Učitel pro 21. století

09. 03. 2014 | 17:22
Přečteno 17879 krát
V České republice je 130 000 učitelů, z toho 17 000 nesplňuje formální požadavky kvalifikace, a tak by měli k 1. 1. 2015 ze škol odejít. 10 000 z nich si prý kvalifikaci včas doplní. Řeší se, co s těmi zbývajícími 7 000. Je správné, aby odešli, když mnozí z nich prokázali, že jsou dobří učitelé? A máme v budoucnu dovolit učit ve školách lidem bez příslušné pedagogické kvalifikace? Proč? A proč ne? K čemu to bude dobré a v čem to uškodí? O tom všem se dnes živě diskutuje např. zde nebo zde.

Prolog


Před 5 lety jsem byl na konferenci pedagogických fakult ). Už tehdy se tam diskutovalo i o povinné formální kvalifikaci učitelů. Na konferenci pedagogických fakult přirozeně převažoval názor, že je to nezbytné a že čím dříve, tím lépe. Pak se přihlásila nějaká dáma a řekla: „Kdyby byl titul z pedagogické fakulty zárukou kvality učitele, nikoho by ani nenapadlo přijmout někoho nekvalifikovaného a žádný předpis by nebyl potřeba“. Dnes na tu moudrou dámu z pedagogické fakulty často vzpomínám. 

 

Objížďky českého školství


Objížďka se obvykle dělá tam, kde na hlavní silnici není něco v pořádku. A jezdívá se po ní do té doby, než je hlavní silnice opravená. A pak stačí jen odstranit provizorní značení; kdo by jezdil po objížďce namísto opravené hlavní cesty, že?

I české školství má své objížďky. Pozoruhodné ovšem je, že se znovu a opakovaně otevírají otázky, zda nemáme objížďku zrušit, a to aniž jsme hlavní silnici vůbec začali opravovat. 

Tak např. víceletá gymnázia jsou takovou objížďkou. Máme je proto, že v základních školách (na hlavní silnici) podle mnohých rodičů není nadanějším žákům věnována dostatečná péče a že  prostředí na jejich základní škole není vhodné pro jejich dítě. Inu, víceletých gymnázií by nebylo třeba, kdyby se "opravily" základní školy ke spokojenosti rodičů. Jiným příkladem objížďky jsou praktické školy. Ano, měly by být zrušeny či omezeny, ale to lze těžko učinit dřív, než budou základní školy připraveny na plnohodnotnou inkluzi, která navíc nebude na úkor ostatních dětí. I odklady školní docházky jsou objížďka. Každá první třída by si měla umět bez problémů poradit s každým šestiletým dítětem, které tam přijde, i s tím srpnovým nebo trochu opožděným. Těžko ale odklady zakazovat dřív než takového stavu dosáhneme. 

A objížďkou jsou i pedagogové bez formální kvalifikace. Před lety se vzhledem k nedostatku formálně kvalifikovaných učitelů ujala praxe, že mohou učit i učitelé bez požadované kvalifikace. Správci hlavní silnice si ovšem prosadili, že se k 1. 1. 2015 objížďka uzavře, slibovali, že se hlavní silnice do té doby opraví. Nestalo se. A co je zde hlavní silnice? No přece stav, kdy učitel s předepsanou formální kvalifikací je tak dobře připraven k výuce ve škole, že předčí každého bez takové kvalifikace. Až to ale nastane, objížďka prostě zanikne sama. Nikoho pak přece ani nenapadne zaměstnat učitele bez kvalifikace. Viz prolog. Dokud ale hlavní silnice není v pořádku, uzavírat objížďku je nesmysl. 

 

Nekvalitní nebo nekvalifikovaní


Eduin před nedávnem pořádal kulatý stůl s názvem Potřebujeme kvalitní nebo kvalifikované učitele? Odpověď je jasná: potřebujeme kvalitní a kvalifikované. Koho potřebujeme, to ovšem nastupující právní úprava teď neřeší, ta má spíše přímý vliv na to, kdo má ze škol odejít. Proto správná otázka stojí jinak: Potřebujeme se zbavit nekvalitních, nebo nekvalifikovaných učitelů? I zde je odpověď jasná, potřebujeme se zbavit těch nekvalitních. Zbavovat se kvalitních, byť formálně nekvalifikovaných, nedává smysl. Tedy pokud je cílem a prioritou kvalita vzdělávání našich dětí! A ne "pořádek" v systému školství či dokonce ochrana zájmů pedagogických fakult.


