Všichni jsme ta slova o kuliších a firmách A až E ve výběrovém řízení od ředitele Motolské nemocnice Miloslava Ludvíka četli. Ten, kdo si našel čas a poslechl si celou nahrávku ze Špindlerova Mlýna, může být k osobě pana ředitele shovívavější než v prvních hodinách po zveřejnění sestříhaného záznamu. O to hůře však z nahrávky vychází české zdravotnictví.

Diskriminace v přístupu ke zdravotní péči je prvním „objevem“, nad kterým je nutné se pozastavit. Známosti a nikoliv indikace rozhodují o tom, kdo do ordinace či na operaci půjde hned a kdo si může počkat. Je to závažnější, než se to na první pohled zdá. Diskriminace v přístupu k lékařské péči totiž může být otázkou života a smrti. Kdo má konexe, je promptně vyšetřen, kdo konexe nemá, může se správnou diagnózu dozvědět příliš pozdě. Je naprosto nezbytné poslat na ministerstvo zdravotnictví následující vzkaz: Až budete formulovat, co je standard a co nadstandard, nesmí se standard od nadstandardu lišit časově.
Druhý „poznatek“ vyplývající z poslechu nahrávky ze Špindlerova Mlýna je ten, že korupce ve zdravotnictví je notoricky známým a naprosto běžným jevem. Tak známým a tak běžným, že o něm ví nejen ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík, ale i bývalý ředitel nemocnice v Hradci Králové Leoš Heger stejně tak jako veterinář a předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.
V aféře kolem nahrávky spatřuji šanci pro české zdravotnictví. Každému je nyní zřejmé, že by se nemuselo na péči, na lékařích a na sestrách a na jejich platech tolik šetřit, kdyby se ve zdravotnictví tolik nekradlo. Povinností ministra zdravotnictví je bojovat proti korupci. Ve zdravotnickém systému je v současné době dost peněz na kvalitní péči, na adekvátní platy pro lékaře i pro zdravotní sestry. Vyzývám proto ministra zdravotnictví Leoše Hegera, aby o korupci ve zdravotnictví přestal mlčet a z boje proti zlodějům ve zdravotnickém systému udělal svoji prioritu.