Majetkový striptýz politiků
„Ať zvolíme jakkoli kohokoli, vždy existuje velká pravděpodobnost, že se zvolený zástupce – „posilněný mocí“ – začne chovat amorálně. Podle psychologů Lammerse a Galinskyho moc přivádí lidi k morální zaslepenosti.“
Všichni volení zástupci – poslanci, senátoři, zastupitelé – mají větší moc, než běžní občané. Na kohokoli, kdo má větší moc, se musí uplatnit vyšší standardy poctivého chování. Jinak může docházet ke zneužití moci. To neplatí jen ve veřejném, ale i v soukromém sektoru. Kdokoli, kdo ovládne většinu trhu, se musí podrobit omezením, aby nemohl zneužít svého postavení.
Prázdný slib
Ochranou proti tomu, aby zvolení zástupci nezneužívali své postavení, je v současné době jejich slavnostní slib a zákon o střetu zájmů. Ve slibu skládaném po volbách slibují zvolení zástupci, že budou dodržovat zákony a Ústavu a jednat v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím.
Takovýto slib však zvolené zástupce nezavazuje k ničemu jinému, než co jsou povinni činit ostatní občané. Navíc nutit politika, aby se zavázal ke slušnému chování po volbách, je utopie. Zvolený politik má lidově řečeno „svý jistý“ a příští volby jsou daleko. Dvojjaký postoj k protikorupčním návrhům Rekonstrukce státu před a po volbách je toho (bohužel) výmluvným příkladem.
Děravý zákon
Problém zneužití veřejné funkce za účelem vlastního obohacení se rovněž snaží řešit zákon o střetu zájmů. Ten se ovšem nezaměřuje na to nejdůležitější. Nenutí politiky a jiné veřejné činitele odkrýt majetek při vstupu do funkce a při jejím skončení.
Monitoring majetku politika při vstupu a opuštění funkce (a možná i po)
Základním chytrým pravidlem proto musí být zavedení přímého monitoringu majetku politika mezi okamžikem zvolení a opuštění funkce. Dodnes ne vysvětlené podivné zbohatnutí bývalého premiéra Stanislava Grosse, jež ho postihlo krátce poté, co z politiky odešel, nastoluje otázku, zda není třeba monitorovat stav majetku veřejných činitelů i po určitou dobu po odchodu z veřejné funkce.
Kontrolu majetku politika je nutné doplnit souběžnou kontrolou majetkových poměrů rodinných příslušníků politiků a jiných veřejných činitelů. Tím by se zabránilo současnému obcházení zákona přes osoby blízké, které se během pobytu jejich potomků, předků či partnerů v politice dostávají k často pohádkovým majetkům.
(Psáno pro www.korupcejakoparazit.cz)
Všichni volení zástupci – poslanci, senátoři, zastupitelé – mají větší moc, než běžní občané. Na kohokoli, kdo má větší moc, se musí uplatnit vyšší standardy poctivého chování. Jinak může docházet ke zneužití moci. To neplatí jen ve veřejném, ale i v soukromém sektoru. Kdokoli, kdo ovládne většinu trhu, se musí podrobit omezením, aby nemohl zneužít svého postavení.
Prázdný slib
Ochranou proti tomu, aby zvolení zástupci nezneužívali své postavení, je v současné době jejich slavnostní slib a zákon o střetu zájmů. Ve slibu skládaném po volbách slibují zvolení zástupci, že budou dodržovat zákony a Ústavu a jednat v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím.
Takovýto slib však zvolené zástupce nezavazuje k ničemu jinému, než co jsou povinni činit ostatní občané. Navíc nutit politika, aby se zavázal ke slušnému chování po volbách, je utopie. Zvolený politik má lidově řečeno „svý jistý“ a příští volby jsou daleko. Dvojjaký postoj k protikorupčním návrhům Rekonstrukce státu před a po volbách je toho (bohužel) výmluvným příkladem.
Děravý zákon
Problém zneužití veřejné funkce za účelem vlastního obohacení se rovněž snaží řešit zákon o střetu zájmů. Ten se ovšem nezaměřuje na to nejdůležitější. Nenutí politiky a jiné veřejné činitele odkrýt majetek při vstupu do funkce a při jejím skončení.
Monitoring majetku politika při vstupu a opuštění funkce (a možná i po)
Základním chytrým pravidlem proto musí být zavedení přímého monitoringu majetku politika mezi okamžikem zvolení a opuštění funkce. Dodnes ne vysvětlené podivné zbohatnutí bývalého premiéra Stanislava Grosse, jež ho postihlo krátce poté, co z politiky odešel, nastoluje otázku, zda není třeba monitorovat stav majetku veřejných činitelů i po určitou dobu po odchodu z veřejné funkce.
Kontrolu majetku politika je nutné doplnit souběžnou kontrolou majetkových poměrů rodinných příslušníků politiků a jiných veřejných činitelů. Tím by se zabránilo současnému obcházení zákona přes osoby blízké, které se během pobytu jejich potomků, předků či partnerů v politice dostávají k často pohádkovým majetkům.
(Psáno pro www.korupcejakoparazit.cz)