Je velice obtížné proniknout k příčině problémů, které sužují paní ministryni Helenu Válkovou. Obávám se, že ani ona sama tyto příčiny příliš dobře nenahlíží a jako většina lidí, kteří se dostanou do podobné situace, má docela přirozenou tendenci promítat tyto příčiny navenek, tj. mimo sebe. Dlouholetá zkušenost ovšem říká, že právě toto je ten nejhorší možný způsob. Vždy se totiž vyplatí začít od sebe. Pozorně jsem prostudoval výpovědi jednotlivých účastníků sporu. Jsou mimořádně zajímavé. Jako vnější pozorovatel si dovolím vyslovit dojem, kterým na mne situace, do kterých se paní profesorka Válková dostává (jak ona se domnívá nikoli vlastní vinou), působí.

Paní profesorka Helena Válková je po celý svůj profesionální život známa jako vrcholový právní expert. To je důležité si dobře uvědomit. Právě tato skutečnost hraje zřejmě zásadní úlohu v jejím vztahu k jejím podřízeným. Na jednu stranu proto, že si jako spolupracovníky dokáže vybrat špičkové experty ve své oblasti (prostě ví, kteří z nich to jsou). Na druhé straně i oni její žádosti o spolupráci rádi vyhoví, protože paní profesorka Helena Válková má v odborných právních kruzích velice dobrou pověst.

A právě tato příliš dobrá odborná pověst je pravděpodobně jednou z příčin, do které se politička Helena Válková chytila ve své nové roli ministryně, na kterou ji žádné speciální školení nemohlo připravit, jako pavouk do své vlastní sítě. Politik totiž musí být vybaven jinými osobními vlastnostmi, než expert. Především musí být schopen si nechat poradit, stejně jako podnikatel (má-li být ovšem úspěšný). Tuto vlastnost jasně dokazuje například předseda hnutí ANO Andrej Babiš, který si tuto vlastnost sebou přinesl i do politiky. Což vyžaduje značnou otevřenost a pokoru vůči okolí. Zvláště v oblasti, kterou daný politik spravuje. Zatímco experti udělují vždy a za všech okolností ty nejlepší rady. Kdyby tomu bylo jinak, nebyli by to asi dobří experti pro danou oblast. Politik nebo podnikatel tyto rady přijme nebo nepřijme, odpovědnost nese ale vždy jen on, nikoli expert, ten je jen v roli poradce.

A nyní si představme, co se může stát, když se najednou z ničeho nic ocitne špičkový expert v roli politika, zvláště jestliže má mít na starosti oblast, ve které před tím působil jako expert. Mohou nastat v podstatě dva případy: buď se na tuto úlohu již nějakou dobu připravoval, například jako poslanec Parlamentu, a potom většina inteligentních lidí pochopí, že politická činnost se nedá redukovat na odbornou expertízu, nebo takovou průpravu nemá, a potom je to obvykle katastrofa.

U nás nastala v poslední letech ve dvou případech. Prvním a přímo modelovým příkladem je případ pana exministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, který byl odborníkem na energetiku, ale byl si jist, že díky tomu zvládne i problematiku sociálních věcí a to jen proto, že byl vrcholovým manažerem (tj. expertem). Sociální práce přece nemůže být žádná zvláštní odbornost (alespoň ne v jeho očích), vždyť se týká jen pracujících a on je dokonce manažer. A proto této problematice také vůbec nerozuměl. Nakonec se ukázalo, že nerozumí ani problematice IT, ve které se vydával za odborníka. Spletl si ale vědecko-technické výpočty, s kterými byl pravděpodobně dobře obeznámen s hromadným zpracováním dat, které mají úplně jinou povahu, a také vyžadují zcela jiný přístup. A kromě toho byl vybaven (jako vrcholový manažer) nezkrotnou touhou ukázat konečně pracujícím, zač je toho loket.

Jeho mimořádná „úspěšnost“ v oboru volala tak do nebe, že ho jeho vlastní strana donutila ve vhodnou chvíli odstoupit. Navíc byl Jaromír Drábek člověkem, který neměl v sociální oblasti ani minimální vzdělání. Sociální práce je velice náročný obor (jak dobře ví současná paní mistryně Michaela Marksová), obávám se, že ještě náročnější, než kybernetika, kterou pan ministr vystudoval a to proto, že pracuje s živými lidmi. To se ale intelektuálům technického zaměření běžně stává, že humanitním vzděláním a společenskovědními obory prostě pohrdají. Jaromír Drábek se nekriticky odvážil převzít ministerstvo, kde se bez podobného vzdělání neobejde. Jeho selhání bylo dokonalé.

Nejhorší však je, že selhal i ve svém vlastním oboru, když si neuvědomil, že hromadné zpracování dat se řídí jinými postupy, než systémy, kterým se většinu života asi věnoval a elektronický systém hromadného zpracování dat, za který nesl vrcholnou zodpovědnost, se mu zhroutil pod rukama, protože si neuvědomil, že zkoušet takový systém pouhé tři měsíce nestačí. To je ale znalost, kterou má každý průměrně zkušený operátor počítače, ti to panu ministrovi mohli říci. Ale oni mu to přece říkali. Média z té doby o tom jasně svědčí. Proč by jim však takový vrcholový expert na kybernetiku a manažer naslouchal? To přece on je schopen posoudit nesrovnatelně lépe, nebo snad ne?

Obávám se, že podobným případem, jako Jaromír Drábek, ale jeho ženskou modifikací je paní profesorka Válková. Stejně jako on podléhá jakémusi odbornickému zkratu. Na jedné straně je schopna si vybrat pro každou oblast vrcholové experty a specialisty a současně ty nejdůvěryhodnější z nich, prostě proto, že ví, kteří z nich to jsou, jak jsme již napsali. Když je ale řízením příslušných oblastí pověří, soustavně je obchází a rozhoduje za jejich zády, i proti jejich vyslovenému přání, protože ona ví přece všechno daleko lépe než oni i v oblastech, na které se před tím vůbec nespecializovala.

To je typický Jaromír Drábek, ale tentokrát v sukních. Tímto způsobem v politice nikdo dlouho neobstojí. A to je také příčina potíží paní ministryně Heleny Válkové. Jestliže si vyberu spolupracovníky, zvláště náměstky, musí být za svou oblast plně zodpovědní. Ministryně musí být schopna se s nimi dohodnout, nikoli s pocitem, že za dění v resortu je odpovědna jen ona, jejich rozhodnutí obcházet, nebo dokonce soustavně jednat v rozporu s ním, jak dosvědčuje Pavel Štern. A takovýmto způsobem jednala pravděpodobně paní ministryně i v případě paní Hany Marvanové. Své náměstky snad jmenovala ve světlé chvíli proto, že si uvědomila, že jsou danou oblast schopni zvládnout lépe, než ona sama. Jaký smysl má tedy jejich rozhodnutí obcházet, nebo ignorovat, to je zcela iracionální, ale rozhodně politicky nevhodné. Ministryně, která se neumí dobře pohybovat v roli politika, bude i nadále svou stranu, ať chce nebo nechce, jen poškozovat. Prostě proto, že to jinak neumí.

Paní ministryně je podle mého soudu naivně přesvědčena, že o její ministerstvo usilují sociální demokraté. Někteří vlivní lidé v ČSSD sice říkají, že by paní profesorka Válková měla ministerstvo spravedlnosti opustit, ale ČSSD o toto ministerské křeslo nijak neusiluje. Proč také? Sociálně demokratičtí ministři jsou poměrně úspěšní tam, kde jsou, včetně ministra školství a rozhodně mají zájem svou práci dokončit, nikoli pouštět se do nových úkolů a navíc za někoho druhého řešit problémy, které oni sami nezpůsobili. Hnutí ANO a Andrej Babiš by tedy musel opět hledat mezi svými lidmi. A pokud bych mu mohl radit, měl by to udělat co nejrychleji. A nemusel by zrovna chodit daleko, jedna žhavá kandidátka s mimořádně dobrou pověstí tu přece je, i když by asi justiční mafie z ní příliš nadšené nebyly.

