V úterním textu o Šumavě pro MF DNES Martin Komárek výtečně demonstroval typický český stereotyp. Rádi z povzdálí, nejlépe v hospodě, kritizujeme všechny nepravosti, ale když se někdo aktivně postaví za veřejný zájem, zesměšníme ho.

Pan Komárek popisuje zelené jako skupinu pokrytců, kteří slepě bojují za své dogma, a na Šumavě si léčí své osobní mindráky. Přitom uvnitř zeleného hnutí probíhá permanentní kritická debata o tom, jaké politiky prosazovat, a jaké nesou dopady. Tato vnitřní reflexe například vedla k odmítnutí podpory první generace biopaliv.

Dalším stereotypem je kritika „vázání se ke stromu“. Během blokády jsem neviděl, že by se účastníci ke stromům přivazovali. Blokující si před ohrožený strom sedne, čímž zamezí jeho pokácení, a v poklidu odmítne opustit prostor. Jde nejen o ten strom, ale hlavně o princip. Je to akt občanské neposlušnosti, který je v demokracii zcela legitimní. Sednout si kvůli svému přesvědčení před řvoucí pilu je znakem odvahy. Lidé se však rádi vysmívají tomu, čeho sami nejsou schopni.

Vedení parku postupuje chybně. Ředitel Stráský totiž posílá dřevorubce kácet i tam, kde k tomu nemá povolení. Přitom teprve blokáda ho přinutila zpětně legalizovat svoji činnost. Upozornit na porušení zákona je povinností každého a platí to i pro novináře. Pléduje-li jindy Martin Komárek za rovnost před zákonem a dnes podpoří nelegální činnost vedení Národního parku, ztratil schopnost se ptát, co je a co není věcí veřejného zájmu. Když chce kterýkoliv občan pokácet strom na svém pozemku, musí požádat o povolení úřad. Pro ředitele Národního parku ale zákon neplatí?

Pro záchranu Šumavy je nutné zcelit bezzásahové zóny a ponechat je přírodním procesům. Kde se tak stalo, tam již dnes vyrůstá nový, životaschopný les. Kde se však přistoupilo ke kácení a vznikly holiny, tam sluncem vysušená půda obnovení lesa zamezila. Přes kritiku akademické obce prosazuje vedení parku právě to. Kdo tedy jedná ve veřejném zájmu? Určitě ne zákony a experty ignorující ředitel Stráský. Jsou to aktivní občané, kterým se MF DNES vysmívá.


Upravené vyšlo 22.7.2011 v MF DNES