Jen pár dnů nás dělí od data prezidentské volby a v mediálním prostoru je to náležitě znát. Nemine dne, aby se titulní stránky novin a magazínů či hlavní zpravodajské relace obešly bez obličeje jednoho či druhého z kandidátů, případně obou najednou. Spekuluje se, zda volit tajně či veřejně, kdo hlas dá, komu ho dá a co za to dostane či nedostane. K sáhodlouhým litaniím opěvujícím jednoho či druhého kandidáta bych se nerad přidával, čtenářům svého blogu ale velmi rád poskytnu několik krátkých a stručných důvodů, proč si myslím, že Václav Klaus je dobrým prezidentem naší země a měl by být zvolen znovu.


Kontinuita. Rozumná a vyspělá společnost se pozná podle toho, že navazuje na to dobré a osvědčené ze své minulosti i přítomnosti a naopak přetrhává vazby s tím, co v testu doby neobstálo. Jsem přesvědčen, že Václav Klaus v testu doby obstál v rolích, které mu byly přisouzeny. Stál u všech výrazných milníků naší polistopadové historie a jeho role byla vždy jasná a viditelná, i když ne jednoduchá. Příkladem je samotná transformace socialistického molochu v úspěšnou tržní ekonomiku, rozdělení Československa, jednání o členství v NATO a Evropské unii a další zlomové momenty. S jeho osobou se také pojí snad až nezvyklá kontinuita názorová. Známe prezidentovy názory na obecnou problematiku role státu v životě občana (čím menší, tím lepší), známe jeho postoje k celé škále společenských problémů a otázek, a dokonce známe i jeho nezvratný názor na vodu v plastové lahvi („falešně levicová“). Jsou mnozí, kteří s jeho názory souhlasí a mnozí, kteří často a hlasitě nesouhlasí. Je ovšem dost nepravděpodobné, že by názory Václava Klause a především jejich pevnost někdo zpochybňoval.

Lidovost. Prezidentský úřad se těší již od dob první republiky skoro nábožné úctě. Dost se změnilo, ale místy mocnářský charakter prezidentské funkce v některých rysech přetrval. A byl to právě Václav Klaus, kdo na začátku svého prvního funkčního období deklaroval vůli úřad zcivilnit, přiblížit občanům. Od doby jeho inaugurace, která byla symbolizována nikoliv projevem z hradního balkonu, ale projevem na nádvoří a bez bariér oddělujících občany, projezdil Václav Klaus v pravidelných intervalech celou zemi a některá místa navštívil dokonce opakovaně. Nekladl při tom důraz na oficiální akce za zavřenými dveřmi, ale naopak na setkání s občany kdekoliv v ulicích měst. Takové zcivilnění prezidentské funkce je mi bytostně sympatické a považuji jej za jeden z důležitých, nejen symbolických úspěchů stávajícího prezidenta.

Asertivní obhajoba zájmů naší země. Mohou-li kritici stávajícího prezidenta hledat tisíc a jeden důvod proč ho nevolit, rozhodně neobstojí s kritikou schopnosti Václava Klause spoludefinovat a hájit české národní zájmy. Toto odhodlání se zrcadlí v trpělivé a fundované polemice s procesem evropské integrace, který ve snaze Evropu unifikovat, sešněrovat jednotnými pravidly a regulacemi plodí neustále nové smluvní dokumenty, jejichž důsledkem je přenos většího množství kompetencí na nadnárodní úroveň. Tomuto trendu Václav Klaus vždy oponoval a obhajoval důraz na mezivládní model evropské integrace jako protiklad k federalistickému uspořádání. Jeho dlouhodobé postoje v této a jiných otázkách jsou dokladem toho, že bude vždy kopat jen v českém dresu. Mohou toto říci i příznivci Jana Švejnara? Velmi o tom pochybuji.

Uniformita vyloučena. Volba Václava Klause znamená volbu člověka s pevnými názory, které navíc umí dobře obhajovat. Volíme tedy státnickou osobnost, nikoliv průměrného politika. V tom někteří vidí nevýhodu, osobně to beru právě naopak. Ať se jedná o spor o povahu globálního oteplování, vývoj evropské integrace nebo investiční pobídky, nemůžeme od českého prezidenta čekat nesrozumitelné oficiální stanovisko, ale vyargumentovaný postoj, který čas o času vybočí z řady umělé politické korektnosti a vyzve k zamyšlení. Podobná vlastnost je ostatně odkazem samotného „zakladatele“ prezidentské funkce Masaryka, který také často neváhal jít proti většinovému mínění.

Stabilita a důvěra. Václav Klaus není svým povahovým založením a ani politickým přesvědčením přívržencem revolucí, rychlých a zkratových řešení. Je to běžec na dlouhou trať a ekonom, kterého jeho vědní obor naučil preferovat dlouhodobé efekty nad těmi krátkodobými. Je člověkem, který s naší zemí prožil dobré i špatné a je proto schopen si vážit nesamozřejmé svobody a stability, kterou dnes zažíváme. Snad proto je dnes suverénně nejdůvěryhodnějším a nejoblíbenějším politikem v naší zemi, který se nabízí jako přirozený garant naší cesty od listopadu 1989 až do dneška.

Sečteno a podtrženo, Václav Klaus nabízí to, co málokdo. Jeho hlavní konkurent Jan Švejnar několikaměsíční kampaní a občasnými návštěvami z USA takový náskok jen těžko dohoní. I proto věřím, že na začátku února zvítězí v poslaneckých a senátorských lavicích zdravý rozum. Už pro vyjmenované důvody začínající na K. L. A. U. S.

Poznámka: Článek byl původně psán pro MF Dnes.