Pan Zeman, zvolený sice většinou hlasujícího lidu za presidenta, nepoložil při složení slibu ruku na Ústavu, kterou se ústy zavazuje zachovávat. K tomu, aby ruku na ústavu položil, ho vyzval předseda Sněmovny. Ten v tu chvíli jako třetí nejvyšší ústavní činitel plnil roli ceremoniáře a tím pádem formuloval obsah rituálu, který Ústava nazývá „slib presidenta republiky“. Slib je tedy to, co předseda Sněmovny presidentovi uložil vykonat, aby se před zraky nejvyšších představitelů a celého národa směl ujmout mandátu.

Rychlé výroky Ladislava Špačka, Stanislava Balíka a Vladimíry Dvořákové, ani vylekané titulky médií „slib však platí“ nás nemohou zmást. Projevují spíše úlek z dalekosáhlých ústavních následků. Podrobný rozbor situace však ukazuje, že Zeman slib opravdu nesložil, lépe řečeno složil ho s výhradou, tedy se na něj hledí, jakoby nebyl zvolen. Argumentace, že Ústava výslovně upravuje pouze tři prvky, a sice že slib se skládá do rukou předsedy Senátu, na společné schůzi obou komor parlamentu, a obsahuje znění slibu, neobstojí. Ústava totiž neříká, co je slib vcelku. Uvádí jen tři jeho atributy. Neuvádí například ani to, zda se slib říká zpaměti nebo čte, zda se podepisuje nebo nepodepisuje, ani to, zda se vůbec má říci nahlas, ba ani to, zda se vůbec má říci. Dokonce ani neuvádí, zda se tak má stát před zraky členů obou komor parlamentu.

Kreativní president by jej tedy mohl mlčky pouze na papírku napsaný vložit do rukou předsedy Senátu. Mohl by tak učinit za paravánem (se státním znakem), a pak by jej odmítl podepsat, což by doprovodil bonmotem a hůlkou napřaženou k předsedovi Senátu: „tobě svůj autogram nedám, politický nedouku“. Chce někdo tvrdit, že takto provedený úkon by byl složeným slibem? A přitom by byl údajně v souladu s Ústavou.

Ústava žádá složit slib

Jenže Ústava republiky je krapet chytřejší. Neříká, že president vysloví text slibu a tím je hotovo. Požaduje víc – žádá složit slib. Slib je širší, než jen výše uvedené tři parametry. Slib je nutně to, k čemu presidenta vyzve ceremoniář. Pokud ceremoniář požaduje položit ruku na Ústavu, je položení ruky na Ústavu součástí slibu. Nesplnit část toho, co požaduje ceremoniář, je složením slibu s výhradou. Ta výhrada v případě Zemana zní: odmítám se při slibu dotknout Ústavy.

Nejde o slovíčkaření ani hnidopišství. V čem lze spatřovat chytrost a hlubší význam ústavního požadavku? Hned v několika ohledech. Tyto ohledy předvídavě řeší otázky, které se nyní mohou vyrojit: Udělal to Zeman nechtěně? Anebo schválně? A pokud schválně, co tím chtěl vyjádřit?

Ústava na to odpovídá prozíravě. Například tak, že kdyby šlo jen o slova slova slova, bylo by to pro každého, kdo to nemyslí naplno, mnohem snadnější, než když v tu chvíli musí učinit i další úkony, zejména fyzicky. Ono položit ruku na Ústavu, podobně jako dříve na Bibli, a přitom něco slibovat nebo přísahat, totiž není ani pro otrlou povahu tak snadné. Je to těžší, než pouze s patosem vyslovit pár slov.

Dále můžeme vidět moudrost Ústavy v tom, že jde také o základní kontrolní test způsobilosti. Kdo nezvládne na pokyn ceremoniáře udělat zároveň dva jednoduché úkony, neměl by se mandátu presidenta ujímat. A jelikož předchozí presidenti zavedli zvyk říci slib zpaměti, jde vlastně o tři úkony zároveň. Pokud však vyslovení slibu zpaměti spotřebuje veškerou kapacitu tak, že nezbyde na to, aby se ruka položila na Ústavu…

Bezděčný úkon, úmysl či magie?

Ať už byl výpadek bezděčným úkonem, projevem úmyslu anebo čímsi magickým, jde o vážnou věc. Zeman složil slib s výhradou. Ústava říká: složí-li president slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen.

Jsou jen dvě možnosti, jak šlamastyku vrátit do nepochybných kolejí Ústavy: buď se ceremoniál slibu zopakuje, anebo o věci rozhodne Ústavní soud. Jen ten má schopnost nápravy, protože rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Jinak by předseda Senátu měl začít počítat deset dní lhůty, ve které musí vyhlásit volby v případě, že se úřad presidenta republiky uvolní.

Pro lid, který je zdrojem veškeré státní moci, by tak zůstala jen otázka: proč Zeman nevztáhl ruku na Ústavu? Pro mě je odpověď jasná – Ústava je totiž opravdu mimořádně chytrá. I když nevím, jak se jí to podařilo, prostě mu to nedovolila.

Záznam z inaugurace (slib ve stopáži 23.10)