                      kvalitní    nekvalitní    celkem
Kvalifikovaný          A?       B?       cca 113 000
Nekvalifikovaný      C?       D?       cca 17 000

Bylo by zajisté zajímavé vědět, kolik učitelů patří do políček A, B, C, D. Ale to nevíme. Dokonce ani nepanuje shoda v tom, jak vlastně vést dělicí čáru mezi sloupci kvalitní a nekvalitní. Nevíme, co to je kvalitní učitel (viz dále vyjádření pedagogické fakulty). Ať ale volíme kritérium kvality jakkoliv, tři věci jsou nepochybné: zaprvé v poli B není nula, za druhé v poli D také není nula. A za třetí zbavit bychom se potřebovali D i B. Protože jestli něco snižuje úroveň českého školství, kvalitu vzdělávání našich dětí  i prestiž učitelského povolání, tak to není C+D, ale B+D, a B je jistě větší než D. Mnohé argumenty těch, kteří trvají na formální kvalifikaci všech učitelů, pramení z předpokladu, že B=0, tedy že každý formálně kvalifikovaný učitel je kvalitní… a vracím se tak opět k prologu.

Zajímavá otázka se týká poměrů B:A a D:C, který je větší? Je mezi formálně kvalifikovanými učiteli relativně více nekvalitních než mezi nekvalifikovanými. Nevím, ale odhaduji, že ano. Totiž tam, kde měl (dobrý) ředitel nekvalifikovaného nekvalitního učitele a možnost nahradit ho kvalifikovaným, nejspíš už to udělal. Měl to celkem jednoduché, jak se ho zbavit, – byl přece nekvalifikovaný. Zato zbavit se kvalifikovaného nekvalitního učitele bylo a stále je velmi obtížné či nemožné.  Z toho usuzuji, že mezi formálně kvalifikovanými bude těch nekvalitních nejen absolutně víc, ale i relativně více. 

Mimochodem, z předchozí úvahy je vidět, že mnohem důležitější než právní úprava požadující formální kvalifikaci všech učitelů by byla právní úprava umožňující řediteli zbavit se špatného učitele, byť třeba složitě, s kontrasignací, pod kontrolou znemožňující svévoli a zneužití, ale nějak se ho zbavit. Dnes je to praktiky nemožné a B tak nelze snižovat. Soudím, že by to pomohlo kvalitě školního vzdělávání mnohem víc než povinná formální kvalifikace učitelů.

 

Lékaři a učitelé, pedagogika a medicína


Často se pro požadavek formální kvalifikace všech učitelů argumentuje obdobou s jinými regulovanými povoláními, zejména s lékaři. Nějak se při tom ovšem zapomíná na to, že právě v tomto povolání je formální kvalifikace jen částí předpokladu skutečného výkonu povolání. Žádného lékaře nepustí hned po promoci samostatně rozhodovat o léčbě, natož operovat, podobně žádný právník nemůže po promoci soudit ani dělat advokáta. Lékař musí mít alespoň první atestaci, právník soudcovské či advokátské zkoušky apod. Teprve to (více méně) zaručuje, že každý kvalifikovaný je kvalitní. Nic takového ovšem u učitelských povolání u nás zatím nemáme. V zahraničí je poměrně dlouhá praxe zpravidla součástí vysokoškolské přípravy, v řadě zemí uchazeč o učitelské povolání stráví ve třídě mnoho měsíců pod dozorem zkušeného učitele.

Další rozdíl mezi lékařem a učitelem, resp. mezi pedagogikou a medicínou, je ovšem mnohem zásadnější. V medicíně vyžadujeme léčbu lege artis, tedy v souladu s posledními poznatky vědy. Nic takového ovšem v pedagogice nemůžeme mít. Pedagogika jako věda, např. ve srovnání právě s medicínou, je stále v plenkách. Vezměme si jen, jak se za posledních sto let vyvíjely a měnily náhledy na psychologii učení a jak slabými důkazy byly a stále jsou podloženy. Co dnes vlastně víme zcela jistě o tom, jak se děti učí? Mezi přívrženci tradiční výuky, konstruktivisty či konektivisty se vede debata, ale kde jsou vědecké důkazy nebo alespoň metody, jak se jich dobrat? Metody výuky a učení proto více než na vědeckých poznatcích stojí na osobní zkušenosti, preferencích, tradici, ale současně také na osobnosti učitele či kultuře školy. Nikomu zdá se nevadí, že každý učitel učí jinak, po svém. Dovedete si představit, že by to tak fungovalo v chirurgii?  Pro zájemce doporučuji pročíst si anotační servis Trendy ve vzdělávání na stránkách společnosti Scio. Znovu a znovu se tam odkazuje na odborné články definující faktory, které jsou ve výuce důležité. Potíž ovšem je, že nikde v těchto dokumentech se příliš nevysvětluje, proč jsou důležité zrovna tyto a ne jiné faktory, natož aby to bylo doloženo důkazy. A samozřejmě, každý z autorů vidí jiné faktory jako ty klíčové. Co je zde tedy lege artis? A kdo se chce zvláště pobavit, může se podívat, na co dává v pedagogickém výzkumu peníze česká grantová agentura.

