Velké osobnosti vždy přijdou v pravý okamžik, když už si člověk myslí, že je vše „v pytli“, že přijde už jen tragédie. Syndrom Blanických rytířů skutečně v dějinách existuje, i když to mnohdy trvá dlouho, asi tak, jako s božími mlýny. Miroslav Tyrš se objevil, jakoby „náhodou“ právě v době českého obrození, které pozvedalo českého ducha, aby se vrhl na pozvedání českého těla, které také „úpělo“ pod rakouským absolutismem. Osvícené mocnářství však na druhé straně paradoxně, ačkoliv hleděno jen pohledem z dnešní doby ovíněné termínem „doby temna“, zachovávalo, co bylo vynalezeno po další desetiletí. Tehdy naštěstí neexistovala žádná verze demokracie, která by veškeré návrhy a nápady rozmělnila v parlamentních a politických okecáváních vniveč. A tak nám mocnářství zanechalo základy mimo jiné katastrů, školství, úřednického systému, četnických stanic, hasičských dobrovolníků, což v současnosti drtíme demokraticky nájezdy nekonečných reforem.

A tak nyní, v době, kdy těla českých mládenců a děvčic „úpějí“ pod hrůzami mnohahodinového sezení, navíc v špatné poloze, nesprávného komunikování nohama, rukama a pánvemi v chůzi, špatného stání, ohýbání se či sezení v autě nebo u oběda. Tělo, tedy hlavně kostra a její údělný pán, páteř, trpí a úpí. Zpočátku se nic neděje, ale za čas se tělo kroutí, záda bolí, nutí se polykat brufeny podle masivních reklamních návodů farmaceutických velkomafií. Tato cesta vede do pekel, tedy na invalidní vozík.

Budeme národ invalidů ještě dřív, než nás zastoupí kyborgové a roboti?

A tak jako blaničtí rytíři vyjel do boje s našimi zkroucenými a bolavými těly, hlavně zády, novodobý Tyrš, aby napravoval naše svaly, naše kostry a zachránil nás před budoucností na vozíku. Bohužel tu však nemáme osvícené mocnářství, které by jeho metody, podobně jako svého času ty Tyršovy, byly pojaty do školních osnov a klubů, protože tam je třeba začít, aby náš národ byl nejen chytrý, ale i fyzicky zdravý a schopný. Já ještě z těch dávných dob pamatuji, jak nás učitelé pérovali, abychom seděli v školních škamnách nejen rovně, ale z rukama za zády. Bohužel mi to vydrželo jen do třetí třídy, pak jsme se začali po lavicích různě povalovat a kroutit, což v dnešních době je umocněno pasivním čučením na různé tablety, mobily a nevím co ještě, protože hlavně, že je máme všechny chytré a my můžeme být za ty blbce.

A protože jsem „mými“ amazonskými indiány nenápadně převychováván (podotýkám bez jejich vědomí!) za posledních padesát let (zatraceně, to to utíká!) z racionála na iracionála, věřím již nejen na tušení, vnitřní hlas, telepatii, předtuchu, rozmlouvání s rostlinami a zvířaty, ale i na znamení. To jsem si mj. zdokumentoval sám na sobě, na mém jméně. Zelená je pro pralesní indiány tak pozitivní barva, že jsem měl při mém přijímání u nich jistý náskok. A novodobý Tyrš se jmenuje Smíšek! A opravdu se stále pozitivně usmívá, což nemůže být lepší reklama. Nešť! Slovo reklama se sem však vůbec nehodí. Já už ji mnohdy cítím jako sprosté slovo. Jeho úsměv je prostě nádherný start k uvěření jeho systému napravování zničených těl u všech lidí i u aktivních profisportovců, kteří si těla také ničí, a možná ještě víc než my „obyčejní“ lidé, i když se zdá, že každý pohyb je vždy zdravý. Ne však každý! A pan MUDr. Richard Smíšek před mnoha lety vymyslel celý systém, Spirální stabilizaci páteře, před kterým doslova stojí svět v úžasu. Ne však u nás, nebo lépe řečeno ne u všech, kteří by to potřebovali.

Jde totiž nejen o to uvěřit, ale hlavně je nutno se tomu pravidelně věnovat a cvičit, což již, bohužel, mnoho z nás odradí. Jsme totiž naším systémem, naší vyspělou civilizaci naučeni mít okamžitý efekt, okamžitý zisk, okamžitý pokrok, okamžitý výsledek. Zlenivěli jsme. Naopak jsme v neustálém nervním spěchu, v kterém nás podporuje nastavený systém společnosti prosycené reklamami korporátních firem, které nabízejí okamžité efekty, okamžité výsledky. Na vše mají své zaručené pilulky, mastičky, spreje. I na zdraví vyrábějí tisíce preparátů. Prostě žádné čekání, zaplať si je všechny a jsi zdravý jako řípa! I vlasy ti narostou, sexuální aktivita se obnoví, kosti srovnají, vrásky zmizí, prostě omládneš a budeš Jura jako ve dvaceti. A lidé věří jak nesvéprávní a kupují a tělo chřadne.

Nejsme vychováni k trpělivému směřování k cíli, který je vzdálený, postupnými krůčky, jež vedou k vítězství. Jsme jiní, podstatně jiní, než „moji“ amazonští indiáni, kteří nikdy nikam nespěchají. Jsou ve velkém poklidu, duchovní rovnováze a tiše směřují k harmonii vesmíru, za jehož obyvatele se považují. Chodí rovně, nekrčí si páteř hodinami sezení, ladně kráčí, ví, jak mají pohybovat rukama i nohama, hlavou a páteří. A tak nikdy nemají pokroucenou páteř fyzicky ani duchovně. My to míváme obojí a doktor Smíšek je schopen napravit tu část fyzickou, která možná nastaví i tu duchovní. Vše musí být přece v rovnováze. Už Jan Ámos Komenský přišel v 17. století s myšlenkou, že tělesná výchova a sport má nesporný vliv na mravní a duševní stránku člověka. A právě tuto ideu o dvě stě let později oživil Miroslav Tyrš. Jeho podíl na zformování moderní české občanské společnosti snad nikdy nikdo nezpochybňoval. Je na čase udělat další krok.

Chtělo by systém MUDr. Richarda Smíška dostat do školních osnov. Chtělo by to prosadit politicky, ale tak, aby to tam zůstalo na dalších třeba padesát let. A kdo to zaručí, když u nás reforma střídá reformu, zákony se mění jako ponožky, strany vznikají a mizí jak letní sníh, politici se objevují a zapadají, jistotu tu nemá nikdo. A je to tak ve všem. Jak ve školách, tak ve zdravotnictví nebo v podnikání. Jednou se nastaví nějaké zákony, nějaké mantinely a další ministr považuje za nutné se seberealizovat zbouráním předcházejících aktivit minulého ministra či minulé vlády. A tak to jde dokola. Podnikatelé se bouří, lékaři se bouří, učitelé se bouří, protože je furt všechno jinak. Chtělo by to konečně osvíceného mocnáře, který by mocně bouchnul do stolu a povolal by MUDr. Smíška k nápravě českých těl počínaje školáky. Již od pěti let je třeba zahájit boj proti hyperkyfóze, hyperlordóze či skolióze. U sportovců tento systém díky optimální stabilizaci má regenerační charakter a u seniorů posiluje šikmé svaly břišní, což vede k bezbolestnému aktivnímu stáří se stabilní chůzí.

A jde vlastně „jen“ o efektivní regeneraci meziobratlových plotének cestou přirozené koordinace pohybu člověka při chůzi či běhu. Cvičení vyrovnává páteř do střední linie a vytahuje vzhůru. Bolest v zádech, kterou snad máme všichni, je pryč. Podívejte se, přátelé, jak chodí, lépe řečeno, jak se nesou nejen „mí“ indiáni, ale třeba i většina obyvatel v Africe či Papui, tam, kde žijí stále jako dřív. Tedy přirozeně, s přirozeným pohybem. Je nádhera dívat se třeba na běžící Etiopany, Eritrejce či obyvatele Kalahari nebo běžce Usaina Bolta. Jiní a mnozí vrcholoví sportovci jsou často jednostrannými pohyby časem odsouzeni k lékařských zákrokům, ne však třeba právě Bolt, který, jak mi zdůraznil MUDr. Smíšek, nikdy nebyl pokřiven dlouhodobou školní docházkou, vysedáváním ve škamnách, či supermoderními trenérskými metodami a běhá mu to přirozeně, jakoby samo, prostě přirozeně.

Podle jeho slov to někde jde. Tedy někde, bohužel, mimo českou kotlinu. V Číně je vše v pochodu, ale záruka na zahájené aktivity je na mnoho let dopředu. Je tu totiž, jak víme, politická garnitura, která se nemění. Je to jistá forma osvíceného mocnářství, kdy komunisté si řídí své vrcholné prostory, chcete-li bubliny a lid nechají podnikat, budovat silnice, domy, továrny, firmy, školství, sport i Spirální stabilizaci páteře MUDr. Smíška. Podobně v Jižní Koreji, kdy navíc v těchto zemích je další výhoda, že lidé poctivě plní pokyny nejen v práci, ale i při cvičení na svých páteřích. Je to pak radost a vidím to na úsměvu pana doktora, když mi o tom všem vypráví s velkým nadšením. A podobně se, jak dobře víme, chovají i Němci. Když se jim něco řekne, povídá pan Smíšek, tak to plní. Asi tak, jak dřív deset let zvedali pravou ruku, tak nyní natahují cvičební gumy v desítkách cvičení. A pak se nelze divit, když pan Smíšek vychoval již stovky a stovky i starších německých občanů k správnému držení těla neničící páteř a sdružujících se dokonce do seniorských klubů. A je to prý pak radost pohledět na sedmdesátníky a sedmdesátnice či osmdesátníky a osmdesátnice bez bolesti v zádech a s vyrovnaným držením těla. Jenže v Německu je jeho již skoro čtyřicetiletá praxe podporována i zdravotními pojišťovnami. A to je pak taková aktivita zajištěna na několik desítek let dopředu.

Zkusme to, vážení politici, i u nás. A dejme novodobému Tyršovi, panu MUDr. Richardu Smíškovi, zelenou hlavně na školách.