Zajímavá shoda okolností? Sotva! Žádný z volebních programů, které se mi dostaly v minulých dnech do ruky, neobsahuje ani čárku o tom, jak by ta či ona politická strana chtěla řešit problém státních a polostátních molochů, jež nejsou ovládány státem, ale které ovládají politické strany, jiné státní instituce a tak veškeré občany. Pokud samotné politické strany nepředloží návod, jak stav, kdy parta státních manažerů, ovládaných osobnostmi nejhrubšího zločineckého zrna, manipuluje v zakázkách s majetkem v řádu stovek miliard korun, nemohou být tyto politické subjekty jakkoliv brány vážně v tom, že se budou snažit něco opravdu dělat se stavem společnosti ve vztahu k morálce, veřejným rozpočtům či narovnávání pokroucených vazeb při financování politických stran.
Ono, když se řekne „moloch,“ zní to tak trochu legračně, ale zagooglujme či zalistujme pod písmenem „M“ v naučném slovníku, abychom zvěděli, jaké nelidské praktiky odporného kultu se pod oním výrazem skrývají. Moloch byl krvelačný bůh starověkého Blízkého východu, liboval si v lidských obětech a největší radost mu dělaly oběti malých dětí, které se před jeho oltářem zaživa upalovaly. Naprostá zvrácenost tohoto lidmi vymyšleného netvora se později v křesťanských dobách stala už jen synonymem pro nenasytný kolos „požírající“ vše okolo sebe.
Komu by se zdálo jako přehnané používání shora uvedených superlativů jako „zločinci“ apod., může prolistovat některou ze zpráv BIS, nálezy NKÚ a dalších kontrolních institucí o plýtvání v ČEZu, Lesích České republiky, Správě železničních cest a v desítkách menších, podobně však fungujících mološích či mološcích.

Důvod existence molochů
První záležitostí k zamyšlení je to, proč má český stát vařit pivo, obchodovat bavlnou, vyrábět elektřinu, poskytovat telekomunikační služby či třeba restaurovat gobelíny. Logický protiargument pozorného čtenáře zní: „Když to nebude dělat stát sám, bude muset příslušné služby někomu zadat a na zakázkách ztratí v důsledku pokroucených podmínek veřejné zakázky podobné peníze.“ Tak předně pivovar Budvar se po vyřešení právních sporů může prodat a nikdo soutěžit nákup piva nemusí, neexistuje žádný důvod, aby Státní hmotné rezervy obchodovaly s něčím, co stát k své existenci v době napadení neznámým nepřítelem nebo živelné katastrofy nepotřebuje atd. Čili je třeba prodat, co stát ke své existenci nepotřebuje a zarazit činnosti, jež moloch dělat nemusí a jež jedině deformují trh. Druhá zvídavá otázka čtenáře: „Jak to udělat, aby se za úplatky nepozlacovaly ve Sněmovní, v Liďáku nebo v ulici Politických vězňů kohoutky?“ Vyzkoušel někdo to, co se děje ve všech velkých společnostech na světě, když se někdo potřebuje zbavit určitého podílu v akciové společnosti, totiž úpis akcií na burze? Proč by to nemohlo fungovat v případě na akciovou společnost přetransformovaného Budvaru? Ano, když nabídnou nejvíc, mohou to koupit ti zlí Američani...

Právní forma molochů
Poté, když vyloučíme to, co stát, reprezentovaný podivnými obchodními subjekty, dělat nemusí, musíme dát, tomu, co zůstane, nějaký právní rámec. Ona totiž, co státní společnost, to jiná právní subjektivita – akciová společnost, ze sta procent vlastněná státem, částečně vlastněná státem, národní podnik, státní podnik, příspěvková organizace a další právní kuriozity. To, co má zajišťovat služby pro stát má být státní podnik, to, co má ještě ve volné kapacitě podnikat, má být akciová společnost.

Molochy a veřejné zakázky
Cokoliv, co však sebeméně vlastní stát, musí být nekompromisně a bez výjimky podřízeno zákonu o veřejných zakázkách, výjimky (Žádné!!!) se nepovolují, a do veřejné zakázky se může přihlásit jen ten, jehož vlastnická struktura je dosledovatelná do posledního akcionáře na Kajmanských ostrovech. Takže nebudou nějaké podivné výjimky, aby si někdo z toskánské nebo jiné sebranky udělal byznys na fotovoltaické elektrárně za 5 miliard, která příhodně nese jméno jiného starověkého boha AMUN.RE.

Molochy a trafiky
Samozřejmostí musí být transparentní způsob jmenování členů představenstva, dozorčí rady a dalších orgánů společností, vlastněných státem, způsob odměňování, aby zase někdo ze jmenovaných partiček nedostal jako kapesné opci na akcie za půl miliardy a přitom uzavíral nevýhodné smlouvy, jež stát ve svém důsledku poškozují. Takže způsob odměňování bude daný, neměnný a funkci může obsadit vláda jen na základě jasných kritérií a lidmi, co už náhodou nesedí ve sněmovně nebo stranickém sekretariátu. Zákon musí jasně stanovit způsob reklamní a další sponzorské činnosti, aby peníze na sport nechodily k někomu, kdo žádný sport nepořádá, zato pořádá volební kampaně pro představitele politické strany, jehož barvu nosí ministr, do jehož gesce patří příslušný moloch.

To vše, o čem píšu, a stovky dalších aspektů jsou věci k vážné diskusi. Uzákonění podnikání státních molochů může být skutečně narovnání naprosto deviantních vztahů ve veřejném životě, ale o tom však někdo musí začít mluvit, musí o tom alespoň pípnout v programu, zmiňovat se v analýzách a předkládat legislativu, nad níž bude možné právě diskutovat.
Vyzývám proto všechny, ať se v nadcházejících setkáních, diskusích a chatech s kandidáty do sněmovny ptají na to, co nás sráží v žebříčku korupcí zasažených zemí za některé středoafrické státy, kde se dá za příslušný dolar koupit i armádní výzbroj pro pořádání převratu. Ty, kteří neumí dát odpověď nebo mlží, pošlete kroužkováním do politických plamenů jejich patrona, boha Molocha.