Hezky to vyjádřily představitelky pražské pedagogické fakulty: „Je třeba začít formulováním profesního standardu – kdo je to kvalitní učitel, jakými klíčovými profesními kompetencemi má být vybaven, aby zvládal zvyšující se nároky na učitelskou profesi, jak má vypadat příprava učitelů, co je jejím jádrem,…“. Zkuste si nahradit slovo učitel slovem lékař. 

Skutečnost, že pedagogika jako věda nesnese srovnání s přírodními vědami či medicínou, má ovšem své podstatné příčiny, a rozhodně za to nemohou české pedagogické fakulty. První spočívá v tom, že cíle vzdělávání nejsou objektivní, ale normativní – liší se kulturu od kultury a stále více i člověk od člověka. Zatímco v medicíně je cíl jasný a celkem dobře měřitelný: zachránit život, vrátit zdraví, – ve vzdělávání se cíle mění a různí. Proto máme např. alternativní školy, kde se vzdělává sice odborně, ale jinak a s jinými obecnými cíli.

Druhým úplně jiným ale neméně podstatným důvodem je téměř nicotné financování pedagogického výzkumu. Odhaduje se, že v obratu školství celosvětově nepřesahuje 1 %, např. ve farmaceutickém průmyslu jde na výzkum a vývoj celých 40 % obratu. Proto také není nic divného například na tom, že tvůrci počítačových her s gigantickými miliardovými rozpočty (v dolarech) vědí o motivaci děti víc než celá pedagogika.

V ČR připravuje učitele asi 40 různých fakult, kromě pedagogických jsou to i přírodovědecké, Matfyz, VŠCHT, některé ekonomické fakulty, techniky atd. Na těch všech můžete získat příslušné osvědčení o formální pedagogické způsobilosti. Mám ovšem obavu, že průnik všech kurikulí těchto učitelských oborů je prázdný. A pokud není, pak by mě opravdu zajímalo, co v tomto průniku je. A to mluvím o kurikulu, druhou věcí je, co shodného opravdu všichni majitelé příslušných osvědčení vědí a umějí. To je totiž kromě patřičného papíru to jediné reálné pedagogické minimum, které zákon nyní od všech učitelů vyžaduje. Tím se ovšem také pedagogika liší od medicíny. Průnik toho, co se učí na osmi lékařských fakultách v Česku bude jistě zahrnovat nejméně 70 % výuky na každé z nich. A dokonce bude z velké části shodný s obsahem výuky kdekoliv v rozvinutém světě. 


Naprosto klíčový rozdíl mezi medicínou a pedagogikou pak spočívá v tom, kde a jak se můžete medicíně oproti vzdělávání a výchově dětí naučit. Zatímco operovat, ale jakkoliv jinak léčit závažnější choroby, se opravdu těžko naučíte jinde než na lékařské fakultě či v nemocnici. Učit a vychovávat se učí každý od mala v rodině, vidí to ve škole, pomáhá svým spolužákům, učí své děti, učí kolegy v zaměstnání, může se stát vedoucím v kroužku atd. atd. A jsou i místa, kde se vám dostane systematické přípravy. Skvěle to ilustruje postřeh jedné absolventky pedagogické fakulty: "Na státnice z pedagogiky a psychologie jsem se vůbec nepřipravovala, všechno jsem to dávno znala ze Skauta. Dělala jsem léta vedoucí."


Kdyby vzdělávání a výchova reálně nutně vyžadovaly formální pedagogické vzdělání, proč jen ve škole? Proč ho nemusí mít učitel autoškoly, každý lektor nebo třeba zmíněný vedoucí ve Skautu? A neměl by pak vlastně mít formální pedagogické vzdělání každý rodič? Co se děje ve škole tak specifického či v nezkušených rukou tak riskantního (jako třeba v medicíně operace), že je na to třeba speciální certifikace?

Doplněno 2. 5. 2016 na základě postřehů z diskuse na Facebooku.

