Pár více či méně souvisejících poznámek a postřehů.

A. K legalitě ukrajinské vlády

1. Při sesazení Janukovyče nebyl dodržen předepsaný ústavní postup (čl. 111 ukrajinské ústavy, platný nepřetržitě od 28.6.1996, bez ohledu na všechny ústavní dodatky).

2. To znamená, že nová vláda se dostala k moci nelegálně, v rozporu s dosavadními právními předpisy, a proto je třeba ji výslovně uznat. Nebo neuznat. USA a EU ji uznávají, Rusko ne.

3. V nové vládě má výrazné slovo strana Svobody, tj. lidé mající za svůj vzor Stepana Banderu. To byl ukrajinský nacionalista, jeho lidé měli koncem války na svědomí ta nejhorší mučení a vraždy na neukrajincích a Židech - gestapo a SS hadr. To je důvod, proč se Rusko zdráhá novou vládu uznat a proč cítí potřebu chránit Rusy.

(Je to stejné, jako kdyby v ČR za podpory ulice nastoupila vláda s ministrem obrany Adamem Bartošem, ministrem vnitra Tomášem Vandasem a ministrem spravedlnosti Danielem Landou - to pro ty, co nemají představu, která v Kyjevě bije.)


B. Málo známý rozdíl mezi právním řádem Ruska a USA:

Prezident USA může kdykoli i bez vyhlášení války poslat americká vojska do zahraničí až na 60 dnů, aniž by potřeboval souhlas Kongresu. A ten souhlas mu stačí implicitní - Kongres ho může donutit ke stažení vojsk jen tak, že mu to nařídí společnou rezolucí obou komor Kongresu. Jakmile to Kongres udělá, pak teprve začne běžet lhůta 60 dnů na stažení vojsk.

Prezident Ruska potřebuje k vyslání vojsk do zahraničí souhlas horní komory ruského parlamentu, a to daný předem.


C. Dva možné scénáře pro Ukrajinu (psáno v sobotu 1.3.2014):

PRVNÍ:

Ukrajina s explicitně prozápadní a protiruskou vládou nemůže počítat s podporou východní Ukrajiny. Putin nemusí nic dělat, stačí východ morálně podpořit vojsky na hranicích. Nebude dlouho trvat, a v Doněcku, Charkově, Oděse a Sevastopolu vznikají "antimajdany", které se budou k Jaceňukovi, Turčynovovi, Kličkovi a Tymošenkové chovat stejně, jako se Majdan choval k Janukovyčovi. Janukovyče dál považují za svého prezidenta. Mezi východem a západem vzniká stále hlubší příkop, východ se chce oddělit, následně se připojuje k Rusku. V podstatě tam nemusel bez pozvání vstoupit ani jeden ruský voják.

Následně se rozpadá i východní Ukrajina - některé regiony tendují k Polsku, některé k Rumunsku, některé k Maďarsku.

DRUHÝ:

USA a EU si konečně přestanou honit trika, vyjdou z toho, že východ Ukrajiny by nebral ruskou okupaci jako okupaci, ale jako osvobození, že pro Krym mimimálně je více nepřítelem vláda v Kyjevě než v Moskvě, zkrotí současnou ukrajinskou vládu, donutí ji respektovat dohodu z 21.2., Západem garantovanou, anulovat Janukovyčovo sesazení a vše, co následovalo, a následně se podrobit regulérním parlamentním a prezidentským volbám pod mezinárodním dohledem. To je způsob, jak se ještě dá zachránit jednotná Ukrajina (byť už bez Krymu) a předejít totálnímu rozvratu.


D. Idea ukrajinské státnosti:

Ukrajina měla šanci jako samostatný a jednotný stát jen jako most mezi Východem a Západem. Paradoxně jediný, kdo na Ukrajině a jejím okolí o takovou politiku skutečně stál, byl (a je) Janukovyč. (Proto ho Putin ve skutečnosti nemá moc rád.)

Jakmile se v Kyjevě dostala k moci prozápadně vyhraněná vláda, není dál možná politika "mostu", jakmile není možná politika mostu, Ukrajinu už nedrží nic pohromadě, ztrácí "státní ideu", byť náhražkovou, její rozpad je neodvratný a je jen otázkou času.

Společensky je dnes Ukrajina tam, kde byla Francie před Stoletou válkou - kousek ovládal král, velký kus ovládal anglický král a zbytek bylo Burgundsko (asi 1/3 dnešní Francie), spojenec Angličanů. Chtělo to dalších dvě stě let, aby vznikla entita, považující se dnes za Francouze. Pokud by se Ukrajině dal čas - hodně času - jednotný ukrajinský národ by asi vznikl. Asi dřív, než ve středověku, vzhledem k tomu, že dnes jsou komunikace několikanásobně rychlejší. Ale ten čas Ukrajina nedostala.

A proto Ukrajina zanikne, protože o jednotnou Ukrajinu její okolí ve skutečnosti vůbec nestojí. Dále pro hloupost svých vlastních lidí, kteří s vidinou evropského pozlátka žádali okamžitý podpis něčeho, co si ani nepřečetli, a nechali se strhnout emocemi, a konečně pro slabost Janukovyče, který nedokázal Ukrajincům vysvětlit tak, aby to přijali, že neodmítá asociační dohodu s EU, ale jen její aktuální obsah, a o tom obsahu chce - v zájmu peněženek Ukrajinců - dál jednat.


E. A závěrem:

Stále více je zřejmé, že od dob tzv. Arabského jara postupně vzniká nový "limes" - to je ta zeď, co oddělovalo Římany od zbytku světa a kterou hlídaly římské legie - na to, co bylo za zdí, Římané od bitvy v Teutoburském lese rezignovali. Dnešní zeď nebude z kamene, ale bude. Dnes se už nehraje o to, zda vznikne, ale kde vznikne, o to, kdo bude uvnitř sféry vlivu USA (do které spadá i EU) a kdo zůstane venku. Ukrajina je jen dílčí bitvou. Její význam byl v tom, že ještě mohla zabránit vzniku oné zdi - pokud by o to ovšem velmoci stály.