Nejsem žádný filosof ani historik. Nejsem ani žádný vědec, jen obyčejný pozorovatel života kolem sebe. V roce 1968 se u nás ve východní Evropě bojovalo proti zlu komunismu a socialismu. Na opačné straně virtuální barikády v Paříži bojovali studenti proti zlu kapitalismu. Jistě, zlo je všude, na obou stranách.

Jenže vždy si z něj někdo vezme svůj základ moci. Studentské ideje z Paříže rychle prorostly do všech světových kampusů Západu od Oxfordu po Harvard a staly se mantrou nové generace vědců i politiků. Jožka Fischer byl typickým představitelem se svým členstvím v Proletářské Unii pro Teror a Destrukci a později v západoněmecké vládě. Bylo jim vhod cokoliv, co rozkládalo kapitalistickou společnost zevnitř i zvenku a znělo nově, neotřele. Někdo to nazývá novými neomarxistickými proudy. Pod jejich střechu se tak brzy dostaly militantní islamismus, davová imigrace připomínající stěhování národů, prosazování mohamedánské kultury na úkor naší křesťansko židovské kultury s kořeny v Řecku a Římě.

Vnitřně útočí na základy naší společnosti, zejména na naší tradiční rodinu. Patří k nim metody militantního feminismu, časem přerostlá v genderismus s různými výstřelky jako Me too, jejichž aktivistky vyostřily situaci doslova terorizováním s obyčejným nařčením, které netřeba doložit. Patří k nim i umělé vyvyšování jinak sexuálně orientovaných, homosexuálů a leseb, případně i jiných forem, nad ostatními obyvateli, s uznáváním jejich vzájemných manželství i s adoptováním dětí.

Nic proti nim, ale ať mají stejná práva jako ostatní a když muž nemůže (zatím?) mít děti, tak to má i tak zůstat. Jinak je to proti přírodě, ale tam se vývoj, díky těmto proudům, bohužel, žene. Nelze se proto divit vzniku třetího pohlaví mající všechna práva, ale zřejmě již ne povinnosti, původních dvou pohlaví. Pak přijdou další a další pohlaví a náš svět se totálně zevnitř rozloží, aby jej pohltila cizí etnika, která si své rodiny drží a svými dětmi nás zaplaví. Kdo však jen špitne, že se tím bortí základy naší bělošské civilizace, které se budovaly tisíce let, je okamžitě znemožněn a nálepkován jako rasista a tím je v naší společnosti vyřízen. Jako konzervativec naopak sázím na sociální instituci rodiny, církev a lokální společenství řídící lidské spolužití. Tak, jak to řekl vědec Neill Ferguson.

Podporování zejména islámských hodnot na úkor našich se stal další mantrou západních politiků vyrostlých právě na postulátech studentských bouří v Paříži roku 68. Snaží se tím jakoby chránit svět od nacistických hrůz, zatímco děsy komunistických hrůz se nenápadně opomíjejí. Jasně, je to dáno společenskou dichotomií vítězných mocností Spojenců, kdy do vítězné trojky vedle dvou kapitalistických států patřil i stát komunistický, Sovětský svaz, bez něhož by samozřejmě Hitler nepadl. Kdokoliv proti importování islámských hodnot, podobně jako proti masové islámské migraci do Evropy něco namítne, je také okamžitě nařčen jako rasista a tím je v naší společnosti vyřízen. Tak by to řekl i historik Neill Ferguson.

Novodobá Babylónská věž
Zhruba před třemi lety jsem o zahájené destrukci bělošského světa napsal článek v Lidových novinách, kdy madam Merkel jsem nazval vůdcem této jakési genocidy bělochů, což měla být v jakési hyperbolické symbolice nastíněna možná černá budoucnost evropské společnosti, aby se prozřelo. Ostatně Neill Ferguson k tomu řekl: „ Všechno to má jednoho jmenovatele - je třeba dekonstruovat mrtvého bílého muže.“ Tehdy jsem byl sepsut jako arogantní rasista.

Naštěstí jsem se nemusel bát o výnosná místa v politickém, v ekonomickém, akademickém či společenském světě. Nikdy jsem nikam neaspiroval, a tak jsem neměl a nemám žádná omezení. Vždy jsem byl jak osamělý vlk bez jakékoliv podpory, platu či darů odkudkoliv, které by mně svazovaly. Nemusel jsem zpívat ničí píseň. V první řadě proti mně pláli mladí nadšenci osočováním z xenofobie, placení různými organizace s evropskými fondy, stipendii, dotacemi, podporami. Nikdo z nich nežil léta mezi cizími etniky v Africe, Americe či v Asii, aby na vlastní kůži poznal, že vše má na tomto světě své místo, kam patří a nelze z toho dělat bramboračku Babylonské věže.

Pláli nadšením jako gottwaldova mládež s vizemi světlých zítřků. Kdokoliv měl tehdy jiný názor, byl pranýřován a vyčleněn ze společnosti jako prašivý pes či určen k převýchově v táborech. Exrektor Jiří Zlatuška, zřejmě vyrostlý na postulátech pařížských studentů -revolucionářů, mně v zápalu dokonce nazval Mengelem.

Madam Merkel a jí blízcí se stali vítači cizích etnik nejen z míst zasažených válečným konfliktem v Sýrii, kterým je přirozeně zapotřebí pomáhat s asylem, ale vlastně odkudkoliv z Afriky a z Asie. Podpořili tak novodobé stěhování národů do Evropy. I v 5. - 9. století pochodovaly vlny cizích etnik z Východu na Západ, aby jej vandalsky zničily a obsadily. Tenkrát se však Evropa bránila, podobně jako proti tureckým hordám janičářů v 15. a v 17. století. Nyní jim korektnost otevírá brány. Anebo madam M. od té doby trochu prozřela?

Ano, ať mají cizinci jiných náboženských orientací, muslimských, buddhistických, hinduistických, konfuciánských, zoroastrických či animistických svá práva, podobně jako příslušníci menšinových sexuálních orientací, stejně jako příslušníci bělošského světa, ale ne větší. Tak, jak je to například u mých indiánských etnik v Amazonii. Každý z nich by se po příchodu musel přizpůsobit a přijmout jejich kodex chování už jen proto, že je hostem. Asi tak, když se adoptuje děcko do rodiny, přijme její způsoby života. Z adoptovaného dítěte do islámské rodiny vyroste muslim, jako byli janičáři, děti vychovaní v hitlerjugend byli fanatičtí nacisté. Opak je však, bohužel, pravdou. Cokoliv útočí proti tradiční rodině, proti evropské bělošské společnosti je vysoce korektní a je to třeba přijmout jako novou normu, dogma. Marxismus selhal v ekonomice a prohrál s pravicí Západu, zato levice v novém hávu neomarxismu vede politiku světa. Naše revoluce z roku 1968 prohrává.

Ano, jistě, jsem z Evropy, tedy Evropan, ale v každém případě hrdý Čech, i když je mi jasné, že vývojem mé vlastenectví vyšumí a za pár stovek let moje češství se stane jen součásti jakéhosi folklóru a my se rozplyneme. Otázkou jen zůstává, zda se rozplyneme do evropanství na základě původních judaisticko křesťanských kořenů anebo do evropanství s islámskou kulturou a jurisdikcí. Nemám však jediný důvod, abych to aktivně podporoval.

Ano, vážím si každé věrouky v celém širém světě, ale vše má své místo. Tak jako muž a žena má své nezadatelné místo, tak i každá víra. A tak ať si s klidem někde v arabském světě sekají zlodějům ruce podle svých zákonů, ať si veřejně stínají své princezny, které sešly z cesty své víry, ať mají své čtyři manželky. Tak je to správné. U nich. A jinde, třeba v Amazonii, mají třeba krvavé iniciace chlapců a je to tak správné. U nich. A jinde, třeba v Africe mají ženské obřízky a je to tak správné. U nich. Každý tento kulturní znak má svoji nezastupitelnou roli v jejich kultuře, ke kterému dospěly svým vývojem a mají na něj své právo. Nemají však žádné právo, aby jej rozšiřovali jinam, na úkor jiných kulturních znaků. Tomu se pak říká invaze.

Neomarxismus vládne
Ano, za mnohé zlo v dějinách může Západ, konkrétně západní Evropa, která si před pěti stoletími rozparcelovala svět, aby z něj chamtivě kořistila a získala si své bohatství, z kterého dodnes žije. Účastnila se například i otrokářských hrůz, i když nelze zapomínat, že na počátku nebyli oni, ale arabští obchodníci prodávající pochytané černochy Evropanům či samy členové mocných černošských království lovící jiné černochy po celé Africe. Zdá se, že se karta obrací, ale hlavně díky nové korektní ortodoxii. Proti ní veřejně vystoupí jen málokterý politik či vědec. Bojí se. Byl by označen jako rasista. Ztratil by reputaci a to je jeho největší deviza.

Jsou však jedinci, kteří se nebojí vystoupit s otevřeným nekorektním konzervativním hledím proti většinové mase. Jedním z nich je britský historik Neill Ferguson, o kterém jsem četl v jeho rozhovoru v Literárních novinách. Svými odbornými názory a vědeckým pojmenováním toho, co já jen cítím a prezentuji po svém, abych upozorňoval, se postavil proti celému korektnímu Západu. Postavil se proti biči upletenému z nového dogma vyrostlého ze studentských bouří v Paříži, ne nepodobného inkvizici, který jedním mávnutím odsoudí a zavrhne kohokoliv, kdo se vychýlí z korektní ortodoxie. Tento bič si ochočil politiky i vědce Západu, kteří chtějí být na výsluní a podílet se na rozdělování dividend národních bohatství. Nemají vlastní páteř a papouškují korektní dogma, aby si uchovali své posty. A v případě, že za 50 let tu bude třeba nadvláda musulmanů, rychle si nechají narůst plnovousy a budou nosit šátky nebo i turbany, jen aby si zachovali podíl na moci nebo platili nižší daně. Tak, jak to bylo před lety na Balkáně obsazeného vojsky sultanátu.

Ferguson jasně řekl, že korektnosti menšiny revolučních studentů se v uplynulých třiceti letech podvolily elitní univerzity světa tak, že nyní vládne levice. „A ti, kteří v teorii prosazují principy inkluze, v praxi všechny jinak myslící exkludovali.“ Jinými slovy konzervativně smýšlející vědci byli vyštípáni neomarxisty a nastoupila nová levičácká ortodoxie a elita.

A když někdo proti ní vystoupí, je hned i on označen za rasistu a lůza na sociálních sítí jej znemožní. A kdo se jej zastane, je sám rasista. Ferguson má odvahu se veřejně postavit proti takovému pomlouvání. I proti dalšímu postulátu, který s tím souvisí, že pravičák, který udělá chybu, je vlastně nacista, takže každý „pravičák je potenciální nacista, zatímco socialisté a komunisté jsou naproti tomu dokonalí sociální demokraté.“