Jak si užít 5 týdnů dovolené za 14 dnů
Před pár měsíci jsem si koupil takzvané fitness hodinky. Od té doby mám každý den přesně odměřeno, kolik jsem toho prožil. Neúprosný ukazatel začíná každé ráno na 0 %, a když večer uléhám, zúčtuje se mnou.
Třeba na začátku července se mi stalo, že po celém dni ukazovaly 27 %. Jen 27 PROCENT!!! A to jsem při úvodním nastavování volitelného režimu upřímně přiznal, že mám sedavé zaměstnání, a tudíž toho hodinky ode mne nemají moc čekat.
Začal jsem v práci chodit po schodech místo výtahem. Přibylo mi pár procent, ale moc jsem se nezavděčil. Občas si stihnu jít ráno nebo večer zaběhat a to mě hned hodinky pochválí a většinou mi před spaním i oznámí, že jsem překonal 100 % a splnil svůj denní cíl. Nebo spíše cíl jejich.
Letos jsem vzal hodinky poprvé na dovolenou. Dva týdny na severním výběžku Sardinie bez velkých hotelů a pláží. Zato s pravidelným a osvěžujícím větrem, který si tu tak oblíbili windsurfeři i kajteři.
První probuzení bez zvonění budíku, jen díky vycházejícímu sluníčku za oknem. Rodinka ještě spí, takže čas jako dělaný pro krátký běh. Stačí pár kilometrů po pláži a vyplavené endorfiny dělají divy. I hodinky se diví a ještě před devátou ranní hlásí „denní cíl splněn“. Po snídani dlouhá procházka na pláž – kde jsou klíče od auta ani nevím. Dvě hodiny na surfu a trochu plážového fotbálku s dětmi a jsem rovnou na 200 %. Pak s hodinkami do vody. Ani mi nevadí, že v těch vlnách člověk tolik padá. Průzračnou vodou je vidět až na dno i na ryby, které kolem plavou.
Po večeři další procházkou do baru na útesu. Sám sebe se ptám, proč vlastně nechodím v Praze víc pěšky. Taková pohoda i tolik času na přemýšlení. Asi je to na mně vidět, protože starší dcera mi hned vysvětluje, že muži, na rozdíl od žen, dokáží přemýšlet jen o jedné věci. Jejich přemýšlení prý připomíná pohled do krabice. A co víc, jedna velká krabice, kterou má každý muž, je krabice přemýšlení o ničem. Zato ženy honí myšlenky po spletitých cestičkách, kde se míchají, spojují a zase oddělují. A o „ničem“ přemýšlet neumějí. Narážku jsem pochopil, ale vůbec mi to nevadí a dál si jedu v nalinkované koleji a přemýšlím jako muž.
Když se večer vrátíme do hotelu, hodinky pyšně ukazují 250 %. Za dnešek jsem prožil dva a půl průměrného dne. A 10 dnů kancelářského režimu. Mozek rychle vypovídá službu, usínám společně s dětmi. Poslední myšlenka, která mi proletí hlavou: takto si za těch 14 dní užiju krásných 5 týdnů dovolené.
Třeba na začátku července se mi stalo, že po celém dni ukazovaly 27 %. Jen 27 PROCENT!!! A to jsem při úvodním nastavování volitelného režimu upřímně přiznal, že mám sedavé zaměstnání, a tudíž toho hodinky ode mne nemají moc čekat.
Začal jsem v práci chodit po schodech místo výtahem. Přibylo mi pár procent, ale moc jsem se nezavděčil. Občas si stihnu jít ráno nebo večer zaběhat a to mě hned hodinky pochválí a většinou mi před spaním i oznámí, že jsem překonal 100 % a splnil svůj denní cíl. Nebo spíše cíl jejich.
Letos jsem vzal hodinky poprvé na dovolenou. Dva týdny na severním výběžku Sardinie bez velkých hotelů a pláží. Zato s pravidelným a osvěžujícím větrem, který si tu tak oblíbili windsurfeři i kajteři.
První probuzení bez zvonění budíku, jen díky vycházejícímu sluníčku za oknem. Rodinka ještě spí, takže čas jako dělaný pro krátký běh. Stačí pár kilometrů po pláži a vyplavené endorfiny dělají divy. I hodinky se diví a ještě před devátou ranní hlásí „denní cíl splněn“. Po snídani dlouhá procházka na pláž – kde jsou klíče od auta ani nevím. Dvě hodiny na surfu a trochu plážového fotbálku s dětmi a jsem rovnou na 200 %. Pak s hodinkami do vody. Ani mi nevadí, že v těch vlnách člověk tolik padá. Průzračnou vodou je vidět až na dno i na ryby, které kolem plavou.
Po večeři další procházkou do baru na útesu. Sám sebe se ptám, proč vlastně nechodím v Praze víc pěšky. Taková pohoda i tolik času na přemýšlení. Asi je to na mně vidět, protože starší dcera mi hned vysvětluje, že muži, na rozdíl od žen, dokáží přemýšlet jen o jedné věci. Jejich přemýšlení prý připomíná pohled do krabice. A co víc, jedna velká krabice, kterou má každý muž, je krabice přemýšlení o ničem. Zato ženy honí myšlenky po spletitých cestičkách, kde se míchají, spojují a zase oddělují. A o „ničem“ přemýšlet neumějí. Narážku jsem pochopil, ale vůbec mi to nevadí a dál si jedu v nalinkované koleji a přemýšlím jako muž.
Když se večer vrátíme do hotelu, hodinky pyšně ukazují 250 %. Za dnešek jsem prožil dva a půl průměrného dne. A 10 dnů kancelářského režimu. Mozek rychle vypovídá službu, usínám společně s dětmi. Poslední myšlenka, která mi proletí hlavou: takto si za těch 14 dní užiju krásných 5 týdnů dovolené.