Politici přicházejí a odcházejí. Mají sloužit nám všem a ne si dělat jméno a pozice. Jen skuteční vládci-osvícenci zůstávají v srdci národa navždy. Novináři a žurnalisté většinou do politiků šijí hlava nehlava, jako by nebylo jiného tvora na celičké české zemi, komu věnovat pozornost, jako by skutečné jádro našeho národa neexistovalo. Každý, ať zleva, zprava, seshora či zezdola považuje za svou povinnost namočit své pero a vyjádřit se v tom lítém boji s politickými nešvary, podvody, zádrhely, podrazy, schválnostmi, lžemi, výmluvami, diplomatickými úsměvy, a to pořád dokola. Možná jen proto, aby se tak ukázali, jací jsou to bojovníci za práva lidu! Tak se to prý sluší, lidé to vyžadují, a proto se všechna masmédia, blogy, TV a rozhlas plní každodenními výplody politiků, každým jejich slovem, činem nečinem.

A ti, kteří o nich referují, jim vlastně dávají prostor a zvěčňují je do nekonečna, i když se do nich navážejí ze všech stran. A tak vlastně naplňují veřejný prostor negativismem, rozháraností, blbou náladou (??) místo, aby se snažili nás všechny povzbudit pozitivními informacemi o neznámých obyčejných lidech tvořících jádro našeho národa. Zanechte věčného omílání jejich nešvarů, které je stále vytahuje do veřejného prostoru a de facto jim dělá zadarmo reklamu, i když negativní. Jistě víte, co říkal svého času za totalismu Karel Gott: „Ať si na mně plivají a štěkají, jen když jsem na hlavních stránkách novin. I to je přece moje reklama.“

Nezapomínejme na tvůrce dobrého jádra národa, na ty, kteří budují naše blaho a dobro svou mravenčí prací. Ti si zpravidla žijí někde v tichu a poklidu, i když mnohdy trpí materiálním nedostatkem v porovnání s těmi na tzv. vrcholu společnosti. Oni se nehrdlí o obdiv veřejnosti, oni se o veřejnost starají svou prací, nápady, výzkumy, zaníceností, což je naplňuje, činí radost a štěstí, aniž prvoplánově hledají aplaus na otevřené scéně. Jsou kolem nás spousty výzkumníků, badatelů, učitelů, lékařů, hasičů, zachránců, umělců, filosofů, muzejníků, archivářů, dřevorubců, vyšetřovatelů, řemeslníků, kteří se laskají se svou prací a dávají ji jiný rozměr, který obohacuje nás všechny.

Právě proto jsem napsal o Františku Kratochvílovi (Fenomén Richarda Lví srdce), o MUDr. Marku Babjukovi (Hrdost na dělníky s Hippokratovou přísahou), o MUDr. Richardovi Smíškovi (Novodobý Tyrš), o A. V. Fričovi (Kletba nad sbírkami A. V. Friče bude prolomena?), o Vladimírovi Kozákovi (Neznámý známý Kozák - badatel renesančního rozměru), o Justinovi Řepovi (Život v Kolumbii mezi orchidejemi), o Petře Drvoštěpové (Co mají společného Dušek, Hnízdil, Smíšek a Drvoštěpová), která rozházela všechny své úspory, aby jako baba kořenářka s buldočí neústupností dala dohromady z celého světa rostlinné vůně, silice, oleje, barviva a vytvořila neuvěřitelnou řadu zcela 100% přírodní kosmetiky Yagé s cílem napravovat a udržovat krásu ženské tváře.

Právě proto chci napsat i o Jitce Malechové. Člověk nebyl stvořen, aby hodně a často seděl, byl stvořen k chůzi, k běhu, k šplhu, ale náš pokrok technologií jej stále víc přikovává k sezení, potažmo k ničení páteře, s čímž budeme mít stále víc problémů. A právě tady se objevuje Jitka Malechová jako deus ex machina, hlavní terapeutka, lektorka metody Spirální stabilizace a spoluzakladatelka společnosti STOPBOLESTIZAD, aby rozdávala zdraví lidským páteřím, kloubům, esíčkům a obratlům. A právě ona a ostatní šetří státní pokladnu za náročné operace páteří a kloubů, za roky v pracovní neschopnosti, za lázeňskou péči, za hromady léků „pouhým“ cvičením spirální stabilizace se skoro obyčejnými gumami a manuálními technikami. Je v tom však pořádný profesní um! Jitka Malechová šíří dar zdraví, ale i dobrou náladu, úsměv, pozitivní energii. Jitka Malechová je doslova zažraná do své práce. Do práce se těší, spěchá do ní, protože ji naplňuje, protože se tam seberealizuje, protože ji baví napravovat zničená lidská těla. Jitka je srdcař.

Je doslova radost ji nechat zápasit s vaší páteří, pánví, se zatuhlými svaly a pozorovat, jak ji to těší. Každá pochroumaná záda jsou pro ní výzvou, láká ji porvat se s nimi a dát je do kupy. Doslova se s vámi při tom laská, do nekonečna nabádá a opravuje vaše pohyby, jakoby byla do vás zamilovaná. Ale ouhej: „Ne, ne, do vás milý pane ne, ale do vašich zničených obratlů a kloubů.“ A tak je zapálená do každého pacienta bez výjimky, který se jí dostane pod ruce. Právě mi při cvičení s gumami a hnětením mých svalů vypráví, jak dává dohromady zhuntované tělo primabaleríny a doslova se rozzáří, jak v rehabilitaci postupují. A tak se i s jejím tělem laská, že tělo baletky ji doslova roste a kvete pod rukama.

Jitka při práci srší úsměvy, svaly pacientů se pod jejíma rukama uvolňují a záda narovnávají jak zázrakem. Kdepak zázraky, je to jen tvrdá letitá praxe a zkušenost. Pacient je u ní v dobrých rukou, které když napraví tělo, napraví i ducha. Rovná a zdravá páteř v každé situaci, v práci, sportu i ve společnosti, to je cíl Jitky Malechové a aktivit Stopbolestizad. A toho bychom si měli umět vážit my i sám stát. Byla by velká škoda, aby jim stát neumožnil ještě víc šířit jejich dovednosti napravovat nám lidem poničené páteře a klouby z práce nebo ze sportu. Přes veškerou snahu prosadit toto cvičení do systému rehabilitace placených pojišťovnou, se to v Čechách, bohužel, dosud nepodařilo, zatímco třeba v Německu je již několik let hrazené z veřejného pojištění.

Chtěl bych se někdy dožít doby, kdyby třeba v jednom celém týdnu člověk o proradných politicích a jejich problémech vůbec neslyšel, o žádném předsedovi stran či o jeho podržtaškách, o žádném ministrovi, prezidentovi či premiérovi ani o těch hvězdičkách, které se o zlomkrky derou na výsluní médií, cpou se do veřejného prostoru, do zorného pohledu nás všech, aby upoutaly, i když de facto moc toho neumí. Možná by se politici divili, co se děje, že se nepíše o nich, ale jen o „obyčejných“ lidech hledajících pouze sebeuspokojení na své pracovní cestě, zachraňující, vynalézající, objevující, budující, rozšiřující zdraví a pozitivní energii.