To, co Greta říká a emotivně prohlašuje, já vlastně proklamuji již dost dávno v článcích a přednáškách. Apeluji na svědomí nás všech, abychom změnili náš vztah k Matce přírodě, k Matce Zemi, k Matce vodě. Přenáším k nám zkušenosti a názory od indiánských etnik And a Amazonie, které toto povědomí mají hluboce zakotveno ve své kultuře. Nyní se rétorika poněkud změnila, když se mluví o ochraně klimatu, i když v tom nevidím žádného rozdílu.

Greta nevěří politikům, jejich řečem a slibům a spílá jim. Ano, souhlasím. Já politikům také nevěřím, pouze mluví, slibují, ale neplní. Píši o tom a mluvím víc než dvacet let, ale nejsem Greta. Já nejsem perspektivní pro nikoho, jsem jen obstarožní osamocený stařec. Mě nikdo do OSN nevystrčí. Greta perspektivní je. Pro koho?

Greta mluví o ničení přírody a klimatu, o hroucení ekosystému. Ano, souhlas. Já také mluvím a píši o ničení přírody již víc než dvacet let. Víc než má Greta roků. Jenže jsem jen obstarožní osamocený stařec a nejsem pro nikoho perspektivní, aby mně vystrčil na podium OSN. Greta perspektivní je. Pro koho? Pro toho, kdo ji vystrčil až do OSN.

Greta tam emocionálně mluví o nesmyslné nutnosti neustálého hospodářského růstu. Ano souhlasím. Já o tom mluvím a píši přes dvacet let a je to už dokonce mé oblíbené téma. Je to podle mne už jen naše iluze, že lze neustále a do nekonečna ekonomicky a hospodářsky růst. Je to podobné jako perpetuum mobile. Pořád běžet dál vzhůru bez ohledu na nic? A odkud se ten růst má brát? Samozřejmě rabováním z darů Matky Země, na úkor Matky přírody. Jenže já nejsem Greta, jsem jen pro všechny neperspektivní obstarožní stařec. Greta perspektivní je. Pro koho?

Jinými slovy v naší euroatlantické civilizaci není důležité, co říkáte, ale kdo jste.

Je jasné, že bych v davu mladých aktivistek a aktivistů (ti jsou kupodivu v menšině) vypadal jako stařec nepatřičně, i když třeba další bojovník za přírodu Amazonie Raoni, náčelník kmene Txucahameo z oblasti brazilského Xingú také již není žádný mladík. Ale zato se svou ozdobou v spodním rtu vypadá majestátně a exoticky z daleké neznámé Amazonie, a proto jej přijímají a s ním i hovoří vysocí světoví státníci. Jinak by je novináři rozcupovali. A tak perspektivní Gretu vyjadřující naše všeobecné obavy o osud planety a tlačenou jejími „sponzory“, nemohou velké světové osobnosti nepřijmout. Jinak by je novináři rozcupovali.

A tak politici lavírují, pokyvují hlavou, ale myslí si svoje, jako vždy. Veřejně se bojí proti Gretě vystoupit, podobně jako jsou nuceni mluvit korektně (což já na rozdíl od nich nemusím) i když jsou to mnohdy lži, jinak by je novináři a aktivisté rozcupovali. Pod Gretiným ani mým vlivem se politici však nezmění. Ani nemohou. Musí přece pracovat v prospěch většiny, která je zvolila. Jenže ta většina, bohužel, zatím nemá o zachování přírody či klimatu valný zájem a osud planety ji moc nezajímá. Je to pro ně dost vzdálené.

Musíme si přiznat, že převážnou většinu, tu, která volí politiky do funkcí, zajímají povrchní cíle: dobře se najíst, napít, užít si laciné zábavy, vyvalit se na 14 dní u moře a občas mít nějaký sex. Ale lesy, řeky, půda, zvěř, ptáci, ryby, klima? To jsou pro ně mnohdy abstraktní pojmy, které nelze zvážit a zhodnotit do svého příjmu. Leda když jdou na houby. Jinak jim příroda a klima spíš vadí, a tak na ně furt nadávají: buď prší moc, nebo málo, buď je vedra hodně, nebo málo, buď otravují mouchy, komáři, nebo vosy, buď je zimy příliš, nebo málo atp. A tak politik hledající znovuzvolení, přitakává této voličské většině. Bez ohledu na přírodu a klima a bez ohledu na etnické či jiné menšiny.

