Když kurvítko vlastně vůbec není kurvítko (dokončení)

11. 02. 2013 | 09:59
Přečteno 4029 krát
Vláda a premiér nejsou totéž.
Odvolání premiéra nemusí znamenat pád vlády.

Dokončení volného pokračování článku Ústavněprávní kurvítka .


(začátek)


V. TEXTUALISMUS, VYTRHÁVÁNÍ Z KONTEXTU, NESYSTÉMOVOST

To jsou poslední námitky, které jsem zaznamenal.

Doc. Kysela a jistě i další mi vyčítají, že se příliš držím psaného textu. To je jednoduchá a současně rafinovaná oponentura - když nemůžeme vyvrátit výsledek, tak napadneme metodu, která k němu vede. Více než deset let kritizuji některé právníky, že se stávají spíše politology a pletou si dojmy s pojmy, a hle - to, co kritizuji a co bylo zastíráno je najednou přiznáno a povýšeno na metodu a naopak mně je vyčítáno, že se zahazuji s pojmy a neřídím se dojmy.

Hodlám zůstat u pojmů i nadále: Nejbytostnějším principem právního státu je princip právní jistoty. Právě on vyjadřuje samotnou podstatu práva, totiž mít pravidla daná předem, tak, aby každý věděl, co může očekávat, když se bude chovat tím či oním způsobem. Proto právo vzniklo a proto existuje. Naopak pravidla daná až ex post nemají s právem nic společného a nazývají se zvůlí. Totéž platí pro pravidla až ex post nalezená. Ne, netvrdím, že soudní moc nemá mít k dispozici určitou míru diskrece, naopak, bez ní by se ze soudců stali nelidští roboti a to nechci. Ale i tato míra diskrece má být dána arbitrárně předem (to jest zákonodárcem) a soudy se musí pohybovat v jejím rámci a ne ji překračovat. V opačném případě bychom zákonodárce vůbec nepotřebovali a mohli bychom se vrátit k neomezené individuální soudcovské normotvorbě (která byla na počátku vzniku všech právních systémů). Proč by měl soudce soudit podle textu zákona, když přece sám ví nejlépe, co v tom zákoně má správně být?

Právní výklad a nalézání práva mají mít své místo jen tam, kde je právní text nějak nejasný nebo nesmyslný, ne tam, kde je text jasný jak letní nebe bez mráčku. Jen tak si řadový smrtelník může zachovat kontrolu nad dohodnutými pravidly hry.

(Mimochodem, novoroční amnestii se vyčítá spousta chyb. Co takhle zkusit na ni aplikovat právní impresionismus a nebazírovat tolik na doslovném textu? To by bylo řevu a vysvětlování, proč to nejde ... nebo co to zkusit třeba v obchodním nebo daňovém právu nebo na katastru nemovitostí ... ? Copak, není to dobrý nápad?)

Právní předpisy, včetně Ústavy, tady nejsou od toho, aby nás chránily před našimi špatnými rozhodnutími, ale aby stanovila pravidla hry. Záruku na výhru nedávají a ani dát nemohou. Poskytují - mají poskytovat - jistotu, ale ne bezpečí. Jak s pravidly naložíme, to už je mimo právo a záleží to na každém z nás. Hraji-li šachy, tak taky neříkám, že by se mi hodilo, kdyby tady ten střelec mohl pro jednou táhnout jako kůň, protože pak bych snáz vyhrál, a také si nedělám nárok vyhrát. S právem je to úplně stejné.

Tento "právní impresionismus", jak to nazývám, je hypertrofovaným iusnaturalismem, a mezi ním na jedné straně a mým "textualismem" či právním pozitivismem je zhruba stejný rozdíl, jako mezi astrologií a astronomií.

K námitce nesystémovosti a vytrhávání z kontextu. Kdo dočetl až sem, snad mi dá za pravdu, že se naopak do kontextu vše zasadit snažím.

Na všechny, které jsem doteď nepřesvědčil, že prezident pravomoc odvolat premiéra prostě má (bez ohledu na to, jestli se to komu líbí nebo ne), mám prostou otázku: Proč to tedy v té Ústavě je napsáno, jaký to má podle nich smysl?


B.

JAKÝ TO MÁ SMYSL


V této části se pokusím vysvětlit, jaký smysl pravomoci prezidenta odvolat premiéra v kontextu celého ústavního systému přikládám já a jak vše do sebe zapadá jak správně poskládané sudoku. Problém totiž byl a stále je, že jsme se zatím všichni, co se ústavním řádem zabýváme, včetně mne, snažili jednu klíčovou kostičku položit na špatné místo. Proto mnohem větší šanci přijít na správné řešení měl člověk, který se ústavou běžně nezabývá - mého kamaráda, jinak majitele jezdecké stáje, to praštilo do očí okamžitě. Mně z těch očí nejdřív musel spadnout jeden léta pěstovaný pár klapek.

