Návrhu přijímacích zkoušek na střední školy jsem se věnoval již před časem, v době, kdy na ministerstvu školství teprve vznikala jeho rámcová, tj. pracovní koncepce. Ale už tehdy měl tento návrh velké množství mocných odpůrců. Kladu si tedy otázky, proč vlastně? Vždyť v té době nikdo ani nemohl znát, jak bude výsledný návrh vypadat. Šlo tedy jen o to, že vůbec nějaký takový návrh bude. Právě to způsobilo největší rozruch a právě to způsobuje největší zděšení jeho oponentů i v současné době.



Mají prostě pocit, že se ministerstvo (MŠMT), tedy stát, plete do něčeho, do čeho mu nic není. Vzdělání je přece věc rodičů, daného studenta (nebo studentky) a příslušné školy. Jak si tento triumvirát věci mezi sebou zařídí, je jen a jen jeho soukromá záležitost. A stát by se podle těchto mudrců do tohoto vztahu vůbec neměl plést.

Je jasné, že zavedení přijímacích zkoušek z jazyka mateřského a z matematiky je vedeno dobrými úmysly, aby se na střední školy dostali studenti, kteří jsou na studium dostatečně připraveni. Ostatně, řada středních škol své přijímací zkoušky dělá již proto, že zájem o přijetí je takový, že daná škola nemůže (při nejlepší vůli) umožnit studium všem. A na některých školách existují přijímací zkoušky proto, že všechny zájemce ani přijmout nechtějí.

Vytýká snad někdo těmto středním školám, že nutí základní školy ve svém okolí, aby se při vzdělávání zaměřily na testy k přijímacím zkouškám a tím zhoršily kvalitu vzdělávání, jak namítá proti ministrově koncepci vynikající český odborník na vzdělávání Tomáš Feřtek? Zatím jsem alespoň žádnou takovou námitku neslyšel. A to je rozhodně nespravedlivé. Už proto, že přijímací testy, které připravuje ministerstvo, nemají pouze zaškrtávací charakter, ale budou obsahovat také otevřené otázky, které vyžadují skutečné vědomosti. Nestačí prostě odhadnout správné řešení z několika možných.

Nemohu se zbavit dojmu, že hlavní chybou ministra (alespoň z pohledu jeho kritiků) je, že bude nabízet školám (na rozdíl od různých soukromých agentur) tyto testy zcela zdarma. A druhou chybou je, že střední školy budou muset využít těchto testů k prozkoušení základní úrovně znalostí všech uchazečů na střední školy. Z pohledu ministra Marcela Chládka jsou ale právě to největší výhody jeho koncepce. Umožní totiž školám ušetřit velké množství peněz, které až dosud (tj. za současného stavu věcí) odčerpávaly soukromé agentury. Nehledě k tomu, že výsledky testů budou přenositelné.

Je zcela jasné, že by ministerstvu školství nikdo nezazlíval, kdyby vydalo požadavek, že střední školy mají povinně přijímat studenty na základě přijímacího řízení. Naopak, ještě by ministra oslavovaly, jak chytré opatření to učinil. Tím by se soukromým agenturám otevřel úžasný prostor pro podnikání ve školství. Ale ministr Marcel Chládek udělal něco zcela nečekaného. Rozhodl, že přijímací testy připraví ve vlastní režii a navíc ještě budou pro školy zcela zdarma. Něco takového se mu přece nesmí trpět, že ano.
Objevují se proto takové protiargumenty, jako, že přece ti, kteří udělají úspěšně přijímací zkoušku, ještě nemusí složit úspěšně maturitu. To opravdu nemusí. Zvláště budou-li odbývat studium, jak to někteří studenti běžně dělávají. Další námitka: ředitelé základních škol v tak velkém počtu s touto koncepcí souhlasí jen proto, že nedovedou své žáky motivovat ke studiu. A že tedy hledají jakoukoli i vnější motivaci, aby je donutili učit. A právě hrozba nepřijetí na střední školu je takovou vnější motivací. Jenže pedagogové tvrdí, že vnější motivace není to „pravé ořechové“. Tím je právě a jedině motivace vnitřní.

Jako příklad studentů s vnitřní motivací se často uvádějí studenti z Asie, nejčastěji z Číny. Jejich obrovská touha vybřednout z bídy (pro jejich české kolegy většinou jen těžko představitelné) je vede k obrovským obětem a k touze po vzdělání, která je pro ně jedinou nadějí, že se v jejich životě něco změní. Tak si ale říkám, jestli právě tohle je ta vhodná „vnitřní“ motivace. Jestliže nedovedeme motivovat své studenty vnitřně (a to nedovedou ani ministrovi kritici), spokojím se rád i s motivací vnější. Současný stav je ale možné jen těžko nadále tolerovat.

Jednotné přijímací zkoušky na střední školy rozhodně nejsou tím hlavním problémem, za který bychom měli MŠMT kritizovat. Čertovo kopyto se skrývá někde jinde, totiž v uzavřenosti českého vzdělávacího systému. Pan ministr Chládek je přesvědčen, že lidé, kteří se nedostanou na střední školy, půjdou do učení. Řada odborníků namítá, že právě lidé s výučním listem patří k těm nejméně zaměstnávaným. Pan ministr ale říká, že je to způsobeno špatnou restrukturalizací učňovských oborů.

Jsem si však jist, že je to poněkud složitější. Již ve svém prvním článku na toto téma jsem upozornil, že bez maturity dnes není možné dělat ani pokladní v supermarketu. Učňovské vzdělání je z hlediska zaměstnavatele stále jen vzdělání základní, proto se rodiče tak usilovně snaží za každou cenu protlačit své dítě na jakoukoli střední školu. Bez středoškolského vzdělání není možné jakýmkoli způsobem na tento druh vzdělání navázat. Stát se učněm je v České republice stále z větší části společenské stigma. Výborným nápadem je proto mistrovská zkouška, která je schopna tuto uzavřenost částečně překonat, ale ta otevírá studium jen na technických školách.

Proto si myslím, že tu chybí druhý, stejně důležitý krok, který by logicky doplňoval jednotné přijímací zkoušky na střední školy, které řadu současných uchazečů o studium ze středoškolského studia nutně vyloučí. Prostě z toho důvodu, že daný uchazeč nebude v příslušné době dobře připraven.

Ministerstvo školství by mělo ve spolupráci se svými dceřinými institucemi, které se takovými činnostmi zabývají (jako je například Národní institut pro další vzdělávání) vytvořit všem zájemcům o vzdělávání takovou vhodnou vzdělávací infrastrukturu, která by jim usnadnila opět se do středoškolského vzdělávání zapojit (i v pozdějších letech života) v rámci zájmového vzdělávání. V době elektronického komunikace by to neměl být žádný velký problém. Rozhodně by také stálo za úvahu promyslet, jak takto nabyté vědomosti řádně a co nejjednodušším způsobem prokázat a certifikovat. A to je právě ten největší nedostatek, který ale panu ministrovi žádný z renomovaných odborníků nevytýká, a to je dost zvláštní.

Článek byl původně napsán pro portál NIDV MŠMT