Tuto dávku už jsem ve svých blozích několikrát řešila (třeba zde nebo zde), ale dnes Vám budu vyprávět o příběhu pana Michala O. s ne/přiznáním MOP (Mimořádná okamžitá pomoc) na Úřadu práce a o rychlé změně, která nastala, když jsem ho na pracovní úřad posléze doprovodila. V závěru pak informace o tzv. Covid-MOP.

Než se pustím do vyprávění, je ale potřeba si říct, co „MOPka“ vůbec je a jak funguje.

„MOPka“ neboli Mimořádná okamžitá pomoc je jednorázovou dávkou. Jejím účelem je pomoci člověku, jenž se ocitl v tíživé životní situaci. Okruh oprávněných osob a situace, ve kterých je dávka poskytována, jsou definovány zákonem 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi. MOP není nárokovou dávkou, což znamená, že přidělení dávky a případně i její výše, je dílem rozhodnutí pracovníka Úřadu práce.

Cesta tam a zase zpátky aneb Jak Michal O. překročil Rubikon

Špatná rozhodnutí děláme čas od času všichni a jejich důsledky cítíme různě intenzivně a různě dlouho. Někomu se povede udělat botu, která ho přivede až za mříže a důsledky se pak s člověkem táhnou téměř celý život. Častou příčinou těchto „kriminálních bot“ je nezvládnutá závislost, ať už je látková (drogy, alkohol) či nelátková (hazardní hry). Při propuštění z výkonu trestu odnětí svobody jsou na tom odsouzení dost často podobně jako bezdomovci. Ztratili podporu rodiny a při odchodu z vězení dostanou jízdné na cestu do místa trvalého bydliště, stravné na jeden den a radu od sociálního pracovníka, jak si zažádat o MOP coby osoby ohrožené sociálním vyloučením. Dál je to jen na nich. Je jasné, že právě první dny na svobodě jsou pro takového člověka klíčovou a velmi těžkou životní křižovatkou.

Pan Michal O. za závislost na alkoholu a za své životní chyby zaplatil celkem sedmi lety odnětí svobody. Dva dny před propuštěním ze znojemské věznice jej postihl infarkt a místo na svobodě se ocitl v nemocnici na operačním stole. Vše naštěstí dopadlo dobře a po nezbytné rekonvalescenci byl konečně volný.

První studené sprchy od společnosti se panu Michalovi dostalo brzy. Na Úřadu práce Prahy 4 mu byla jakožto osobě propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody, na které zákon a hmotné nouzi výslovně pamatuje, bezdůvodně zamítnuta žádost o mimořádnou okamžitou pomoc ve výši 1 000 Kč. Jak sám Michal O. říká, „jeho odhodlání začít nový život tím bylo značně otřeseno“. Společnost jej trestala podruhé. Nevím, co přesně se odehrálo mezi referentkou Úřadu práce a panem Michalem, výsledkem však byl člověk po infarktu, bez střechy nad hlavou a bez jakýchkoliv finančních prostředků.

Pan Michal O. mě kontaktoval s žádostí o pomoc a domluvili jsme se na společné návštěvě Úřadu práce. Aniž bych pronesla jediné slovo, dostalo se panu Michalovi diametrálně odlišného přijetí a mimořádná okamžitá pomoc mu byla schválena. Co se během těch pár dnů na situaci pana Michala změnilo? Prokázal snad, že je ještě více sociálně vyloučený než o několik dnů dřív?

Má podpora a tisícovka mimořádné okamžité pomoci přispěla dle sociální pracovnice Renaty Hovorkové z Rubikon centra, z. ú., s níž nyní pan Michal spolupracuje na vyřešení své minulosti a která ho provází složitým životním obdobím, k nové motivaci se s nepřízní osudu poprat. Pan Michal nastoupil do zaměstnání, v němž získal i ubytování a začalo se mu dařit. Přestože další kroky na cestě k opravdové svobodě nejsou jednoduché a pan Michal zaškobrtnul a možná ještě zaškobrtne, jsem přesvědčena, že s pomocí své průvodkyně z Rubikonu dojde k cíli. Renata Hovorková mi napsala:

„Michal O. byl jako kuchař v nemocnici výborný, máme zpětnou vazbu na jeho kuchařský um a spokojenost s pozvednutím kuchyně. Bohužel však nastaly další aspekty v jeho životě, které měly za následek Michalův relaps. Michal je svérázný člověk, řeší vše moc přímo a zároveň dává do všeho, co v životě dělá, maximum. Michal z nemocnice, a tudíž i z ubytovny sám odešel ze dne na den, jelikož emočně nezvládl nešťastnou lásku, kterou poznal právě tam. Došlo opět k relapsu alkoholu a zhoršení zdravotního a psychického stavu, neboť přišel o ubytování. Neměl finance, přestal užívat potřebné léky a jeho pocity beznaděje a viny, že vše pokazil, tvořily bariéry v jeho další cestě. Po konzultacích přijal svoji chybu čelem s tím, že to nevzdá a pokusí se vše napravit a začít znovu.

Po našem doporučení a doporučení adiktologa nastoupil na týdenní detox, který úspěšně absolvoval. Nyní má zaplaceno ubytování přes naši organizaci a hledáme společně práci v jeho oboru. Staví se čelem ke své situaci a po obvolání několika nabídek na internetu absolvoval několik pohovorů v oblasti gastronomie. Nemá vyhráno, řeší svoji minulost, abstinenci, dluhy a potýká se s existenčními problémy. V rámci schůzek a telefonátů sdílí své úspěchy a neúspěchy, konzultujeme společně další kroky a plány, aby se mu opět podařilo zvednout na vlastní nohy a jít dál svojí cestou.

Michal kromě lásky k vaření miluje hudbu, hraje na kytaru a rád zpívá. Chtěl by v našem komunitním centru a v zahradě Kotlaska na Praze 8 tyto své přednosti – vaření, zpěv a hru na kytaru - využít a nabídnout jako možnost zpříjemnění při trávení volného času i pro jiné klienty, kteří k nám přichází na zahradu ve svém volné čase relaxovat.“



Když pomůžeme jiným, pomůžeme i sobě

Tím by mohl můj dnešní blog skončit, ale téma ještě zdaleka není vyčerpané. O důvodech zamítnutí první žádosti pana Michala O. o MOP lze jen spekulovat. Tlak shora? Neznalost předpisů? Kdo ví. Jisté ale je, že to, co potkalo pana Michala, se děje celé řadě dalších žadatelů, přestože rychlé poskytnutí takovéto pomoci skutečně často rozhoduje o budoucnosti nejen jednotlivců, ale i celých rodin s dětmi, v konečném důsledku i společnosti.

Protože dalším aspektem celé problematiky je rozměr ekonomický. Propadnou-li lidé v hmotné nouzi sítem sociální pomoci, dostávají se do situací, jejichž řešení je pro společnost a stát mnohem nákladnější, než poskytnutí jednorázové finanční pomoci. Dalekosáhlé důsledky jsou penězi jen těžko vyčíslitelné, zvláště je-li ohrožena budoucnost a zdraví dětí, na něž hmotná nouze dopadá nejtíživěji. A to nemluvím o ceně za zpackaný život.

V dnešní nejisté době „koronavirové“ počet žadatelů o MOP strmě roste, a dle statistiky MPSV vydané k 25. 9. 2020 uspěje 75 % žadatelů. I proto je o poskytování mimořádné okamžité pomoci třeba hovořit veřejně. Věnuju se jí i proto, že se ukazuje, že rychlé poskytnutí MOP je často nejúčinnějším a nejlevnějším druhem pomoci. To všechno jsou důvody, pro které jsem se rozhodla věnovat se příběhům lidí, v jejichž osudu sehrála podpora státu v podobě „MOPky“ zásadní roli. Zde je statistika k tzv. Covidové MOPce. Aktuální informace na MPSV.

Více o MOP a záchytné síti sociálního systému v ČR najdete na stránkách www.socialnisystem.cz, za nimiž stojí můj tým.

P.S.: A máte-li chuť, sledujte naši práci a aktuální dění v sociální oblasti.