Údajný nový německý ekonomický plán klimapaquet je snaha najít novou cestu byznysu, aby byl zachován neustálý vzrůst při současné ochraně přírody. Jde o jakýsi zelený byznys. To je ovšem kočkopes, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To prostě nejde. Nelze vyrábět a nelikvidovat přírodní zdroje planety, nelze vyrábět a nevypalovat Amazonii a jiné tropické lesy, atp. To by se musely najít zcela jiné ekonomické mantinely, o kterých možná někdo něco ví a snaží se podporou aktivistů být u toho, až se budou ledy lámat. Nejsem samozřejmě pro to, abychom, jak říkal pan Ivo Strejček v DVTV, zahodili mobily a tablety i s auty. Nikdy jsem nepropagoval tzv. „návrat na stromy“, nechci, abychom žili jako indiáni v Amazonii, pouze apeluji na každého jednotlivce, aby se ve své spotřebě omezoval. Podobně, jak to hezky říkal Jan Krajhanzl v DVTV, tak i já souhlasně doporučuji mým posluchačům hledat si svoji vlastní cestu skromnosti bez ohledu na to, zda to někdo dělá nebo ne. Jinak se to nerozšíří v obecnou platnost. Čili nejde, jak navrhuje novinář Petr Fischer v DVTV jen o jakési sebeomezení. To je málo. Mělo by jít o obecně nastavenou skromnost ve všech ohledech, ve vší spotřebě.

Tedy ano, mít mobil, ale nekupovat hned každý nový model, ano mít tenisky, ale nemuset je měnit podle módnosti barevných tkaniček. Říkám, že je zapotřebí nastavit skromnost jako novou společenskou hodnotu tak, aby nebyla brána jako vlastnost chudáka a hlupáka. Vlády a politici ti nevezmou žádnou odpovědnost, nic nezmění, protože jsou vlastně v rukou nadnárodních korporací. Ty rozhodují. A proto to vše musíme udělat my sami a hlavně mladá generace: nastavit nový model společnosti při své vlastní osobní cestě. A to bez nějakých demonstrací a emotivních vystoupení. To je jak plácnutí do vody. Udělá to velkou bouři, ano, ale ta přejde. Greta tu bouři udělala, ale bouře zas přejde.

A právě tito protestující mladí aktivisté na celém světě jsou evidentně ti největší odběratelé třeba sofistikované technologie nebo módy, jejíž výroba predátorsky drancuje přírodní zdroje Země. Oni doslova tlačí svou nedočkavostí na další novější a sofistikovanější výrobky elektronické technologie a módních novinek od nadnárodních korporací, aby byli ve své společnosti „in“. Neměli by zapomínat, že v každém dalším mobilu, který si pořídí, je kus ukradené Amazonie. A tato mladická ambiciózní touha neomezovat se ve svých potřebách nás vede rovnou do pekel, k změně klimatu, k našemu zániku. My, obstarožní starci takové touhy již nemáme, a proto se na likvidaci naší planety tak nepodílíme. Naše spotřeba je výrazně ve všech ohledech menší, zatímco protestující mládež, která se mi někde zdá, že je jako ta mládež nová s jiskrou v oku, mládež Gottwaldova, která chce také vše předělat a vybudovat nový svět, ani netuší, jak jej sama ničí.

Mladým aktivistům hlavně chybí i osobní zkušenost z terénu, třeba z takového, kde se příroda ničí, aby poznali, o co ve skutečnosti jde, co tomu říkají místní lidé, třeba v Americe indiáni nebo Brazilci, Peruánci, Kolumbijci. Aktivisté často používají hesla, která jsou zavádějící či dokonce zcela lživá, jako třeba, že Amazonie jsou zelené plíce Země. Jako oblíbené heslo to pěkně zní, ale je to prostě lež jako věž, což aktivistce Michaele Pixové je zcela jedno a oblbuje s tím veřejnost. Aktivisté se proto kvůli svým nedostatkům zkušeností zaštiťují různými mezinárodními institucemi a organizacemi, od nichž přijímají informace, brožury, statistiky i peníze na cesty na různé akce, shromáždění, workshopy. A zde se mohou stát nástroji jiných zájmů, což se obávám, je případ nejen Michaely, ale i Grety.