 

Podstata sporu


Různost názorů je přirozená věc, lidé mají různé životní osudy, mají různé zkušenosti, žijí v různém prostředí. A vyznávají různé hodnoty a mají tedy různá východiska. Vždy mě zajímá, kde je ta prvotní příčina, proč se názory na jednu věc tak liší a proč argumenty jedné strany druhá strana téměř neslyší. 

Myslím, že v případě formální kvalifikace učitelů je tím zásadním rozdílem přesvědčení o roli státu ve vzdělávání. 

Za zastánce formální kvalifikace to kolega Josef Soukal to formuloval takto: „Podmínky kvalifikace, nastavení výchozích parametrů pro vykonávání praxe jsou formulovány a garantovány státem“ a jinde „Není lepší dát hlavy dohromady a vytvořit systém, který sice stoprocentně nemůže garantovat nic, ale přece jen generuje jistou míru profesionality?“ Tedy přesvědčení, že existuje jedno správné řešení, pro všechny shodné.

Naopak odpůrci požadavku formální kvalifikace zastávají liberální postoj, na garanci státu nevěří stejně jako na představu, že požadavky mají být pro všechny shodné. 

Pokud chcete diskutovat, označte prosím svůj příspěvek písmeny qrq. Příspěvky bez qrq už ani nečtu. Diskutovat s lidmi, kteří nepřečetli celý text, je ztrátou času. Doporučuji i ostatním takové příspěvky nečíst, žádné myšlenky v nich nebývají. A prosím nediskutujte s nimi - jen to zapleveluje diskusi.

Tato dvě různá přesvědčení jsou patrně stejně hluboká, jako je třeba pravo-levé politické založení či náboženská víra. A je proto většinou marné pokoušet se druhou stranu přesvědčit, jak o tom nakonec svědčí i dosavadní průběh diskuse.

Osobně zastávám liberální postoj a stručně shrnu čtyři hlavní důvody, které mě k němu vedou:

1. Současný systém řízení ve školství je pro dnešní a zítřejší dobu příliš pomalý. Svět se mění příliš rychle na to, aby stát dokázal „parametry pro vykonávání praxe“ formulovat a do praxe zavést včas. Než tak stát učiní, než pedagogické a další fakulty akreditují změněné programy, než je implementují a než se absolventi fakult objeví v praxi, uplyne mnoho let. Kde bude svět? Jak budou vypadat školy? Jaké budou potřebovat učitele? Co bude jádrem jejich vzdělání? Jiří Růžička, ředitel gymnázia Jana Keplera, k tomu píše: „Jak můžeme definovat, co má umět učitel, když nedokážeme definovat, co by měl umět žák – tedy ten, který bude studovat, pracovat a žít v polovině 21. století!“

2. Stále více se různí představy rodičů o tom, jak má vypadat škola vhodná pro jejich dítě. Stále více se liší i jejich představy o cílech vzdělávání i o tom, co to je spokojený a šťastný život. Buď jsme přesvědčeni, že stát je schopen připravit jedno správné řešení, které předepíšeme všem (a to já nejsem), anebo musíme připustit, že různé požadavky rodičů lze naplňovat jen v různých školách s různými učiteli, kteří se vzdělávali různými cestami, a přiznat každému rodiči, a případně později i žákovi, právo volby podle jeho přesvědčení. Např. já osobně bych dával přednost tomu, aby mé děti učili raději lidé se zkušenostmi z reálného světa než lidé, kteří znají jen pedagogickou fakultu a školu, a to mj. proto, že současná škola je podle mého soudu od reálného života izolována a na proměnlivost života v 21. století své žáky nepřipravuje dostatečně (což sice dokážu u svých dětí kompenzovat, ale jen neúplně). Proto mi vadí, když mi někdo jiný vnucuje svůj názor na to, jaká má být kvalifikace učitele mých dětí a kdo a vlastně i jak je má vychovávat.

Jakkoliv jsem zde zdůraznil právo rodičů na volbu cílů a metod vzdělávání a tedy i na volbu kvalifikace učitelů jejich dětí, připouštím a dokonce podporuji, že stát má právo (dané Ústavou a poněkud nešikovně formulované jako povinná školní docházka) stanovit a prosazovat své představy o vzdělávání dětí, a to v některých případech i proti vůli rodičů (např. těch, které by děti chtěli učit tunelování). K tomu by ovšem musel stát své obecné cíle ve vzdělávání jasně formulovat. A to zatím český stát neučinil, na rozdíl třeba od Singapuru, Austrálie, Nového Zélandu, Ontaria, Skotska či Švédska, které se shodují na velmi podobných obecných cílech vzdělávání 1. Umět a chtít se učit;  2. Selfconfidence (sebedůvěra); 3. Morální, slušný člověk; 4. Aktivní občan. S těmito cíli se rád ztotožním a budu se zajímat, jak jsou učitelé k jejich naplňování vybíráni a připraveni, např. zda sami tyto cíle naplňují. Po prozkoumání několika kurikulí učitelské přípravy jsem ovšem nenalezl nic, co by k tomu směřovalo. Není ovšem divu, když náš stát žádné takové cíle nestanovil.