A na závěr ještě jednu poznámku. Paní profesorku Helenu Válkovou mimořádně pobouřilo, že její náměstek Pavel Štern podal policii zprávu o její snaze získat informace, na které (podle něj) neměla právo, protože tak to bylo dohodnuto se zadavateli této informace, totiž že poskytnou své údaje Probační a mediační službě a komisi, kterou při ministerstvu zřídí, ale nikoli dalším osobám. Vzhledem k tomu, že paní ministryně nebyla členem komise, cítil se tímto slibem vázán. Ale paní ministryně se cítila být pobouřena a tvrdila, že ona přece není žádná třetí osoba a navíc, že je pověřena dohledem nad Probační a mediační službou. Kromě toho může přece studovat i přísně tajné dokumenty.

Jenže o to přece vůbec nejde. To, o co jde, je důvěryhodnost. Je dobře, že Pavel Štern si tu svou uchoval. Nejvíce ale paní ministryni pobouřilo, že cestou z policie se Pavel Štern obrátil na Lidové noviny a obsah svého hlášení jim stručně ohlásil. To Helena Válková označila přímo za útok na hnutí ANO. Ale pravý opak je pravdou. Nic nemohlo pomoci Andreji Babišovi a tedy i hnutí ANO více, než právě toto hlášení. Jen nechápu, jak je možné, že si toho zatím nikdo nevšiml?

Lidové noviny napsaly: „Tendr zadala Probační a mediační služba, která v jeho rámci provedla průzkum trhu. Jádro sporu je v tom, že paní ministryně chtěla znát konkrétní nabídky, ačkoliv součástí průzkumu byl závazek probační služby, že nabídky nedá z ruky a využije jen pro svou pracovní skupinu,“ tvrdí Štern. Ministryně ho prý opakovaně obešla a vyžadovala informace přímo od šéfky probační služby Jitky Čádové, která jí je rovněž odmítla poskytnout.

Proč vlastně pomohl Pavel Štern Andreji Babišovi a tedy i hnutí ANO? Významní opoziční představitelé přece tvrdí, že se Andrej Babiš, jako význačný český miliardář snaží ovládnout také český mediální trh, zvláště poté, kdy se rozhodl vstoupit do politiky. Toto ovládnutí má podle představitelů opozice jediný cíl, ovlivňovat veřejné mínění ve prospěch své politické skupiny, tedy hnutí ANO a potlačovat všechny informace, které by mu mohly uškodit.

Lidové noviny v současné době přece vlastní Andrej Babiš a představme si na chvíli, že by tomu tak skutečně bylo. Jak by asi jednal šéfredaktor, na kterého by se Pavel Štern obrátil s podobnou zprávou? Uveřejnil by ji neprodleně? Těžko. A protože ji neprodleně uveřejnil, tvrdím, že tím, že se Pavel Štern obrátil na Lidové noviny, Andreji Babišovi a nejen jemu, ale i hnutí ANO nejenže neuškodil, nýbrž vysloveně prospěl. Tím totiž přirozenou cestou prokázal, že se Andrej Babiš do práce medií, která vlastní nijak nevměšuje, i když přinášejí zprávy, které jeho hnutí nijak neprospívají. On se přece mohl obrátit na nějaký list nakloněný opozici, například na Respekt, nebo na některého z jejích novinářů.

Mírná ztráta voličských preferencí, která potkala v poslední době hnutí ANO, není tedy způsobena nějakými nepřejícími vnějšími živly, které jsou vůči hnutí ANO nepřátelské, ale slepotou, která ranila většinu členů tohoto klubu a neochotou vyměnit paní profesorku Válkovou, dokud je ještě čas, a nedej bože, dříve, než si zničí svou odbornou pověst, jako Jaromír Drábek.