Slovo mělo v historii svobodné a civilizované společnosti vždy mimořádný význam. Nikoliv pouze jako základní vyjadřovací prostředek v oboru krásné literatury. Bylo vůdčím nástrojem politických a duchovních autorit, dávalo naději v dobách nesvobody a útlaku. V postmoderní, multimediální a „gigabitové“ společnosti se jeho funkce mění. Je ho až příliš. Ztrácí se v něm skutečnost, pravdivostní hodnota, stává se až příliš často cestou k vytváření virtuální reality.

Obrovskou sílu a odpovědnost v práci se slovem mají novináři. Politici také, pochopitelně, ale o nich psát nechci. O nich ať píší média. Novinář dnes vytváří skrze elektronická i tištěná média „pravdu“. Obraz skutečnosti. Obratným posouváním slov, vět, kontextu dokáže z bílé udělat černou a naopak. Když chce, může si z lidí dělat hlupáky. Rozhodl jsem se vydat v duchu taoistické filosofie na dlouhou cestu. Taoisté věří v to, že i „cesta může znamenat cíl“, věří v „cestu a její sílu“. Budu obhajovat sebe i druhé (proč ne?) tam, kde si „obratný novinář“ počíná se slovem příliš hulvátským způsobem, kdy z černé dělá bílou a z kozla zahradníka. Budu se touto prací bavit. Třeba občas pobavím i Vás, čtenáře mého blogu.

Byl jsem pár dní v Chorvatsku na rodinné dovolené. Když jsem se vracel autem zpět, koupil jsem si mechanicky na první pumpě všechny dostupné noviny, abych se trochu „dovzdělal“ v tom, co se v Česku za mé nepřítomnosti odehrálo. Respektive jaký virtuální obraz vytvořila české média. A jeden takový kamínek ve virtuální mozaice mne skutečně zaujal. Mladá fronta Dnes otiskla článek redaktora Pavla Eichlera (převzatý pravděpodobně ze serveru iDNES) pod titulkem „Bém nedodržel slib. Nechce prý starostovat v Suché Loze“.

Prý pražský primátor rozzlobil obyvatele slovácké obce Suchá Loz tím, že nesplnil slib, který dal starostovi Petru Gazdíkovi. „Dal slovo a včíl se z toho vykrucuje“, urazil se prý pan starosta. „Bém najednou přestal reagovat na esemesky. Čtyři dny jsem ho sháněl přes šest jeho asistentek a nechával mu vzkaz“ popisuje pan Gazdík společně s redaktorem Eichlerem peripetie s pražským primátorem. Pražský primátor starostu Suché Loze nařkl, že si dělá jen reklamu a nemyslí to vážně, vede si dál svou pan redaktor, načež starosta Gazdík kontruje „nic takového nedělám, myslím, že to byla spíš jeho propagace“. A přidá si, „že mu při případné návštěvě nedokáže zaručit, že po něm obyvatelé obce nebudou například házet vajíčka, neboť nemají rádi lidi, kteří neplní slib. Primátorovi Bémovi se k nám zjevně nechce! Dojděte proto do obchodu podepsat pozvánku nebo mu napsat vzkaz na ňu“. Pan redaktor Eichler z iDNESu končí svoje mimořádně záživné líčení o primátorovi, který nesplnil slib a zjevně se bojí vajíček, konstatováním, že dvoumetrovou pozvánku podepsala polovina místních obyvatel, ale ten škaredý Bém ji prý odmítl převzít osobně a tak „chudák holka“ skončila na podatelně pražského magistrátu.

Je neděle dopoledne, začátek prázdnin, v Praze svítí nádherné sluníčko a já si po týdnu užívám pracovního klidu ve své kanceláři a koukám se na povedenou, skutečně dvoumetrovou (větší jsem nikdy nedostal) a slušně formulovanou pozvánku, na které je něco mezi třemi až čtyřmi stovkami podpisů (nemohu je spočítat přesně, protože bych musel jednotlivá jména při počítání označit a dílo tím pádem poničit, a to se mi věru nechce).

A taky si říkám, že těch několik stovek obyvatel Suché Loze i těch několik stovek tisíc čtenářů MfD a serveru iDNES si zaslouží znát nikoliv obraz virtuální, ale reálný. Takže tady je:

Před časem jsem přijal pozvání na setkání se starosty malých obcí na Slovácku a Zlínsku. Bylo to pár měsíců před prezidentskou volbou. Jedním z ústředních témat české politiky tehdy bylo rozpočtové určení daní, tedy způsob, jakým peníze vybrané na sdílených daních přerozdělují na krajům, městům a obcím. Tématem druhým, tentokrát spíše mediálním, byla kandidatura Prahy na pořádání letních olympijských her. Tématem třetím pak nadcházející prezidentské klání. Malé obce, včetně Suché Lozi ústy pana Gazdíka se tehdy nechaly slyšet, že „bohatá Praha“ dostává rozpočtovým určení daní peněz moc a oni málo. Populistické výroky tohoto typu považuji za nebezpečné. Zanáší do české společnosti antagonismy, závist, napětí, „pragofóbii“ (strach z Pražáků) a co především - jsou to lži. Někteří starostové malých obcí šli dokonce tak daleko, že začali nahlas uvažovat o tom, že kdyby Praha pořádala v roce 2016 letní olympiádu, jimi spravované obce by dostaly peněz ještě méně. I to bylo nepravdivé a také nebezpečné tvrzení. Navíc jednou z iniciátorek setkání byla paní senátorka Juřenčáková a já jsem vskutku nechtěl vytvářet prostor pro riziko, že rozhodování na křehkých miskách vah v prezidentské volbě ovlivní takové náhradní a trochu virtuální téma.
Inu, vydal jsem se na Zlínsko s tím, že si vše vysvětlíme. Na hodinovém setkání jsem předložil starostům skutečná fakta, čísla: Praha generuje – podle oficiálních statistik – 48% HDP (hrubý domácí produkt), zároveň ale ta samá Praha, na základě tohoto rozpočtového určení daní, dostává cca pětinu zmiňovaného výnosu. S nadsázkou – Praha je trochu jako legendární Robin Hood. Těm – někdy bohatým, kteří ji navštíví, bere. Chudým „příbuzným“, kteří možnost „brát“ nemají, ale kteří jsou součástí stejného státu jako hlavní město, těm dává. V závěru jednání jsem panu Gazdíkovi slíbil, že si o prázdninách vezmu dovolenou a přijedu do Suché Loze a zkusím si, jaké to je řídit malou obec s přibližně tisícovkou obyvatel. Dlužno podotknout, že jsem se to těšil a to platí i dnes. Pan starosta by pak výměnou měl jet do Prahy zkusit si, jaké je to řídit milionovou českou metropoli.

Utekla nějaká voda a pan starosta mě požádal, zda-li by k výměně nemohlo dojít už v červnu. Moc se mi nechtělo, protože červen je vždy měsíc zmatků, ale nakonec jsem nějaký termín našel. Požádal jsem pana starostu, aby věc nemedializoval, protože smyslem naší výměny přeci není dělat show pro novináře, ale prostě si vyzkoušet práci trochu jiného charakteru. Pan starosta mi na to svoji ruku dal. Troufnu si tvrdit, že je jednodušší řídit malou obec se zkušeností někoho, kdo řídí velké město, než naopak, ale doufal jsem, že si na to přijde pan Gazdík sám.

Bohužel přišla nepříjemná zdravotní komplikace a já musel podstoupit plastickou operaci kolenních vazů, které mám čtyřiceti lety pravidelného sportování zničené a opotřebované. Považoval jsem za téměř nemožné (a také nepohodlné) pohybovat se na Slovácku o berlích, místo na kole a pěšky a tak jsem informoval pana starostu o nutnosti termín posunout. A to se také stalo. Našel jsem vhodný čas – třetí týden v srpnu a po žádosti hejtmana Zlínského kraje slíbil, že kromě Suché Loze se podívám také do dalších zlínských a slováckých obcí.

Světe div se, strhla se mediální mela, kterou nepochybně orchestroval pan starosta Gazdík sám. Jejím zrcadlem je pro mne úsměvný článek pana redaktora Eichlera. Slovo v jeho podání mělo „svoji nepravdivou sílu“ a já jen dodám, že jsem panu Eichlerovi poskytl na otázku, zda-li se chystám do Suché Loze textovou zprávu tohoto znění: „Pan starosta Gazík, se mi zdá, je trochu ješita. Navštívím Suchou Loz třetí týden v srpnu v rámci komplexní návštěvy Zlínského kraje, kterou připravuje pan hejtman Lukáš. Nenavštívím pouze jednu obec, ale řadu dalších. Na pobyt v Suché Loze se těším. Pan Gazík jev Praze kdykoliv vítán, nejlépe v létě, než nastane podzimní předvolební zmatek. Neznám přesně výroky pana starosty Gazdíka, ale jedinou komplikací byla moje operace kolenních vazů, kvůli které jsem musel zrušit červnový termín“.

Takže jaký lze učinit taoistický závěr? Do Suché Loze pojedu, slib splním. Na místní obyvatele se těším, na vajíčka taktéž, nejradši je mám po ránu, míchaná s pažitkou. Na problémy malé obce i lidské osudy a příběhy v ní se těším dvojnásob. Na krásy Slovácka také. Na panu starostu už méně, protože si na můj úkor dělá svoji reklamu, nedrží při tom moc slovo a trochu si vymýšlí, ale budiž. Na pana Eichlera (nebo na toho, kdo v konečném výsledku moje vyjádření zkreslil, zkrátil, nebo upravil) se netěším vůbec, protože „sílu slova“ zneužil a to se novinářům neodpouští. Přeji všem krásné léto!