Ta léta hýčkaná věta zní: "Vláda stojí a padá s premiérem." Není tomu tak.


VI. CO BY ODVOLÁNÍ PREMIÉRA ZNAMENALO

V úvodním článku, v jeho části III., jsem napsal, že odvolaného premiéra by samozřejmě musel nahradit někdo jiný.

Dále jsem napsal, že lze stejně kvalitně hájit názor, že odvolání premiéra by automaticky znamenalo pád celé jeho vlády (podle zásady "vláda stojí a padá s premiérem"), jako názor, že by šlo o pouhou personální výměnu samotného premiéra a na novém premiérovi by pak bylo, aby si případně nechal obměnit i ministry, uznal-li by to za vhodné.

Rozeberme si, co vše by následovalo v případě obou variant.

Varianta první:

Pokud by odvolání premiéra mělo automaticky za následek i pád vlády
, rozeběhly by se procedury podle článků 68 odst. 2 až 4, čl. 35 odst. 1, písm a/, popř. i čl. 75 a čl. 62, písm. d/ Ústavy (odkaz). Následující dvacetibodový, velmi stručný přehled není vhodný pro slabší povahy:

0. Premiér byl odvolán. Nemáme tedy premiéra a tudíž ani vládu (úvodní hypotéza, bod nula). Právě padlou vládu nelze pověřit, aby vykonávala funkce vlády prozatímně až do jmenování nové vlády, protože s variantou automatického pádu vlády Ústava vůbec nepočítá (ani v čl. 62, písm. d/ Ústavy), čili nastává bezvládí.

1. Prezident jmenuje nového premiéra (čl. 68 odst. 2), bezvládí trvá, pouhý premiér totiž ještě není vláda (čl. 67 odst. 2).

2. Na návrh premiéra jmenuje prezident ostatní členy vlády (čl. 68 odst. 2); takto, ve dvou krocích, vznikne nová vláda jako celek.

3. Nově jmenovaná vláda požádá Sněmovnu o vyslovení důvěry (čl. 68 odst. 3).

4. Jestliže Sněmovna vládě důvěru vysloví, vláda může plnohodnotně pokračovat, dokud nějakým způsobem nepadne.

5. Pokud Sněmovna vládě důvěru nevysloví, vláda je povinna podat demisi (čl. 73 odst. 2). Pokud vláda demisi nepodá, prezident je povinen vládu odvolat (čl. 75).

6. Prezident tuto právě padlou novou vládu pověří, aby vykonávala funkce vlády až do jmenování nové vlády (čl. 62 písm. d/) - nyní již může, vláda totiž padla z titulu demise či odvolání, s tím toto ustanovení již počítá.

7. Vracíme se zpět k bodu 1: Prezident jmenuje nového premiéra (čl. 68 odst. 2), vládní funkce vykonává stále vláda, která je v demisi (čl. 68 odst. 4, věta první).

8. Na návrh premiéra jmenuje prezident ostatní členy vlády (čl. 68 odst. 2); takto, ve dvou krocích, vzniká nová vláda jako celek, předchozí vláda definitivně končí.

9. Nová vláda, již druhá v pořadí, požádá Sněmovnu o vyslovení důvěry (čl. 68 odst. 3).

10. Jestliže Sněmovna vládě důvěru vysloví, vláda může plnohodnotně pokračovat, dokud nějakým způsobem nepadne.

11. Pokud ani tato vláda nezíská důvěru Sněmovny, je povinna podat demisi (čl. 73 odst. 2). Pokud vláda demisi nepodá, prezident je povinen vládu odvolat (čl. 75).

12. Prezident tuto v pořadí již druhou právě padlou vládu pověří, aby vykonávala funkce vlády až do jmenování nové vlády (čl. 62 písm. d/).

13. Předseda Sněmovny navrhne prezidentu republiky osobu nového premiéra a prezident tuto osobu jmenuje premiérem (čl. 68 odst. 4, věta druhá, ve spojení s čl. 68 odst. 2).

14. Na návrh premiéra jmenuje prezident ostatní členy vlády (čl. 68 odst. 2); takto, ve dvou krocích, opět vznikne vláda jako celek. Předchozí vláda jsoucí v demisi definitivně končí.

15. Nová vláda, již třetí v pořadí, požádá Sněmovnu o vyslovení důvěry (čl. 68 odst. 3).

16. Jestliže Sněmovna vládě důvěru vysloví, vláda může plnohodnotně pokračovat, dokud nějakým způsobem nepadne.

17. Pokud Sněmovna vládě důvěru nevysloví, vláda je povinna podat demisi (čl. 73 odst. 2). Pokud vláda demisi nepodá, prezident je povinen vládu odvolat (čl. 75).

