Kachny a okurky jsou prvky fauny a flóry, které jsou příznačné pro pravidelný mediální koloběh nejen v České republice, ale všude na světě. Zatímco kachna je v tomto případě vzácnějším druhem, protože média se významných a viditelných kachen dopouštějí jen párkrát do roka, okurky a jejich sezóna zaberou mnohem podstatnější část roku. Fáma, že jen několik letních měsíců slouží coby mediální okurková sklizeň, je hrubě nepodložená. Vsadím se, že kdokoliv z Vás i někdy v průběhu jara, podzimu či zimy žasnul, co všechno se může dostat na titulní stránky některých deníků či do hlavních večerních zpráv a vyskytovat se tam následně každý den do omrzení.



Letošní letní okurková sklizeň probíhá v nejlepších tradicích tohoto ročního období, ale dvě okurková témata bych si dovolil označit za mimořádně viditelná. A přitom jsou to taková témata, jejichž mediální pokrytí zdaleka neodpovídá jejich relevanci:

1) (Ne)Kandidatura Jiřího Dienstbiera na prezidenta

Od doby, kdy jeden z historicky nepříliš úspěšných českých politiků ohlásil svou kandidaturu na post prezidenta, jeho portréty, rozhovory a články plní nevídaně veškerá média. To i přesto, že dosud není oficiálním kandidátem žádné strany a jeho představy o prezidentování se rozmělnily v mlze osobních výpadů vůči prezidentovi stávajícímu. Ten, kdo je opravdovým mediálním výhercem tohoto okurkového tématu, je Jiří Paroubek, za kterým novináři nepřetržitě chodí a on s blahosklonností sobě vlastní jednou řekne, že ČSSD o Jiřím Dienstbierovi uvažuje, podruhé v listinně třech uvažovaných kandidátů atd.

Osobně si nemyslím, že Jiří Diensbier je skutečně vážným, natožpak v budoucnosti úspěšným kandidátem. A to jak pro jeho nevalnou podporu veřejnosti, tak pro jeho skutečnou prezidentskou nabídku, která je zatím pouze negativním vymezením vůči současnému prezidentovi. Tento fakt se také zdá být zatím jediným argumentem pro jeho případnou politickou podporu v Parlamentu ČR. A to je trochu málo.

2) Globální oteplování

Zatímco v letech minulých bylo oteplování planety latentním tématem, které tu a tam proniklo do veřejné diskuse, letos je to globální okurkové téma číslo jedna. Dočítáme se o něm v souvislosti se sérií koncertů Live Earth, která si klade za cíl s ním bojovat, zmínka o něm je součástí téměř každé předpovědi počasí a zejména je živým tématem politických bitev. V mnoha rozměrech připomíná tento projev enviromentalismu nové náboženství, které má své proroky, kteří jsou zároveň napůl mesiáši, své svaté knihy, taktéž zjevení a zázraky a v neposlední řadě i heretiky. Uvěř a budeš spasen, nevěř a planetu zachvátí globální výheň.

Myslím, že toto téma by si zasloužilo jeden zásadní čin – oddělit opravdovou vědeckou diskusi o proměnách globálního klimatu (vědecká obec zdaleka jednotná není) a laciný politický mesianismus. Dokud se toto nestane, ztratí se to podstatné v populistických prohlášeních jednotlivých aktérů.

Pokud jste snad trochu znaveni letošní okurkovou sezónou, doporučuji osvěžit se například zajímavým okurkovým sendvičem, který na svých stránkách popsal kolega-blogger Miroslav Macek. Přeji příjemný způsob trávení léta.