3. Nevěřím ve schopnost českého státu koncepčně stanovit, prosadit a zajistit reálné naplnění podmínek kvalifikace, ale ani cokoliv jiného ve školství. Vede mě k tomu zkušenost. Zjednodušeně řečeno, na co stát v českém školství sáhl, to zvoral (kvalita a realizace kurikulární reformy, internet do škol, státní maturita, školky, efektivnost využití peněz z EU atd. atd.). A divím se, že právě lidé pracující ve školství tuto zkušenost nereflektují a stále doufají, že tentokrát to bude jiné. A vede mě k tomu i poměrně velmi dobrá znalost současných mechanismů, vlivů, zájmových skupin, zájmů a fungování řídících struktur v českém školství.

4. „V současné době se v odborných kruzích i na mnoha školách - základních i středních - mluví o tom, jakým směrem se má ubírat vzdělávání. Je zřejmé, že tradiční pojetí vzdělávání, školy jako místa, kde žáci absorbují veškerou moudrost, je překonáno,“ píše ředitel Jiří Růžička. Jsem přesvědčen, že průběhu příštích deseti let dojde ve vzdělávání k dramatickým změnám v organizaci, metodách, cílech (prvním silnějším signálem je rozvoj MOOC), a to celosvětově. Školy a celé školské systémy na změny ve vzdělávání budou muset reagovat. Čím pružnější budou, tím budou reagovat rychleji a lépe. Naopak každý další omezující předpis zvyšuje rigiditu a nepružnost celého systému a bude překážkou potřebných změn.

 

Epilog


Na přelomu ledna a února jsem byl v Kambodži. A mám dva zážitky. 

Podvakrát jsem byl u místních zubařů, nepochybně ani jeden nebyl lékař, oba však byli neobyčejně šikovní a zuby mi spravili dobře, na rozdíl od mladého MUDr. v Praze, po kterém to musela moje stálá zubařka opravovat.  (Na rozdíl od ČR se totiž mohli naučit a naučili opravovat zuby jinde než při studiu stomatologie.)

V Kambodži zcela mimo obvyklé turistické trasy jsem potkal 20letou Češku z Teplic. Hned po maturitě odjela do Prahy, kde rok pracovala, aby si vydělala na cestu po světě. Byla již třetí měsíc sama v jihovýchodní Asii, po Vietnamu a Kambodže mířila do Laosu. Prokázala odvahu, rozhodnost, samostatnost, schopnost rychle se orientovat v neznámém prostředí i čelit nepříjemnostem a vyrovnávat se s nepřízní osudu. Chcete-li se držet RVP (rámcových vzdělávacích programů), tak jistě osvědčila a rozvinula klíčové kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální a pracovní. Snad jen o občanských toho mnoho nevíme. A co se o úrovni klíčových kompetencí absolventa dozvíme z diplomu (kterékoliv fakulty)?

Kdybych si tedy měl jako rodič vybrat, zda své dítě v první třídě svěřím do rukou téhle cestovatelky nebo do rukou čerstvé absolventky pedagogické fakulty, moje volba by byla jasná. Bohužel mám obavu, že tohle děvče učit nepůjde.

Je to ovšem moje volba a nechci nikomu, zejména ne jiným rodičům, brát právo vybírat si učitele jinak, třeba podle formálních kritérií, natož jim vnucovat svoji představu.

Můj postoj je liberální. 

