Volby na Taiwanu

18. 01. 2016 | 19:01
Přečteno 2551 krát
Taiwan se zbavuje břemene mimulosti a z voleb vyšel jako sebevědomý demokratický stát.

V sobotu se konaly na Taiwanu prezidentské volby, v nichž se ziskem více než 56 % zvítězila Tsai Ing-wen (v české transkripci Cchaj Jing-wen), kandidátka liberálně levicové Demokratické pokrokové strany (DPP), která se ujme funkce 28. května. Kandidát Kuomintangu získal pouhých 31 % hlasů.

Kuomintangu nepomohlo ani nedávné osobní setkání stávajícího prezidenta Ma Ying-jeou (Ma Jing-ťiou) s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Singapuru, v médiích označované za epochální událost čínských dějin, ani strategie vyvolávání strachu u voličů. Tvrdilo se, že pokud zvítězí DPP, způsobí to destabilizaci situace v celém regionu.

Tsai Ing-wen studovala v USA a v Británii a doktorát z práv obhájila na London School of Economics. Působila jako vysokoškolská učitelka, ale ve státní administrativě a politice se pohybuje již více než dvacet let, zpočátku jako nestraník. Od roku 2008 je předsedkyní DPP. Tsai je zkušenou a oblíbenou političkou a od počátku byla jasnou favoritkou letošních voleb.

Na Taiwanu volili nového prezidenta a zároveň nový parlament (v parlamentních volbách DPP také zvítězila a získala 68 ze 113 křesel „Legislativního dvora“). Kampaň se odvíjela ve znamení narůstající nespokojenosti s asertivním chováním Číny a vládní politikou ústupků. Čínsko-taiwanské vztahy mají spletitou historii a vyplatí se připomenout jejich hlavní problémy, neboť v nejbližší budoucnosti lze očekávat, že Čína začne vyvíjet proti Taiwanu tlak a bude při tom používat právě historické argumenty.

Ostrov Taiwan (česky dříve znám také jako Formosa) byl do roku 1945 japonskou kolonií. Po porážce Japonska ve druhé světové válce byl Taiwan vrácen Čínské republice, která v té době vedla občanskou válku s komunisty vedenými Mao Ce-tungem. Když komunisté v roce 1949 zvítězili, uchýlila se vláda Čínské republiky v čele s Čankajškem na Taiwan oddělený od pevniny úzkou mořskou úžinou. Čankajšek se cítil vládcem celé Číny, jehož vládu dočasně uzurpovali „komunističtí bandité“, a s ohledem na studenou válku USA podporovaly jeho nároky.

Tak se stalo, že Čínská republika fakticky ovládající pouze Taiwan, i nadále reprezentovala v OSN celou Čínu. To se změnilo až v říjnu roku 1971, v době sbližování USA a ČLR v rámci jejich společné protisovětské strategie. Taiwan se ocitl v mezinárodně politické izolaci a dnes ho uznává pouze několik malých zemí v různých částech světa, mezi nimi například Vatikán.

Čankajšek zavedl na Taiwanu nedemokratický režim a mimo jiné tvrdě potlačoval jakékoliv projevy identifikace domácích obyvatel s Taiwanem jako pravým vlastním domovem. Tím měla pro všechny být ztracená Čína, a tak se děti učily v hodinách vlastivědy o Nankingu jako o hlavním městě své země, zatímco Taiwan, kde žili, měli nahlížet jen jako jednu z mnoha provincií své vlasti – Číny.

Situaci dále vyostřovalo složení obyvatelstva. K čínským osadníkům, kteří se na ostrově usazovali od 17. století a považovali se za starousedlíky, s příchodem Čankajška přibyly téměř dva milióny přistěhovalců, kteří byli po všech stránkách zvýhodňováni. Do základního sporu mezi „místními“ a „přistěhovalci“ zasahovaly také tradiční animosity uvnitř místních komunit, zejména mezi těmi, kdo kdysi na Taiwan přišli z provincie Fu-ťien, a příslušníky skupiny Hakka (odkud mj. pochází nová prezidentka).

V pestré směsici různých etnických a regionálních sounáležitostí vystupují ještě prapůvodní obyvatelé Taiwanu, domorodci převážně austronézského původu, kteří byli již v 19. století vytlačení čínským etikem do hor. Různé skupiny taiwanských obyvatel se odlišují jazykem, zvyky a částečně i sociálním postavením a k jejich užšímu prolnutí postupně nastává teprve v poslední době.

Po smrti Čankajška nastalo postupné politické uvolnění, roku 1985 poprvé ve volbách kandidovala DPP a když se v roce 1988 (tehdy ještě ne na základě všeobecných voleb) stal prezidentem Lee Teng-hui, spustil politické reformy směřující k plné demokratizaci země. Lee Teng-hui byl členem Kuomintangu, avšak původem byl taiwanský starousedlík a ve své politice se odpoutal od někdejší fixace politické reprezentace Čínské republiky na iluzorní návrat na pevninu.

Nastartoval novou politiku zvelebování Taiwanu jako vlasti všech, kdo na ostrově žijí. Tento směr postupně vedl k realistické politice, z níž v průběhu 90. let vzešel Taiwan jako moderní demokratický stát s transparentním právním systémem, jehož obyvatelé si zakládají na politických a občanských právech.

ČLR nikdy neuznala faktickou nezávislost Taiwanu a stále tvrdí, že ostrov je její „poslední zatím neosvobozenou provincií“. Ve své politice vůči Taiwanu se ČLR odvolává na tzv. Konsensus z roku 1992, utajený dokument, podle kterého se zástupci obou stran shodují na tom, že existuje pouze jedna Čína. Dohoda zároveň umožňuje, aby každá strana chápala „jednu Čínu“ ze své vlastní perspektivy – to jest buď jako ČLR, nebo jako Čínskou republiku. ČLR je připravena jednat o jakýchkoliv záležitostech dotýkajících se vztahu s Taiwanem jedině s takovou politickou reprezentací, která tento „konsensus“ uzná.

O existenci dohody mnozí pochybují (například bývalý prezident Lee Teng-hui zastává názor, že neexistuje) a jiní tvrdí, že prostě nemá smysl, protože skutečný konsensus ve věci vymezení Číny a Taiwanu nebyl dosažen. Každopádně staví Taiwan, který mezitím přestal mít ambice vládnout celé Číně, do nevýhodné pozice. Pokud konsensus neuzná, nemůže jednat s ČLR ani o elementárních praktických problémech tak zvaných „vztahů přes úžinu“ a také mu například brání upravit starou ústavu Čínské republiky, která je stále v platnosti.

Pocit sounáležitosti s ostrovem a nové pojetí taiwanské identity se dále rozvíjely za vlády prvního prezidenta z řad DPP Chen Shui-piena (Čchen Šuej-pien) zvoleného poprvé v roce 2000 (s těsným výsledkem Chen vyhrál i druhé volební období a ve funkci zůstal až do roku 2008). Chen Shui-pien vyhrál volby s programem, v němž byl příslib samostatnosti Taiwanu, na což ČLR reagovala vojenskými manévry v bezprostřední blízkosti ostrova a ostrou rétorikou.

Za vlády DPP parlament ČLR také přijal tzv. protiodštěpenecký zákon, podle kterého je ČLR oprávněná v případě vyhlášení nezávislosti zakročit proti Taiwanu jakýmikoliv prostředky, aby uhájila „celistvost svého území“. ČLR zároveň zahájila mezinárodní diplomatickou ofenzívu směřující proti tomu, aby Taiwan, který mezitím ustoupil od nároků na celou Čínu, rozvíjel bilaterální styky.

Taiwan se snažil získávat spojence účastí v různých mezinárodních iniciativách a také prostřednictvím zahraničních investic a humanitární pomoci. Známý je případ Makedonie, která hned po svém vzniku v roce 1993 byla uznána Čínskou lidovou republikou a uzavřela s ní diplomatické styky. O šest let později navázala Makedonie diplomatické styky také s Taiwanem. ČLR na to reagovala zablokováním rezoluce OSN o prodloužení působení mírových sil OSN UNPREDEP na jejím území a Makedonie nakonec ustoupila, rozvázala styky s Taiwanem a veřejně deklarovala politiku jedné Číny.

Období osmileté vlády DPP (2000 až 2008) spadá do doby největšího růstu ekonomiky v ČLR, z něhož profitovaly firmy z celého světa, avšak taiwanské firmy měly přístup do Číny velmi obtížný a navíc pocítily úbytek zahraničních investic přemísťujících se do Číny. Taiwanská ekonomika postupně začala zpomalovat a těžce jí zasáhla také krize v roce 2008, zatímco v Číně byl dopad krize mírný.

V obavách ze zhoršujících se hospodářských výsledků a s nadějí, že přístup na čínský trh Taiwanu pomůže znovu nastartovat ekonomiku, mnoho Taiwanců zaujalo pragmatický postoj a ve volbách roku 2008 volili Kuomintang, jehož předseda Ma Ying-jeou propagoval zlepšení vztahů z Čínou. K jejich rozhodnutí přispělo také zklamaní, že Taiwan navzdory příkladným politickým reformám nedokázala získat mezinárodní uznání, a nejistota, zda se Čína nakonec nepokusí ostrov připojit vojenskou akcí. Svou volbu zopakovali Taiwanci podruhé v roce 2012, tentokrát již s těsnějším výsledkem, když prezident Ma Ying-jeou získal 51.60 % oproti kandidátce DPP (a letošní vítězce voleb) Tsai Ing-wen s 45.63 %.

Prezident Ma prosazoval politiku sbližování s ČLR, avšak s příslibem voličům, že to v žádném případě neznamená rezignaci na suverenitu Taiwanu. Obyvatelé Taiwanu zpočátku jeho politiku podporovali. Potěšila je zejména taková opatření jako přímé letecké spojení mezi Taiwanem a Čínou (dříve se létalo přes Hong Kong), snazší získání cestovního povolení do Číny, možnost studia a cestování v Číně.

Podnikatelé uvítali novou příležitost v Číně investovat a prodávat tam taiwanské zboží. Ztrátu pracovních míst související s přesunem části výroby z Taiwanu do ČLR měly nahradit nové příležitosti v turistickém ruchu. Taiwan sice zaplavilo velké množství turistů z ČLR, nicméně očekávaný hospodářský růst se nedostavil, mimo jiné i proto, že taiwanská ekonomika se otevřela čínským investorům podporovaným svou vládou a místní drobné a střední podniky, kterých je na Taiwanu tradičně mnoho, jim mohly jen těžko konkurovat.

Příliv čínských peněz měl za následek také prudký růst cen nemovitostí a v důsledku toho se bydlení ve městech stalo v podstatě nedostupné pro mladé lidi. Ve druhém období vlády prezidenta Ma Ying-jeoua tak začala růst nespokojenost s jeho hospodářskou politikou i politickými kompromisy, které dělal vůči čínské vládě.

Když se pak prezident chystal v roce 2014 protlačit parlamentem, kde měl Kuomintang také převahu, další balík opatření liberalizujících podnikání v oblasti služeb, nespokojenost přerostla v pouliční protesty, během nichž se rozvinulo studentské hnutí označované jako slunečnicové. Studenti dokázali vytvořit funkční struktury a za vydatné podpory veřejnosti téměř měsíc úspěšně blokovali parlament, aby zákony nemohly být přijaty.

Paralelně další studentská skupina vystoupila proti změnám v osnovách a učebnicích, které vycházely vstříc čínské interpretaci dějin. Prezident a vláda nakonec studentským požadavkům ustoupili a přislíbili, že další dohody o sbližování s Čínou budou připravovány transparentním způsobem a na základě konzultací s širokou veřejností. Všeobecnou nechuť mladých Taiwanců vůči překotnému sbližování s Čínou dále posílilo potlačení studentských protestů v Hong Kongu na podzim 2014 požadujících všeobecné volební právo.

Ze slunečnicového hnutí vzešla nakonec také nejmladší taiwanská politická strana s názvem, který lze přeložit jako Síla dnešní doby (anglicky New Power Party). Založil ji zpěvák oblíbené kapely Chthonic Freddy Lim (Lin Čchang-cuo). On i celá kapela se angažuje v otázkách lidských práv, ženské rovnoprávnosti a nezávislosti Taiwanu. Freddy Lim byl v letech 2010–2014 předsedou Amnesty International Taiwan, dlouhodobě vystupuje na podporu Tibetu a také aktivně podporoval studentské demonstrace slunečnicového hnutí. Jeho strana šla do voleb s jednoduchými a jednoznačnými hesly „všeobecná lidská práva“, „občanské svobody“ a „taiwanská nezávislost“ a nakonec uspěla ve všech pěti obvodech, kde kandidovala. V novém parlamentu bude mít pět křesel.

DeníkReferendum, 18. ledna 2016

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy