Bude někdy Čína mluvit anglicky?
Má vůbec smysl učit se čínsky, když angličtina beznadějně vládne byznysu? Rakušan s Němcem si prý už dnes spolu někdy raději povídají anglicky. Může na to někdy dojít i v Číně?
Můj brazilský spolubydlící na Tchaj-wanu mi jednou vyprávěl, že chodí do třídy mimo jiné s Japoncem, který je skvělý proto, že neumí ani slovo anglicky, a je proto dobrý partner na procvičování čínštiny. Když v mluvení trochu pokročili, ptal se Japonce, jak dlouho a co studuje: „Teď jsem ve čtvrťáku a mým oborem je angličtina,“ usmál se bezelstně.
Ano, Asiaté od Hong-Kongu na sever jsou na angličtinu vesměs marní a Číňané dvojnásob. Většina z těch, kdo se anglicky nějakou dobu učili (není jich málo) dovede celkem bez potíží porozumět psanému textu. Porozumění mluvenému textu jim komplikují značné fonetické rozdíly a aktivní srozumitelné vyjádření složitějších myšlenek ovládne jen velmi malé procento z nich.
Bývají to manažeři zahraničních firem na nejvyšších pozicích a část z těch, kdo s angličtinou přicházejí denně do kontaktu. Lidí, o kterých se dá říci, že mluví skvěle anglicky, je zatím jako šafránu. Většina studentů angličtiny jen kráčí podél velké čínské zdi s učebnicí v ruce a marně hledají způsob jak se dostat na druhou stranu. (Vzhledem k tomu, že první země za Velkou čínskou zdí jsou Mongolsko a Rusko, uznávám, že to přirovnání není úplně dokonalé).
400 štítů na angličtinu
Čínština používá jen asi 400 slabik a jiné nezná. Srovnejte to s desetitisíci slabik, které používá čeština nebo angličtina. Kromě toho velkou část hlásek čínštiny v angličtině vůbec nenajdeme. Takže pokud jste Číňan a přijdete do styku s angličtinou, nejen že se musíte naučit její výslovnost, ale především se musíte nějak porvat s desetitisíci nových kombinací hlásek a samohlásek, o jejichž existenci jste do té doby neměli vůbec páru. A okolí vám v tom boji moc nepomůže.
Zatímco zejména němčina, ale nakonec i čeština, přejímají anglická slovíčka jako na běžícím pásu, v čínštině nic takového neplatí. Anglicky supermarket se česky řekne supermarket, německy der Supermarkt, ale čínsky se řekne Chaojishichang. Mc Donald’s se většinou řekne Mc Donald’s, ale čínsky je to Maidanglao. Washington se snad všude na světě řekne Washington, ale jen v čínštině je to Huashengdun.
Čínština tak zůstává vůči útokům angličtiny zcela imunní. Nejen západní značky, ale dokonce i jména světových politiků, jsou přepisována do znaků a vyslovují se výhradně čínskými slabikami.
A po vyučování, během kterého všichni z nich mají angličtinu, žáci a studenti poslouchají čínskou popmusic a surfují na čínském internetu (to je v této větě už třetí slovo přejaté z angličtiny do češtiny).
Trable s gramatikou
Čínština téměř žádnou gramatiku nemá. Na rozdíl od angličtiny se takřka obejde bez gramatických časů, kondicionálů i množství předložek. A tak zatímco většina studentů angličtiny se po celém světě učí jednodušší jazyk než je jejich mateřský, před Číňany stojí výzva opačná.
Vezměme jednoduchou větu jako I have been thinking about going to America. Kdyby chtěl stejnou myšlenku vyjádřit Číňan, měl by v hlavě v lepším případě I think go America. Z první věty celkem snadno vytvoří druhou a význam zůstává srozumitelný. Ale vytvořit z druhé věty první, jestliže nemá ve svém jazyce ani ten čas ani ty předložky, to už chce solidní dávku fantazie. Nakonec vzpomeňme, kolik frustrace nás Čechy stál jediný present perfect.
Princip, že zjednodušovat lze snadno, ale naopak to jde špatně, vysvětluje dobré pasivní porozumění, ale nulové aktivní vyjadřování, kterým většina asijských studentů trpí.
A to pravidlo platí i obráceně – cizinci jsou schopni se aktivně vyjadřovat čínsky (převádějí svůj složitý jazyk do jednodušší formy) už během relativně krátké doby po začátku studia, ale porozumět písemné formě čínštiny je daleko náročnější.
Navíc do toho vstupuje úplně jiný způsob myšlení, jehož vliv je klíčový, a který se pak projeví v tom, čemu se říká Chinglish a činí tím čínskou angličtinu jiným zcela nesrozumitelnou. Fenomén Chinglish je dobře popsaný na Wikipedii.
