Štěstí a peníze

10. 05. 2009 | 23:10
Přečteno 13376 krát
Přinášejí peníze štěstí? Samozřejmě, že ano.

O vztahu štěstí a peněz se hodně filosofuje. Zpravidla s výsledkem, že chudí i bohatí mají svoje problémy, přičemž ti bohatí jsou na tom prý snad ještě hůře. Velebení chudoby a odsuzování bohatství se věnovala většina světových náboženství a nespočet významných filosofů. „Kdo rozmnožuje majetek, rozmnožuje starosti,“ tvrdil talmudický učenec Hilel (cca 60 př.n.l. – 10 n.l.). Opačný přístup zastával francouzský existenciální filosof a spisovatel Albert Camus (1913-1960): „Je to intelektuální snobství, co nutí lidi věřit, že mohou být šťastni bez peněz.“

Easterlinův paradox
Ekonomové dlouho neuměli vysvětlit paradox, který nese jméno Richarda Easterlina. Tento ekonom z University of Pennsylvania publikoval v roce 1974 často citovanou práci o bohatství a štěstí. Easterlin tvrdil, že hospodářský růst nemá nutně za následek větší uspokojení.

Jedním z Easterlinových zjištění bylo, že spokojenost lidí v chudších zemích rychle roste, jakmile jim životní úroveň dovolí dopřát si základní životní potřeby. Od tohoto bodu však další růst bohatství nečiní lidi šťastnějšími – tvrdí Easterlin. Pořídíte si první automobil a vaše spokojenost vzroste. Ale pořídíte si nový, lepší vůz a nárůst spokojenosti již není velký, protože soused či kolega má lepší auto. Relativní příjem – srovnání s okolím – hraje větší roli než absolutní příjem, usoudil nakonec Easterlin.

Jeho závěry získaly obrovskou publicitu a ohlas. Dokonce lze bez velkého přehánění hovořit o kultovním statutu v oblasti sociálních věd. Až do letošního roku (2008, pozn. aut.).

Betsey Stevensonová a Justin Wolfers – oba shodou okolností z téže univerzity jako Easterlin – publikovali práci, která Easterlinův paradox vysvětluje. Jak? jednoduše: žádný není. Stevensonová a Wolfers tvrdí, že peníze skutečně přinášejí štěstí, byť nepředstavují jeho záruku. Poukazují na fakt, že během 34 let od publikování Easterlinova paradoxu byla publikována celá řada nových poznatků, které jej vyvracejí. „Příjmy hrají roli,“ stručně shrnuje zjištění Stevensonová.

Práce Stevensonové a Wolferse uvádí například Gallupův globální výzkum životní spokojenosti, který jasně dokládá, že spokojenost je nejvyšší v nejbohatších zemích. Jejich obyvatelé se v průměru cítí lépe, bez ohledu na to, jaké auto má soused. Absolutní výše příjmů je důležitější než jejich relativní výše. V USA uvádí 90 procent domácností s příjmem vyšším než 250 tisíc dolarů ročně, že jsou „velmi šťastni“, zatímco jen 42 procent domácností s příjmy pod 30 tisíc uvádí totéž. Co je důležité: lidé v příjmové skupině pod 30 tisíc dolarů nejsou spokojeni, pokud žijí v chudší zemi, než jsou USA. To vyvrací hypotézu o důležitosti relativní výše příjmu.

Oba autoři také zpochybňují předchozí Easterlinova zjištění z roku 1974. Jde například o japonský paradox. Po druhé světové válce Japonsko prošlo érou masivního ekonomického růstu. Od roku 1950 do roku 1970 se hrubý domácí produkt na hlavu zvýšil více než sedminásobně. Ale zvýšila se odpovídajícím způsobem spokojenost Japonců? Nikoli, tvrdil Easterlin. Podíl respondentů, kteří v dotazníku „jak moc jste šťastni“ zaškrtli nejpříznivější odpověď, ve skutečnosti poklesl v období od konce 50. let do začátku 70. let. Lze to pokládat za důkaz, že štěstí a peníze jsou dvě mimoběžné veličiny?

Nikoli, tvrdí nyní pro změnu Stevensonová a Wolfers. Až do začátku 60. let byla nejpozitivnější odpověď v japonské statistice štěstí formulována takto: „Ačkoli nejsem bezmezně spokojený, v současnosti se svým životem spíše spokojen.“ (Zdá se, že tazatelé v zásadě předpokládali, že život běžného Japonce je velmi tvrdý, když toto nabídli jako nejlepší možnou odpověď.) Ale v roce 1964 již nejlepší odpověď zněla „Dokonale spokojený“. Není tedy divu, že procento respondentů udávajících nejpozitivnější odpověď pokleslo. Při uvážení jen těch let, kdy formulace otázky zůstala stejná, vychází najevo, že podíl šťastných a spokojených přece jen rostl. Nikoli sedminásobně, ale rostl.

Zdá se tedy, že Camus měl pravdu. Peníze přece jen přinášejí štěstí. Lidé v USA, Norsku, Irsku, Dánsku nebo v Kanadě jsou mnohem šťastnější než obyvatelé Tanzánie, Afghánistánu, Jemenu nebo Etiopie. Peruánci, Íránci, Argentinci nebo Chilané jsou zhruba uprostřed žebříčku jak pokud jde o příjmy, tak ohledně štěstí.

Nicméně při sledování výsledků publikovaných v práce Stevensonové a Wolferse si však člověk přece jen musí všimnout určitých velmi patrných paradoxů. Konzistentně šťastnější, než by odpovídalo jejich hospodářským výsledkům, jsou latinskoamerické země. Kostaričané jsou co do štěstí na úrovni Američanů, ale ekonomicky odpovídá Kostarika spíše úrovni Bulharska. Bulhaři však patří mezi nejnešťastnější národy na světě, jejich pocit štěstí (či spíše neštěstí) odpovídá chudým a různými katastrofami sužovaným zemím jako jsou Irák, Haiti, Tanzánie, Etiopie nebo Malawi.

Neštěstí postkomunistického světa
Na jedné straně máme Latinskou Ameriku, kde jsou lidé šťastnější, než by podle ekonomických regresních modelů měli být – alespoň v tropech, kam patří Brazílie, Mexiko, Jamajka nebo Guatemala. Státy v mírném pásmu, Chile a Argentina, jsou jiné příběhy. Na straně druhé jsou zde státy, jejichž obyvatelé vykazují mimořádně silnou zatrpklost. Patří mezi ně kromě Bulharska také například Arménie, Čína, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rusko nebo Ukrajina.

Co mají tyto státy společného? Komunistickou minulost. Všechny tyto státy prošly peklem nebo alespoň očistcem; Čína a Ukrajina zažily za komunismu hladomory, jiné státy zažily okupaci, diktaturu, politické procesy, pracovní tábory, v lepším případě jen dlouhá desetiletí nesvobody a ekonomického nedostatku. Lze namítnout, že ani mnohé latinskoamerické země neměly právě radostnou historii, ale pocit neštěstí rozšířený v postkomunistickém světě je ještě hlubší. Proč? Obyvatelé těchto zemí měli vždy pocit, že jim někdo krutě ublížil. Vzpomeňme na období socialistického Československa: jak často lidé mluvili o tom, kde bychom dnes mohli být, kdybychom nemuseli dodávat Sovětům uran za babku, kdyby nám Sověti nezakázali vyrábět to či ono, zkrátka kdybychom nemuseli poslouchat hloupé komunisty.

Podobné pocity měli lidé od Estonska po Bulharsko, od Drážďan až po Šanghaj. Pak přišel pád komunismu, svoboda… a najednou se ukázalo, že ekonomická prosperita je vzdálenějším cílem, než se původně čekalo. Trh nevznikl ihned. Mnohaleté období po pádu řízené ekonomiky se ve většině zemí neobešlo bez propadu reálných příjmů, tíživé nezaměstnanosti a vysoké inflace. Česká republika zaznamenala ze všech postkomunistických zemí zdaleka nejmírnější transformační krizi, a přece i zde nastalo hluboké rozčarování: pověstná „blbá nálada“.

Ani poté, co životní úroveň začala růst, pocit frustrace nezmizel. Největší ekonomické úspěchy zaznamenali zpravidla lidé blízcí komunistickému režimu: viz pověstní „tržní komsomolci“ v Rusku. Pozdější ruští multimiliardáři se rekrutovali převážně z absolventů kursů, které v 80. letech pořádala KGB v souvislosti s očekávanými tržními reformami. Také v bývalém Československu byli zvýhodněni ti, kteří na startovní čáře měli informační náskok díky napojení na „staré struktury“. Sice v mnohem menší míře než v Rusku, ale i tak šlo o dostatečný důvod k frustraci neprivilegované většiny. Pak přišla kupónová privatizace, po které následovaly orgie tunelářů…
Obyvatelstvo bývalých socialistických států mělo pocit (navíc z velké části oprávněný), že bylo obelháno, zneužito a okradeno, a to ještě ke všemu opakovaně. To vysvětluje skutečnost, že lidé z těchto zemí se cítí méně šťastni, než by odpovídalo jejich ekonomické situaci.

Výchova ke štěstí
Mezi nejšťastnější lidi na světě však podle většiny výzkumů patří Skandinávci. Jak to? Jedno možné vysvětlení je nízké úrovni korupce. Severské státy jsou vyhlášené svojí poctivostí, a i když jejich obyvatelé platí třeskutě vysoké daně, nemají pocit, že jsou okrádáni. Předpokládají, že peníze zaplacené na daních se jim tak či onak vrátí zpátky – a na rozdíl od méně šťastných českých daňových poplatníků je to také obvykle pravda.

