Archiv článků: září 2013

27. 09.

Vedle záchytky a pendreků musí mít i kabely

Ondřej Závodský Přečteno 9321 krát

Toto zamyšlení se budu snažit uvést dvěma příhodami, první je pár let stará a je ze Švýcarska, druhá je z letoška z Prahy, ale budou i další, schválně jestli čtenář dojde ke stejným závěrům.

1. Švýcarsko 2004
Byl jsem s rodinou v Basileji. Tehdejší stopětadvacítku škodovku jsme nechali zaparkovanou na tzv. modré zóně, tj. v prostoru, kde musí mít zaparkované auto vystavené papírové hodiny, které ukazují, kdy jsme zaparkovali, a tedy do kdy odjedeme. Po návratu jsme s tátou zjistili, že jsme nechali rozsvícená světla a baterie ani neškrtne. Do toho se k nám blížil místní strážce zákona. „Je, to bude průser,“ pomysleli jsme si, hodiny totiž ukazovaly, že jsme měli před dvěma hodinami vypadnout. Policista se k našemu překvapení zeptal, kde že je jako problém. My jsme začali koktat, že se jako omlouváme, ale že máme tu baterii v háji a tak. „Ja, ja, das ist wirklich Problem.“ povídá strážník a chápe se nějaké vysílačky a směsicí asi všech čtyř místních jazyků do ní něco hlásí. Pak řekne, že za chvíli přijedou a jde opodál pomáhat mamince s kočárkem přes travnatý pruh. Pochopitelně jsme očekávali, že přijede v lepším případě odtah a v horším policejní posily, které nás někam zašijou, páč nebudeme mít na zaplacení mastné pokuty. Místo toho se objeví jakási mobilní autoopravna a muž zákona přichází k našemu autu a přináší „Überbrückungskabel“ (přemosťovací kabel), zapojí ho do našeho a do jeho auta, baterie je během chvíle nabitá, my startujeme, oni nám mávají a přejí hezké zážitky v jejich zemi.

2. Scéna z pražského sídliště
Kluk, kterého trochu znám od dětství, rozpadla se mu rodina, přišel o normální práci, začal chlastat, kouřit trávu, stal se z něj „polobezďák“. Nakonec, když chodil pozvracený ke své matce, zželelo se matce svého syna a on se k ní nastěhoval. Samozřejmě neměl z čeho platit pití, tak vydíral a šikanoval matku, aby mu ty peníze ze svého nuzného důchodu dávala, a ta si proto musela půjčovat. Všechno skončilo před pár dny u už několikátého soudu podmínkou za neplacení výživného, týrání blízké osoby a ozbrojený útok na matku kvůli penězům. Policie měla několik trestních oznámení již dříve, zbitá pětasedmdesátiletá matka, vymlácený byt apod. Nicméně matka jako poškozená nedávala souhlas s trestním stíháním, tak se tím naše policie nemusela zabývat a bylo „vyřešeno“. Že by někoho napadlo řešit příčinu všeho, tj. alkohol, drogy a kritický finančně sociální stav, to ani omylem.

Když jsem před časem druhý případ z českého sídliště rozebíral s jedním vysoce postaveným nizozemským důstojníkem u policie, tak to nebyl schopen pochopit. Tvrdil, že se u nich v obdobných případech zmobilizuje sociální systém, který právě začne řešit příčinu dané kritické situace. Svolaného sezení se pak zúčastní státní zástupce, zástupce obce, sociální pracovník a odborník na nějakou oblast (psycholog, psychiatr, drogový specialista). Jestliže delikt, který podle všeho byl spáchán, není nijak závažný a podaří se najít příčinu problémů a tyto problémy rada moudrých vyřeší, resp. navrhne nějaké řešení, pak je možné stíhání podmíněně zastavit a součástí vysloveného dohledu je uložení souboru opatření k vyřešení finanční a sociální situace onoho obviněného a jeho okolí. Čili věci, jež se u nás neřeší a nikdo nemá ani ambici je řešit.
V Česku totiž není nic relevantního mezi represí a komerčním sektorem. Když dělá opilec bordel na ulici, odvezou ho na záchytku, nikdo se však druhý den vystřízlivšího nezaptá, co se stalo. Když někdo stařeně kadí po bytě a demoluje majetek v bytě a ona nedá souhlas k trestnímu stíhání, nikdo se neptá, zda jim nemůže nějak pomoci. A když někomu chcípne auto, neptá se ho, zda nemůže pomoci. U nás se jenom trestá. Ano, existuje nevládní sektor, ale ten nemá žádnou pravomoc k nápravě. Chybí to, co mají v Holandsku – provázání výkonu státní moci s léčbou a řešením sociální situace i za účasti onoho nevládního sektoru, popř. odstranění třeba jenom hloupého problému. Narazil jsem na to v jednom z nedávných blogů. U exekucí taky nikoho nezajímá, zda neexistuje snadné řešení pro dlužníka, existuje jenom zájem na nejsnadnějším vymožení dlužných prostředků.
Jak z toho ven? První problematika je, jak do neziskového, ale i soukromého komerčního sektoru přinést více peněz, aby onen servis pro nejrůznější pomoc byl pokud možno komplexní. Třeba k tomu výrazně pomohou tolikrát prokleté církevní restituce, na západě církve s pořádným majetkem umí lidem ve složité situaci pomoci, viděl to můj vodicí pes na vlastní oči. Potom je tu oblast spolupráce mezi policií, státním zastupitelstvím a soudy na jedné straně a oním neziskovým sektorem na straně druhé. To bude vyžadovat při rekodifikaci trestního procesu hodně inspirací v zemích, kde to funguje. A v neposlední řadě stojí za zamyšlení, zda místo nějaké té bouchačky, pendreku nebo pokladničky na vybírání pokut pro špatně parkujícího by se ve vozidle policie nemohl objevit nějaký ten Überbrückungskabel, aby policie dostála svému nápisu na autu a skutečně uměla a chtěla pomoci.

17. 09.

