Ve volbách uspěly i desítky “protikorupčních” poslanců. Jestli ale získají silné slovo, to není vůbec jisté

Úspěch populistů, ústup levice, boj o západní směřování země. Letošní volby mají mnoho interpretací. Otázkou však zůstává, zda se zlomí dlouhodobá nedůvěra voličů v politiku a jestli se podaří udržet právní stát, který je pod tlakem byznysových skupin a antisystémových stran. Odpověď záleží také na tom, kolik bude ve sněmovně poslanců, kteří chtějí prosazovat pojistky proti zneužití moci a veřejných peněz. Složení sněmovny přináší určitou naději i velká rizika.

Padesátka statečných?

V poslaneckých lavicích zasedne řada poslanců, kteří zřejmě chtějí nějak podporovat boj proti korupci v širokém slova smyslu. Lze to usoudit z toho, jak hlasovali v minulém období anebo jak se vyjádřili před volbami.

Například znovu bylo zvoleno 42 poslankyň a poslanců, kteří v minulé sněmovně spíše podporovali zákony doporučené platformou Rekonstrukce státu.
Z pětice poslanců, kteří zákony tlačili nejvíce - třeba registr smluv státu nebo větší působnost NKÚ, uspěli všichni čtyři, kteří kandidovali na kandidátkách KDU-ČSL, STAN a ANO. Jeden křeslo neobhajoval. Mezi výrazně podporující poslance se z dalších partají řadili třeba Karel Schwarzenberg a Markéta Pekarová-Adamová z TOP09 či Jan Chvojka z ČSSD.

Řada nově zvolených poslanců za Piráty, ANO a STAN se navíc vyjádřila pozitivně k opatřením proti korupci, střetu zájmů apod. Uvedli to v dotazníku, který organizace sdružené v Rekonstrukci státu posílaly kandidátům a dále posílají novopečeným zákonodárcům.

Dobrá zpráva také je, že ze sedmi poslanců, kteří aktivně blokovali rekonstrukční zákony, uspěli pouze dva: Vojtěch Filip (KSČM) a Jan Zahradník (ODS). Celkem mandát získalo 21 poslanců, kteří byli spíše proti rekonstrukčním zákonům, z toho 14 je z KSČM.

Kolik poslanců je potřeba, aby se rozsvítilo?

"Protikurupční" poslanci zdaleka netvoří vládní ani nevládní většinu. Ale i tak je to jistá naděje. V minulé sněmovně jsme zažili, že některé reformy dotlačilo k úspěchu pár aktivních poslanců nebo senátorů, kteří přemluvili svoje kolegy napříč stranami. Třeba v tom případě, když se rozsvítilo na útraty státu - každou smlouvu z veřejných peněz nyní najdete na internetu. Nebo když se změnil jednací řád sněmovny tak, aby poslancům neprocházely anonymní a pokoutné přílepky k zákonům tak snadno. Nic z toho by se samozřejmě nestalo, kdyby lídři stran byli zavile proti. Ani silná skupina poslanců nenahradí nefunkční vládní koalici.

Nejistá síla

Zde tedy mohou dobré zprávy skončit. Není jasné, co přesně bude chtít prosazovat vedení většiny stran. ČSSD se nechtěla k těmto tématům veřejně přihlásit a i její program byl k tématu skoupý, jak vychází z analýzy. ODS své plány také moc neodhalila a v minulosti řada "modrých" poslanců blokovala “rekonstrukční” zákony, přestože výjimečně - u registru smluv - zvedli ruku pro. Polojasno je i u TOP09. Známe jen poměrně stručný bod v programu a nevíme, jestli jejich přístup nezmění konec spolupráce se STAN.

Když se podíváme na hodnocení minulého období, otazník je i u ANO a KDU-ČSL. Tyto strany dělaly kroky jak pro rekonstrukční zákony, tak proti nim. Není jisté, jaká jejich stránka převáží. U ANO navíc hrozí, že budou zpochybňovat práci policie a státního zastupitelství kvůli stíhání v případu dotací pro Čapí hnízdo, nebo získávat výhody pro podnikání svého předsedy.

Shoda nebo katastrofa?

Z dat a slibů vyplývá, že největším rizikem by byla účast KSČM v tiché nebo otevřené koalici, protože tam se rekrutuje relativně nejvíce odpůrců průhledného vládnutí. U SPD se zase bude nejspíš hrát na razantní a revoluční změny a mírné reformy v mezích Ústavy půjdou stranou.

Před námi tak máme tři různá rizika. Buď se přijaté pojistky proti zneužití moci budou demontovat. Nebo se budou přijímat populistické a někdy nebezpečné návrhy. Téma korupce je široké a zahrnuje jak střet zájmů u dotací a veřejných zakázek, tak klientelismus v tradičních stranách anebo nezávislost státních zástupců. V minulé sněmovně se částečně podařilo protisystémové naštvání nasměrovat na rozumné pojistky a brzdy, i když jinde vládní koalice razila více dohledu nad občany a omezení jejich práv. V této sněmovně může být nepoměr ještě větší.

Paradoxně třetí riziko je takové, že se na pojistkách proti zneužití moci neshodnou ani demokratické či demokratičtější strany mezi sebou. Přesto, že je ve sněmovně řada poslanců naladěna na “protikorupční” legislativu či obranu stávajícího stavu, jde o to, jestli se dokážou dohodnout na společném postupu.

PŘEHLED: Na čem se poslanci shodují nejvíce pro příští období

Jednoznačnou podporu mají tato opatření:
➡ usnadnění přístupu veřejnosti k informacím,
➡ rozšíření zveřejňování smluv na ČEZ, Sněmovnu či Kancelář prezidenta
➡ zavedení podmínky transparentní vlastnické struktury pro firmy, které chtějí čerpat veřejné prostředky či získat veřejnou zakázku.
➡ povinné uzavírání dotačních smluv, které budou zveřejněny v registru smluv

Převažující podporu mají tato opatření:
➡ rozšíření nezávislého auditu Nejvyššího kontrolního úřadu na státní firmy a obce
➡ zpřísnění úpravy střetu zájmů a využívání svěřenských fondů
➡ vlastnické strategie pro státní firmy a odborné nominace do jejich orgánů
➡ podpora elektronizace veřejné správy

Vzorek: 50 poslanců. Odpovědi si můžete prostudovat zde.