Dalším – tentokrát mimoekonomickým – faktorem štěstí je skutečnost, že Skandinávci se ve školách učí být šťastni. Pro většinu Čechů jsou vzpomínky na školní docházku spojeny s bezbřehou nudou (to v lepším případě), eventuálně s šikanou ze strany spolužáků či učitelů. Vzpomínky na učitele hřímajícího, až okenní tabulky drnčí, „jak to že to neumíš, vole, jdi si sednout, idiote, dej mi žákovskou knížku,“ nejsou dobrým vkladem do šťastného života.

Zcela jiné vzpomínky mívají na školu Seveřané. Dánské školství ve své současné podobě založil pastor Nikolaj Frederik Severin Grundtvig (1783 –1872). Jeho zásadou bylo, že žáci a studenti mají být připraveni na aktivní účast ve společnosti a v životě. Zatímco české školství vychovávalo zakřiknuté a nesamostatné služebníky režimu (od Marie Terezie až dodnes), Grundtvigovi následníci vychovávali sebevědomé občany.

Totalitní školství zdůrazňovalo poslušnost a konformitu; dánské školství naopak tvořivost, samostatné uvažování, svobodu a spolupráci. Symbolem české školy je červená tužka a blok se známkami; Grundtvig naopak soudil, že zkoušky umrtvují ducha. Když uvážíme, že všechny skandinávské státy jsou úspěšnými znalostními ekonomikami, zdá se, že lze skloubit výchovu ke štěstí se vzděláním, které obstojí ve světové konkurenci.

Recept na štěstí
Měl pravdu Hilel nebo Camus? Střízlivé vědecké výzkumy ukazují, že pravdu měl spíše francouzský existencialista. Nicméně materiální bohatství sice řeší řadu problémů, ale není automatickou poukázkou na štěstí. I bohatí lidé jsou nešťastni, pokud jsou zlí a totéž předpokládají u jiných lidí.

Pokud jde o skutečný recept na štěstí, zde má slovo opět Hilel: „Nečiň ostatním, co nechceš, aby činili tobě. Toto je základ Tóry; zbytek je komentář. A nyní jdi a uč se.“

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Skogen napsal(a):

Dobrý článek, trocha filozofie v životě neuškodí a nějaké to poznání založené na vědeckých metodách už vůbec ne.

Je pravdou, že zohlednění metody je alfou a omegou interpretace výsledků. Což nás přivádí k tomu, jak vlastně míru pociťovaného štěstí mezi subjekty (včetně velkých skupin) komparativně posuzovat. Škála odpovědí by měla být interpretována průzkumem, nakolik v daných podmínkách vůbec přichází v úvahu, aby jedinec o sobě svobodně prohlásil, že šťasten není. Vycházím z toho, že kupříkladu americká společnost, výrazně založená na sebehodnocení dle dosažených úspěchů, u jedince ani nic jiného než štěstí neočekává. Perpektivní jedinec = úspěch, úspěch = štěstí a úspěšný jedinec tedy musí být šťasten, v opačném případě s ním samotným něco není v pořádku, Neúspěch se nenosí. Podobné je to v Japonsku. Oproti tomu v České republice není žádným velkým problém prohlásit, že to za moc nestojí. Nikdo kvůli tomu nad dotyčným hůl lámat nebude. Avšak při srovnání výsledků z USA a ČR by tímto fenoménem výsledky nutně musely být zkresleny.
11. 05. 2009 | 00:17

Zbyněk Matyáš napsal(a):

Zajímalo by mne, jaká je nyní v tomto ohledu situace v Polynésii, zdali jsou tam na ostrovech, kde znějí nádherné písně v dur, domorodci dosud tak šťastní, jako byli v době prvních kontaktů s Evropany. Na ně Albert Camus ani Betsey Stevensonová a Justin Wolfers nevzpomněli?
11. 05. 2009 | 00:19

Skogen napsal(a):

A ještě dodám... O míře štěstné populace budou zřejmě daleko objektivněji vypovídat údaje o počtu sebevražd, násilných činů, spotřebě návykových látek, spotřebě léků, míra rozvodovosti, apod..
11. 05. 2009 | 00:24

Lena napsal(a):

Štěstí a láska se koupit dá, to je jednou jisté. Dá se totiž koupit pes.
Ostatní finanční investice do štěstí se však většinou minou účinkem nebo nemají dlouhého trvání.
11. 05. 2009 | 00:28

Lena napsal(a):

Skogene,
zdravím. Chtěla jsem Vám poděkovat za ty odkazy minule. Byly mi užitečné.
11. 05. 2009 | 00:29

Skogen napsal(a):

Dobrý večer Leno (dobrou noc by bylo příhodnější, ale to se pro tento účel použít nedá ;o)

Je dobře, že vám ty odkazy k něčemu byly, nepochyboval jsem, že si s nimi poradíte. Ale teď už skutečně dobrou noc, ať jsem ráno co k čemu...
11. 05. 2009 | 00:47

Zbyněk Matyáš napsal(a):

Lena:
Všichni nejsou zoofilové.
11. 05. 2009 | 00:55

scientist napsal(a):

podobné výzkumy postrádají smysl, pokud nejsou dělány metodologicky nesmírně opatrně. Mám zkušenost, že megalomanské projekty tohoto typu na to dost trpí. Oni by jinak stály neúměrně peněz a času.

1)formulace otázek je vždycky problém. Mám zkušenost, že na stejný dotaz může Vietnamec odpovědět jinak než Ukrajinec, přestože oba prošli stejnou zkušeností.
Je známo,že deklarovaná spokojenost může být něco jiného, než-li faktická subjektivní spokojenost. Záleží na místních-tedy kulturních- (i třídních!) zvyklostech o takových věcech mluvit. Výsledky takových dotazníků se nedají korigovat žádným koeficientem - ten nikdo nedokáže smysluplně zkonstruovat, takže podobné výzkumy vždy budou trochu mimo mísu.

a pak tu máme dvě roviny, které ve výzkumu nejsou zohledněny a které systematicky zkreslují výsledek: rovinu globální a rovinu "civilizačního okruhu".

(A)míra spokojenosti v globalizujícím se světě neodráží pouze lokální standardy životní úrovně. Aspirace se dnes utvářejí i u televizní obrazovky v níž běží americký seriál. Tzn. že i Ind svojí (ne)spokojenost poměřuje nejen místní životní úrovní ale i standarty kulturních a ekonomických hegemonů, kteří dokáží svou životní úroveň prezentovat i na Indově TV obrazovce. O tento vliv nelze data očistit.

(B)kromě toho do hry vstupuje i poměřování s životní úrovní civilizačního okruhu, ke kterému daná země náleží.
Sám správně zmiňujete, že nespokojenost v post-komunistických zemích je spojena s pocitem frustrace "kde jsme už mohli dávno být". Zcela zřetelně vidíme, že např. české aspirace jsou konstruovány v kontextu Západu, kam máme pocit, že patříme a přesto nedosahujeme patřičné životní úrovně.

Takže: kritika, kterou zmínění autoři prezentují, a Vy se k ní pane Kohoute hlásíte, je založena na metodologickém nacionalismu. Míříte vedle, protože si nesprávně vymezujete hřiště, na kterém se aspirace (a tedy spokojenost) lidí utvářejí.
Vyndáme-li hlavu ze zadnice, pak nutně vidíme, že ony naměřené "americké" příjmové hranice nemají platnost kvůli tomu, že jsou "absolutní". Ony jsou funkční, protože žijeme ve světě, ve kterém nekontrolovatelně proudí informace, věci, obrazy... To, co vypadá jako vítězství "absolutní výše příjmu" je ve skutečnosti špatně pochopený klasický princip relativního poměřování příjmu :)
Bez globální ekonomiky, politiky a médií by ty příjmové hladiny spokojenosti vypadaly jinak! Byly by více usazeny (embedded) v lokálním kontextu, jak předpokládal Easterlin.

není to tak složitý, jak jsem to popsal. stačí přemýšlet
11. 05. 2009 | 01:09

Honza Český napsal(a):

Asi by to chtělo
Definovat štěstí
Jinak to moc smyslu nedává

Pro mne je štěstí
Milovat se pod hvězdami v trávě
Vnímat radost a pohodu mých blízkých
Vypustit duši společně se semenem

K tomu jsou prachy dobrý
Ne však nutný
Za štěstí si prachy nekoupíš …
11. 05. 2009 | 01:47

Karel Mueller napsal(a):

Pane Kohout,
autor Brave New Wold - A. Huxley - učil, že základní předpoklad šťastné společnosti je spokojenost se svým sociálním údělem. Proto je zde dekantace a predestinace, zkrátka je každy přesvědčen, že dělá to, na co se hodí, dostává za to "spravedlivou" mzdu a zastává v kastovní společnosti místo odpovídající jeho schopnostem a možnostem. Tolik Huxley.

Samozřejmě nemůžete čekat spokojenost od alfy dvě plus v pozici gamy. Co od ní můžete čekat? Že bude přemýšlet nad tím, jak do společnosti kopnout. Zázraky spokojenosti nemůžete čekat ani od gam cítících se povolány k řízení státu. Pokud se jim povede se tam vyšplhat, tak můžete čekat spíš společnost všeobecně nešťastnou a postupně se rozpadající. Nemůžete čekat spontánní nadšení u Pepíka od vedle, když Hans 50 km dál za stejnou práci bere pětinásobek a Pepík je přesvědčován o krásné a spravedlivé globální vesnici.

Ale to jsem jinde. V tom dle Vás šíleném školství se učilo o primárních a sekundárních potřebách a také se pěstovalo cosi jako kritické myšlení ... ale to je už dávno. V zásadě musí být přikryty primární potřeby a sekundární potřeby je jakási "nadstavba", kde záleží individuálně na každém jedinci, jeho genetických dispozicích i výchově. Mezi primárními a sekundárními potřebami je sexuální uspokojení.

Samozřejmě, pokud jsou promární potřeby přijatelně uspokojeny, tak z hlediska těch sekundárních si většina nastavuje laťku podle okolí, zejména ženská část. Určitá míra soutěživosti a závistivosti je nutnou podmínkou rozvoje a tak v rámci "sobě rovných" nechce být člověk outsider. Je to nakonec i podmíněno geneticky, míra závistivosti je u různých národů různá. Moje bývalá ženy by praskla z toho, že má horší kachličky v koupelně než sousedka. A ty ostatní Kunhůty v paneláku taky.
11. 05. 2009 | 01:50

Lena napsal(a):

Matyáši,
nepochopil jste nic. Asi nemáte psa, že?
11. 05. 2009 | 02:32

Ládik napsal(a):

U některých dokáže navodit pocit štěstí láska ke straně. Odhadem tak 35% - co volí čssd.
11. 05. 2009 | 06:41

Pepa Řepa napsal(a):

To Matyáš
Dobrý.11.05.2009 00:55:36
11. 05. 2009 | 07:04

slav napsal(a):

Dostat se z toho národovectví. Přišli na to angličané, slova jejich nevím jestli to byla hymna Britanie vládni, přišli na to němci když dostali po držce, francouzi už za Napoleona III. Jen Klaus chce malý svobodný státeček pro ty svoje Chrenky Pitry a úplatné ouřady. Prachy za výkon, který přináší prospěch celku a ne za místo ve správní radě. Dělá to pro toho kdo toho malého bude umět zpracovat, ale takové hrdiny jako byli Finové tu asi nenajdeme.
11. 05. 2009 | 08:36

Hajný napsal(a):

Štěstí je relativní pojem ,protože:
mít psa je především starost a povinnost,
žena je pro zlost,
vyhrát ve sportce je pro zlost,protože se seběhnou příbuzní a každý chce půjčit,

Takže štěstí je,když milenec vaší ženy spadne ze žebříku,těsně vás mine a před smrtí vám beze svědků půjčí milion.
11. 05. 2009 | 09:15

Rudolf napsal(a):

Co je štěstí ? Muška jenom zlatá! Myslím, že tyto věty ze známého českého filmu dobře charakterisují celou diskuzi.
11. 05. 2009 | 09:20

Rumcajs napsal(a):

Ekonomové se pustili do filozofování.

Tak to už bude opravdu asi zle.

Jinak štěstí se dá říci i jako "Z prdele klika" a jak takové štěstí vypadá, to nám předvedli z jedné ze svých scének Suchánek s Genzerem.
Lepší definici jsem ještě neviděl.
11. 05. 2009 | 09:28

yorick napsal(a):

Scientist odpověděl panu Kohoutovi odborně a srozumitelně. Tedy srozumitelně pro značnou část čtenářů myslím, jak dalece pro p. Kohouta si netroufám odhadnout. Rudolf zase básnickým kruhem pěkně zhodnotil diskusi. Nebylo by tedy o čem psát.
Mně nepřekvapilo, že svůj blog vystavěl dnes pan Kohout z názorů jiných, ke kterým nic zajímavého nepřidal - standard. Zato mě uchvátilo, jak zařadil do své argumentační výzbroje mezi ekonomy spisovatele Alberta Camuse. Nevím, jak dalece je pan K. seznámen s tvorbou tohoto titána světové literatury, tuším, že povrchně, ale zcela jistě vím, že použitou myšlenku, vytrženou z kontext sám naprosto nepochopil. Od autora by si jistě vysloužil obelisk (facka z obou stran).
Doporučuji tedy blogerovi povídku od téhož spisovatele - Odpadlík aneb zmatení mysli. Nepřeji snad misii samozvaného ekonoma takový konec, ale spíše mu doporučuji vyhnout se zneužívání nepochopených myšlenek velkých duchů. Mohlo by to značně prodloužit páně Kohoutův pobyt v pekle a čekání na očistec.
11. 05. 2009 | 09:41

Rumcajs napsal(a):

Hajný:

Vy máte určitě jezevčíka, a ten se za psa nepovažuje.
11. 05. 2009 | 10:03

JAKO napsal(a):

zajímavé...tentokrát můžeme vaší filozofii obrátit...JSOU PENÍZE ŠTASTNĚJŠÍ BEZ LIDÍ,OVŠEM ŽE ANO.:-)
11. 05. 2009 | 10:25

Hugo napsal(a):

Mě fascinuje, jak se teď členové NERVu pustili do filozofování o bohatství a jestli je štěstím být bohatý. Jednoduché by bylo, kdyby své platy vyměnili z nějakým chudým otcem rodiny a zkusili by žít za jeho mzdu. Tím by přestali filozofovat o kravinách a pokusili by se v NERVu vyvézt ČR z krize, když jsou takoví geo ekonomové, jak o sobě tvrdí. Prozatím se v tom NERVu moc nepochlapili. Za celou dobu nevymysleli nic, jen se plácají po ramenou a kydají, jak ta Topolánková vláda byla špicovní. Od geo ekonoma Kohouta jsem čekal něco víc, než opakování, co kde, kdy někdo řekl. Je to jen mlácení prázdné slámy. Pak není geo ekonom, ale Kecal.
11. 05. 2009 | 10:25

jozka napsal(a):

Sedlacek to zkusil s filozofii a byl za to celkove pochvalen, tak to Kohout zkusil taky a nic... Vy jste na nej zasedli!

Tak ho proboha uz nekdo pochvalte nebo nas nenecha na pokoji a obstastni nas dalsim knizecim nesmyslem :-)
11. 05. 2009 | 10:33

Vladimír napsal(a):

Děsivé poznání, že pokud nás opustí moudrost, jsme odkázáni na statistiku a interpretaci dat (do které promítáme svoji, nebo kolektivní stupiditu). Je podivně nedůsledné, jakéže to země jsou vzájemně porovnávány. Jak se ti, co tvrdí, že vztah peníze - štěstí je příčinný, vyrovnají například s existencí Bhůtánu - jedné z nejchudších a přitom nejšťastnějších zemí světa? Proč se interpreti podobných "výzkumů" prakticky vůbec nezabývají interpretací - či definicí pojmu "štěstí"? Vlivem kulturního kontextu, reklamy a médií, stabilitou rodin a kvalitou mezilidských vztahů? Lidé s kulturním a historickým rozhledem pochopitelně vědí, že daleko důležitější ingrediencí štěstí a stabilního pocitu naplněného života je moudrost. Vždyť to už řešil ve své knize "Být, nebo mít" Erich Fromm. Ne nadarmo se intelektuální špičky Západu utíkají k Buddhismu, který toto poznání kultivuje.
11. 05. 2009 | 10:39

Zbyněk Matyáš napsal(a):

Lena:
Měl jsem dva psy, odešli věkem, třetího nechci. Psi jsou závisláci na lidech, kočky - to je jiné kafe.
Láska je o něčem zcela odlišném.
11. 05. 2009 | 10:40

neo napsal(a):

aneb jak řekl Bohuš Stejskal : "já tě mam rád aj bez peněz !"
11. 05. 2009 | 10:49

Hajný napsal(a):

to Lena:
I řekl jeden princ :Svého psa by měla raději než mne....(nebo koně???).
11. 05. 2009 | 11:01

Meňo napsal(a):

Š = muška jenom zlatá !
Prachy ? Ba ne !!!
I když za ODS jsou na předním místě, všechno si za ně nekoupíš. Jsou jen šidítkem pro moderního člověka.
Zdraví M.
11. 05. 2009 | 11:02

neo napsal(a):

Hajný: koně:)
11. 05. 2009 | 11:04

Josef K. napsal(a):

Tedy, pokud se ekonom pouští na tuto půdu, pak je to opravdu hloupé. Zdá se, že někeří čeští ekonomové, nejen pan Kohout, propadli pocitu všeznalectví a rozhodli se své hyperjednoduché úvahy zprostředkovat světu. T,že svět blbne stále více je skutečností související s celkovou schematizací vzdělání i karierních postupů, ´česká společnost v tom, řekl bych, vyniká již od soudruha Husáka a jeho guru Brežněva. Nebylo by lepší české školstvéí zrušit vůbec?
11. 05. 2009 | 11:27

Hajný napsal(a):

to neo:
můžeme parafrázovat.
11. 05. 2009 | 11:32

Hajný napsal(a):

to Rumcajs:
Jezevčíka ne.Můj pes musí na krku unést soudek s nápojem poslední záchrany.Název onoho léčiva máte ve jménu.
I když jak říkával můj děda.Teďka RUM není žádný rum,to za císaře pána ,to byl pane RUM!!!
11. 05. 2009 | 11:37

prirodovedec napsal(a):

scientist, yorick: Dekuji. Nemam k Vasim jasnym vstupum prilis co dodat, ani bych to tak formulovat nedokazal. Vsimnu si spise citovaneho clanku a detailu.

Ja cekal, co spolecensti vedci na vetu autora: "Dokonce lze bez velkého přehánění hovořit o kultovním statutu v oblasti sociálních věd." :) Dockal jsem se. Dekuji. :)

Ja u autora vidim zase ty jeho typicke prvky bulvarniho zjednoduseni sloziteho tematu, prehnane jasne zavery, zadne pochybnosti. On vi. :) Jako u Laffera, zde vse urcuji penize, dalsi faktory jsou podle jeho zjednoduseni nezminene, a tedy zrejme nepodstatne.

Pro zajemce autorem citovany clanek (studie), ktery je nepochybne poradne komplexni (ma 102 stran) na rozdil od zdejsiho prevypraveni:

http://bpp.wharton.upenn.ed...

Ani autori si nekladli velke cile Kohouta: "We were motivated to better understand the Easterlin paradox,"

Nez autorovo porovnani mezi staty by mne zajimal hlubsi nazor na tam diskutovane rozlozeni tzv. spokojenosti mezi staty a uvnitr statu (napr. v USA a tom Norsku (viz Kahneman)) a na dynamiku (zejmena dnes) v dobe krize. :) Viz napr. str 43 a 44 clanku a par citaci:

"The United States stands out as a notable exception: Americans have experienced no discernable increase in happiness over the past thirty-five years (and indeed, happiness among U.S. women has declined)."

"The time-series part of our analysis is necessarily only suggestive: repeated (and comparable) surveys of subjective well-being data are both noisy and scarce, and hence they speak less clearly."

Pro scientista o pouzite metode autori uvadi: "Our analysis encompasses virtually all of the extant data linking happiness or life satisfaction to income. Moreover, we have endeavored to place this analysis in a single coherent framework that allows us to make meaningful comparisons across different surveys and different ways of asking about subjective well-being."

Rovnez by bylo zajimave znat nazory na citlivost, jemnost a rozlisitelnost skaly merici index spokojenosti (viz ponekud obskurni interpretace indexu korupce podle TPI z hlediska diskusi statistiku), kterou podle mne zminuje scientist a ktere se venuji autori.

Hodne opatrne se samozrejme nakracuje kolem variability (viz sluvko robust nize) mereni:

"life satisfaction has trended upward in Europe, and this trend has been most evident in those countries in which economic growth has been most robust."
11. 05. 2009 | 11:45

prirodovedec napsal(a):

A o zaverech? Autori clanku pisi:

"Easterlin and others have argued that comparisons of rich and poor people within a country yield starker happiness differences than comparisons of rich and poor countries, and have cited this as evidence that relative income differences are a key driver of happiness. Carol Graham notes that “a common interpretation of the Easterlin paradox is that humans are on a ‘hedonic treadmill’: Aspirations increase along with income and, after basic needs are met, relative rather than absolute levels matter to well being.” In its strong form this hypothesis suggests that peopl(and public policy) are powerless to deliver lasting gains in happiness, because individual happiness returns inexorably to one’s set point of happiness. Our findings clearly falsify this strong form of adaptation: we find that those enjoying materially better circumstances also enjoy greater subjective well-being and that ongoing rises in living standards have delivered higher subjective wellbeing. However, milder forms of adaptation are potentially consistent with our findings."

Rad bych upozornil na "milder" form. :) Dale:

"Our findings point to an important role for absolute levels of income in shaping happiness and a lesser role for relative income comparisons than was previously thought. Equally, our findings are sufficiently imprecise that they may still admit a role for relative income comparisons in shaping subjective well-being."

A pro autora od autoru: "Thus, our findings should not be interpreted as falsifying the view that relative income plays a role in shaping happiness, although they do bound the extent to which relative income may matter."

Pri pohledu na nektere regresni modely a korelacni koeficienty i statistickeho laika musi napadnout, kolik variability vysvetluji (viz rho = 0.4 aj.) a jak dalece jsou koeficienty statisticky vyznamne. Uvadet tak absolutni zavery na zaklade techto modelu a dat muze jen autor textu zde.

Autori jsou si vedomi: "Finally, we should note that our analysis has largely focused on establishing the magnitude of the bivariate relationship between subjective well-being and income, rather than tracing the causal effects of income on happiness."

Strucne: Upozornuji, ze jde o relaci ne o kauzalitu.

"the most compelling evidence for the importance of absolute income over relative income in determining happiness may eventually come from the time series evidence."

Cili proc relativni versus absolutni.

Zaverem glosy jejich "ctenaru":

G.Becker :) a L.Rayo (s ohledem na preference ctenaru): "That the authors do find a positive connection between income and happiness within and between countries, and possibly over time within a country, is important and reasonable, but it does not speak to the question of whether happiness is identical with utility. The next step is to integrate their findings into a more comprehensive theory of utility maximization that can discern the precise role played by happiness in people’s decisions."

A. Krueger (spoluautor "strong
focusing illusion for income"): "As of this morning, there were 1,790 references to the Easterlin paradox according to Google Scholar. It is therefore a real challenge to add something new in this field. Yet Betsey Stevenson and Justin Wolfers have succeeded in raising doubts about the validity of the Easterlin paradox. This is an achievement. The real contribution of this paper, it seems to me, is in precisely defining and estimating the relationship between subjective well-being and income, using cross-sectional data within countries, cross-sectional data across countries, and (to a lesser extent) data on within-country changes over time."

Co se tyka vyuky ve Skandinavii, neco o ni vim a jistou obracenou stranou jeji pratelskosti je zoufalstvi mnoha ucitelu se vstupnimi neznalostmi v rade oboru a frustrace nekterych Skandinavcu z poznani zaostavani v nekterych narocnych oborech (kde drive umeli) pricitane poklesu naroku ve vyuce oboru.
11. 05. 2009 | 11:45

hombre napsal(a):

Všechny názory mají něco do sebe. Jen nechápu proč se tak rozsáhlý a abstraktní pojem jako je "štěstí" poměřuje pouze s faktorem peněz. Celé to navozuje dojem, že množství štěstí a peněz je přímo úměrné a nic jiného s tímto už nesouvisí. Pokud bych byl milionář, ale všechny ostatní faktory, související s pocitem štěstí, by selhali (všechno ostatní by se jak se říká "posralo") tak bych zřejmě nepociťoval zrovna štěstí (pokud bych neměl v krvi minimálně 2 promile a více). Pěkný den a plodnou diskuzi.
11. 05. 2009 | 11:52

Optimista Jan napsal(a):

to Josef K.
Svatá pravda ! Každej dnes mluví do všeho (a to jsem se nechtěl dotknout pana autora). Nezaměstnanost (sám to znám) nutí střídat obory, což sice dává inviduu větší rozhled, ale pro společnost je to kontraproduktivní. "Ševče, drž se svého kopyta", praví staré přísloví, pravdivé univerzálně.
Jinak k tématu si myslím, že štěstí není jen individuální pocit, ale i společenské "vlastnictví", nepoříditelné za prachy !!!
Zdraví OJ
11. 05. 2009 | 11:57

Meňous napsal(a):

"Přej a bude ti přáno", říká lidové moudro. Ano, štěstí není jenom osobní výdobytek, často na úkor druhých (u těch peněz jsme k tomuto pojetí štěstí blízko), ale je to taky dobrý pocit, že jsem někomu pomohl, nebo že se někco jiný může radovat, díky mému malému příspěvku. Rozdávat štěstí se můžeme pokoušet kolem sebe jak lidským bytostem, tak i zvířecím příbuzným (které netrestáme v jejich naivitě jejich zabíjením "na potkání").
Hodně štěstí přeje M.
11. 05. 2009 | 12:00

Tom napsal(a):

Skogen: obávám se, že tyto veličiny závisejí na kulturním prostředí ještě o něco víc než subjektivní hodnocení pocitu štěstí.
11. 05. 2009 | 13:19

Jirka H napsal(a):

to Rumcajs:
To jste mě ranil, že jezevčík není pes. Povím to na Vás naší Betty...
No až půjdete kolem našeho, tak Vás vyvede z omylu...
11. 05. 2009 | 13:47

Monika napsal(a):

1. Štěstí je nedefinovatelný pojem, neboť je individuální.
2. Nepotřebovat štěstí, to je vaše štěstí. (Seneca)

Ad 1.+2. Když jsem například včera jela se svým synem autem (dárek od manžela) na výlet k moři, štěstí jsem nepotřebovala, neboť jsem jej vědomě prožívala.
11. 05. 2009 | 13:56

Hajný napsal(a):

to Jirka H.:
Janě,že jezevčík není pes.Je to chodící tasemnice.
11. 05. 2009 | 13:58

Jirka H napsal(a):

To Hajný:
...No a Vás kousne taky...
11. 05. 2009 | 14:09

lopezz napsal(a):

Rozlišil bych jednak pojmy štěstí a spokojenost. Je jasné, že je výrazná souvislost mezi majetkem a spokojeností určitého člověka, rozhodně ale tato souvislost nemá charakter přímé úměrnosti. Spokojenost ovlivňuje celá řada faktorů (zdravotní stav, vztahy s ostatními lidmi atd.), majetek je jen jedním z faktorů.
11. 05. 2009 | 14:24

Rufus napsal(a):

Zajimavy clanek. Ja muzu srovnavat svuj osobni pocit a to, co jsem videl a vidim kolem. Pracoval jsem dvanact let v Cesku, dva roky v USA a nyni uz dva roky v Severni Evrope. Poctive vydelane penize mi prinaseji pocit stesti. Od vychodu [Rusko] k zapadu [USA] se dle mne primou umerou meni pomer mezi sanci vydelat si penize nadanim a poctivou praci a naopak sanci si je nakrast, tedy korupci. Pocit nadaneho a pracoviteho jedince v USA je jiste uplne jiny nez nekde v Belorusku. Penize mi prinaseji radost. V Cesku jsem jich mel asi malo, tady asi hodne, tezko soudit. Cast z toho, co vydelavam tady jsem daroval napriklad skolam v Cesku. Muzu je pouzit pro vzdelani svych deti, zajistit se na stari, pomahat ostatnim. To, co mi ale pripada jako podstatny zdroj stesti zde a v USA nejsou jen penize a zpusob jejich nabyti, ale i celkovy system hodnot. Poctivost spolecnosti, slusnost lidi k sobe a castecne i vira casti spolecnosti v rad veci, tedy i v Boha, moralku, poctivost. Cesko netrpi jen krivdou, ktere se na nem dopustili ostatni, ono ma spatnou karmu i diky svym vlastnim krivdam. Je to citit. Komunismus vyvolal spoustu nenavisti a zavisti. Ta trva a s ni clovek stastny byt nemuze. Az vratime penize cirkvim, az se vyrovname se svou minulosti, vcetne vyhnani nekterych ne vinnych Nemcu, az si prizname, ze jsme zpustli a zaostali a az zacneme mit moznost si vydelavat poctive, budeme mozna o mnoho stastnejsi. Zatim vetsina spolecnosti zije v bludu, ze nam nekdo ublizil a ublizuje a ze my jsme stredem sveta, neomylni, sikovni a pracoviti Cesi. A tento pocit nam brani neco menit. Na druhou stranu je u nas mnoho velmi stastnych lidi, kteri v prostredi Ceska umeji vydelat penize praci a jeste maji spravne hodnoty, pomahaji ostatnim a ziji radi. Je jich jen o mnoho mene nez lidi, kteri jsou na tom stejne v zemich, ktere jsem poznal. Je jich mene, nez nespokojenych, frustrovanych a desorientovanych lidi, kteri touzi po penezich pro penize.
11. 05. 2009 | 14:38

Tom napsal(a):

Ono je to s těmi penězmi ošemetné, jak tady již někdo poznamenal, nikdy nejsou peníze samotné a jako tokové, vždy se pojí s určitou společenskou situací a jejich hodnota význam mají své důvody. Když si člověk uvědomí, že ono kýžené bohatství v modelu třeba USA není realizovatelné, výše zmíněný článek mírně pokulhává. Je třeba si uvědomit, že existuje tzv. funkcionální pojetí, které nám říká, že bohatství jedněch vychází z chudoby druhých. A nebudeme ve většině případech daleko od pravdy. Pokud přijmeme tento fakt, tak sice můžeme více méně sohlasit s významným vlivem peněz na celkové štěstí, avšak nejedná se poté o projekt, který by zaručoval obecně štěstí, jelikož jak jsem napsal, štěstí jedněch by bylo uloupeno na neštěstí druhých. Nechci příliš zjednodušovat, obecně otázka lidské spokojenosti je velice probematická záežitost, na kterou nám může odpovědět nejvíce psychologická nauka. Avšak chtěl bych říci, že ona vzývaná prosperita nemá pouze jednu tvář.
11. 05. 2009 | 15:07

Ruf napsal(a):

To Tom. Zajimava uvaha. Bohatstvi jednech vychazi z chudoby druhych. Jak si to mam predstavit? To kdyz treba bohatnu podnikanim, napriklad tvorim software, davam praci lidem a spozoruji chude studenty aby mohli byt jednou take bohati. Jak s tim souvisi chudoba jinych? Muze to byt zajimava teorie, kdyby jste ji rozvedl, ale takhle mi to zni spis jako levicova propaganda. A levicova ideologie, tedy mam ten pocit, zpusobila, ze bohate Cesko se propadlo na zebricku bohatych statu nekam hooodne dozadu...
11. 05. 2009 | 15:22

Jirka H napsal(a):

To Ruf:
"Když jeden bohatne - musí druhý chudnout..." Je zajímavé, jak má tento blud tuhý kořínek.
Máte pravdu pane Ruf - mluví z Vás zkušenosti, a to nejen z toho našeho zaplivaného rybníčku.
11. 05. 2009 | 15:32

vfischer napsal(a):

Štěstí jako sociálně-psychologický stav individua a vnímání sebe sama ve světě a společnosti je neprozkoumatelné a všechny takzvané socio-psychologické průzkumy a znich odvozené závěry se mohou jít vycpat. Variabilita a nahodilost individuálního stavu a vnímání sebe sama je nekonečná jako vesmír, neměřitelná nezměřitelná a pro jakýkoliv výzkum nedefinovatelná! Jiná věc je jakási společensky převažující míra spokojenosti či nasranosti populace v určitých geopolitických planetárních zónách a její vývoj v čase. V dlouhodobě hospodářsky a společensky stabilizovaných oblastech může snad být průměrné obyvatelstvo se svou existencí průměrně spokojenější. Na území státu Česko nelze nic takového předpokládat, protože opakující se periodické totální přerozkradení státu je spolehlivě drtivě frustrující! Na loupeživém vydrancování státu a uplatňování gangstersko-mafiánských metod se vždy podílela vyvřelá sebranka zločinců využívající přiležitosti bez ohledu na jakoukoliv politickou přislušnost. Destabilizované poměry od konce první sv. války desetiletí co desetiletí opakovaně daly vznik korupčnickému prostředí a stylu vlády urvi co můžeš a po nás potopa.
Vrcholem všeho je pak nynější dvacetiletá vláda gangstersko-mafiánské oligarchie ve spojených nádobách zločineckého podsvětí s policejně-justičním aparátem. Hledat stav spokojenosti ve většinově okrádaném, obelhávaném a ohlupovaném obyvatelstvu je potom stejné jako hledat jehlu v kupce sena. Bez ohledu na to, že podle nějakých výzkumů a měření bychom měli patřit k nějakým 10% nejbohatších zemí světa.
11. 05. 2009 | 15:35

Antonín Hrbek napsal(a):

Pan Pavel Kohout objevil "Easterlinův paradoxon štěstí" při četbě právě vydané knihy Tomáše Sedláčka - Ekonomie dobra a zla str. 239.
O knížce skromně mlčí, protože by upozorňoval na to, jak byl nucen se rozloučit ze svým dogmatem o efektivních trzích (tamtéž str. 243) a že jsou i ekonomové, kteří nejsou "ekonomisty".
Jinak bohatství a štěstím se podrobně zabýval Scitovský a řada dalších, z českých ekonomů třeba Mlčoch (mimo jiné v trefně nazvané stai "Peníze nebo život". Ale uvádět jejich názory, natož názory Tomáše Sedláčka je asi nad síly pana Kohouta. To raději, po svém zvyku, krade ovoce v cizích zahrádkách.
Asi mu již po "výborných" předpovědích z poloviny loňského roku otrnulo.
Ovšem s panem Sedláčkem mají stejnou vlastnost - píší o všem jiném, než o tom, co dělají.
11. 05. 2009 | 15:40

Momo napsal(a):

Korelaci mezi štěstím a bohatstvím bych vůbec nehledal. Spíš bych to viděl na vztah "Štěstí a Životní úroveň".

Můžete mít peněz jako šlupek, ale pokud žijete ve státě, kde nefunguje vymáhání práva, bují korupce apod. Pak šťastní nebudete (pokud nebudete korupčník nebo zloděj).

Skandinávie (tzv. státy blahobtu), Kanada apod. Jsou jedny z nejpříjemnějších zemí k životu, protože mají smysluplné sociální programy, redistribuční procesy mají průhledné a proto mají "koeficient naštvanosti" na minimu.
11. 05. 2009 | 16:36

lag napsal(a):

dovolil bych si zadefinovat štěstí:Štěstí je to,co právě je.
11. 05. 2009 | 16:59

Mephisto napsal(a):

Já tedy se závěry toho článku příliš nesouhlasím. Vidím to na svém příkladě: za posledních pár let se mi příjem zdvojnásobil, ale že bych byl nějak výrazně šťastnější? Víc vydělám, víc utratím, a mám "vyšší cíle" co se týká věcí které si chci koupit, ale nemám na ně peníze.

Celkově vzato jsem já osobně šťastný i teď. Jo, mít jachtu v karibiku, na každý den jiného bavoráka a k tomu luxusní vilu - to by bylo fajn, moc fajn ... ale jak dlouho? Jen do doby, než by mě to přestalo bavit. Zevšednělo by mi to. Začalo by mě to nudit, o tom jsem přesvědčený.

Znám přinejmenším několik bohatých lidí, a nikdo z nich není nějak extrémně šťastný. Já mám svoje problémy, oni mají jiné problémy. Já řeším peníze, mnozí z nich peníze neřeší - ale to je jen zdání, oni je řeší, jen ve větších měřítkách. Řekl bych dokonce, že většina z nich není ani tak šťastná, jako já.
11. 05. 2009 | 17:54

Hajný napsal(a):

Pane Kohoute,
na to abych byl šťastný vůbec nepotřebuji ekonomy z NERVu.Někdy mám takový kacířský dojem,že bez ekonomů analytiků a jiných z lógru věštících panáčků bych byl šťastnější.

Jestli se chcete šťourat i do pocitů lidského šťěstí,tak svatý Klaus s námi a zlé pryč.To je totiž asi to jediné,co jste dosud nerozkradli.Pardon nezglobatizovali.
11. 05. 2009 | 17:56

Mephisto napsal(a):

Trochu jsem se nad tím zamyslel, a nezbývá mi než konstatovat: Lituji člověka, který si myslí, že ho peníze učiní šťastnějším...
11. 05. 2009 | 18:05

Mephisto napsal(a):

Hajný: "To je totiž asi to jediné,co jste dosud nerozkradli.Pardon nezglobatizovali."

Skoro bych si tipl, že tento člověk asi jen tak šťastný nebude :)) Aneb, ať žije KSČ :D
11. 05. 2009 | 18:09

Hajný napsal(a):

to Mephisto:
Že by byl p.Kohout u KSČ?To snad ne?Zdá se mi na to mladý.No jestli ano,tak už se nedivím,proč sem občas píše takové táraniny.
11. 05. 2009 | 18:15

Antonín Hrbek napsal(a):

Nemá cenu diskutovat o věcném obsahu článku. V prvé řadě jde o to, že při statistickém zkoumání si vyberu takový vzorek, aby mi vyšlo to, co potřebuji. Funguje to u nás a funguje to na celém světě. Pokud by byl průzkum proveden u katolických nebo budhistických mnichů v klášterech, dopadl by průzkum asi trochu jinak. Poučení může pan Kohout hledat i v četných pohádkách, například o králi, kterého může vyléčit košile šťastného člověka. Explicitně z toho také vyplývá i smutný závěr, že lidstvo až do doby pana Kohouta bylo nešťastné, protože bylo méně bohaté. Již za II.SV vydával ing. Solar vtipné příručky. V jedné nich se táže - ubylo kanafasových duchen a přibylo prošívaných dek. Jsme šťastnější?
Štěstí je velmi složitá historická filozoficko-sociologická a dokonce i religionistická kategorie, muška jenom zlatá, do které by ekonomisti neměli strkat zobák. Pokud tak činí, tak jenom pro falešné zdůvodnění růstu pro růst
11. 05. 2009 | 18:42

pierre napsal(a):

autorovi dik za to, ze "predhodil" k diskusi toto narocne thema. po degenerujicich bloggach (jaky je spravny cesky termin ?) bursiku, kozusniku, zahradilu a dalsich...stale se mnozicich bloggerech-kandidatech do EP je to prijemna pausa a myslenkova vzpruha (jakkoliv narocna).....
odpoved na tuto otazku muze byt jedine individualni... je stastny ind, ktery se zrekl vseho materialniho, anebo asketicky muslim se svou virou ? anebo milionar v totalitni spolecnosti, anebo bezdomovec ve svobodne spolecnosti ? je stastnejsi nor z finmarku kde je nekolik mesicu polarni noc a drahy alkohol anebo sudanec, kteremu se podarilo zaopatrit svoji rodinu na dnesni veceri ??... kazdy na to odpovi jinak, podle sveho temperamentu, svych principu, sve vlastni zivotni filosofie....osobne si za druhe netroufam na tuto otazku odpovidat...
generalisace z post-kommunistickych spolecnosti (rozcarovani a "blba nalada") jak zminuje autor a sciencist je realitou, ale pokladam si otazku, je-li jeji pricinou materialni stav spolecnosti, anebo moralni upadek jako takovy, anebo oboji ....??... namam na to jednoznacnou odpoved.... kozeny nebo bobosikova na to budou mit zrejme jinou odpoved, nez treba marta kubisova....
jakakoliv generalisace, fraze, cliché jsou v otazce stesti a penez osemetne... a cisla zde maji, z meho hlediska, jen relativni vyznam.....
albert camus byl vynikajici spisovatel a clovek. chapu ale jeho vyrok (generalisaci) v kontextu jeho doby... camus ho adresoval k urcitemu typu severoamerickych povalecnych intelektualu a parizskych intelektualu z tkzv. "leveho brehu" (mineno brehu seiny).... jinymi slovy (lapidarne receno abych to zkratil), uprimne idealistickych intelektualu, snicich napr. o indii (jeste davno pred hnutim hippies), o nematerialnich hodnotach....etc..... az do te doby, nez v indii zjistili, ze se nemaji kde osprchovat...
o hilelovi toho vim mene.... ale nesouhlasim s autorem, kdyz hilelovi a camusovy vyroky stavi do oposice... tyto vyroky se vubec nevylucuji, kdyz se nad nimi poradne zamyslime...
uz to, ze si clovek tuto (autorem "do areny vhozenou") otazku obcas (ale jen obcas) polozi ....a zapremysli si o odpovedi... neni ztrata casu.......
11. 05. 2009 | 19:04

myrta napsal(a):

Já můžu na otázku:"Jak se máš?" odpovědět :"Jen to neškrábat"...Žiju,s penězi vyjdu,mám děti,vnoučata a všechno v pohodě.Jsem tedy šŤastná a nikomu nic nezávidím.Ale pravda je,že to s penězi souvisí.Kdyby jich byl bolestný nedostatek,nemůže být nikdo šťastný.V boji o holé přežití převládá živná půda závisti a nenávisti.
11. 05. 2009 | 19:40

aram napsal(a):

Když budu žít ve společnosti, která už od dětí školou povinných všechno staví na závisti a soupeření nemůžu být šťastná byť bych měla peněz sebevíce. Vždycky totiž bude někdo, kdo bude mít něco co já nemám.
Vzepřít se tomuto pohledu na svět, jo tomu říkám štěstí. Nenechat se do toho zatáhnout.

Stejně, když se na tím člověk zamyslí, tak toho zase tolik ke spokojenému životu nepotřebuje. Peníze, ano jsou důležité, ale jenom proto, abychom si mohli dopřát, to co potřebujeme. Ale to co potřebujeme bychom si měli umět určit sami a nenechat se zbulíkovat, abychom vydělávali jen proto, abychom utráceli.

Stejně leckdy v životě přijdou situace, kdy by ani Romanův celoroční plat nepomohl.

Hezký večer
11. 05. 2009 | 20:14

Tom napsal(a):

Ruf a Jirka H. - Není to ani rok, co vyšly finanční statistiky, které poukazovaly, že finanční rozdíly mezi určitými společenskými skupinami rostou. To by nebylo tak kritické, kdyby též nevyšlo, že více jak polovina světového kapitálu vlastní cca 2% lidí, zatímco více jak 50% žije pod životní minimum. Jisté, že někdo z vás pojem životního minima zpochybní, proto je třeba si ho definovat jakožto takové množství finančních prostředků nutných k zajištění existenčních potřeb. Vašemu podnikání se nádo co vytknout, avšak vy nejste velkokapitalista, když se podíváte na Čínu, tak její ekonomický bum, ohromný zdroj kapitálu má své zásadní nešvary, třeba absence zákoníku práce! To se poté zachází s běžnými zaměstnanci. Nebo chování velkých obchodních řetězců, které se snaží zisk za takovou cenu, že jejich vztah k zaměstnancům je žalostný, prodávají strašlivé produkty a dochází k dosti nešetrnému chování k životnímu prostředí. Jak jde vidět, nejde pouze i zisk, proto také vaše pomoc studentům apod. Avšak to dnes není pravidlem, spíše naopak.
11. 05. 2009 | 20:28

Gerd napsal(a):

Pane Kohoute,
Váš článek pomíjí (úplně) tři základní předpoklady:
1. Pocit štěstí se dá rozvíjet jen při uspokojení základních lidských potřeb. Hladový šťastný nikdy nebude.
2. Homo sapiens je přeci jen tvor společenský, ba smečkový s hierarchickou strukturou ve smečce. Jeho pocit štěstí se též odvíjí od postavení v jeho smečce/skupině, vážnosti, které v této skupině požívá a obdivu ostatních členů smečky. Smečkou může být část vesnice, město, okres, kraj stát, atd. Vždy se najde určitý dostatečně reprezentativní vzorek lidí, na jehož porovnání s ostatními jedinci ve skupině člověk usuzuje na vlastní hodnotu.
3. Článek a výzkum zcela pomíjí vztah mezi příjmy a výdaji. U člověka, jehož výdaje převažují nad příjmy, nelze nikdy dosáhnout úplného pocitu štěstí bez ohledu na výši příjmu. Naopak, kdo má příjmy větší než výdaje, je u něj vyšší předpokald štěstí.

Je ale nepřítomnost pocitu štěstí tak závažnou chybou? I zde autor pominul možnost volby. Někoho nedostatek pocitu štěstí vede k jeho hledání (ať už si pod štěstím představuje peníze, společenské uznání, atd.) a zde má jednoznačně pozitivní vliv na rozvoj dotyčného člověka. Druhou část osob však vede k frustraci, závisti a naštvanosti. Je tento pocit oprávněný? Pokud ano, např. vlivem státu, vedou podobné pocity časem k revoluci nebo ke změně společenského uspořádání. Pokud ne, stává se z dotyčného zapšklý závistivý tvor čekající na smrt.
11. 05. 2009 | 20:45

Germanicus napsal(a):

Jó štěstí je tak krásná přepychová věc...
Zde netradičně Kudykam:
http://blog.ihned.cz/horace...
A zde klasika v podání Richrda Müllera:
http://www.youtube.com/watc...
11. 05. 2009 | 21:00

Lena napsal(a):

Hajný,
byla to Florinda? Myslím. Ale určitě to byli koně.
11. 05. 2009 | 21:25

Jirkas napsal(a):

Albert Camus byl izolovaný intelektuál západní kultury. Položím otázku: Proč jsou lidé západní civilizace tak často překvapeni z toho, že najdou někde v Jižní Americe, v Tibetu apod. lidi, kteří jsou šťastni, ačkoliv jsou z našeho hlediska nesmírně chudí? A naopak, potkávám v Čechách neustále lidi, kteří mají deprese, jsou nespokojeni a frustrovaní a přitom ve srovnání s chudinou světa jsou nesmírně bohatí.
Vše je relativnía pocit štěstí se odvíjí od něčeho jiného, než je materiální blaho. Představa, že lidé nějaké kultury nejsou šťastni bez peněz rozuměj výdobytků západní civlizace (mcdonaldy, supermarkety, auta apod.), je západní klišé.
11. 05. 2009 | 21:50

Jirka H napsal(a):

To Tom:
O statistikách se velmi trefně vyjádřil pan Antonín Hrbek - viz výše. Jeho skepse je oprávněná. No ale budiž. Údaje, které uvádíte mohou být různě interpretovány. Propastné sociální rozdíly, pokud do posuzovanného vzorku zahrnete i rozvojové země, mají hodně příčin od kulturních, politických, náboženských atd. Nic to ale nemění na nesmyslnosti tvrzení, že když někdo bohatne, tak nutně musí druhý chudnout.
Nechci dělat panu Rufovi nějakého vykladače, ale on klidně může považovat svůj přínos pro studenty za zisk. On totiž zisk nemusí mít nutně jen materiální podobu, ale i uspokojení z podpory dobré věci...
PS: Co je to velkokapitalista? Jaké strašlivé produkty obchodních řetězců máte na mysli?
11. 05. 2009 | 22:24

Jarmila napsal(a):

Clovek tezko muze byt stastny, kdyz musi den co den, mesic co mesic, rok co rok obracet kazdou korunu, zda ji vydat za to ci ono a stejne bude malo. 1,7 milionu duchodcu s prijmeme nizsim nez 10 000 kc nema casto ani na zakladni potreby, na leky na 30 tikoruny lekarum a navicnema nikde zastani. Cela debata o poplatcich se toci okolo 30 korun, ale to nejsou 30 koruny, to jsou stovky, co musite vydat za potrebne leky.proste pod urcitou hranici zivotniho minima nemuzete byt stastny, at delate, co delate, protoze kazdodenni pocitani penez a uvahy nad tim, zda vyjdete u vas jakekoliv kladne pocity vymazou.A navic vidite nebo slysite o lidech, kteri k penezum nezaslozene a nepoctive prisli....
11. 05. 2009 | 23:48

Kelly napsal(a):

Bylo by dobré se zeptat Melčáka, jestli mu Jidášský groš přinesl štěstí v životě.
12. 05. 2009 | 07:14

JAKO napsal(a):

Velmi bych souhlasil s názory VFISCHER,MOMO a potažmo s tím,co uvedl pan Kohout,že naší míru štěsti,optimismu(tedy nálady)ovlivňuje především stav společnosti,tzn.že můžu mít peněz kolik chci,ale míru štěstí mi bude kazit společenská rozladěnost z toho,jak se s penězi nakládá,nebo jak je bohatství dosahováno.Když budu poctivý podnikatel,tak mě pořádně naštve,když k penězům snadno příde člověk,který byl ,,chytrý,, v tom,jak dokázal napálit tento stát,a využil snadného přístupu k těmto prostředkům.A já poctivý podnikatel zaměstnávající desítky lidí horko těžko dosahuji stejných výsledků,tedy s určitou mírou starostí.Já z mého pohledu vůbec nepovažuji hodnotu peněz za podstatnou,ale chápu ty,jejichž cílem je nějaké podnikání,tedy nějaké snažení,budování,zaměstnávání,který mají vztah k penězům čistě praktický.Potom jim přeju za dobře odvedenou práci i určité bohatství a z toho vyplývající pocit štěstí.Kdybych to zobecnil,tak bych vypíchl jednu věc,že v našem státě jsou lidé,kteří mají různý vztah k penězům,ať již z jakéhokoliv důvodu.Defakto bez těchto lidí by neexistovala ekonomika,určité hodnoty nespadnou z nebe,to je jasné.Proč ale spojovat podstatu štěstí s penězi,svým způsobem to ani nelze,já bych to nazval spíše než štěstím,tak uspokojením žádostí,protože skutečné štěstí je někde jinde,ale to je na jiné filozofické téma.ZA SEBE MŮŽU ŘÍCT,ŽE AČ JSEM DOSÁHL URČITÉHO MATERIÁLNÍHO ZÁZEMÍ,UŽ MĚ ZÍSKÁVÁNÍ PENĚZ NAPROSTO NEBAVÍ,PROTOŽE SMYSL SE MI JAKSI Z TOHOTO CÍLE VYTRATIL,A NYNÍ SE ZAMĚŘUJI NA MNOHEM SLOŽITĚJŠÍ CESTU K DOSAŽENÍ ŠTĚSTÍ,KTERÁ SPOČÍVA VE VNITŘNI HARMONII,DOSAŽENÍ DOKONALOSTI,A POCHOPENÍ SKUTEČNÉ PODSTATY ŽIVOTA,SPOLEČNOSTI A SVĚTA.PENÍZE A BOHATSTVÍ TOHOTO DRUHU JSOU NAPROSTO MIMO TOHOTO CÍLE.Prostě to tak je,a návrat zpět by pro mě měl například katastrofální následky.Proto bohatství peněz dopřávám lidem,kterým to dělá radost.AŤ JE MAJÍ,ALE AŤ SI UVĚDOMUJÍ,JAK TU SVOU TOUHOU NEGATIVNĚ OVLIVŇUJÍ JINOU ČÁST SPOLEČNOSTI,KTERÁ SE SNAŽÍ DOSAÁHNOUT DALEKO PROGRESIVNĚJŠÍCH HODNOT,NEBO SPÍŠE NEŽ NÁS TAK TY,KTEŘÍ NEMAJÍ VYJASNĚNÝ VZTAH KE SKUTEČNÉMU BOHATSVÍ.V tom ten náš vzdělávací systém také naprosto selhává-vědomosti neslouží k dosažení moudrosti,ale PROFITU materiálna.Tak ať!
12. 05. 2009 | 07:22

max napsal(a):

Úplně zbytečný článek bez základního pojmenování co je štěstí nebo spokojenost , proč o ně usilovat a co to má společného se smylsem života ....
12. 05. 2009 | 07:49

robson napsal(a):

Boze co tohle je za demagogii. Komunisticka minulost duvodem nestastne povahy. Kdo stal za prvni a druhou svetovou valkou, nejvetsim peklem 20 stoleti. Ktere zrudy maji na svem triku stovky milionu mrtvich - Imperialiste.

Pana Kohouta neni mozne brat vazne. On se sam diskvalifikuje.
12. 05. 2009 | 08:35

zdesta napsal(a):

Snaha definovat nebo paušalizovat něco tak individuálního jako jsou pocity štěstí,je kravina.Kdyby p.Kohout onemocněl a měl při svých potížích příznaky rakoviny, a čekal by na výsledky vyšetření,určitě by nepřemýšlel o oběživu.Při konečném verdiktu že nemá ono zhoubné bujení,bude více šťasten než při zisku velkých peněz.To co nás dělá šťastnými má mnoho podob a mým dojmem je,že p,Kohout bude šťastnější s úplně odlišných důvodů než já.Jeho blog je v podstatě na pendrek.
12. 05. 2009 | 09:10

Jan P napsal(a):

Dobrý článek, díky.
12. 05. 2009 | 09:16

patacek napsal(a):

Velmi zajímavé téma, velmi zajímavé diskuse. Nikoho za jeho názory neodsuzuji, byť ne vždy s nini souhlasím. Neodvažuji se posuzovat Camuse, ale vím, že Easterlinovy poznatky jsou správné. Neodsuzuji ani p. Kohouta, myslím že je dobře, že se temito věcmi zabývá, a měl by každý. Domnívám se, že jsou sice věci, jejichž řešení můžeme nechat na profesních odbornících, ale jiné si musíme řešit sami. Tím ovšem spolupráci s odborníky nevylučuji. Exupéry velmi pěkně pipisuje, ře v životš axistují věci důležité a věci pouze nutné. Osobně bych peníze přiřadil k věcem nutným. na druhé straně věci "důležité" vždy vyřadují náš osobní přístup a jejich řešení bychom neměli nechávat pouze ba odbornících. Jistě si musíme vyřešit otázku štěstí, ale i např. sex nebo náboženství. Pocit štěstí zřejmě souvisí s pocitem smysluplného života. A ten je jistě rozdílný nejen v rámci jednotlivých kultur. Přímá úměra mezi růstem materiální spotřeby a spokojeností (štěstám) a z toho vyplývající hegemonie ekonomiky v našich životech je nesmysl.
To Hajný - starost a povinnost se se štěstím dle mého názoru nevylučuje.
12. 05. 2009 | 10:42

patriot napsal(a):

štěstí s penězi nijak nesouvisí ...
to co je zde nazýváno štěstím jest jen materiální uspokojení ...
12. 05. 2009 | 10:58

Zlato napsal(a):

Děkuji Vám za Váš článeček,který jsem ani ve spěchu nedočetl a tak jsem se stal spokojeným miliardářem ,ne jako Klaus,a jedu na ostrovy...
12. 05. 2009 | 11:54

patacek napsal(a):

Velmi cenné jsou příspěvky nicků JAKO a Mefisto. V jejich případě se jedná o autentickou zkušenost. Bohužel se domnívám, že je tato zkušenost slovně nepřenositelná a každý si ji musí prožít sám na vlastní kůži.

Rozhodně jejich příspěvky podporují můj názor, že význam ekonomiky se v našem životě silně přeceňuje. Pozor - netvrdím, že je bezvýznamná, pouze by se stejné pozornosti a nezávislosti mělo dostat také dalším složkám, které tvoří rámec našeho bytí zde na zemi. Tedy oblasti vzdělávání, vědy a umění, která musí fungovat na principu svobody (volnosti) bez diktátu ekonomiky. Dále pak oblasti společenské správy a práva, které by měly fungovat na principu rovnosti. Do ekonomiky volnost ani rovnost nepatří, ta musí fungovat na principu solidarity.

A ještě jedna poznámka více k tématu. Spokokený a šťastný může být člověk tehdy, pokud roste jeho poznání a stává se moudřejším. Ekonomika pro to pouze vytváří materiální podmínky. Mám dojem, že pocit štěstí vyžaduje, aby byl s někým sdílený.
12. 05. 2009 | 12:23

Šakal napsal(a):

Samozřejmě že ne. Štěstí založený na bídě jiných - co je to za štěstí ??? A peníze tuto nerovnost reprezentují.
12. 05. 2009 | 12:51

#13 napsal(a):

Perfektní článek. Až na ty "tunelářské orgie". Takovou lacinou blbost jste si mohl odpustit.
12. 05. 2009 | 14:03

Jirkas napsal(a):

Autor zdá se nic neví o duchovním aspektu člověka. To je tedy smutné a asi také výsledek komunismu. Je pravda, že by měl definovat, co je štěstí. Předpokládám, že statistici měří štěstí tak, že položí v dotazníku lidem různých zemí otázku: Cítíte se šťasten/šťastna?
Vnímáte, jak to závisí na momentální individuální situaci? Tomu člověku třeba někdo umřel, někdo v rodině je nemocný - a on napíše: necítím. A statistici to zobecní: není šťasten, protože nemá 3 auta jako americký občan.
Směšné!!! A když autor zobecňuje tyhle nesrovnatelné údaje a bere je vážně, o něčem to svědčí.
K té Skandinávii - prý jsou tam lidé šťastní, byl jsem tam někdy v roce 1995 - v Norsku, ve Stavangeru a mluvil jsem s českými emigranty - hudebníky. Mluvili o tom, že Norové příšerně chlastali z nudy a z depresí a proto stát nakonec raději zavedl skoroprohibici. Psali o tom, jak je těžké pro Středoevropana žít u polárního kruhu. A s těmi depresemi z válečných hrůz exkomunistických zemí: Češi a Ma´daři měli desetiletí nejvyšší sebevražednost v Evropě - ale Češi se oběma válkám obratně vyhnuli, ztráty minimální a Maďaři taky nic srovnatelného s Ukrajinou nebo Ruskem či Čínou neprožili. Lidská duše je prostě složitá.
13. 05. 2009 | 10:28

Vysedlina pathologická napsal(a):

Komunistická diktatura způsobila lidem psychická poškození, viditelná již na třech generacích. Tato poškození sama o sobě přinášejí poruchy chování a poruchy schopností vztahů vůbec.
Každá diktatura omezuje svobodný osobnostní růst, který je neoddělitelným znakem vývoje člověka a o celkový vývoj vlastně Stvořiteli šlo.
Nebyla-li narušena schopnost pociťovat štěstí, pak ještě se důvody ke štěstí mění s věkem života.
Hrůzostrašné na diktaturách je, že člověk ví, co by jej učinilo šťastným, ale je mu zabráněno v aktivitách, vedoucích k jeho dosažení.
Člověk žijící v diktatuře je vlastně okraden o základní princip života.
Vysmeknout se z okovů diktatury uprostřed ní se dá jen při vyšším duchovním chápání, k němuž v pozemských podmínkách dospěje jen málokdo.
14. 05. 2009 | 17:21

pakoš napsal(a):

1/ Peníze zahánějí melancholii
2/ Jsou mnohem důležitější věci než peníze. Ale peníze potřebujeme, abychom si ty věci mohli pořídit

3/Přání k novému roku : hlavně hodně peněz, to zdraví už přide pak samo !

To jsou samozřejmě fóry. Před penězi je zdraví, čas, práce, schopnosti a nápady. Peníze jsou pohá pomůcka, byť důležitá.
14. 05. 2009 | 17:31

Hráč napsal(a):

Klaus jako falešný hráč je spokojený,Klaus chce k životu peníze jen získané podvodem,jinak by si nepřipadal chytrý a nebyl by spokojený sám s sebou...
14. 05. 2009 | 22:24

Jarda napsal(a):

Trochu reakce na scientist/Karel Mueller
Dovolím si nabídnout myšlenku,že jde spíš o vysoce individuální kategorii myšlení než statisticky vyhodnotitelnou informaci.V tomto kontextu by stálo za pokus zeptat se bezdomovců,máme jich asi 45 000(okresní město !!!!)V období dospívání jsem se náhodou dostal k filosofům jako byl Seneca,ale i jiným.A trochu jsem o jejich úvahách přemýšlel.Svobodu má asi člověk v sobě,měl by si ji vybudovat jako startovací rampu pro všechno ostatní.Pak mu budou všechny režimy k smíchu,dokonce i sociální problémy bude vnímat jinak.Kdo je otrok uvnitř,tomu současný stav společnosti na pocitu svobody nic nepřidá.Bruno Traven někde vyjádřil toto: "Oni chtějí vyšší platy,mít se líp a za to bojují a někdy i umírají.Ale ve skutečnosti chtějí něco,co je dál,co je za tím,co už jsme skoro ztratili ale pořád si ještě vzpomínáme,že jsme to kdysi měli."Kdo si na tohle dokáže sám sobě dobře odpovědět,určitě bude mít ke štěstí mnohem blíž.A není to tak těžké,tomu věřte.
15. 05. 2009 | 10:21

Vysedlina pathologická napsal(a):

To Jarda
i když jste nepsal pro mne, souhlasím, ale vím (jsem totiž stará a neuvařitelná, nezměknutelná slepička), že mnohé Seneka ani filosofové nezajímají, hledají jiná okamžitá splavnější řešení - např. raději jdou na pivo, kde to proberou do holpecu.
15. 05. 2009 | 10:33

Jag napsal(a):

Štěstí vychází hlavně od rodičů a prarodičů.Mohu to potvrdit ze své zkušenosti.Na školu nevzpomínám rád právě kvůli té potlačované svobodě ducha,ale domácí uspořádané rodinné poměry mi štěstí daly přesto.Takže slušné lidi kolem sebe a štěstí bude stálé.Pak ho ani blbá nálada jiných nerozháže.
17. 05. 2009 | 07:42

Jarda napsal(a):

Pro Jag.
Potlačování svobodného ducha ve školském systému bylo vždycky.Záviselo na osobnosti učitele,jenom a pouze.Čím duševně menší prcek,tím víc svištěla rákoska(obrazně i doopravdy),a vytvářel se u žáků osobnostní profil budoucího delikventa nebo zlomeného úředníčka.S rodinným zázemím máte pravdu,ale kdo se žení/vdává s rozmyslem?A výchova k roli dospělého člověka se nikde neprovozuje.Přitom třeba "Malý princ" by správně vysvětlený mohl být základem pro vytvoření alespoň trochu stabilní osobnosti,která si nakonec štěstí vytvoří bez ohledu na prostředí existence.Peníze jsou glorifikované médium,na které je v mediích kladen velký důraz.Snad proto,aby bylo zakryto něco důležitějšího.Třeba to,že společnost na jejich bázi pomalu přestává fungovat.Nebo to,že jejich vlastnictví je doprovázeno i smrtí a zoufalstvím miliónů lidí.Až se plně projeví následky elektrosmogu a budou se rodit zrůdy a lidi budou umírat podstatně dříve než dosáhnou důchodového věku,pak to bude taky v důsledku paranoidního hrabání peněz.
18. 05. 2009 | 10:01

Bohuslav Matousek napsal(a):

Penize neprinasi stesti.
Muzou jen pro nej vytvorit lepsi podminky.
Ale jejich nedostate prinasi nestesti ale to taky neni pravidlo.Nemyslim ze by se to dalo jednoznacne rict.
19. 05. 2009 | 00:23

air jordan shoes napsal(a):

Evropany. Na ně Albert Camus ani Betsey Stevensonová a Justin Wolfers nevzpomněli?
25. 05. 2009 | 08:40

basketball shoes napsal(a):

Klaus jako falešný hráč je spokojený,Klaus chce k životu peníze jen získané podvodem,jinak by si nepřipadal chytrý a nebyl by spokojený sám s sebou...
25. 05. 2009 | 08:40

jordan shoes napsal(a):

Bruno Traven někde vyjádřil toto: "Oni chtějí vyšší platy,mít se líp a za to bojují a někdy i umírají.Ale ve skutečnosti chtějí něco,co je dál,co je za tím,co už jsme skoro ztratili ale pořád si ještě vzpomínáme,že jsme to kdysi měli."Kdo si na tohle dokáže sám sobě dobře odpovědět,určitě bude mít ke štěstí mnohem blíž.A není to tak těžké,tomu věřte.
25. 05. 2009 | 08:41

Omega watches napsal(a):

Omega watches not only rule the third planet but have traveled in space as well. In March 1965 NASA chose Omega as the only watch to have cleared the severe test conditions laid down by them. It won the "snoopy awards" in 1970 for helping divert a potential disaster. Omega''s speed master has been the only watch to land on the moon and thus the name moon watch was earned by it. http://www.omegawatchessale...
03. 07. 2009 | 06:52

janka napsal(a):

Pry je ted nejaka novinka paysec. nabizi to hellomobile. neslyseli jste o tom?
04. 07. 2009 | 21:27

Jiri napsal(a):

Co je to stesti? Muska jenom zlata.
09. 01. 2010 | 04:42

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy