Před dávnými a dávnými časy, za devatero horami a devatero řekami jsme žili, kdy ještě slovo něco znamenalo a mnohdy stačilo jen k potvrzení dohod, smluv, jednání. Každý si stál za svým slovem, protože to byla jeho vizitka, s kterou kráčel po celý život. Vizitka, na kterou byl člověk hrdý a nemusel na ni mít žádný titul vpředu ani vzadu. Vizitka, s kterou, když končil svoji životní pouť, odcházel rovnou vzhůru, ať již jsme přesvědčeni, že do nebe či do jiných světů.