Potratový sajrajt a konzervativní podporovatel andělíčkářů

Ondřej Závodský Přečteno 17099 krát

Budu se v tomto příspěvku snažit shrnout některé aspekty provádění potratů v ČR a vstupu přípravku RU-486, známého jako potratová pilulka, na český trh s „léčivy“. Budu se snažit tato fakta shrnout z právního pohledu a bez osobní zaujatosti, i když vím, že se mi to podaří jen stěží, prostě proto, že se mi chemickotechnologická inovace na poli usmrcování lidských plodů ekluje jako nic jiného.
Začněme ale od začátku, resp. od Listiny základních práv a svobod. Ta v čl. 6. uvádí, že každý má právo na život, nikdo nesmí být zbaven života a speciálně deklaruje, že ochrany zasluhuje i plod před narozením. Ať jsem pak pátral v Listině i v dalších předpisech ústavní právní síly jakkoliv, o tom, že čl. 6. neplatí v případě, že by počatý plod zhoršil sociální postavení ženy, její rodiny nebo jenom v jednoduchém případě, že teď zrovna dítě nechce, jsem nikde nic nenašel.
Nejen na internetu, ale i v právních textech jsem však našel jakési pateorie, jež uvedenému ustanovení Listiny zřetelně odporují, a to, že plod je součástí těla někoho jiného, proto má žena právo o něm rozhodovat. Protože však nejsme na fóru pro duševně choré, nebudu zde vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi úpravou vlasů, plastickou změnou těla a umělým vypuzením z těla matky lidské bytosti se vznikající nervovou soustavou.
Některé z ústavních práv může být relativizované v případě, že se střetává s jiným, jako například v situaci, kdy má novinář právo na to, sdělit identitu pachatele, ale narazí na právo na ochranu soukromí mladistvého pachatele. Jenomže právo na život ničím omezováno být nemůže a nesmí.
Že by byl problém s interpretací toho, co je to „život,“ že by to jako nebyl život před narozením? To snad nemůže myslet vážně nikdo. Jestliže něco žije, roste, přijímá potravu, bije mu srdce a zvětšuje se, pak je to život! Ani český právní řád není v této věci k existenci dítěte v těle matky nevšímavý. I dítě před narozením je způsobilé nabýt dědictví, takže, pokud někdo nechá usmrtit živý plod, zbavuje se tím potenciálního dědice (např. matka dědice svého manžela).
Bez zajímavosti není ani postoj trestního práva. Podle § 160 trestního zákoníku může být potrestán odnětím svobody mezi jedním a pěti lety ten, kdo se svolením matky provede potrat v rozporu s platnými předpisy, tj. po povolené době v těhotenství. Takže, usmrtí-li někdo dítě dva dny před porodem, může vyváznout s roční podmínkou, den po porodu se na vraždu dítěte vztahuje sazba mezi 15 a 20 lety.
A teď ta realita. Existuje zákon, který stanovuje legální možnost provádění interrupce. Zdůrazňuji, že zákon neuvádí žádné důvody, jež by měly být pro usmrcení života stanoveny. Prostě nějaká slečna nebo paní přijde a může jenom říct, že se jí to nehodí a zdravotnické zařízení to provede. Mimochodem, podle nějaké statistiky na internetu, je drtivá většina interrupcí prováděna bez jakéhokoliv zdravotního důvodu, jedná se proto jenom a jenom o to, že to dítě z nějakých sociálních nebo finančních důvodů rodiče nechtějí.
Vrcholem naprosté neúcty k lidskému životu jsou dvě skutečnosti. Česká republika se v posledních letech stala evropskou velmocí v provádění interrupcí. Do našich soukromých klinik jezdí ženy ze zahraničí, kde mají větší úctu k lidskému životu, a za nějakou tu tisícovku se vrací domů bez „obtížného dítěte.“ Druhou smutnou informací je to, že se v těchto dnech na český trh dostává přípravek, jenž má ženám zmírnit nepříjemnosti při interrupci, a tak bude možné plod usmrcovat po požití dvojice tablet.
Kardinální otázka – kolik z daní, vybraných na andělíčkářských klinikách, se dostává do poraden, které by mohly nadstandardními možnostmi pomoci ženám ve složité životní situaci, popř. jim umožnily najít nesobecké řešení, porodit živé dítě a, není-li jiného řešení, dání narozeného dítěte do adopce lidem, kteří nemohou dítě mít? Stát nedělá nic, proč taky, deklarace v nejdůležitější právní normě je jenom nějakých pár řádků. Naopak za ministrování Leoše Hegera se ještě potratový průmysl novými technologiemi podpořil, za zmínku rozhodně stojí to, že bývalý ministr Heger byl zvolen za konzervativní stranu, hlásící se k evropským tradičním hodnotám, a jejíž předseda se ohání křesťanstvím jak všichni čtyři Tři mušketýři mečem dohromady.
Tento text není nijak autorizovaný KDU-ČSL, na jejíž kandidátce figuruji. Můžu však za sebe slíbit, že budu-li zvolen do poslanecké sněmovny, dříve, než vložím Ježíška do jesliček v rodinném betlému, předložím zákon, jímž by se potratové svinstvo RU-486 stáhlo z českého trhu a navrhnu, aby se uvolnily zásadní finanční zdroje na předkládání alternativy pro rodiče, kteří hledají v potratu východisko z nějaké složité životní situace. Dále bych chtěl přispět k tomu, aby se ČR nestala Mekkou potratových turistů a výrazně se zpřísnil zákon tak, aby se u nás nemohlo chodit na interrupci jak do kina. Zasadím se rovněž o zpřísnění ustanovení trestního zákoníku tak, aby nepovolená interrupce nebyla stejně trestná jako krádež autorádia.

11. 09.

Donutíme exekutory, aby se starali

Ondřej Závodský Přečteno 10378 krát

Že bude potřeba něco udělat se stávajícím systémem nuceného vymáhání práva, tj. s exekucemi, je jasné i dětem, které nosí plínky a věří na bubáky. Jako tvůrce volebního programu KDU-ČSL v oblasti spravedlnosti a boje proti korupci jsem v posledním měsíci obdržel necelou tisícovku příspěvků do diskuse, jak nastalý problém, kdy se nemalá část obyvatel dostává do skutečně krizové situace, řešit. Nejčastěji zmiňovaným řešením byla možnost, že se soukromí exekutoři během nějaké historicky krátké doby zákonem zruší a nucený výkon rozhodnutí připadne zpátky státním úřadům. Osobně jsem se proti takovému modelu výrazně zasazoval, ještě si totiž, chvála Bohu, pamatuji, jak to před pár lety vypadalo. Stát vymáhal pohledávky asi třikrát pomaleji a s asi desetinovým efektem, takže podávat návrh na vymožení svých peněz soudu byla marnost nad marnost. To ovšem znamená, že východiskem je zachování současného modelu, ale je třeba ho změnit tak, aby nepřipomínal systém feudálního vybírání berní, není-li to nutné, ale, je-li to možné, upřednostňovat hledání optimálního řešení nejen pro exekutora k nejrychlejšímu vymožení dluhu, ale zároveň zohlednit momentální životní (sociální i finanční) situaci dlužníka.
Strategii KDU-ČSL v boji proti nepřiměřeným dopadům exekucí by mělo charakterizovat následujících pět bodů:

1. Osvěta, prevence a redukce lichvářských půjček
Zabývá se stát v současné době opravdu vážně hledáním příčiny toho, proč jsme jedna z “nejzaexekuovanějších“ zemí světa? Snaží se někdo hledat příčiny toho, že určitá část české populace klesla na naprosté sociální dno a není schopna se z tohoto, řečeno eufemisticky, hnědého bahna vyhrabat? Odpověď se nabízí sama, neboť k žádné změně trendu nedochází.
Příčinou je velmi nízká finanční gramotnost lidí s nižším vzděláním. Už do osnov mateřských školek se musí dostat příklady, že když si na dovolenou letos půjčím od toho slizkého pána v supermarketu, pak dalších pět let pojedu leda na brigádu, zatímco, nevezmu-li si na dovolenou od Sliza půjčku, pojedu k moři až za rok, za to pak každé dva roky, protože mě nebudou dusit kumpáni a nahaněči toho pána z úvěrové firmy.
Z legislativních závěrů programu je třeba vypíchnout nutnost přijmout zákon o zákazu určitých „finančních“ služeb. Mimobankovní sektor nemůže lidem půjčovat v případě, že nebude-li zákazník platit, stává se z něj díky smluvním pokutám a dalším výdobytkům článku 19, odsek 12, bod 34, písm k) dvanáctá odrážka všeobecných podmínek úvěrové firmy sociální troska.

2. Naprostý zákaz živelné exekuce
Nedávno jsem řešil případ, kdy příbuzného jedné z kolegyň navštěvovali zaměstnanci jedné inkasní agentury tak dlouho, až ten člověk skončil ve velmi vážném stavu v nemocnici. Věřitel totiž nepovolal exekutora, jehož zaměstnanci obvykle mají ještě nějaké zábrany používat drsnějších metod, ale jakési inkasní agentury, která by mohla nést název Vyděrač a Dusil. Musíme do zákona dostat ustanovení, podle nichž musí mít každá inkasní agentura daný nějaký etický kodex své činnosti a poruší-li ho, přijde o živnostenské oprávnění a rázem bude inkasovaná o peněžní sankce ona sama. Zákon rovněž musí stanovit, že některé úkony patří zcela výhradně do rukou policie, dalších státních orgánů, popř. proškoleným soukromým exekutorům.
Jedině po zprůhlednění stavu, kdy už nevím, zda mě právě navštívil obyčejný vyděrač nebo stejně se chovající živnostňákem vybavený lotr, se zbavíme případů, kdy se dlužníci pustí na dráhu trestné činnosti, aby si zachránili kůži před vymahači určitého dluhu.

3. Humanizace a mediace
Další příklad: Pan Pepa Řepa (nechci se dotknout pod tímto jménem vystupujícího autora příspěvků pod blogy) má v péči exekutora částku ve výši 60.000 Kč. Je vlastníkem bytu na sídlišti okresního města v hodnotě tři čtvrtě milionu, příjem už má obstavený jinou exekucí a jinak má už jenom vybavení toho bytu nábytkem a technikou z doby před 25 lety. Co se stane nyní? Exekutor mu nejprve olepí to vybavení bytu, při prodeji tatramatek a tesly se získá pár stovek, exekutorovi to však exekuci prodraží o nějakých deset tisíc, takže se dluh zvýší. Nakonec je Pepovi prodán celý byt za dvě třetiny ceny, tj. za půl milionu, po odečtení dlužné částky a nákladů a odměny exekutora a dražitele mu přistane na účtu nějakých 400.000 Kč. Když si pronajme nový byt, na což legálně nemá, páč mu ze mzdy zůstává jenom minimum, bude trvat asi pět let, dokud z něj nebude opravdový bezďák.
Nebylo by lepší, kdyby v každém okresním městě působila státem financovaná finanční protidlužnická poradna, na níž by exekutor musel povinně odkazovat a která by přispěla k následující dohodě mezi exekutorem a Pepou?: Pepo, ty se nastěhuješ k sestře do kumbálu, tvůj byt se pronajme, za rok se splatí dluh tady u pana exekutora a za rok se nastěhuješ zpátky a máš pořád stejný vybavený byt.
Možná to vypadá jako učebnicově přihlouplý příklad, ale už jsem pěkných pár takových případů vyřešil.

4. Zintenzivnění státního dohledu a povinností exekutora
Jestliže policie chytne dvanáctinásobného vraha, kterému se v bytě nepochybně válí miliony důkazů, musí být k povolení k domovní prohlídce popsána řada precizovaných žádostí, minimálně na třech místech buší razítka jak ve mlýně při žních a existují velmi přísná pravidla na samotnou realizaci této policejní návštěvy. Naopak exekutor si podle současného právního řádu ČR může ukázat na jakékoliv dveře v této zemi, říci: „Hele, tam by mohl mít povinný majetek.“ a vrazit do bytu, domu či nebytového prostoru. Takováto privilegia, jež, jak jsem řekl, nemá ani policie v bytě vraha, musejí skončit. Soukromí obydlí musí být porušeno jenom v případě soudního povolení na základě jasně odůvodněné žádosti exekutora.
Každopádně to je jen jeden příklad, kde si soukromý exekutor může dovolit jinak neskutečné věci. Exekutorovi kromě úkonů, co může za zákonem stanovených podmínek učinit, ještě musí přibýt pár paragráfků do zákona, co dělat prostě musí. Nesmí se například stát to, co jsem řešil minulý týden, a to, že exekutor se chystá dražit celý dům, přesto, že povinnému patří jenom polovina. Problém nastal v administrativní rovině tím, že se povinný před deseti lety rozvedl, dům je nedopatřením stále vedený ve společném jmění manželů a exekutora v nejmenším netrkne, že podle sjetiny z centrálního registru obyvatel je dlužník rozvedený a nemovitost je dle právního stavu už jen ve spoluvlastnictví bývalých manželů. Jenže, co by se o svůj případ vážně staral, že! Zákon ho ale bude muset naučit, že se starat bude.

5. Zpřísnění sankcí za přehmaty
V současné době je uložena nějaká vážnější sankce exekutorovi, tj. členovi exekutorské komory, asi tak často, jako mohou děti v Čadu zamávat projíždějícímu ledoborci. Stejně jako u jiných stavovských správ je problém v tom, že exekutorů je několik desítek a navzájem se znají, vzájemně se volí do orgánů komory atd. Část pravomocí komory proto musí přejít na státní dohled nad exekucemi a to zejména v oblasti trestání za způsobené přehmaty.
Na jaře jsem psal blog o šmelinách na dražbách zabavených věcí, později jsme s reportéry z ČT tyto pakšefty zdokumentovali a porušování zákona se objevilo na obrazovkách hlavních zpráv (prolinky jsem umístil na svůj veřejný profil). Co myslí bystrý čtenář, stalo se něco? Ne, šmelí se dál. Kdyby takovýto případ dostal k dozorování příčetný státní orgán, tak je exekutor bez licence, zato s likvidační pokutou. Prostě není možné, aby si někdo, kdo je nadán státní mocí, dělal, co se mu zachce, aby si banda vetešníků přišla k větším penězům.

Pokud by se těchto několik bodů naplnilo, nemuselo by to být zas až tak špatné ani pro stát. Sice zaplatí nějakou tu desítku milionů na finanční poradny navíc, ale ubudou mu náklady na nezaměstnané (řada z nich stejně pracuje načerno, aby se exekutor nedozvěděl o jejich příjmu), placení policie s multiplikovanou kriminalitou nebo třeba se seškrabováním těl povinných pod Nuselským mostem.

03. 09.

Musíme svrhnout kult lidožravého boha Molocha

Ondřej Závodský Přečteno 14450 krát

Zajímavá shoda okolností? Sotva! Žádný z volebních programů, které se mi dostaly v minulých dnech do ruky, neobsahuje ani čárku o tom, jak by ta či ona politická strana chtěla řešit problém státních a polostátních molochů, jež nejsou ovládány státem, ale které ovládají politické strany, jiné státní instituce a tak veškeré občany. Pokud samotné politické strany nepředloží návod, jak stav, kdy parta státních manažerů, ovládaných osobnostmi nejhrubšího zločineckého zrna, manipuluje v zakázkách s majetkem v řádu stovek miliard korun, nemohou být tyto politické subjekty jakkoliv brány vážně v tom, že se budou snažit něco opravdu dělat se stavem společnosti ve vztahu k morálce, veřejným rozpočtům či narovnávání pokroucených vazeb při financování politických stran.
Ono, když se řekne „moloch,“ zní to tak trochu legračně, ale zagooglujme či zalistujme pod písmenem „M“ v naučném slovníku, abychom zvěděli, jaké nelidské praktiky odporného kultu se pod oním výrazem skrývají. Moloch byl krvelačný bůh starověkého Blízkého východu, liboval si v lidských obětech a největší radost mu dělaly oběti malých dětí, které se před jeho oltářem zaživa upalovaly. Naprostá zvrácenost tohoto lidmi vymyšleného netvora se později v křesťanských dobách stala už jen synonymem pro nenasytný kolos „požírající“ vše okolo sebe.
Komu by se zdálo jako přehnané používání shora uvedených superlativů jako „zločinci“ apod., může prolistovat některou ze zpráv BIS, nálezy NKÚ a dalších kontrolních institucí o plýtvání v ČEZu, Lesích České republiky, Správě železničních cest a v desítkách menších, podobně však fungujících mološích či mološcích.