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

gaia napsal(a):

víte, ony ty tituly honili hlavně ti, co na to měli čas, mnohdy kvůli tomu všelikému studování pak ani neměli čas něco vytvořit, na rozdíl od těch, co něco tvořili, ale na honění titulů jim čas nezbyl.
12. 03. 2014 | 21:58

JJa napsal(a):

gaio,

disertační práce se většinou píše o tom, jak učíte a jak tvoříte. Stačí jen chtít - a nenechávat si své nápady pro sebe.
12. 03. 2014 | 23:47

K .V napsal(a):

Pane Brome, vaše odkazy na nějaké dokumenty či argumenty jsou chvályhodné, ale nic neřeší
- když přijdu k lékaři s potížemi, lékař něco udělá a já odejdu bez potíží, je to pro mne DOBRÝ lékař, a nepotřebuji a NECHCI číst všelijaké dokumenty, úhradovou vyhlášku a usnesení ministerstva. A pokud neví co se mnou a nepomůže, už vůbec nic takového číst nechci
A když vidím že dnešní VŠ " odborník neumí ani to co dřív uměl kdekdo bez maturity, když vidím (včera v televizi) že na technické a exaktní obory se hlásí sotva 10%, zbytek 90% na ty co umějí žvanit a razítkovat, když vidím co se dělo posledních 5 let ( a mnohem hůř roky předtím)kolem maturit, kdy si školství ani neumí ujasnit co má umět maturant, jak zorganizovat maturitu, tak mne vaše odkazy opravdu nepřesvědčí.

.
embéčko 18,27. ano, není to jen trychtýř s průtokem x informací za hodinnu.
Ale znovu: chcete mně říci že takový lékař také nestojí před problémem že každý pacient/lidský organismus je jiný, možností postupů je 10000x více než ve školství, lékař ani neví kdo a s čím na něj přijde dnes, ale přesto MUSÍ mít jasno jaké jsou postupy lege artis v jeho oboru, jaký je asi cíl u léčení které nemoci za den, týden, měsíc, a když se ta zlepšení podle plánu nedostaví, musí najít jiný postup, musí vědět jak vypadá stav kdy pacienta propustí jako uzdraveného. a SYSTÉM ZDRAVOTNICTVÍ MUSÍ vědět kdo je dobrý lékař, a kdo ne a toho nedobrého z procesu ostavit, jde o lidské životy
.
I obyčejný kopáč ví že jsou normy na výkop m3, ale naprosto jinak je to v písčité, kamenité, jílovité, podmáčené, zmrzlé půdě.
A znovu, jsou tisíce oborů kde pracujete proti neznámým faktorům- viz předchozí text, obchodník také neví jaké jsou nálady a kolik volných peněz má zákazník, co potřebuje, co dělá konkurence.
Profesionální fotbalista také neví jak mu sedne forma, co vymyslel protivník, co udělá náhoda, psychické stavy.
.
Tak prosím to školství nedémonizujte.
Skrývají se za onen rádoby humqanismus, děti naděje národa
ALE SAMI SI UMĚLE VYTVÁŘEJÍ ZMATEK KTERÝ JIM VYHOVUJE.
Skryjí se tam neschopní až do důchodu a ještě nám budou vyčítat že berou málo.
13. 03. 2014 | 07:33

gaia napsal(a):

K .V

no s těmi doktory jste to dost přepískl. Copak oni umí někoho uzdravit? A jde o zdravé lidi dnešní medicíně?
V medicíně dnes jde o to, udržet lidi co nejdéle na živu a to se s pomocí drog a techniky částečně daří.
U duševně nemocných s jejich definicí tápe i místní blogger psychiatr Jarolímek.
Takže rozdíl bude asi v tom, že medicína svůj cíl zná, ( udrzet pacienty co nejdele na zivu, aby platili a platili),cíle výchovy v dnešní společnosti jsou zamlčovány, nebo jsou tak neakceptovatelné, že se raději drží v tajnosti.

A nebohý učitel se v tom pak plácá.

Řekové měli kalokagathiu, Marie Terezie trivium, komunisti výchovu budovatele beztřídní společnosti, ale jaký cíl mají stanoveni dnešní učitelé?

A tak holky z MŠ bádají a bádají, jsou jim doporučovány disertace, ale co učit a k čemu vést jim nikdo neřekne, jen Steffl občas poradí, že radši k ničemu, mohlo by jim to v budoucnu komplikovat cestu ke zbohatnutí, což jediné je důležité.
13. 03. 2014 | 08:30

petrph napsal(a):

qrq.
Smutné je že takový spor probíhá v zemi Jana Ámose Komenského, který základy kvalitní pedagogiky formuloval už před 400 lety.Ale my jsme na ně zapomněli-a snažíme se znovu a znovu vymýšlet kolo, a pořád nové a nové metody a provádět nové a nové reformy.
Když to srovnáme s lékařstvím-lege artis, to totiž neznamená "v souladu s posledními poznatky vědy", to znamená (slovy zákona) "podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů",,..Popřípadě v jiné formulaci " v souladu s obvyklými, obecně uznávanými metodami určitého oboru vědy". Neboli-málokterý lékař začne léčit pacienta podle nějaké "progresivní", dosud patřičně neověřené metody léčení o které se právě dočetl v zahraničním lékařském časopise.
Jenže právě tak se český vzdělávací systém chová a neustále vyhlašuje moderní reformy a moderní vyučovací postupy , o kterých se jen domnívá že jsou obecně (a pro všechny žáky) vhodné Takže učitelé mají být kvalitní ehm ehm - podle minulé současné nebo budoucí školské reformy? Nebo podle nějaké módní zahraniční teorie? Mají si hrát žáci s tablety, nebo zkoušet roli opačného pohlaví? Nemají se učit vůbec a jenom "diskutovat"? Je podstatná technická zručnost, matematika, finanční gramotnost, management, morálka? To vlastně naše pedagogika neví....
13. 03. 2014 | 08:49

Marek Kobera napsal(a):

To Luma: Asi máte bohužel pravdu. Já jsem svůj návrh napsal na základě jednoho místa v MŠ v Praze, kde něco takového požadovali. Chápu, že to zdaleka není všude. Přeji hodně štěstí.
13. 03. 2014 | 09:10

Honza už se nemůže dočkat.... napsal(a):

Pane Brom, když školství UMÍ ŘÍCI co mají kdy děti umět, proč je to také NENAUČÍ? Jak je možné, že dítě přejde na jinou školu a tam se ukáže, že jsou s výukou někde úplně jinde?
13. 03. 2014 | 09:16

Honza už se nemůže dočkat.... napsal(a):

gaia:
Doktoři (tedy lékaři, MUDr.) uzdravují docela běžně. Onehdy jsem měl zápal plic a ejhle, už ho nemám :-), i zlomená noha mi zas docela dobře funguje, ba i lupénka se mi po návštěvě paní docentky na Karláku výrazně zlepšila.
Zato jednou jsem navštívil Institut celostní medicíny a to byla síla: Paní léčitelka mi zapojila jednu elektrodu na palec levé nohy, druhou na ukazovák pravé ruky a skoukla ciferník. Pak stanovila medikaci (homeopatickou, jak jinak) a ukazovák odpojila. Místo toho drátek připojila k hliníkové misce, do níž vložila dotyčné "léčivo" normálně zabalené v papírové krabičce a po opětovném skouknutí ciferníku spokojeně zamručela, že jsme to vybrali správně....
Nechápal jsem to, ale teď už mi to tak divné nepřijde, jestli ji učili borci typu pana Broma, mohu být rád, že jsem aspoň vyvázl bez újmy na zdraví. Ty vyhozené peníze a ztracený čas vem čert.
13. 03. 2014 | 09:47

gaia napsal(a):

Honzo

Ta lupenka je také pěkný příklad, tu vyléčit lékaři neumí, ale jen mi zlepší nebo udrží pod kontrolou.
Toto dělají učitelé běžně a přesto se pořád diskutuje jejich kvalita.
Nyní jsem zas zahlédla v tisku, že nám budou žáky masivně testovat. 4. 8. ročníky a středoškoláky.
Pokud žáci celostátně zaškrtnou odpověď 42, bude to znamenat, ze máme kvalitní pedagogy?

Jaká byla otázka nezjistil však ani pangalaktický superpočítač, všichni však musí vědět, že to je 42.

Nepřipomíná vám to něco?
13. 03. 2014 | 11:05

pamětník napsal(a):

Jen tak mimochodem: jaké vzdělání je považováno za potřebné, jsem se dozvěděl včera z ČT. Primátor Pardubic jednomu sociálně slabému studentovi poskytl prostředky ze svých příjmů z členství v jedné ekonomické společnosti, v jejímž orgánu sedí z titulu své funkce. Chvályhodné, namísto vlastní spotřeby primátor zafinancoval studentovi v Praze studium politologie. Vskutku racionální investice do vzdělání! Jestli v zemích Koruny české bylo povědomí mecenášů o vzdělávání podobné tomu pardubickoprimátorskému, bylo nucené exulantství J.A. Komenského přínosem pro něj i pro svět. Za to ovšem učitelé nemohou.
13. 03. 2014 | 14:48

pamětník napsal(a):

gaia:
Vyléčit lupénku je totéž jako vyléčit Downův syndrom - nelze.
13. 03. 2014 | 14:53

Zdeněk Brom napsal(a):

Honza už se nemůže dočkat....

