Benešovy dekrety po sté padesáté šesté, klapka, jedem.

I.

Každý rok přijímá Poslanecká sněmovna (dříve též Federální shromáždění, Národní shromáždění či Česká národní rada) zákon o státním rozpočtu na příští rozpočtový rok. Za ta léta je takových zákonů už pěkná řada. Žádný z nich nikdo nikdy nezrušil. Neměl důvod. (A nikomu to nevadí.)

Benešovy dekrety také nikdo nikdy nezrušil. Také neměl důvod. (A někomu to pořád a pořád vadí.)

Jak všechny zákony o státním rozpočtu, tak Benešovy dekrety jsou stále platnými zákony československými, nyní českými (a předpokládám, že i slovenskými).

Jak všechny zákony o státním rozpočtu, tak Benešovy dekrety jsou stále zákony nejen platnými, ale dokonce i účinnými.

Platnost znamená, že právní norma je součástí právního řádu, účinnost znamená, že se platná právní norma smí aplikovat.

Platnost nastává vyhlášením.

Účinnost nastává buď současně s platností, mnohem častěji ale nastává - z praktických důvodů - až nějakou dobu po platnosti. Období mezi platností a účinností se nazývá legisvakace či legisvakační lhůta (z latinského lex, legis (zákon, předpis) a vacatio (volno, prázdno, dovolená, prázdniny), tj. "zákon na prázdninách". (Účinnosti, která nastává dřív, než platnost, říkáme retroaktivita, zpětná účinnost, a až na výjimky je protiústavní. A ten, kdo mluví o legisvakanci, se usvědčuje z blbosti.)

II.

Staré zákony o státním rozpočtu i Benešovy dekrety jsou tedy platné a dokonce ani nemají prázdniny.

Mají jinou, "drobnou" vadu. Množina situací, na které smějí být aplikovány (hypotéza právní normy) je ... je prázdná. Už nejsou situace, na které by byly aplikovatelné. Čili smějí být aplikovány, ale není na co a jak je aplikovat. Odborně se tomu říká, že byly zkonzumovány. Mediálně se tomu říká, že jsou vyhaslé (to aby se nečertila ani veřejnost, ani právníci).

III.

Už si nevzpomínám, kdo první přišel s požadavkem na zrušení Benešových dekretů.

Pokud by byly zrušeny ex nunc, pro futuro, tj. s účinností od nynějška, nemělo by to význam právní, zato politický význam by byl nesmírný: znamenalo by to distancování se od prezidenta Beneše, jeho dekretů a odsunu obecně, nejen toho divokého, znamenalo by to zpochybnit závěry Postupimské konference. Toto je otázka pro politiky: Připustil/a byste zrušení Benešových dekretů, ano nebo ne? (Nejsem politik, ale za sebe odpovídám: jen přes mou mrtvolu.)

IV.

Pokud bychom šli ještě dál a zrušili dekrety ex tunc, ab initio, ab ovo, pro praeteritum, t.j. se zpětnou účinností, právní důsledky by to samozřejmě mělo, a tyto důsledky by spočívaly v posunu restituční hranice z 25. února 1948 na 9. květen 1945.