Důvod existence molochů
První záležitostí k zamyšlení je to, proč má český stát vařit pivo, obchodovat bavlnou, vyrábět elektřinu, poskytovat telekomunikační služby či třeba restaurovat gobelíny. Logický protiargument pozorného čtenáře zní: „Když to nebude dělat stát sám, bude muset příslušné služby někomu zadat a na zakázkách ztratí v důsledku pokroucených podmínek veřejné zakázky podobné peníze.“ Tak předně pivovar Budvar se po vyřešení právních sporů může prodat a nikdo soutěžit nákup piva nemusí, neexistuje žádný důvod, aby Státní hmotné rezervy obchodovaly s něčím, co stát k své existenci v době napadení neznámým nepřítelem nebo živelné katastrofy nepotřebuje atd. Čili je třeba prodat, co stát ke své existenci nepotřebuje a zarazit činnosti, jež moloch dělat nemusí a jež jedině deformují trh. Druhá zvídavá otázka čtenáře: „Jak to udělat, aby se za úplatky nepozlacovaly ve Sněmovní, v Liďáku nebo v ulici Politických vězňů kohoutky?“ Vyzkoušel někdo to, co se děje ve všech velkých společnostech na světě, když se někdo potřebuje zbavit určitého podílu v akciové společnosti, totiž úpis akcií na burze? Proč by to nemohlo fungovat v případě na akciovou společnost přetransformovaného Budvaru? Ano, když nabídnou nejvíc, mohou to koupit ti zlí Američani...

Právní forma molochů
Poté, když vyloučíme to, co stát, reprezentovaný podivnými obchodními subjekty, dělat nemusí, musíme dát, tomu, co zůstane, nějaký právní rámec. Ona totiž, co státní společnost, to jiná právní subjektivita – akciová společnost, ze sta procent vlastněná státem, částečně vlastněná státem, národní podnik, státní podnik, příspěvková organizace a další právní kuriozity. To, co má zajišťovat služby pro stát má být státní podnik, to, co má ještě ve volné kapacitě podnikat, má být akciová společnost.

Molochy a veřejné zakázky
Cokoliv, co však sebeméně vlastní stát, musí být nekompromisně a bez výjimky podřízeno zákonu o veřejných zakázkách, výjimky (Žádné!!!) se nepovolují, a do veřejné zakázky se může přihlásit jen ten, jehož vlastnická struktura je dosledovatelná do posledního akcionáře na Kajmanských ostrovech. Takže nebudou nějaké podivné výjimky, aby si někdo z toskánské nebo jiné sebranky udělal byznys na fotovoltaické elektrárně za 5 miliard, která příhodně nese jméno jiného starověkého boha AMUN.RE.

Molochy a trafiky
Samozřejmostí musí být transparentní způsob jmenování členů představenstva, dozorčí rady a dalších orgánů společností, vlastněných státem, způsob odměňování, aby zase někdo ze jmenovaných partiček nedostal jako kapesné opci na akcie za půl miliardy a přitom uzavíral nevýhodné smlouvy, jež stát ve svém důsledku poškozují. Takže způsob odměňování bude daný, neměnný a funkci může obsadit vláda jen na základě jasných kritérií a lidmi, co už náhodou nesedí ve sněmovně nebo stranickém sekretariátu. Zákon musí jasně stanovit způsob reklamní a další sponzorské činnosti, aby peníze na sport nechodily k někomu, kdo žádný sport nepořádá, zato pořádá volební kampaně pro představitele politické strany, jehož barvu nosí ministr, do jehož gesce patří příslušný moloch.

To vše, o čem píšu, a stovky dalších aspektů jsou věci k vážné diskusi. Uzákonění podnikání státních molochů může být skutečně narovnání naprosto deviantních vztahů ve veřejném životě, ale o tom však někdo musí začít mluvit, musí o tom alespoň pípnout v programu, zmiňovat se v analýzách a předkládat legislativu, nad níž bude možné právě diskutovat.
Vyzývám proto všechny, ať se v nadcházejících setkáních, diskusích a chatech s kandidáty do sněmovny ptají na to, co nás sráží v žebříčku korupcí zasažených zemí za některé středoafrické státy, kde se dá za příslušný dolar koupit i armádní výzbroj pro pořádání převratu. Ty, kteří neumí dát odpověď nebo mlží, pošlete kroužkováním do politických plamenů jejich patrona, boha Molocha.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy