Česká politická scéna má nového hegemona, strašáka a univerzální příčinu všeho zla v jednom. Je jím výraz "kmotr". Když chce někdo ukázat, že je opravdu čestný a spravedlivý, vyhlásí boj "kmotrům". Když chce někdo dokázat, že jiný je korupčník, řekne, že ví, že se kamarádí s "kmotry". Když chce někdo někoho usvědčit z neschopnosti, prohlásí o něm, že je jen "loutkou v rukou kmotrů"...
V politice se dělají podrazy, lže se, slibuje a neplní, soupeří, obchází, přemlouvá, vyhrožuje... Jsou to velmi nepříjemné, nicméně v podstatě průvodní jevy v boji o moc a politickou sílu, schopnost prosadit si své zájmy a oslabit protivníky. To, co se ale nyní stalo a stále ještě děje na pražské radnici je v podstatě kanibalismus vylepšený trhoveckým pokřikováním, ze kterého by měl posluchač vyrozumět, že si začal ten druhý, a rozkopl mi bábovičku.