Amazonský prales představuje nejdůležitější světovou “továrnu” na kyslík a jeho význam pro globální klima je klíčový: na rozloze 7 milionů čtverečních kilometrů, kam by se vešla devadesátkrát Česká republika, se nachází skoro polovina všech světových pralesů. Amazonka zadržuje v každém okamžiku 20 procent veškeré sladké vody, která se nachází na zeměkouli a amazonské rostliny zadržují každoročně 5 procent veškerého CO2 vyrobeného lidstvem. Zachování amazonského pralesa je tedy nutnou podmínkou pro zachování alespoň jakési stability globálního klimatu.

Je tedy varující, když se tempo odlesňování letos zvýšilo o 50 procent oproti loňsku a počet požárů podle Evropské vesmírné agentury přesáhl letos už 100 tisíc, opět zhruba o 50 procent více než vloni. Zplodiny z požárů se v červenci dostaly až do 3,000 kilometrů vzdáleného Sao Paula a ze dne udělaly noc. Podle vědců je již 15 procent amazonského pralesa ztraceno a pokud zmizí dalších 10 procent, bude změna nevratná a celý prales se začne měnit v savanu, která se již nyní rozprostírá v jižní Brazílii. Tím by se změnilo klima nejen v Brazílii, ale v celé Jižní Americe a pravděpodobně i v celosvětovém kontextu.

Z obav o celosvětové klima zřejmě francouzský prezident Macron zmobilizoval ostatní účastníky schůzky G7 a nabídl Brazílii 22 milionů dolarů na pomoc s hašením požárů, kterou ovšem brazilský prezident Bolsonaro odmítl. Macron a po něm i rakouský parlament se poté pohrozili zablokováním dohody o volném obchodu, který Evropská unie uzavřela se sdružením Mercosur před pár měsíci. Jakkoliv jsou obavy francouzského prezidenta, a mnoha dalších politiků, pochopitelné, jeho kroky příliš k záchraně amazonského pralesa nepřispívají. Brazilci mají koneckonců pravdu, když upozorňují Francouze a ostatní Evropany, že i u nich stávaly pralesy a že není možné prohlásit amazonský prales za vlastnictví “lidstva.” Rozhodovat se bude v Brazílii (a dalších šesti jihoamerických zemích, na jejichž území se amazonský prales rozkládá) a ne v Paříži či ve Vídni.

Existuje ovšem mnohem lepší a přímočařejší způsob, jak bychom mohli přispět k zpomalení nebo dokonce zastavení odlesňování Amazonie. Kde selhávají silná slova a výhrůžky mohou fungovat peníze. Ne úplatky, ne půjčky či krátkodobé granty, ale stabilní a udržitelné platby.

Podle výpočtů vědců z Mezivládního panelu pro změnu klimatu absorbuje celý amazonský prales každý rok 5 procent veškerého CO2, který se uvolní do atmosféry, zhruba 2,4 miliardy tun. Zároveň ovšem tlející rostliny do ovzduší uvolní 1,9 miliardy tun CO2, takže čistý efekt amazonského pralesa na množství CO2 v ovzduší je pohlcení půl miliardy tun.

Jak ocenit takové množství pohlceného CO2? Například v brazilském státě Acre, který je z 90 procent pokryt pralesem, probíhá za pomoci Velké Británie a Německa od roku 2010 program SISA. Ten vyplácí desítky milionů dolarů za udržování pralesa. Od letošního roku se k programu připojila i Kalifornie, která bude platit státu Acre za pohlcování CO2. Acre ale představuje pouhá dvě procenta amazonského pralesa.

Na úrovni Brazílie, či ještě lépe celé Jižní Ameriky je potřeba přijít s velkorysejším řešením. Brazilská vláda nyní navrhuje, aby vlády rozvinutých zemí Brazílii přispívaly 12 miliardami dolarů na zastavení odlesňování. Cena vychází z odhadu brazilské vlády, která odhaduje, že 120 dolarů ročně by stačilo na záchranu před vykácením jednoho hektaru pralesa.

Možný je ale i jiný přístup: platit za to, co amazonský prales planetě skutečně poskytuje, to jest pohlcování CO2. Inspiraci nám mohou poskytnout burzy, na kterých se dnes obchodují povolenky pro vypouštění CO2. Podle Světové banky je takových burz již čtyřicet. Ta největší funguje v Evropě už od roku 2005. Cena jedné tuny CO2 se dnes pohybuje okolo 26 eur, průměr za poslední rok je o něco nižší, 21 eur za tunu CO2 a v loňském roce se na ní zobchodovaly povolenky v hodnotě zhruba 140 miliard dolarů.

Ocenit příspěvek amazonského pralesa k snižování emisí není tedy nemožné. Půl miliardy tun CO2 má na evropské burze hodnotu 11,5 miliard dolarů, tedy částku velmi podobnou odhadu brazilské vlády. Je to obrovská suma a je zřejmé, že cena povolenek by se zřejmě změnila v případě tak náhlého rozšíření trhu, ale pro jako první přiblížení suma 11-12 miliard dolarů slouží velmi dobře. Její velikost ještě lépe posoudíme v relativním vyjádření: hrubý domácí produkt Brazílie byl vloni 1,900 miliard dolarů, peněžní ohodnocení amazonského pralesa by tedy ekonomiku Brazílie zvětšilo přibližně o 0,6 procenta, což vypadá jako rozumný odhad.

Kdo by ale těch 11,5 miliardy dolarů platil? Pokud je zájem Francie a ostatních vyspělých zemí o osud Amazonie a klimatu Země upřímný, nemělo by 11,5 miliard představovat nepřekonatelný problém. Celá suma odpovídá pouze jedné tisícině domácího produktu 34 členských zemí OECD, klubu nejbohatších států. Pokud by si 11,5 miliard dolarů rozdělily mezi sebe podle velikosti ekonomiky, na USA by vyšly 4 miliardy ročně, na Francii 0,6 miliardy a například na Česko jen necelých 100 milionů dolarů, tedy zhruba 2,4 miliardy korun. Letošní rozpočet ministerstva životního prostředí je 16 miliard korun, takže najít další 2 miliardy by nebylo jednoduché. Ale pokud amazonský prales skutečně představuje “plíce” zeměkoule, na kterých záleží naše budoucnost, neměli bychom se o něj také všichni starat? Poučovat Brazilce a poslat jim pár miliónů na hašení je jistě jednodušší, ale k záchraně Amazonie to asi nepomůže.