O ementálu se říká, že čím větší má díry, tím je údajně kvalitnější. Praha je tedy takový velmi kvalitní ementál a těmi dírami jsou v Praze především brownfieldy a pak také proluky. Ovšem není díra, jako díra. Zatímco brownfieldy uvnitř města mohou posloužit k jeho rozvoji, mohou tam vznikat desetitisíce nových bytů, obchody, kanceláře a nová občanská vybavenost, k prolukám v zástavbě naproti tomu musíme přistupovat citlivě a individuálně. Jako třeba i k piazzetě před hotelem InterContinental.

Uvnitř města dnes najdeme spoustu rozsáhlých území, kde dříve byly továrny nebo nádraží, ale dnes už jsou prázdná a nevyužívaná. Nejsou to malé oblasti, mohou tam vznikat celé nové čtvrti. V čem je problém? Paradox první – jakkoliv se mnohá tato území nazývají rozvojovými, jsou na nich takzvané stavební uzávěry, které výstavbě brání. Mluvím o nákladovém nádraží Žižkov, Bubnech-Zátorech, Pragovce ve Vysočanech a dalších. Je to zásadní o to víc, že Praha aktuálně řeší problém s nedostatkem bytů, což vede k tomu, že se nemovitosti zdražují a lidé se tak stěhují za hranice Prahy. To má svůj logický důsledek – ohromný nárůst automobilové dopravy. A tady narážíme na paradox druhý (zdánlivý paradox, je to logické) – zcela jednoznačně platí, že pokud se zahustí vnitřek města, pomůže se dopravě, jejíž hustota se naopak sníží. Ale pozor, všechno má své limity. Slyšel jsem také názor, že je možné zahušťovat i sídliště, kde je prý moře místa pro další domy. To je ale naprostý nesmysl. K sídlištím máme velký dluh a spíše je musíme zlidštit a nikoliv zabetonovat.
No a pak jsou v Praze také takzvané proluky, což jsou v podstatě volná místa v zástavbě, kde buď v minulosti nějaká budova stála, nebo se počítalo s tím, že bude postavena, ale z různých důvodů se tak nestalo. Pokud ale hovoříme o zastavování proluk, musíme k nim přistupovat individuálně. Nelze z nich paušálně a automaticky dělat zastavitelné území, už jen proto, že z řady z nich se staly parčíky, plácky či nevšední místa, která se stala nedílnou součástí daného území.
Asi nejznámější prolukou v Praze je piazzeta u hotelu InterContinental, kde se mluví o tom, že by se měla zastavět několikapatrovou budovou. To je ale přesně ten okamžik, kdy bychom měli jasně říci NE, protože to místo má svou funkci a působí mimo jiné jako oáza před vstupem do rušné Pařížské ulice. Aktuálně se už nebavíme jen o „nějaké piazzetě,“ ale o náměstí Miloše Formana. Tak zní totiž nové označení tohoto místa. Opravdu se má zastavět každá proluka či mezera, na kterou ve městě narazíme? Tím se z Prahy opravdu nestane kvalitnější město.