informacemi pracovat.
Tím není řečeno, že i nepřitažlivé a nepopulární předměty a výuková témata nemohou být vyučována zajímavě a přitažlivě. Desítky, ba stovky kantorů na školách (a ve školních družinách), ale zvláště těch, kteří působí v oblasti neformálního vzdělávání, dokazují pravý opak. O tom jsem se nedávno opět přesvědčil při návštěvě divadelního představení na jedné škole, kam chodí děti s poruchami učení. Naučit se text celého představení pro některé z nich nebylo vůbec jednoduché, ale díky přístupu a zkušenosti báječných učitelek to dokázaly. A byl to pro ně jistě nezapomenutelný zážitek na celý život. Právě takové zkušenosti proměňují.

Musíme konečně opustit iluzi, kterou nám současná doba tak často a tak ráda sugeruje. Ta iluze spočívá v tom, že jsme neustále přesvědčováni, že cokoli chceme, můžeme získat s co nejnižšími náklady. To je rádoby „kapitalistické“ myšlení. Ve skutečnosti myšlení hloupé a na hlavu postavené. Každá věc, která za něco stojí, je skutečně drahá. A vzdělání, které za něco stojí, je třeba vždy vyvážit zlatem. To neznamená, že to zlato musí být v podobě kovové, nebo v podobě peněz. Vlastně dokonce ani v této podobě být nemůže. Může mít jedinou podobu: podobou energie a času, kterou jsme schopni něčemu takovému věnovat.

Článek byl původně napsán pro portál NIDV MŠMT