- Pokud jste podstoupil podobné "léčení", pak porucha rozumu není na straně učitelů.
- Naučí ty, kteří chtějí. Jak něco naučit žáka, který má přes 400 zameškaných hodin, nechce se učit, doma mu říkají, že učení nemá cenu .... to nevím. Když se vrátíme k Vašim neznalostem ze zeměpisu, pak si také můžete odpovědět, proč jste nevěděl něco, co je běžně známé a ve škole se učí.
- Žáci nejsou kus železa, který se dá obrábět stále stejně po mnoho let. V některých třídách jde učivo rychle a ve větší šíři, jinde pomalu a méně.
13. 03. 2014 | 16:38

Marek Kobera napsal(a):

To Honza:

Nějak to nechápu. Měl jsem jít do Institutu celostní medicíny s tou zlomenou nohou a myslím, že by to tam taky zvládli dobře...

Znám mnoho úloh, které zvládnu levou zadní, ale pak taky ty, které neumím. Pokud půjdu do nějakého Institutu, tak zřejmě s těmi, které neumím. Bude to vyjadřovat mou důvěru k nim. Asi to bude tak i v Vás.
13. 03. 2014 | 19:36

Marek Kobera napsal(a):

Oprava:

...měl jste...
13. 03. 2014 | 19:41

Michal napsal(a):

Model pruské kadetky byl řešením prohrané války, jinak by M.Terezie asi nechala rodičům volnost. Dnes zrovna vyjma ruska moc neprohráváme, tak co to rodičům vrátit? Do početí jim také nikdo nekecá, proč do vzdělání? U některých je lepší nevzdělanost, nemají řidičák, méně kradou bez auta. Jiný by dal na paní Bohdalovou, co má objevné zprávy pro celou zemi. Nebude to horší, než oligarchové, co si školství koupí i s lesama a telefony.
13. 03. 2014 | 23:44

mb napsal(a):

i s lesy a telefony ...
14. 03. 2014 | 20:15

Václav Jirkovský napsal(a):

Vážení kolegové, 34 let jsem kantořil na SOU. Myslím, že mám dost zkušeností rozlišit kvalifikovaný a kvalitní učitel. Žádná VŠ z Vás neudělá kvalitního učitele, pokud nemáte talent a předpoklady. To každý nemá, jako v každém povolání. Prožil jsem hodně neustálých změn a kotrmelců, jak se střídali ministři a vlády. To bude asi pořád. Jsem rád, že jsem před rokem odešel do důchodu. Nemám už sílu na tu stále narůstající byrokracii "moci". 14 let jsem byl ředitelem SOU. Nikdy v životě jsem nebyl politicky organizován. Myslím, že jsem dovedl posoudit rozdíl mezi kvalifikovaným a kvalitním učitelem. Zákon č. 563 je napsán velmi nejasně a také si myslím že špatně. Můj nástupce, podle něj, bude muset propustit několik kvalitních ( za tím si stojím ) odborných učitelů a mistrů odborného výcviku, protože nemají VŠ. Jsem zvědav, kým je nahradí. Až mladý absolvent z pracáku bez praxe přijde do třídy s 30ti učni, tak mu uteče ve zkušební době nebo to bude flákat a on ho propustí sám. Ti středoškoláci s DPS, co učí na učilišti už 15-20 let, umí učit a jsou proti neustále se zhoršující úrovni žáků ZŠ odolní, Ti se svojí praxí nepotřebují "papír" z UJAK a pod. švindl škol. Věřte, mám s tím bohatou zkušenost. Několik kolegů si dodělávalo vzdělání "Pedagogiky" a sami litují času tímto studiem stráveným. Nic jim to nedalo a neobohatilo pro jejich práci. Měl jsem několik nekvalitních učitelů, snažil jsem se jim se staršími kolegy pomoci, ale pak jsem jim stejně doporučil jiné povolání. Jak poznáte kvalitního učitele ? No tím, že většina jejich žáků absolventů se dobře uplatní ve svém oboru !! To je důležitější, než různá nesmyslná doplňující studia a kurzy, do kterých jsou nuceni a které jen živí jejich autory a stojí nás dost peněz.
16. 03. 2014 | 11:57

Klára napsal(a):

17 let praxe ve školství a 10 let v roli majitelky soukromé školy mi ukázalo, že žádná vysoká škola z člověka dobrého učitele neudělá-pokud člověk chce rozumět dětem a předat jim věci uplatnitelné v životě, musí o nich přemýšlet a pak je úplně jedno, jakou školu vystudoval-co děláte s láskou , děláte vždy dobře ale polovina lidí ve školství nemá co děkat, protože jejich pohnutky k práci jsou jiné než láska k práci a snaha vžít se do dětské duše
08. 07. 2014 | 18:03

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy