Je skutečně neuvěřitelné, jak se (zvláště v poslední dny) objevují články osobností, které většina veřejnosti vlastně považuje za nestranné, případně nezávislé. A většina z nich kupodivu vyznívá v prospěch současného prezidenta ČR Miloše Zemana. Říkají přibližně toto:



„Je sice pravda, že národ více rozděluje (je myšlen Miloš Zeman), mluví často sprostě, navíc jeho mluvčí označuje Evropskou unii za novou nacistickou říši a on proti tomu sebe méně neprotestuje, a tedy s tím asi souhlasí, ale co naplat! Podívejte se na takového profesora Jiřího Drahoše, Michala Horáčka, Marka Hilšera nebo Pavla Fischera. Jak oni na těch prezidentských setkáních mluví slušně a kultivovaně, a to náš lid nesnáší. A vůbec, co tím chtějí naznačit? Že jsou lepší než ostatní lidi? Co jiného? Taková sebestřednost! To Miloš Zeman je přece jenom něco jinýho. A vůbec, co bychom se s těmi pravdoláskaři bavili. Zeman to má stejně vyhraný a pravděpodobně už v prvním kole“

Díky Bohu nemá a jeho stoupenci to velice dobře tuší. Stejně tak jako nejen tuší, ale i dobře vědí, že není schopen obstát v přímé konfrontaci s kterýmkoli ze čtyř hlavních kandidátů: Jiřím Drahošem, Michalem Horáčkem, Markem Hilšerem a Pavlem Fischerem. Jiní jdou na to poněkud chytřeji, jako například dlouholetý oddaný poradce Václava Klause, Bohumil Doležal. Ten náhle prozřel a zjistil, že kdyby v případném druhém kole prezidentských voleb proti sobě kandidovali Miloš Zeman a Jiří Drahoš, on by k volbám nešel.

Jiří Drahoš je pro něj nepřijatelný (není sice tak úplně jasné proč, ale to asi není důležité), takže by svým dílem přispěl k tomu, aby lidé volili i nadále Miloše Zemana. Svou příležitost hledají ale i jiní snaživci. Když například pan Mirek Topolánek přes veškerou svou snahu zjistil, že mu česká veřejnost příliš nedůvěřuje, náhle prozřel a zjistil, že Jiří Drahoš je vlastně kandidát Andreje Babiše. To zní podobně, jako když si Miloš Zeman v minulých prezidentských volbách vymýšlel ty nejhorší pomluvy na svého protikandidáta Karla Schwarzenberga.

A to se ani nechci příliš rozepisovat o informaci komunistického poslance Ondráčka (bývalého příslušníka komunistických pohotovostních pluků), že kandidát na prezidenta Michal Horáček spolupracoval s StB. Michal Horáček se před tím postavil proti zvolení poslance Ondráčka do čela jednoho výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Je vidět, že stále platí: „Podle činů poznáte je.“ A to se vztahuje jak na prezidentského kandidáta pana Mirka Topolánka, tak na poslance Ondráčka. Není divu, že voliči panu Topolánkovi nedůvěřují, když podává takové výkony již v kampani před volbami. Účelové výmysly a pomluvy, které mají zostudit mé konkurenty, to je disciplína, kterou mistrně ovládá právě Miloš Zeman, jak přesvědčivě doložily minulé presidentské volby.

Takovýmito příspěvky se to zvláště na internetu jen hemží. Již na tom je vidět, jak velký strach má hradní skupina o své znovuzvolení a jak málo si ve skutečnosti věří. Současný prezident ČR Miloš Zeman investoval obrovské množství energie do svého znovuzvolení a jeho zklamání, v případě, že tato naděje nedojde naplnění, bude úměrná této investici. Miloš Zeman uvažuje dost přímočaře: voliči Andreje Babiše jsou i moji voliči. Jde to až tak daleko, že přesvědčil ty, kteří mu v České sociální demokracii drží palce, aby odevzdali ve volbách svůj hlas hnutí ANO 2011, nikoli své straně a tím se na ní dopustili té největší zrady, jinak by nemohla ČSSD získat tak zoufalý volební výsledek, jaký získala. Stoupenci Miloše Zemana v ČSSD naslouchají hnutí jeho mysli, a prezident se o to ani nemusí příliš snažit. To Andrej Babiš dobře ví, a proto si ho pěstuje jako svou nejlepší a nejtvrdší hůl na Českou stranu sociálně demokratickou.

Miloš Zeman se ale v jedné věci velice mýlí. On a Andrej Babiš nejsou dva v jednom, jak rád tvrdí. Naděje, které čeští voliči spojují s volbou Andreje Babiše, případně s volbou ANO 2011, jsou zcela jiné, než naděje, spojované s volbou Miloše Zemana za prezidenta v druhých přímých prezidentských volbách. To potvrzují i výzkumy veřejného mínění před prvním kolem prezidentských voleb. Miloš Zeman podle nich dostane asi 32 %, Jiří Drahoš asi 21 % a Michal Horáček pravděpodobně 10 až 11 %. Pokud tomu tak bude, musí se ale uskutečnit druhé kolo voleb. Jestliže však zbývajících sedm kandidátů dodrží svůj slib a vyzve své voliče, aby podpořili profesora Jiřího Drahoše, může Miloš Zeman funkci prezidenta jen těžko obhájit.

Zatímco Andrej Babiš, případně hnutí ANO 2011 představuje pro českého voliče symbol prosperity a cesty k budoucím hospodářským úspěchům, i když si tyto úspěchy hnutí ANO 2011 přivlastnilo na úkor svých partnerských koaličních stran, prezident je starý muž, jehož zdraví se neustále zhoršuje a který rozhodně nezvládne pětiletý prezidentský mandát ani po zdravotní stránce. Jaký má tedy smysl, aby zvítězil v prezidentských volbách? A na jak dlouho by to asi bylo?