18. Prezident tuto vládu pověří, aby vykonávala funkce vlády až do jmenování nové vlády (čl. 62, písm. d/).

19. Nyní pozor: V této situaci prezident smí (ale není povinen) rozpustit Sněmovnu (čl. 35 odst. 1, písm a/). Učiní-li tak, vyhlásí volby, po volbách se vracíme do bodu 1 s tou výhradou, že nemáme bezvládí, ale až do jmenování nové vlády vládne vláda v demisi (ta, jejíhož premiéra před volbami navrhl předseda Sněmovny, který nyní s velkou pravděpodobností již předsedou Sněmovny není).

20. Pokud prezident svého práva rozpustit Sněmovnu nevyužije, vracíme se do bodu 1 rovnou, se stejnou výhradou jako v bodě 19. V obou případech (bod 19 i 20) následují další 2 + 1 pokus o vznik vlády.

Varianta druhá:

Pokud by odvolání premiéra nemělo automaticky za následek i pád vlády
, vláda by prostě pokračovala.

Nový premiér by musel být jmenován bezprostředně po odvolání starého. Důvod: stát nesmí být bez premiéra a naše Ústava (čl. 62, písm. d/) neumožňuje pověřit odvolaného či demisionovaného premiéra, aby vykonával funkce premiéra prozatímně až do jmenování svého nástupce. Tuto proceduru Ústava bohužel umožňuje pouze u vlády jako celku.

Samozřejmě, vláda s novým premiérem by mohla - ale nemusela - požádat Sněmovnu o vyslovení důvěry. To smí vláda udělat kdykoli.

Samozřejmě, Sněmovna by mohla - ale nemusela - vládě s novým premiérem vyslovit nedůvěru. To smí Sněmovna udělat kdykoli.

(Pokud by vláda nezískala důvěru nebo pokud by jí Sněmovna iniciativně vyslovila nedůvěru, musela by odejít a rozeběhl by se kolotoč popsaný ve 20 krocích výše).

Samozřejmě, nový premiér by mohl - ale nemusel - některé nebo všechny ministry vyměnit.

Samozřejmě, vláda by mohla - ale nemusela - neakceptovat svého nového premiéra a mohla by podat demisi. Stejně tak by mohli - ale nemuseli - podat demisi jednotliví ministři.


VII. KDY SE ODVOLÁNÍ PREMIÉRA MŮŽE HODIT

Léta jsme přesvědčeni a utvrzováni v tom, že vláda stojí a padá s premiérem. To by nutně vedlo k závěru, že platí varianta první, tedy že odvolání premiéra by mělo automaticky za následek pád celé vlády. Dnes si to nemyslím, jsem přesvědčen, že platí varianta druhá, tedy že stará vláda může dál existovat s novým premiérem. Ještě předtím, než vysvětlím, jak jsem k tomuto závěru dospěl, pojďme si představit tři hypotetické, ale reálné situace:

1. Nemohoucí, možná současně i hodně paličatý premiér, odmítající si přiznat pravý stav věcí a podat demisi, možná už se ani podepsat nezvládne. Kolegům i opozici je ho možná lidsky líto, situace je stále neúnosnější, ale on ne a ne a ne odejít. Zatímco nemohoucího ministra by prezident prostě odvolal na návrh mohoucího premiéra, nemohoucího premiéra může odvolat jedině prezident, formální návrh mu nemá podle Ústavy kdo podat. Nicméně prezident by premiéra odvolal za všeobecného souhlasu, nadto třeba v situaci, kdy vláda má spolehlivou sněmovní většinu. Má v takové situaci smysl, aby s premiérem automaticky padla celá vláda? Podle mého selského rozumu nikoli.

(Mimochodem, ani zabít ho, chudáka, by nepomohlo - i pak by vláda padla se svým premiérem, s tím, že ministři by mohli zůstali naživu.)

2. Vnitrostranický puč. Rozložení sil ve Sněmovně se nijak nezměnilo, žádní přeběhlíci se nekonají, jen politická strana, která "drží" funkci premiéra, se z nějakého důvodu rozhodla, že už ho má plné zuby a vybrala si nového vůdce. Starého premiéra na přání této vládní strany prezident odvolá, nově jmenovaný premiér vůbec necítí potřebu zásadně obměnit složení vlády. Má v takové situaci smysl, aby s premiérem automaticky padla celá vláda? Podle mého selského rozumu nikoli.

3. Premiér - odhalený cizí špión. Má smysl, aby kvůli odvolání takového premiéra automaticky padla celá vláda, jestliže ostatní členové vlády jsou "čistí" a ve Sněmovně je vše při starém? Podle mého selského rozumu nikoli.

Jen připomínám, že automatický pád vlády by automaticky znamenal aktivaci procedur popsaných ve dvaceti krocích výše. A že setrvání staré vlády s novým premiérem nevylučuje ani demisi vlády jako celku, ani odvolání vlády jako celku, ani aby vláda jako celek iniciativně požádala Sněmovnu o vyslovení důvěry a nevylučuje ani, aby naopak Sněmovna sama iniciativně vyslovila vládě nedůvěru.

A konečně, uveďme si ještě jednu hypotetickou situaci:

4. Zlomyslný prezident, který chce premiérovi zasolit, protože ho nemá (lidsky anebo politicky) rád, a tak ho odvolá. Tak takový prezident by jednak obtížně hledal pro starou vládu nového premiéra, a pokud by ho našel, postavil by se proti oběma zbytek staré vlády a vláda jako celek nebo ministři jednotlivě by buď podali demisi (odpustím si výklady, co by se stalo, kdyby prezident takovou demisi odmítl přijmout), popř. by došlo (na návrh nového premiéra) k obměně členů vlády a následně k sněmovnímu hlasování o důvěře či nedůvěře vládě. Pokud by vláda padla, prezident by ztratil politický kredit. Platí, že ani prezident nemůže udržet u moci vládu proti vůli většiny jejích členů, ani proti vůli Sněmovny. Takový prezident by se politicky znemožnil a koledoval by si o impeachment. Takového šílence, který by byl do něčeho takového schopen jít, jsme zatím prezidentem nezvolili.


VIII. VLÁDA STOJÍ, ALE NEPADÁ S PREMIÉREM

Ani ne před třemi týdny jsem v jednom svém článku okrajově zmínil tezi, že vláda stojí a padá s premiérem. Tato teze se traktuje stále dokola, na fakultách, v učebnicích, v médiích, mezi politiky, všichni ji berou jako naprosto samozřejmou věc, ze zvyku ji opakují a nad jejím smyslem nepřemýšlejí. Právě tato teze tolika lidem, zejména pak specialistům na ústavní řád, brání přijmout fakt, že prezident smí kdykoli odvolat premiéra - vidí totiž za odvoláním premiéra hned pád celé vlády a všechny procedury s pádem vlády spojené. V podstatě všichni přehlédli, že řeč je o odvolání premiéra, a všichni to pochopili jako odvolání vlády. Nevím, kdo s principem "vláda stojí a padá s premiérem" přišel, nevím, kde se to poprvé objevilo. Od této chvíle tvrdím, že tento princip neplatí a nikdy neplatil, je falešný, je to legal legend (stvořeno podle vzoru urban legend, autorská práva na to neuplatňuji). Právě tahle víra je oním "kurvítkem", které nám brání správně pochopit Ústavu.

Proč by vlastně vláda měla stát i padat s premiérem? Kde v Ústavě se to píše?

Ústava nařizuje pád vlády (tj. nařizuje vládě podat demisi a jistí se tím, že nařizuje prezidentu republiky odvolat vládu, pokud demisi nepodá) pouze ve dvou případech:

- pokud Sněmovna odmítne vládě vyslovit důvěru, popř. jí dokonce sama, iniciativně vysloví nedůvěru, a
- po sněmovních volbách.

Je to logické, zdůrazňuje se tím odpovědnost vlády Sněmovně a vůbec její odvozenost od Sněmovny.

Nikde v Ústavě není ani puntík o tom, že by vláda měla podat demisi, ocitne-li se bez premiéra, či že by tím vláda dokonce přestala existovat jaksi automaticky.

Jediná ustanovení, která snad mohla stát za vznikem této legendy, která v Ústavě nalézám, jsou ustanovení:

- čl. 68 odst. 2 a 5 ("prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády"),

- čl. 73 odst. 1, věta druhá ("Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády."),

- čl. 74 ("Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády."), a

- čl. 77 ("(1) Předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony. (2) Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády nebo jiný pověřený člen vlády.").

To jsou vesměs ustanovení, která se snaží přimět členy vlády k loajalitě vůči premiérovi, protože je to on, kdo je může z vlády kdykoli a bez dalšího vyhodit, on je spojkou - či chcete-li nárazníkem - mezi členy vlády a prezidentem republiky coby nejvyšším orgánem výkonné moci. Ale vůbec nic to nevypovídá o osudu vlády v případě, že se vláda ocitne bez premiéra. Na základě uvedených ustanovení můžeme pouze konstatovat, že vláda stojí s premiérem, ale už nikoli, že s ním také padá.

Pokud by vláda měla s premiérem i padat, pokud by existence vlády měla automaticky stát na osobě premiéra, proč by vlastně tolik ustanovení ústavy dělalo rozdíl mezi předsedou vlády a vládou jako celkem? Pochopitelné je to v čl. 68, kde se popisují dvě fáze vzniku vlády (jmenování vlády jako celku Ústava nezná, zná jen jmenování předsedy vlády, jmenování ostatních členů vlády a jmenovanou vládu). Méně pochopitelné to už je právě v čl. 62, písm. a/, kde Ústava rozlišuje mezi demisí vlády, demisí člena vlády a demisí předsedy vlády, a dále mezi odvoláním člena vlády, odvoláním předsedy vlády a odvoláním vlády. Proč by Ústava rozlišovala mezi demisí premiéra a demisí vlády, mezi odvoláním premiéra a odvoláním vlády, když fakticky by obojí znamenalo totéž? Vždyť pokud by platil princip, že vláda automaticky padá s premiérem, prostě by Ústava řešila pouze demisi a odvolání premiéra, s tím, že demise, resp. odvolání premiéra mají za následek demisi, resp. odvolání celé vlády.

Naopak vůči Sněmovně je odpovědna vláda jen jako celek. Pokud by však opravdu platilo, že vláda je premiér a premiér je vláda, pak by přece bylo logičtější, aby se Sněmovně odpovídal a její důvěru potřeboval výhradně premiér, ne vláda.

A konečně, kdyby premiér zemřel, ať už přirozenou cestou nebo v důsledku atentátu, opravdu se v takové situaci chceme náhle octnout nejen bez premiéra, ale i bez vlády?

(Mimochodem, střídání premiéra u téže vlády není sice u nás nic častého, ale několikrát v československé, resp. české historii se to již stalo. Rekordmankou je česká vláda vládnoucí od 18. června 1986 do 29. června 1990, která postupně vystřídala celkem 4 předsedy: Josefa Korčáka, Ladislava Adamce, Františka Pitru a Petra Pitharta - dokonce ani Sametová revoluce tuto vládu formálně nepoložila.)

Myslím, že je na čase, aby kánon, že vláda nutně musí padnout s premiérem, konečně padl. Je to hloupost. Nebudu se dál držet této teze jen proto, že byla v minulosti dvakrát zbytečně aplikována (na pád vlády Vladimíra Špidly a na pád vlády Stanislava Grosse). Jen idiot nezmění názor, byl-li regulérně vyvrácen.


IX. ODVOLÁNÍ VLÁDY

Když už se bavíme o odvolání premiéra, je na místě učinit i krátkou zmínku o odvolání vlády. I tuto pravomoc svěřuje Ústava - celkem pochopitelně - prezidentu republiky (opět čl. 62, písm a/). Nicméně, na rozdíl od pravomoci odvolat premiéra, dále ji rozvádí, a to na jediném místě, v čl. 75, který zní:

"Prezident republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.".

Jinými slovy, prezident je povinen odvolat vládu, která neodstoupila, ačkoli nezískala důvěru či jí byla vyslovena nedůvěra, nebo která neodstoupila po sněmovních volbách.

Můžeme bádat, zda to znamená, že prezident v jiných případech vládu odvolat smí nebo naopak nesmí. Bezpečně víme jen to, kdy ji odvolat - v právním slova smyslu - musí. Nicméně soudím, že kdyby prezident republiky jindy vládu odvolat nesměl, pak by toto ustanovení muselo znít:

"Prezident republiky odvolá vládu pouze tehdy, pokud nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.".

V každém případě mohou být všichni klidní, protože i zde platí, že tato pravomoc je fakticky použitelná jen v situaci, kdy je zde politická síla schopná prosadit vyslovení důvěry nějaké nové vládě. A neumím si v praxi představit rozumnou situaci, kdy by tato síla nebyla současně schopna i prosadit vyslovení nedůvěry vládě staré a nechávala pád vlády čistě na prezidentovi, i když teoreticky to možné je ...


X. SHRNUTÍ A ZÁVĚR

Prezident má skutečně pravomoc odvolat premiéra.

Smysl této pravomoci není politický, ale personální: účelem této pravomoci není svrhnout vládu, ale osobu konkrétního premiéra, který přestal být způsobilý svůj úřad řádně zastávat pro nějaké své osobní vlastnosti, nikoli z důvodů politických.

Vláda může, ale nemusí padnout s premiérem, neexistuje zde automatická vazba příčiny a následku.

Naopak k tomu, aby vláda byla odejita z důvodů politických, slouží pravomoc odvolat vládu jako celek. V praxi je však takřka nevyužitelná - pokud by nastala odpovídající politická konstelace, vláda by prostě odešla na základě vyjádření nedůvěry Sněmovny. Tudíž vzhledem k tomu, že prezidentem není ani Tomio Okamura, ani Karel Janeček, ani žádný jiný revoluční typ, ale Miloš Zeman, využití této pravomoci v praxi nehrozí, a to i přes to, že odpůrci poloprezidentského systému si schválením přímé volby prezidenta zasadili ránu z milosti a voliči následně dali Miloši Zemanovi větší faktickou legitimitu (či chcete-li autoritu), než jakou nyní disponují vláda i se Sněmovnou dohromady a než kdy měl jakýkoli jiný náš prezident.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Bazzy napsal(a):

To je taková blbost, že to není ani špatně. Navaluje se mi z toho, nebudu to rozebírat. Ty lidi, co teď na hradě sedí, a kteří celý život žijou za peníze druhých, za peníze společnosti, která je vyčlenila v dobré víře ve schopnost vlastní organizace proto, aby ji její vlastní představitelé pomáhali utvářet, tak tyhle lidi - takovíto týpkové - ji destruují, rozebírají a ničí a sledují přitom své vlastní zájmy.

Celej život si žiju za svý. Makám od 21 let, platím nechutné daně a tvořím HDP, pracovní místo jsem si vymyslel a udělal a přispívám na stát, kteří takovíto "dobráci" likvidují před mýma očima. Už ne, už toho mámm dost.

Tyhle duše nemá smysl zachraňovat ani pro spásu, zbývá se spolehnout na Koukolíka, který tvrdí, že je jen jedna funkční strategie ve vztahu k nim: žádné vztahy nenavazovat, VYHNOUT SE JIM.

Takže sbohem, pane Hasenkopfe, nebudou z nás přátelé a nebudu Vás podporovat. Jestli hledáte hůl - už to je mi podezřelé, protože já se bez ní obejdu - budiž. Ale dělat psa se mi vážně nechce.
11. 02. 2013 | 10:47

rejpal napsal(a):

Není problém prostě v tom, že předpokládáte, že každý řádek v zákonech či ústavě má smysl? Jenže zákony ai ústavu tvoří lidé. Leckdy se stane, že nějaký odstavec je veden konkrétním záměrem, jenže pilování textu vede k zamlžení nebo amputaci toho záměru a zůstane jen ten text. V ústavě je jistě takových míst řádově méně, než v běžných zákonech, ale jsou.
Třeba takový odstavec Listiny, že každý má v rámci zdravotního pojištění nárok na bezplatnou zdravotní péči, a podmínky stanoví zákon. Jak tohle lze vykládat naprosto opačně. Zdravý rozum říká, že prioritní je ta první část - kdo platí (nebo za něj platí stát) ZP, má prostě popsaný nárok, a zákon pouze popisuje technické podmínky, jak se text ústavy naplňuje. Jiní to vykládají tak, že když zákon ustanoví jakékoli poplatky, je to v souladu s ústavou, poněvadž o prováděcím zákonu se v textu hovoří. Kde je pak chyba?
To není polemika, jen upozornění, že možná ne vše, co je v ústavě, je důsledkem konkrétního záměru ústavodárce. Třeba se to prostě nekomu líbilo, napsal to tam a prošlo to. Bůhví.
11. 02. 2013 | 10:53

JF napsal(a):

zvládl jsem přečíst jen odstavec, že je autorovi opět něco vyčítáno - tentokrát metoda "vše je v textu" - natož autorovi jako ryzímu právnímu expertovi. To je nevděk! Autor je ale možná jen chorobně ukřivděný a nedoceněný, ačkoliv vědecký postup nebere zřetel na vědce natož ryzího a řeší si sám od sebe od konkrétnímho k obecnému a zpět aniž by bralo ohled na inženýry-vědce. Myslím, že autor čeká jen to že mu dá někdo za pravdu. Jistě si nějakou vhodnou partičku najde. ;-)
11. 02. 2013 | 11:41

Clouseau napsal(a):

Bazzy: Dobře řečeno.
11. 02. 2013 | 11:48

šašek z Jihlavy napsal(a):

Myslím, že Bazzyho pohled je většinovým názorem. Není co dodat, snad jen poslat toho namyšleného a drzého autora tam, kam si zaslouží. Doufám, že si jeho jméno bude právnická obec dobře pamatovat.
11. 02. 2013 | 12:33

vk napsal(a):

zdá se mi, že kurvítko, které má v sobě ing.klaus, se spustilo o pár měsíců dříve...
11. 02. 2013 | 12:36

zemedelec napsal(a):

Pane vlk.
Po dlouhé době,vítám tady.
Na tu Vaši předpověď se schyluje.Musíme počkat až si Zeman označkuje území,zjistí svoje možnosti,popřípadě,jestli se mu podaří sjednotit roztroušené bojovníky.
11. 02. 2013 | 14:13

Popel napsal(a):

Jako právník jste, krom amnestie, evidentně k ničemu. Snad se tedy osvědčíte jako pošťák a předáte na Hradě zprávu, že pan prezident je ubožák. Díky.
11. 02. 2013 | 14:18

marxík napsal(a):

rejpal
Kolego, vybral jste nevhodný příklad pro demonstraci svých úvah.
Pasáže Ústavy o bezplatné zdravotní péči jsou naprosto srozumitelné a logické, pouze nerespektované. Slova, že podmínky stanoví zákon se vztahují na bezplatnost pouhých zdravotních pomůcek. Proč by jinak byly tyto zmiňovány v samotné Ústavě, která jak známo má základní snahu, neobsahovat zbytečnosti.
11. 02. 2013 | 15:24

T.Paine napsal(a):

Rozumný, logický rozbor ústavy, výborná série článků. Více kroutím hlavou nad českými ústavními principy a pravidly ve vztahu parlament a vláda než prezident a vláda.

a. Premiér Nečas a ministři vlády za ODS, TOP 09, LIDEM jsou zároveň členové Sněmovny a odhlasovali si sami sobě důvěru. Jako kdyby si zaměstnanec sám navrhoval svoji pracovní smlouvu a určoval svůj plat.
Ministři vlády a premiér mají dostat důvěru od 101 z 200 poslanců Sněmovny, kteří n e j s o u členové vlády.

b. Premiér Nečas za 2.5 roku odvolá 16 ministrů vlády, čímž vznikne úplně jiné složení vlády. Premiér Nečas vůbec nepředstupuje před Sněmovnu a nežádá o důvěru od 101 poslanců pro nové ministry nebo pro celou vládu v novém složení.
Jako kdyby zaměstnanec podepsal pracovní smlouvu, ale místo něho chodil do práce na tu samou smlouvu někdo jiný, kdo tu práci odflakuje, žádá služební auto, další výhody a dělá na zaměstnavatele dlouhý nos.

c. 101 z 200 poslanců může vyslovit nedůvěru pouze celé vládě, ale 101 z 200 poslanců nemůže vyslovit nedůvěru pouze konkrétnímu ministrovi vlády nebo premiérovi jako je tomu například v rakouské ústavě.
Jako kdyby zaměstnavatel musel kvůli jednomu šlendriánovi vyhodit z podniku všechny poctivě pracující zaměstnance a zastavit výrobu. Jako kdyby zaměstnavatel nesměl vyhodit několik šlendriánů, které musí platit, kteří nechodí do práce, kteří vyrábějí zmetky a kradou v podniku.

d. 41 senátorů z 81 nemůže vetovat tu zmetkovou výrobu zákonů. Jako kdyby neexistovala žádná výstupní kontrola ve výrobním podniku, která zastaví zmetkovou výrobu.

e. Jenom jeden poslanec může podat pozměňovací návrh k projednávanému zákonu bez důkladného projednání ve výborech a v celé Sněmovně, čímž často pomáhá zákulisním lobbistům. Jako kdyby jeden zaměstnanec těsně před odvozem zboží z výrobní haly najednou přilepil na výrobek nebo odlepil z výrobku kus materiálu.

Politický podnik s takovým systémem řízení a kontroly pochopitelně hospodaří hluboko v červených číslech a občané chtějí výrazné změny.
11. 02. 2013 | 17:39

kocour napsal(a):

Bazzy a spol.:

Blahopřeji, máte podobný styl uvažování, jako většina českých poslanců. Také ničemu nerozumějí, do všeho ale kecají, poradit si nedají a mají představu, že právo je brnkačka a nějak se to srovná - výsledky pak můžete pozorovat denně v praxi. Skvěle byste mezi ně zapadl.
11. 02. 2013 | 20:53

Carlos V. napsal(a):

kocoure, máš tam chybu ... vyvíjí se mi to ještě zajímavěji :

cituji :
"čl. 75, který zní: "Prezident republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.".

Jinými slovy, prezident je povinen odvolat vládu, která neodstoupila, ačkoli nezískala důvěru či jí byla vyslovena nedůvěra, nebo která neodstoupila po sněmovních volbách."

Nevím, kde vidíš v čl.75 slovo musí - tedy je povinen. Čl. 75 lze vyložit jako pouhé konstatování možnosti - viz též nedávno zmiňované "předseda vlády kotrasignuje (amnestii) " či dříve diskutované "prezident podepisuje (mezinárodní smlouvy)".

Čl. 75 tedy dává podle mého názoru prezidentu možnost odvolat vládu, která neodstoupila. Nikoliv povinnost.

Závěr z tohoto je překvapivý. Prezident může jmenovat vládu, jakou chce, a držet ji při moci tak dlouho, jak on chce - dokonce i bez ohledu na sněmovní volby, a to až do doby konce svého mandátu.
12. 02. 2013 | 00:46

kocour napsal(a):

Carlosi,

bohužel. Oznamovací způsob v právní řeči = rozkaz. Takže postup by byl:

1) nedůvěra vládě (např.)
2) nějaká doba, než se ukáže, že vláda nehodlá odstoupit (klasický problém lhůt v ústavním právu)
3) odvolání vlády + pověření výkonem funkcí vlády až do jmenování vlády nové
4) jmenování premiéra
5) premiérův návrh nových ministrů
6) jmenování nových ministrů, tím je nová vláda jmenována, stará tím okamžikem definitivně a automaticky končí.
12. 02. 2013 | 03:10

rejpal napsal(a):

kocour
A proč není právo, nebo aspoň jeho základní postuláty (Ústava) brnkačka? Vždyť by to měl každý občan znát, ne se to maximálně jen tupě naučit. Proč se stále aplikuje zásada, že neznalost zákona neomlouvá, když na jeden paragraf mají tři právníci čtyři různé výklady? Dřív se takovýmto věcem říkalo gumové zákony. Vždycky se daly vyložit tak, jak se někomu momentálně hodilo.
12. 02. 2013 | 08:02

Clouseau napsal(a):

kocour: "Oznamovací způsob v právní řeči = rozkaz". To vůbec není tak jednoznačné - takováto zásada nikde v Ústavě ani v českém právní řádu výslovně formulována není. Právník - správný positivista - by se měl, jak píšete, držet psaného textu a nevkládat do něj svoje představy a "legal legends", jako např. tu, že oznamovací způsob je vlastně způsobem rozkazovacím. Podle doslovného výkladu je čl. 75 jednoznačně formulován oznamovacím způsobem, a tedy, jak píše Carlos, pouze předvídá jedno z možných budoucích chování presidenta - nic mu neukládá, nic nevylučuje.
12. 02. 2013 | 09:10

JF napsal(a):

prezident není z textu ústavy odpovědný, z textu ústavy je výslovně odpovědná vláda jako nejvyšší exekutivní orgán. Pravomoci kde prezident koná "sám o sobě" jsou textem ústavy vyjmenovány taxativně (například uzavírání mezinárodních smluv pokud tím nepověří vládu, a když jí tím pověří tak už slovem Klause "jenom podepisuje"). Text ústavy někdo psal s nějakým záměrem, text ústavy někdo čte s nějakým záměrem. Prezident může si dělat naprosto co chce, pokud tím někomu ne vleze na píseček. Klidně tedy vládu může odvolat a všichni mu zatleskáme, klidně ho prohlásíme Bohem a bude klid a paráda. ;-) Nebude první ani poslední. Teď tomu říkáme, že jsme svobodní. Možná by bylo dobré se začít zabývat tím co vlastně Klaus řekl či neřekl. To by nám celkem příjemně mohl uběhnout zbytek jeho dle textu tzv. "funkčního období" ;-)

Apropó Co tedy znamená tzv. funkční období??? Tedy v případě Klause. Mohl by mi to někdo, kdo je expertem na věštění z textu objasnit, jak to správně chápat? ;-)
12. 02. 2013 | 10:45

Pohlud napsal(a):

Je to zajímavé, jen toho idiota na konci jste si spíš měl odpustit. Taková věta někoho vytočí, a pak to teprve nebude chápat racionálně. Jinak souhlasím, je to přesvědčivé.
12. 02. 2013 | 11:28

kocour napsal(a):

Rejpal: Pláčete správně, ale proč na mém hrobě?

Pohlud: Tím idiotem jsem já, protože jsem se tím předsudkem nechal léta mást, aniž bych si ho ověřil, tak mi to snad odpustí.
12. 02. 2013 | 13:42

rejpal napsal(a):

kocour
replika na narážku "Také ničemu nerozumějí, do všeho ale kecají, poradit si nedají a mají představu, že právo je brnkačka a nějak se to srovná " (i když to bylo o poslancích, ale i oni jsou lidé)
12. 02. 2013 | 13:50

kocour napsal(a):

Rejpale, ale tohle je opravdu malér. Celý leden jste mohl v přímém celonárodním přenosu sledovat, jak to dopadá, když právní předpis napíše diletant. Jsou věci, které se jednoduše napsat dají, a já se o to snažím, co to jde. Ale jsou věci, které prostě vynechat nelze jen proto, aby to bylo kratší ... to je stejné, jako chtít auto bez motoru, protože ten motor si stejně neumím spravit ...
12. 02. 2013 | 14:33

JF napsal(a):

jestli stroje jsou o kurvítkách, tak politika jako humanitní obor (stejně jako právo či ekonomie i ta prognostická) je potom o ...... ale v podání těch největších je vše relativní, takže jsou to téměř mučedníci na nejvyšších místech trpící za naše veřejné dobro. Nic nového, spíše osvědčený (populistický) marketingový postup.
12. 02. 2013 | 19:51

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy