V ekonomice svobodného typu platí, že jakmile se v nějakém oboru změní výrobní podmínky nebo když spotřebitelé začnou preferovat jiné, efektivnější a levnější výrobky, musí podnikatel, který se nedokáže přizpůsobit, odejít z trhu. Pokud ale má výhodu dotace nebo daňové úlevy, na trhu se udrží, zboží produkuje neefektivně a lapidárně řečeno zabírá místo, dokud může pobídky čerpat. Což jasně deformuje trh a jeho neviditelnou ruku. Udílení privilegií představuje ve své podstatě centrální plánování, které je pro ekonomiku škodlivé. Jsem přesvědčen, že by investiční pobídky měly být eliminovány a že by namísto pomoci pro vybrané „privilegované“ investory měla být zavedena nízká a nejspíše také rovná daň pro všechny. Svá tvrzení prokážu na právě probíhající „fotovoltaické hysterii“ a pro mne neuvěřitelně nemravné diskusi o zdražení elektrické energie.