Ondřej Liška

22. 09.

Strach, a.s.

Ondřej Liška Přečteno 5405 krát

Nejúspěšnější obchodní společnost 21. století? Jmenuje se Strach, a.s. a její obrat se počítá v řádech bilionů dolarů. Její světoznámá obchodní značka Terorismus se už etablovala v každém významnějším politickém proslovu a má nejvyšší stupeň rozpoznatelnosti mezi řadovými občany. Co tato společnost prodává? V zásadě směňuje pocit bezpečí za peníze a moc.

Strach, a.s. vznikla na úsvitu nového tisíciletí. Brilantně využila situaci na trhu a zlákala ohromné množství zákazníků hledajících bezpečí, odplatu a společného nepřítele. I přes dobré úmysly některých akcionářů společnost brzy začala žít svým vlastním životem a vymkla se z rukou vrcholovému managementu. Její obchodní značku začaly duplikovat i ostatní tržní subjekty, až se stala v jistém smyslu rozmělněnou a mnohovýznamovou. Přesto zákazníci nepřestávají její produkt kupovat a ochotně platí svými úsporami a občanskými svobodami výměnou za iluzorní pocit bezpečí, které jim společnost prodává.

Strach, a.s. nevlastní jiné značky kromě Terorismu a okázale ignoruje konkurenční značky, jako jsou Změna klimatu, AIDS/HIV, Malárie, Hlad nebo Chudoba, které mají slabý marketing a pro společnost neznamenají žádnou konkurenci. Obrat firmy je na první pohled úžasný. Občané Spojených států amerických, největší to zákazník společnosti, zaplatí za poskytnuté služby ročně až 3 biliony dolarů, z toho 6 miliard dolarů měsíčně jen za faktury přicházející z Iráku. Přínos firmy v podobě „ochráněných“ zákazníků se dá vypočítat velmi těžce, uveďme tedy jen, že za minulý rok zemřelo následkem teroristických útoků zhruba 22 tisíc lidí, většina ale jako přímý důsledek aktivit společnosti v Iráku a Afghánistánu. To je stejný počet mrtvých, které si celosvětově vyžádá nemoc AIDS za tři dny a malárie za dnů osm. Snížit počet obětí malárie na polovinu by obnášelo investici 2 miliard dolarů ročně. Boj proti AIDS by vyžadoval 10-15 miliard dolarů ročně.

Nehledě na čísla, Strach, a.s. má své postavení na trhu neotřesitelné a je v jejím zájmu, aby tomu tak zůstalo. Proto lze těžko očekávat, že skutečné kořeny a příčiny, které dávají vzniknout pocitu ohrožení naší bezpečnosti, budou kdy společností upřímně řešeny. Místo toho lze očekávat, že investice poplynou maximálně na potlačení symptomů nebezpečenství. V horším případě na účely úplně odlišné.

Na závěr si připomeňme slavnou větu mistra Yody: „Strach vede k hněvu, hněv vede k nenávisti, nenávist vede k utrpení.“ Bylo by dobré si uvědomit, že my všichni jsme nejen zákazníky Strachu, a.s., ale současně i jeho akcionáři.

04. 09.

Kuchyň není pavlač aneb Malé zamyšlení před sjezdem Strany zelených

Ondřej Liška Přečteno 4761 krát

Ve Straně zelených se v předsjezdovém období rozmohl zvyk ventilovat „domácí“ spory na veřejnosti. Lze ale zaslechnout i názory, že je to důkazem naší vnitřní demokracie a otevřenosti vůči voličům - nestraníkům. To je ovšem - řečeno s klasikem - hluboké nedorozumění.

Zelení v celé Evropě si skutečně vždy zakládali na tom, že jsou nejotevřenějším politickým proudem s velice uvolněným a pozitivním vztahem k občanské společnosti, médiím a vůbec každému, kdo chce nahlédnout do stranické „kuchyně“. Nemusíte se nám upsat a stát se naším „abonentem“, a přesto můžete ovlivnit, jaké se u nás připravují politické „pokrmy“. A to nejen svým výběrem (jako je tomu v ostatních politických restauracích a vývařovnách), ale i aktivní spoluúčastí při přípravě jídel.

Někdo možná namítne, že v restauraci si chce každý zákazník jen vybrat a v klidu se najíst, ne radit kuchaři. Jistě, ve snobských podnicích pro horních deset tisíc by s vámi asi pěkně vyběhli. A v putyce čtvrté cenové skupiny člověka zase rychle přejde chuť do kuchyně byť jen nahlížet.

Jenže evropští zelení nikdy nebyli jen tak obyčejná restaurace. S trochou nadsázky se dá říci, že jsme se (my v České republice až v posledních letech) pokoušeli vytvořit pro své hosty určitou rodinnou atmosféru. Protože nejlépe uvaříte tomu, jehož apetit dobře znáte. A jen ten, komu bylo příjemné „pobejt“, se bude zase vracet. Otevřený výhled do kuchyně může přispět k tomu, že se nový zákazník cítí bezpečně a nebojí se, že se pod lákavým menu skrývá něco velmi nepěkného.

Kuchyň ale není pavlač. Je samozřejmé, že v každém pracovním kolektivu, byť by byl sebesehranější, občas vzniká napětí. Pokud se ale ventiluje před hosty, nepřispívá to k jejich spokojenosti. Oni totiž nepřišli na hádky a křik v přímém přenosu, ale na dobré jídlo. Svými spory je rušíme, nehledě na to, že napjatá atmosféra v kuchyni se časem nutně musí odrazit na kvalitě pokrmů. Těží z toho konkurence.

Podobně škodlivý je i fenomén pracovníka restaurace, který sice nikdy nepřispěl ani k přípravě jídel, ani k obsluze, ani k čemukoliv jinému, ale nesmírně rád se producíruje mezi hosty a snaží se budit zdání důležitosti. Něco jako doktor Cvach, ale to bych musel použít úplně jiné přirovnání než restauraci.

A víte, že by to taky šlo?

Archiv článků: září 2008

Strach, a.s.

Kuchyň není pavlač aneb Malé zamyšlení před sjezdem Strany zelených

Blogeři abecedně