Dokončení úvahy na téma alternativní historie.

1997: Vláda je nucena pod tlakem národních správců i veřejného mínění plně liberalizovat devizový trh. Občané si poprvé mohou koupit libovolné množství valut, podniky mohou kupovat i prodávat devizy. Liberalizace vede k úvěrové expanzi. Vzniká hypotéční bankovnictví, byť tyto začátky jsou pomalé a těžké.

V necenzurovaných médiích se objevuje termín „tunelování“.

1998: V srpnu propuká ruská finanční krize. Současně probíhá i spekulativní útok na československou korunu. SBČS na obranu kursu prudce zvyšuje úrokové sazby. Začíná úvěrová krize.

1999: Hospodářství je postiženo hlubokou recesí. Podniky začínají krachovat, nezaměstnanost se stává významným problémem. Na mimořádném sjezdu KSČ je generálním tajemníkem zvolen ekonom s kontroverzními názory: Miloš Zeman. Ve svém projevu Zeman slibuje vyřešení bankovní krize, snížení nezaměstnanosti, zvýšení životní úrovně a přítrž tolik nenáviděné korupci.

V ovzduší zjitřeném těžkou hospodářskou recesí vyhlašuje Slovensko jednostranně samostatnost. Federální vláda není schopna vzdorovat proudu událostí a v zájmu mírového uspořádání souhlasí se všemi slovenskými návrhy.

2000-02: Generální tajemník Zeman zavádí zásadní změny: prodává banky zahraničním vlastníkům, láká zahraniční investory, snižuje daně. Odpor konzervativně levicového křídla KSČ postupně ochabuje pod tlakem veřejného mínění, které stojí za Zemanovými reformami. Nicméně Zemanova vláda není schopna vypořádat se s problémem korupce.

Vláda rovněž povoluje přístup na internet soukromým osobám. Přístup je ovšem cenzurován pomocí technologií zakoupených od čínské vlády.

2003-2007: Období robustního hospodářského růstu, který je tažen hypotéčním boomem, přílivem zahraničních investic a demografickým efektem vysoké míry ekonomické participace generace tzv. Husákových dětí.

Mezi obyvatelstvem ovšem opět roste nespokojenost s rostoucími majetkovými rozdíly a s korupcí. Miloš Zeman ve snaze zvýšit popularitu vlády přistupuje k netradičnímu kroku: akcie státních podniků spravované národními správci jsou rozdány lidu v procesu zvaném „kupónová ekvitizace“. (Slovo „privatizace“ je stále politické tabu.) Ve skutečnosti však rozhodující balíky akcií jsou předány politickým a ekonomickým elitám spřízněnými s vládou. Tím se doposud nejistý právní status národních správců mění na skutečné vlastnictví. Od tohoto momentu lze českou ekonomiku považovat za skutečně kapitalistickou.

2008: Výročí invaze z roku 1968 je poznamenáno masovým hnutím za demokratizaci země. Lidem nestačí slušné hospodářské výsledky, nízká nezaměstnanost a plné hypermarkety – vytoužený sen spotřebitelů ze 70. a 80. let. Požadují svobodu médií, konec cenzury internetu, vyřešení problému korupce, potrestání tunelářů a především svobodné volby.

V průběhu roku se zhoršují makroekonomické ukazatele v důsledku světové finanční krize. Dostupnost úvěrů klesá, zahraniční investoři se České socialistické republice vyhýbají.

V Praze se koncem roku konají stotisícové demonstrace. Do čela lidového hnutí se staví ekonom Václav Klaus, známý kritik Zemanovy kupónové ekvitizace. „Tato vláda není schopna rozeznat špinavé peníze. Je čas ji to naučit!“ Davy boří komunistické sochy, obléhají stranické sekretariáty a přelepují rudé hvězdy na státním znaku. Centrální vláda již nemá ani sílu ani vůli, aby hnutí čelila.

Na tajných jednáních je závěrem roku dohodnuto, že komunisté si mohou ponechat nabyté majetky a je jim zaručena beztrestnost výměnou za předání moci nové vládě.

2009: Prvního ledna se v chrámu svatého Václava koná slavnostní Te Deum u příležitosti inaugurace prvního nekomunistického prezidenta Václava Klause. Tentýž den je vypnuta internetová cenzura. Lid je nadšen: kromě relativního materiálního dostatku se mu poprvé dostalo svobody. S národními vlajkami a optimistickými úsměvy vstupují Češi do nové éry.

Poznámka: Tento článek slouží pouze pro účely silvestrovské zábavy. Nehledejte v něm žádné skryté sdělení, poselství, výzvu nebo cokoli byť jen vzdáleně podobné hlubší myšlence.