Liou Siao-po připomínal, že i Číňané touží po svobodě. Tak jako všichni lidé

15. 07. 2017 | 10:11
Přečteno 1674 krát
Ve čtvrtek 13. července o půl šesté ráno místního času v nemocnici v Šen-jang v severovýchodní Číně ve věku nedožitých 62 let zemřel Liou Siao-po, čínský filozof, básník, publicista a obránce lidských práv. Za prosazování myšlenky lidských práv v Číně se v roce 2010 stal nositelem Nobelovy ceny míru. Ze stejné příčiny o dva roky dříve zatčen a roku 2009 odsouzen za „podněcování k podvracení státní moci“ na jedenáct let do vězení.

Konce trestu se nedočkal a zemřel v důsledku – pravděpodobně úmyslně – zanedbané léčby rakoviny jater. Krátce před smrtí prosil, aby směl v doprovodu své ženy, básnířky Liou Sia, odjet na léčení do ciziny.

S prosbou o vyplnění této žádosti se na generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga před nedávnem obrátilo 154 nositelů Nobelovy ceny v různých oborech, významní světoví spisovatelé, Amnesty International i další lidskoprávní aktivisté. Ve prospěch Liou Siao-poovy prosby se vyjádřili také někteří politici, naposledy prezidentka Tchaj-wanu.

Liou Siao-po je označován za nejznámějšího čínského disidenta. Byl to nezávislý myslitel, literární kritik a komentátor aktuálního dění v Číně, jedna z nejvýraznějších postav své generace. Dospíval v dobách brutality a chaosu Kulturní revoluce a jako jeden z prvních autorů žijících v Číně otevřeně označil Kulturní revoluci za produkt totalitního systému postaveného na absolutní moci komunistické strany.

A také jako jeden z prvních pojmenoval paradox Kulturní revoluce, během níž Mao Ce-tung a jeho blízcí v zájmu zúčtování s vnitrostranickými odpůrci svedli indoktrinovanou mládež k násilnostem a ničení, vzápětí ale tato zkušenost otevřela mladé generaci oči a zlomila její původně neotřesitelnou víru v komunistickou stranu. Na konci 70. let pak právě z této generace vzešla řada pozoruhodných osobností čínského veřejného a kulturního života. Symptomatické je, že mnozí z nich čelili v průběhu let perzekucím a dnes žijí v exilu.

Liou Siao-po vystudoval obor čínská literatura. Bakalářský titul získal v Čchang-čchunu, na Ťilinské univerzitě v severovýchodní Číně, odkud pocházel. Magisterské a doktorské studium absolvoval v Pekingu, na prestižní Pekingské pedagogické univerzitě, kde také ještě jako doktorand začal přednášet. V roce 1988 obhájil disertaci s názvem Estetika a lidská svoboda a stal se prvním držitelem doktorského titulu v oboru estetika v Číně.

Byl ovlivněn dílem předválečných čínských autorů, kteří studovali v zahraničí, a dílem Immanuela Kanta, zejména ho fascinovalo téma vztahu umění a svobody. V kontextu Maova literárního dogmatu, v němž byla literatuře a umění přisouzena role „služby lidu“ ve smyslu naplňování ideologických úkolů komunistické strany, byl Liou Siao-poův zájem o kantovskou estetiků odvážně buřičský.

Širší veřejnost na sebe Liou Siao-po poprvé upozornil v polovině 80. let, tehdy ještě jako student, v polemických vystoupeních namířených proti zotročující síle tradice. V dobových sporech o původ a povahu Kulturní revoluce a o další směřování Číny se stal mluvčím těch intelektuálů, kteří viděli příčiny nedávného rozvratu v přetrvávajícím myšlení tradiční hierarchizované společnosti vyžadujícím poslušnost absolutnímu vládci, a budoucnost hledali v odmítnutí tradice a důsledném převzetí západních ideálů rovnosti a demokracie.

Liou Siao-po zásadně odmítal myšlenku obrody konfuciánství, která se v té době začala v Číně objevovat poprvé od vzniku Čínské lidové republiky, neboť v ní jasnozřivě viděl především nástroj útisku a potlačení individuality. Jeho vystoupení byla vyostřeně polemická, bez obalu kritizoval starší generaci intelektuálů za zbabělost a poklonkování moci. Servítky si nebral ani při hodnocení současné literatury, kterou vcelku po právu obviňoval z nedostatku nezávislého myšlení a z umělecké nezralosti.

Krátce poté, co navzdory přání ministerstva školství a konzervativně naladěných učitelů suverénně obhájil disertaci, Liou Siao-po odjel přednášet do ciziny. Když na jaře 1989 v Pekingu začaly studentské protesty, byl Liou Siao-po na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.

Zpočátku váhal, nakonec se ale vrátil do Pekingu a připojil se k protestnímu hnutí v jeho poslední fázi. Společně se třemi dalšími přáteli byl v noci 4. června na náměstí, a když přišli vojáci a přijely tanky, tito „čtyři ušlechtilí muži“ (s´ ťün-c´) vyjednali s armádou pro zbývající studenty možnost odejít z náměstí, a zabránili tak dalšímu krveprolití.

Liou Siao-po byl následně zatčen a poprvé uvězněn. Po propuštění se již nemohl vrátit na univerzitu. Začal se věnovat různým aktivitám na obranu lidských práv, zpočátku zejména usiloval o ukončení perzekucí proti demonstrantům z Tchien-an-menu. Byl pod stálým dozorem policie, tři roky za své aktivity strávil v pracovním táboře.

V době, kdy byl na svobodě, komentoval dění v ČLR v článcích publikovaných v zahraničí, na Tchaj-wanu publikoval knihy o současné čínské společnosti. Roku 2001 se stal v Číně jedním ze zakládajících členů nezávislého centra mezinárodního PEN klubu. Poté, co byl roku 2008 naposledy uvězněn, začal intenzivně psát básně.

Liou Siao-po byl velkým obdivovatelem Václava Havla a československého disentu. Podílel se na přípravě Charty 08, dokumentu volně inspirovaného naší Chartou 77. Čínská Charta požaduje komplexní politické a společenské reformy „s cílem co nejdříve vybudovat svobodnou a demokratickou zemi řídící se ústavním pořádkem a naplnit tak soustavné snažení a sny Číňanů posledních více než sta let.“

Když byla roku 2010 Liou Siao-poovi „za jeho dlouhý a nenásilný zápas za základní lidská práva v Číně“ udělena Nobelova cena míru, nebylo nikoho, kdo by ji mohl v Oslo převzít. Laureát byl ve vězení a její ženě zabránily úřady vycestovat. Agentura Sin-chua v reakci na Liou Siao-poovo ocenění uveřejnila krátkou zprávu, v níž cituje domácí „odborníky“ označující udělení ceny „odsouzenému kriminálníkovi“ za vměšování do vnitřních záležitostí Číny s cílem poškozovat ji.

Jedním z šesti základních principů, k nimž se odvolává Charta 08, jsou lidská práva (vedle svobody, rovnosti, republikánského zřízení, demokracie a ústavní vlády). Říká se zde: „Lidská práva nejsou něčím, co člověku dává stát, ale jsou to práva, jimiž je člověk nadán od okamžiku svého narození. Obrana lidských práv je hlavním cílem vlády a legálním základem veřejné moci, stejně jako inherentním požadavkem pro to, aby základním východiskem byl člověk. Všechny minulé politické katastrofy v Číně jsou těsně spjaté s tím, že držitelé moci ignorovali lidská práva. Člověk je hlavním subjektem státu, stát je od toho, aby sloužil lidu, vláda existuje kvůli lidu.“

Nevíme, zda autorem těchto řádků byl právě Liou Siao-po, vyjadřují však přesně jeho přesvědčení a podstatu jeho politického snažení. To v Číně nyní bude pokračovat už bez něj.

DeníkReferendum, 14. 7. 2017

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy