Patologie českého voliče
Patologie je lékařská věda, zabývající se studiem a diagnostikou nemocí živých systémů. Pojem vychází z řeckého slova pathos, „zážitek“ nebo „muka“, a logia, „výčet“. Jestliže tedy mluvíme o patologii českého voliče, máme na mysli jeho dnes již zřejmě opravdu těžce nemocnou duši, která ho neomylně vede k tomu, že při posledních volbách do Parlamentu České republiky odevzdal nadpoloviční většinu hlasů hnutí ANO 2011, SPD Tomia Okamury a KSČM.
Přitom každý, kdo jen zpovzdálí a vlažně sleduje politiku dobře ví, že téměř všechno pozitivní, co pro voliče připravila poslední vláda bylo dílem ministrů z řad ČSSD nebo KDU-ČSL. Andrej Babiš jejich práci buď vyloženě sabotoval, nebo, když to již nebylo možné, snažil se připsat jejich úspěchy na vlastní konto. S tím, že peníze na to vše dal vlastně on. Ačkoli on nemá na co dávat peníze, to vše bylo vždy rozhodnutí celé vlády, tj. její většiny a tu měla přece ČSSD a KDU-ČSL.
Nicméně, Andrej Babiš ví, jak překřičet všechny ostatní a na hloupé české voliče to přece stačí. Ti ho zřejmě obdivují i za to, jak dokonale okradl onen nám všem nepřátelský Brusel v případě Čapího hnízda. Že to nezaplatí Andrej Babiš, ale oni sami ze svých peněženek? Nevadí. Babiš je ale někdo. A takovýho přece stojí za to volit. Ale vraťme se ještě na chvíli k ČSSD a ke KDU-ČSL. Rozumně uvažující člověk by řekl, že voliči při volbách ocení, co ta která strana pro ně udělala, zvláště v oblasti sociální, a to i přes to, že se obě strany dopustily celé řady nepříjemných chyb a ČSSD ještě víc, než KDU-ČSL.
Ne tak český volič. Tomu stačí dobrozdání Andreje Babiše, že všechny klasické strany kradnú a okrádají zemi, jedině ANO 2011 a její členové přinášejí skutečnou záchranu pro tuto zemi. Prý jsou stranou novou, nesystémovou, na rozdíl od stran klasických. Není nic platné, že investigativní novináři mnohokrát prokázali, že Andrej Babiš sám je typickým produktem jak předlistopadového, tak polistopadového systému.
Především dodnes není vůbec jasné, kde vzal finanční prostředky na tak rozsáhlé podnikání, k jakému se postupně dopracoval a on sám se k tomu odmítá vyjadřovat. Ale co je nadmíru jasné je, že již od počátku devadesátých let udržoval velice těsné kontakty s předními českými politiky jak z řad ODS, tak ČSSD, včetně Miloše Zemana. Takže jeho náklonost k současnému presidentovi pochází již z této doby. Ty vazby mohou být ale i daleko těsnější.
A nyní se stručně zabývejme samotnými členy tzv. hnutí ANO 2011. Buď byli před vstupem do hnutí členy jiných politických stran a potom trpí stejnými charakterovými nedostatky, jako všichni jejich členové a členky. Jak by asi řekl Andrej Babiš „kradnú“ ve stejné míře jako oni. Všichni ale přece víme, že božský Andrej má velkou spasitelskou moc. Tím, že vstoupí tito lidé do jeho hnutí, případně učiní pokání, je jim udělena svátost odpuštění a tím se z nich v okamžení stávají zcela noví lidé, schopní ochránit tuto zemi před takovým neštěstím, jako je Kalousek nebo Sobotka.
A potom jsou tu ještě lidé, kteří nikdy žádnou politickou činnost nevyvíjeli. Těm není samozřejmě co odpouštět, ale to neznamená, že jejich charakter je o něco kvalitnější. Není. Mají stejné nedostatky jako všichni ostatní a v tu chvíli vystoupí ta pravá postava a ukáže veřejnosti na skupinu kolem sebe a zvolá, to jsou ti praví, ti vám přinesou štěstí a řešení všech problémů, po kterém tak dlouho toužíte. Ti ostatní vás jen okrádali a ničili.
A nyní si položme otázku: „Ničili nás ministři a poslanci ČSSD a KDU-ČSL v minulém volebním období?“ Právě naopak. Pochopili to čeští voliči? Určitě nikoli. Ranila je těžká slepota. Dávají přednost přisprostlému podvodníkovi, který je vážně podezřelý z dlouhodobé spolupráce se Státní tajnou bezpečností. Tomáš Masaryk říkal, že v Čechách bude dobře, až se Češi přestanou bát a až se odnaučí krást.
Z toho si vzal poučení jak Andrej Babiš, tak Tomio Okamura. Oba totiž šíří mezi voliči strach. Andrej Babiš z tradičních politických stran a Tomio Okamura z uprchlíků a z Evropské unie. A mezi českým voličstvem něco takového stále spolehlivě funguje, tím spíše, když jim oba protagonisté vysvětlí, že je buď klasické politické strany, Evropská unie, nebo ti nebezpeční uprchlíci nepochybně okradou. A to způsobuje v hlavách českých voličů takovou paniku, že to k volebnímu úspěchu, jak se zdá, stačí.
A na závěr ještě několik slov k vlastním příčinám velkého úbytku hlasů pro ČSSD. Hlavní příčinou volebního propadu nebyl volební program, ale obrovská nedůvěryhodnost představitelů ČSSD na všech možných úrovních. Příkladem je pražská organizace ČSSD, která již léta připomíná z větší části spíše mafiánskou galérku, než cokoli jiného a se kterou si ústředí stále neví rady.
Tito lidé ze svého středu systematicky vytěsňují každého, kdo by jim mohl vidět na prsty. Na posled ministra zdravotnictví Ludvíka. Již jsem psal o tom, že ČSSD dlouho spoléhala na své tradiční voliče na onu rusofilsko-zemanovskou skupinu. Ve chvíli, kdy Miloš Zeman ponížil předsedu vlády Bohuslava Sobotku bylo najednou jasné i rusofilsko-zemanovskému křídlu v ČSSD, že Miloš Zeman nenávidí stranu, kterou kdysi vedl natolik, že každého aktivního člena strany považuje za svého úhlavního nepřítele.
A Miloš Zeman všem svým podporovatelům také jasně naznačil, komu mají dát ve volbách přednost, a to i přesto, že představitelé jejich názorového křídla měli na kandidátkách ČSSD poměrně velké zastoupení, na rozdíl například od skupiny městských liberálů, kteří podporují Jiřího Dienstbiera. Ti se tedy začali poohlížet po skupině, kterou by mohli s dobrým svědomím podpořit. Jak se zdá, byla to Česká pirátská strana. Když od výsledku ČSSD v minulých volbách odečteme tu část voličů, která odešla k hnutí ANO 2011 a tu část voličů, která přešla k České pirátské straně, pak dostaneme přibližně výsledek, kterého dosáhla ve volbách ČSSD. Část hlasů ČSSD odlákala asi i SPD Tomia Okamury.
To, co nás potkalo, je skutečně tragické a jestli z toho vyjdeme se zdravou kůží, nebo jen s drobnými šrámy, pak to bude velký zázrak. Existuje jedno prastaré přísloví: „Kdo seje vítr, sklízí bouři.“ Tentokrát se asi české voličstvo nezasadilo jen o vyvolání bouře, ale spíše o vznik velkého uragánu. Horší je, že rozpoutané živly nerozlišují, kdo a co zavinil. Jakmile začnou běsnit, jedinou naději mají ti, kteří co nejrychleji utečou. Takový uragán, ale nesrovnatelně větších rozměrů, vyvolali na přelomu dvacátých a třicátých let i Němci.
V této situaci se můžeme asi jen modlit k našim národním patronům. Vždyť přece zázraky se také občas dějí, jak zkušenost ukazuje. A za této situace nám asi nic jiného, než spolehnout se na zázrak, nezbývá.
Přitom každý, kdo jen zpovzdálí a vlažně sleduje politiku dobře ví, že téměř všechno pozitivní, co pro voliče připravila poslední vláda bylo dílem ministrů z řad ČSSD nebo KDU-ČSL. Andrej Babiš jejich práci buď vyloženě sabotoval, nebo, když to již nebylo možné, snažil se připsat jejich úspěchy na vlastní konto. S tím, že peníze na to vše dal vlastně on. Ačkoli on nemá na co dávat peníze, to vše bylo vždy rozhodnutí celé vlády, tj. její většiny a tu měla přece ČSSD a KDU-ČSL.
Nicméně, Andrej Babiš ví, jak překřičet všechny ostatní a na hloupé české voliče to přece stačí. Ti ho zřejmě obdivují i za to, jak dokonale okradl onen nám všem nepřátelský Brusel v případě Čapího hnízda. Že to nezaplatí Andrej Babiš, ale oni sami ze svých peněženek? Nevadí. Babiš je ale někdo. A takovýho přece stojí za to volit. Ale vraťme se ještě na chvíli k ČSSD a ke KDU-ČSL. Rozumně uvažující člověk by řekl, že voliči při volbách ocení, co ta která strana pro ně udělala, zvláště v oblasti sociální, a to i přes to, že se obě strany dopustily celé řady nepříjemných chyb a ČSSD ještě víc, než KDU-ČSL.
Ne tak český volič. Tomu stačí dobrozdání Andreje Babiše, že všechny klasické strany kradnú a okrádají zemi, jedině ANO 2011 a její členové přinášejí skutečnou záchranu pro tuto zemi. Prý jsou stranou novou, nesystémovou, na rozdíl od stran klasických. Není nic platné, že investigativní novináři mnohokrát prokázali, že Andrej Babiš sám je typickým produktem jak předlistopadového, tak polistopadového systému.
Především dodnes není vůbec jasné, kde vzal finanční prostředky na tak rozsáhlé podnikání, k jakému se postupně dopracoval a on sám se k tomu odmítá vyjadřovat. Ale co je nadmíru jasné je, že již od počátku devadesátých let udržoval velice těsné kontakty s předními českými politiky jak z řad ODS, tak ČSSD, včetně Miloše Zemana. Takže jeho náklonost k současnému presidentovi pochází již z této doby. Ty vazby mohou být ale i daleko těsnější.
A nyní se stručně zabývejme samotnými členy tzv. hnutí ANO 2011. Buď byli před vstupem do hnutí členy jiných politických stran a potom trpí stejnými charakterovými nedostatky, jako všichni jejich členové a členky. Jak by asi řekl Andrej Babiš „kradnú“ ve stejné míře jako oni. Všichni ale přece víme, že božský Andrej má velkou spasitelskou moc. Tím, že vstoupí tito lidé do jeho hnutí, případně učiní pokání, je jim udělena svátost odpuštění a tím se z nich v okamžení stávají zcela noví lidé, schopní ochránit tuto zemi před takovým neštěstím, jako je Kalousek nebo Sobotka.
A potom jsou tu ještě lidé, kteří nikdy žádnou politickou činnost nevyvíjeli. Těm není samozřejmě co odpouštět, ale to neznamená, že jejich charakter je o něco kvalitnější. Není. Mají stejné nedostatky jako všichni ostatní a v tu chvíli vystoupí ta pravá postava a ukáže veřejnosti na skupinu kolem sebe a zvolá, to jsou ti praví, ti vám přinesou štěstí a řešení všech problémů, po kterém tak dlouho toužíte. Ti ostatní vás jen okrádali a ničili.
A nyní si položme otázku: „Ničili nás ministři a poslanci ČSSD a KDU-ČSL v minulém volebním období?“ Právě naopak. Pochopili to čeští voliči? Určitě nikoli. Ranila je těžká slepota. Dávají přednost přisprostlému podvodníkovi, který je vážně podezřelý z dlouhodobé spolupráce se Státní tajnou bezpečností. Tomáš Masaryk říkal, že v Čechách bude dobře, až se Češi přestanou bát a až se odnaučí krást.
Z toho si vzal poučení jak Andrej Babiš, tak Tomio Okamura. Oba totiž šíří mezi voliči strach. Andrej Babiš z tradičních politických stran a Tomio Okamura z uprchlíků a z Evropské unie. A mezi českým voličstvem něco takového stále spolehlivě funguje, tím spíše, když jim oba protagonisté vysvětlí, že je buď klasické politické strany, Evropská unie, nebo ti nebezpeční uprchlíci nepochybně okradou. A to způsobuje v hlavách českých voličů takovou paniku, že to k volebnímu úspěchu, jak se zdá, stačí.
A na závěr ještě několik slov k vlastním příčinám velkého úbytku hlasů pro ČSSD. Hlavní příčinou volebního propadu nebyl volební program, ale obrovská nedůvěryhodnost představitelů ČSSD na všech možných úrovních. Příkladem je pražská organizace ČSSD, která již léta připomíná z větší části spíše mafiánskou galérku, než cokoli jiného a se kterou si ústředí stále neví rady.
Tito lidé ze svého středu systematicky vytěsňují každého, kdo by jim mohl vidět na prsty. Na posled ministra zdravotnictví Ludvíka. Již jsem psal o tom, že ČSSD dlouho spoléhala na své tradiční voliče na onu rusofilsko-zemanovskou skupinu. Ve chvíli, kdy Miloš Zeman ponížil předsedu vlády Bohuslava Sobotku bylo najednou jasné i rusofilsko-zemanovskému křídlu v ČSSD, že Miloš Zeman nenávidí stranu, kterou kdysi vedl natolik, že každého aktivního člena strany považuje za svého úhlavního nepřítele.
A Miloš Zeman všem svým podporovatelům také jasně naznačil, komu mají dát ve volbách přednost, a to i přesto, že představitelé jejich názorového křídla měli na kandidátkách ČSSD poměrně velké zastoupení, na rozdíl například od skupiny městských liberálů, kteří podporují Jiřího Dienstbiera. Ti se tedy začali poohlížet po skupině, kterou by mohli s dobrým svědomím podpořit. Jak se zdá, byla to Česká pirátská strana. Když od výsledku ČSSD v minulých volbách odečteme tu část voličů, která odešla k hnutí ANO 2011 a tu část voličů, která přešla k České pirátské straně, pak dostaneme přibližně výsledek, kterého dosáhla ve volbách ČSSD. Část hlasů ČSSD odlákala asi i SPD Tomia Okamury.
To, co nás potkalo, je skutečně tragické a jestli z toho vyjdeme se zdravou kůží, nebo jen s drobnými šrámy, pak to bude velký zázrak. Existuje jedno prastaré přísloví: „Kdo seje vítr, sklízí bouři.“ Tentokrát se asi české voličstvo nezasadilo jen o vyvolání bouře, ale spíše o vznik velkého uragánu. Horší je, že rozpoutané živly nerozlišují, kdo a co zavinil. Jakmile začnou běsnit, jedinou naději mají ti, kteří co nejrychleji utečou. Takový uragán, ale nesrovnatelně větších rozměrů, vyvolali na přelomu dvacátých a třicátých let i Němci.
V této situaci se můžeme asi jen modlit k našim národním patronům. Vždyť přece zázraky se také občas dějí, jak zkušenost ukazuje. A za této situace nám asi nic jiného, než spolehnout se na zázrak, nezbývá.