Babylon
Ren Xiang Luo a jeho čínský kamarád se učí angličtinu, protože chtějí studovat v Kanadě a já si s nimi zase báječně procvičím čínštinu. Seděli jsme spolu poprvé v Maidanglao a náš rozhovor probíhal asi takto: Já jsem řekl něco čínsky, načež to jeho kamarád čínsky převyprávěl Xiang Luovi. Xiang Luo mi odpověděl anglicky, a když mi to anglicky zopakoval jeho kamarád, řekli mi to raději ještě čínsky. Pak mi to napsali ve znacích, a když jsem si je vyhledal ve slovníku, přečetl jsem jim zpátky slovo anglicky. Ti dva už si ale mysleli, že jsem začal nové téma.
Lidé, kteří byli v Číně před několika lety, říkají, že s angličtinou tehdy neměl cizinec šanci. Přes nemalý pokrok ani dnes až na velmi vzácné výjimky neuspějete u lékaře, policisty, úředníka, na zákaznické lince nadnárodního operátora, ale dokonce ani s mnoha lidmi na vyšších pozicích v zahraničních firmách.
Malá část studentů je nepochybně na dobré cestě angličtinu zvládnout a snaží se využít každé příležitosti procvičit si ji s cizinci. Ale zatímco v Česku je pro absolventa dobrá angličtina samozřejmostí, v Číně má velkou výhodu i mladík, který zvládne vypotit pár nesouvislých frází. Nakonec ten, kdo s ním dělá interview, na tom bývá s angličtinou zhruba stejně dobře.
O úrovni angličtiny lidí ve firmách vypovídá také to, že z milionu pracovních serverů jsem na čínském internetu našel jediný v anglické verzi. Na zbylých také hledají cizince, kteří nemusí ani umět čínsky, ale aby našli práci, musí znát někoho, kdo jim pomůže najít inzerát.
Pokud se kdy bude možné domluvit v Číně anglicky alespoň tak, jako dnes v Česku, dříve než za jednu generaci to nejspíš nebude. A možná k tomu nedojde vůbec nikdy. Objevují se názory, že s rostoucím počtem anglicky mluvících lidí, kteří nejsou rodilými mluvčími, angličtina zdegeneruje tak, že se stane nesrozumitelnou. V Číně není těžké tomu uvěřit.
PS: Z několika důvodů, mimo jiné kvůli větší přehlednosti, jsem se rozhodl, že zkusím oddělit odkazy na zajímavé články o Číně od ostatních textů. Odkazy nyní najdete každý čtvrtek v samostatném příspěvku.
Můj brazilský spolubydlící na Tchaj-wanu mi jednou vyprávěl, že chodí do třídy mimo jiné s Japoncem, který je skvělý proto, že neumí ani slovo anglicky, a je proto dobrý partner na procvičování čínštiny. Když v mluvení trochu pokročili, ptal se Japonce, jak dlouho a co studuje: „Teď jsem ve čtvrťáku a mým oborem je angličtina,“ usmál se bezelstně.
Ano, Asiaté od Hong-Kongu na sever jsou na angličtinu vesměs marní a Číňané dvojnásob. Většina z těch, kdo se anglicky nějakou dobu učili (není jich málo) dovede celkem bez potíží porozumět psanému textu. Porozumění mluvenému textu jim komplikují značné fonetické rozdíly a aktivní srozumitelné vyjádření složitějších myšlenek ovládne jen velmi malé procento z nich.
Bývají to manažeři zahraničních firem na nejvyšších pozicích a část z těch, kdo s angličtinou přicházejí denně do kontaktu. Lidí, o kterých se dá říci, že mluví skvěle anglicky, je zatím jako šafránu. Většina studentů angličtiny jen kráčí podél velké čínské zdi s učebnicí v ruce a marně hledají způsob jak se dostat na druhou stranu. (Vzhledem k tomu, že první země za Velkou čínskou zdí jsou Mongolsko a Rusko, uznávám, že to přirovnání není úplně dokonalé).
400 štítů na angličtinu
Čínština používá jen asi 400 slabik a jiné nezná. Srovnejte to s desetitisíci slabik, které používá čeština nebo angličtina. Kromě toho velkou část hlásek čínštiny v angličtině vůbec nenajdeme. Takže pokud jste Číňan a přijdete do styku s angličtinou, nejen že se musíte naučit její výslovnost, ale především se musíte nějak porvat s desetitisíci nových kombinací hlásek a samohlásek, o jejichž existenci jste do té doby neměli vůbec páru. A okolí vám v tom boji moc nepomůže.
Zatímco zejména němčina, ale nakonec i čeština, přejímají anglická slovíčka jako na běžícím pásu, v čínštině nic takového neplatí. Anglicky supermarket se česky řekne supermarket, německy der Supermarkt, ale čínsky se řekne Chaojishichang. Mc Donald’s se většinou řekne Mc Donald’s, ale čínsky je to Maidanglao. Washington se snad všude na světě řekne Washington, ale jen v čínštině je to Huashengdun.
Čínština tak zůstává vůči útokům angličtiny zcela imunní. Nejen západní značky, ale dokonce i jména světových politiků, jsou přepisována do znaků a vyslovují se výhradně čínskými slabikami.
A po vyučování, během kterého všichni z nich mají angličtinu, žáci a studenti poslouchají čínskou popmusic a surfují na čínském internetu (to je v této větě už třetí slovo přejaté z angličtiny do češtiny).
Trable s gramatikou
Čínština téměř žádnou gramatiku nemá. Na rozdíl od angličtiny se takřka obejde bez gramatických časů, kondicionálů i množství předložek. A tak zatímco většina studentů angličtiny se po celém světě učí jednodušší jazyk než je jejich mateřský, před Číňany stojí výzva opačná.
Vezměme jednoduchou větu jako I have been thinking about going to America. Kdyby chtěl stejnou myšlenku vyjádřit Číňan, měl by v hlavě v lepším případě I think go America. Z první věty celkem snadno vytvoří druhou a význam zůstává srozumitelný. Ale vytvořit z druhé věty první, jestliže nemá ve svém jazyce ani ten čas ani ty předložky, to už chce solidní dávku fantazie. Nakonec vzpomeňme, kolik frustrace nás Čechy stál jediný present perfect.
Princip, že zjednodušovat lze snadno, ale naopak to jde špatně, vysvětluje dobré pasivní porozumění, ale nulové aktivní vyjadřování, kterým většina asijských studentů trpí.
A to pravidlo platí i obráceně – cizinci jsou schopni se aktivně vyjadřovat čínsky (převádějí svůj složitý jazyk do jednodušší formy) už během relativně krátké doby po začátku studia, ale porozumět písemné formě čínštiny je daleko náročnější.
Navíc do toho vstupuje úplně jiný způsob myšlení, jehož vliv je klíčový, a který se pak projeví v tom, čemu se říká Chinglish a činí tím čínskou angličtinu jiným zcela nesrozumitelnou. Fenomén Chinglish je dobře popsaný na Wikipedii.
Babylon
Ren Xiang Luo a jeho čínský kamarád se učí angličtinu, protože chtějí studovat v Kanadě a já si s nimi zase báječně procvičím čínštinu. Seděli jsme spolu poprvé v Maidanglao a náš rozhovor probíhal asi takto: Já jsem řekl něco čínsky, načež to jeho kamarád čínsky převyprávěl Xiang Luovi. Xiang Luo mi odpověděl anglicky, a když mi to anglicky zopakoval jeho kamarád, řekli mi to raději ještě čínsky. Pak mi to napsali ve znacích, a když jsem si je vyhledal ve slovníku, přečetl jsem jim zpátky slovo anglicky. Ti dva už si ale mysleli, že jsem začal nové téma.
Lidé, kteří byli v Číně před několika lety, říkají, že s angličtinou tehdy neměl cizinec šanci. Přes nemalý pokrok ani dnes až na velmi vzácné výjimky neuspějete u lékaře, policisty, úředníka, na zákaznické lince nadnárodního operátora, ale dokonce ani s mnoha lidmi na vyšších pozicích v zahraničních firmách.
Malá část studentů je nepochybně na dobré cestě angličtinu zvládnout a snaží se využít každé příležitosti procvičit si ji s cizinci. Ale zatímco v Česku je pro absolventa dobrá angličtina samozřejmostí, v Číně má velkou výhodu i mladík, který zvládne vypotit pár nesouvislých frází. Nakonec ten, kdo s ním dělá interview, na tom bývá s angličtinou zhruba stejně dobře.
O úrovni angličtiny lidí ve firmách vypovídá také to, že z milionu pracovních serverů jsem na čínském internetu našel jediný v anglické verzi. Na zbylých také hledají cizince, kteří nemusí ani umět čínsky, ale aby našli práci, musí znát někoho, kdo jim pomůže najít inzerát.
Pokud se kdy bude možné domluvit v Číně anglicky alespoň tak, jako dnes v Česku, dříve než za jednu generaci to nejspíš nebude. A možná k tomu nedojde vůbec nikdy. Objevují se názory, že s rostoucím počtem anglicky mluvících lidí, kteří nejsou rodilými mluvčími, angličtina zdegeneruje tak, že se stane nesrozumitelnou. V Číně není těžké tomu uvěřit.
PS: Z několika důvodů, mimo jiné kvůli větší přehlednosti, jsem se rozhodl, že zkusím oddělit odkazy na zajímavé články o Číně od ostatních textů. Odkazy nyní najdete každý čtvrtek v samostatném příspěvku.