V Praze je asi nejzajímavější skupinou volební koalice nazvaná Spojené síly pro Prahu, ve kterém hraje hlavní úlohu TOP 09, STAN a KDU-ČSL (kromě dalších menších politických skupin a výrazných osobností) a které vede Jiří Pospíšil a Hana Marvanová. Tato volební koalice má zcela konkrétní a jasný volební program, který představuje v 106 bodech velice srozumitelně a jasně, a to se o ostatních rozhodně říci nedá. Rozhodně ne v tomto rozsahu. Kdybych měl právo volit poslance Magistrátu Hlavního města Prahy, což nyní nemám, neváhal bych ani chvíli.

Poslední dobu přicházejí zprávy, že v Praze by měla nejlépe uspět ODS a strana Pirátů. Upřímně řečeno neberu to příliš vážně. Pan docent Svoboda při diskusi totiž nezapůsobil jako přesvědčivý kandidát na primátora. O důvěryhodnosti dalších členů ODS ani nemluvím. Piráti stále těží a ještě delší dobu budou těžit z toho, že jsou to tak říkajíc „mladá telata“ v tomto případě tedy „mladá pirátská telata“. To nemyslím v žádném případě jako urážku, nýbrž jako konstatování skutečnosti, že ve straně Pirátů je velice mnoho mladých lidí a to jí dávává vynikající předpoklady, aby se s jejími kandidáty ztotožnili právě mladí lidé, bez ohledu na to, jak kvalitní a promyšlený program tato strana má. A on opravdu zatím příliš kvalitní není.

Po pravdě řečeno, v jejich věku jsem uvažoval stejně nebo podobně, proto jim nemám vlastně co vyčítat a jejich snahy ve mně vzbuzují spíše sympatie než co jiného. Jediné, v čem mají skutečně jasno je elektronizace státní správy. A potom také to, že se nechtějí spolčovat s trestně stíhanými osobami, které se poslední dobou tlačí do politiky. Myslím, že kdyby Pirátská strana prosadila právě digitalizaci státní správy a vše, co s tím souvisí, zasloužila by se o tuto zemi víc než dost.

Ale ve všem ostatním, již mají zmatek, více či méně. Velké množství referend, které Pirátská strana původně navrhovala, je nesmysl od samého začátku. Referenda mají smysl v případě řešení místních problémů, kde je možné položit jednoznačnou otázku o problémech, ve kterých se obyvatelé vyznají a které se jich také bezprostředně týkají. Já vím, že to vše je velice dobře míněné, a zvláště u lidí mladšího věku tyto návrhy vzbuzují nesmírné sympatie. Snaží se ukázat volené politiky jako někoho, komu jsou zájmy lidu ve skutečnosti lhostejné. Chtějí tedy zajistit, aby si lid prostřednictvím příslušných referend, mohl své zájmy obhájit sám. Tak to ale není a oni by to měli vědět lépe než kdo jiný, vždyť už jsou také součástí volené politiky. Nebo se snad chtějí chovat jako Andrej Babiš a jeho tzv. „hnutí“ ANO 2011, kteří stále tvrdí, že oni politici nejsou, že politici jsou jen ti druzí? Asi ano.

Kdyby se měly prosadit všechny návrhy na referenda z programu Pirátské strany, pak by se asi lidé v České republice ureferendovali. Přemýšlivému člověku se nechce věřit, že někdo rozumný si může takovou pitomost zapsat do volebního programu a současně to myslet vážně. I tak je většina místních referend neplatných pro nízkou účast. Jak by to asi dopadlo, kdyby stát byl nucen podle návrhu Pirátské strany organizovat drahá celostátní referenda, ke kterým by nakonec nepřišlo dostatečné množství účastníků a jejich výsledek by nebyl platný? A ještě několik slov o tom, zdali referenda mohou skutečně ochránit veřejnost a její oprávněné zájmy před politiky. Zcela jednoznačně nemohou. Důkazy je možné najít na každém kroku a kdo má oči k vidění, tak je vidí.

Předseda strany SPD, Tomio Okamura, který považuje tzv. přímou demokracii bez jakéhokoli omezení za svou hlavní politiku například usiluje o to, aby Česká republika vystoupila z Evropské unie a z NATO. Zcela jasně počítá s tím, že běžný občan České republiky není naprosto schopen reálně posoudit, že něco podobného jde proti jeho nejvlastnějším národním zájmům. A když mu v tomto úsilí ještě trochu pomůže vylhaná elektronická propaganda řízená z Moskvy, podobně jako při referendu o vystoupení Velké Británie z Evropské unie, mohlo by se to přece podařit. A přesto všechno tato strana, která straší své spoluobčany uprchlíky, kteří tu ani nejsou, jen by možná mohli být, získala ve volbách docela slušnou podporu. Jejich argumentace o ochraně národních zájmů je tedy zcela jasný podvod, ale jak to vyložit například lidem, kteří jsou ochotni podporovat ve volbách tak plastické charaktery, jako je například Miloš Zeman?

Ještě další příklad? Tak tedy ano. Každý, kdo sleduje dlouhodobě politiku dobře ví, že v minulém funkčním období vlády se za zájmy těch nejvíce potřebných zasazovaly dvě koaliční vládní strany, ČSSD a KDU-ČSL. Hnutí ANO 2011 pod vedením Andreje Babiše a také za jeho horlivého přispění, všechny důležité návrhy, s kterými tyto dvě strany přicházely blokovalo. Navíc Andrej Babiš přesvědčil veřejnost, že ty zákony, které připravily ministerstva vedená ministry za ČSSD a KDU-ČSL a které vláda schválila, prošla díky tomu, že on Andrej Babiš na ně ve své velkomyslnosti poskytl peníze, jinak by se o nich vůbec nemohlo jednat. Je to tedy vlastně jen a jen jeho zásluha.

Českým občanům zřejmě vůbec nedošlo, že by Andrej Babiš na to, co schválí vláda, musel poskytnout peníze tak jako tak, protože ČSSD a KDU-ČSL měla v tehdejší vládě většinu. Podle toho ale také dopadly volby, zvláště když prezident Miloš Zeman svým příznivcům v ČSSD zcela nedvojsmyslně naznačil, že tentokrát mají volit Andreje Babiše a jeho lidi. Na tom je dobře vidět, jak manipulovatelná je často běžná veřejnost, která při svém rozhodování upřednostňuje spíše emocionální jednání a nevěnuje žádný čas tomu, o co politické skupiny, které se ucházejí o jejich přízeň vlastně usilují. Proto tak oceňuji srozumitelnost a pochopitelnost, s jakou představuje svůj program koalice Spojené síly pro Prahu.

A je tedy zcela zřejmé, že referendum není žádnou zárukou prosazování spravedlivých zájmů. Stačí tým dovedných manipulátorů a lidé jsou schopni v referendu nikoli obhajovat své spravedlivé zájmy, ale jít přímo proti nim. To, že si občané Velké Británie zvolili odchod z Evropské unie, a to na základě zcela falešných a zmanipulovaných informací, je toho jasným důkazem. Britská vláda od svého rozhodnutí vystoupit z EU ale ustoupit nechce, i když se manipulátoři k tomu, že předkládali veřejnosti vymyšlené a falešné informace záhy přiznali.

A na závěr ještě jedna připomínka, která se týká senátorských voleb. Jsem neobyčejně rád, že se pan profesor Jiří Drahoš nenechal strhnout pomluvami, která na jeho adresu šíří současná senátorka paní profesorka Syková, která v minulém období kandidovala za ČSSD, ale nyní to zřejmě nepovažuje za jistou perspektivu a rozhodla se přejít k hnutí ANO 2011. Jiří Drahoš se vyjádřil v Deníku z 27.8.2018 velice klidně:
Paní profesorka Syková v jednom rozhovoru už naopak oznámkovala nejen mě, ale i ostatní kandidáty, aby vysvětlila, proč ostatní nikdy, zatímco ona jako jediná vždy. Přitom já se opravdu divím, že vůbec kandiduje, když ve svém profesním působení selhala jak lidsky, tak manažersky.