Každý rok se na jeho konci před začátkem toho příštího zamýšlíme, jaký asi bude rok následující. Tím spíše na konci roku 2016, kdy se zdá, že tak, jako v první třetině dvacátého století se začínají hlásit o slovo podivné existence, kterým není zatěžko k prosazení svých politických cílů vědomě využívat těch nejpodlejších lží. Dobrým příkladem mohou být hlavní zastánci a propagátoři britského brexitu, kteří se jen několik dní po svém vítězství v referendu přiznali, že si důvody pro vystoupení Velké Británie z Evropské unie prostě vymysleli, a britská veřejnost jim opravdu velice ráda naslouchala.

Dalším příkladem je celé okolí nově zvoleného prezidenta USA Donalda Trampa, stejně jako on sám. Tyto skutečnosti není třeba podrobně rozvádět, jsou všeobecně známé. Ale i kontinentální Evropa se takovými podivnými bytostmi může pochlubit. Snaží se prosadit ve Francii, v Německu, v Holandsku, ale i u nás, nebo v Rakousku. Všechny je spojují dvě základní vlastnosti.

Vždy se snaží o rozklad (tj. o destrukci). Jestliže země, kde působí, jsou již součástí nějakého vyššího celku, jsou hlavními zastánci a propagátory jeho opuštění. Stav, kdy se jejich země nacházela mimo takový vyšší celek, líčí, jako cosi téměř ideálního a přesvědčují své spoluobčany, že se mnoho jejich problémů vyřeší, jen co se účasti v takovém vyšším společenství vzdají. Spojování a vzájemná spolupráce je z nějakého důvodu to nejstrašnější, čeho se tyto skupiny lidí obávají. Jejich základním heslem je: „Každý sám pro sebe!“ A z toho plyne i jejich nacionalizmus, charakterizovaný například heslem: „Evropa národů.“ Není třeba se divit, že například právě Donald Trump byl přímo u vytržení, když se Britové vyslovili pro opuštění Evropské unie.

Druhá vlastnost, všem vyznavačům podobného pojetí světa společná, je, že rádi slibují něco, co nemohou splnit. Ta je ovšem důsledkem oné první. K něčemu takovému se odpovědný politik nikdy nepropůjčí, protože ví, že nejvýznamnější projekty současného světa prostě není možné uskutečnit bez vyššího typu vzájemné spolupráce. Tam již prostě nestačí, že různé národy a jejich státy budou každý po svém a za sebe hájit své egoistické zájmy. Tam musí táhnout všichni za jeden provaz k dosažení jednoho cíle. Jestliže to nedokážou, mohou zahynout všichni. Typickou ukázkou je ekologie planety Země. To je také důvod, proč o něčem takovém nechce například Donald Trup (stejně jako jeho ideový předchůdce Václav Klaus) nic slyšet.

I u nás se v roce 2017 budou konat parlamentní volby. Je téměř jisté, že v České republice žádná politická skupina neovládne parlament, tak jako u našich sousedů. To však neznamená, že zde neexistují lidé, kteří popřávají sluch právě takovým silám, o kterých jsme výše psali. Existují. A právě na ně se obrací například současný český prezident Miloš Zeman, aby v nich vzbuzoval různé obavy, které pak politicky využívá ve svůj prospěch.

Co nás v souvislosti s tím vším, o čem jsme již psali, asi očekává v roce 2017? Zcela jistě naše budoucnost může stát jen na základech toho, k čemu jsme se dopracovali v minulosti, a to vnitřně i jinak. Proto můžeme s jistotou tvrdit, že tato země a její lidé prodělala od roku 1989 úžasný rozvoj ve srovnání se stejně dlouhým obdobím předtím. Zcela jistě mohli její občané dosáhnout i více. Ale buďme k sobě navzájem alespoň trochu milosrdní. Všichni přece máme svá osobní omezení.

Toto vše vlastně píšu proto, abych své milé spoluobčany a spoluobčanky upozornil na to, že bychom se konečně měli již přestat zabývat politiky a více se zabývat sami sebou. Této zemi se povede dobře jen v tom případě, že se povede dobře nám. Když říkám povede dobře, tak mám na mysli kvalitu života jako takovou, nikoli jen finanční nebo obecně ekonomický růst. Politici mohou v tomto ohledu obstarat jen jistý rámec, to je ale všechno. Většinu musíme odpracovat my sami. A ještě něco. Neměli bychom naivně věřit, že lidé jsou jeden od druhého navzájem odděleni. A že osud jednoho z nás se toho druhého vůbec netýká. Ve skutečnosti vše nasvědčuje tomu, že nás navzájem spojuje tajemná síť. Co druhému činíš, ve skutečnosti sám sobě činíš, ať dobrého, či zlého. Ti, co hlásají myšlenku: „Každý sám pro sebe,“ a všechno to další, co se k ní pojí, jsou proto zcela mimo realitu se všemi důsledky, které to pro ně bude mít. Přeji všem čtenářkám a čtenářům v roce 2017 hodně zdraví, co nejvíce tvůrčích nápadů a také co nejvíce úspěchu v životě a v podnikání. Ale především hodně pochopení a vnímavosti pro druhé.