Před čtyřmi lety jsem vystoupil s projevem na kongresu ODS. Tehdy reálně hrozilo, že vstoupím do politiky.

Zde je pro zajímavost plný text mého projevu na kongresu ODS v roce 2005:

Co je za růstem české ekonomiky

Česká ekonomika prochází obdobím, které je poměrně příznivé – snad až velmi příznivé podle některých ukazatelů. Komu nebo čemu za tyto úspěchy vděčíme?

V první řadě je nutno jmenovat globalizaci. Tento strašák levičáků české ekonomice neuvěřitelně pomáhá. Nikdy v minulosti neměl český export tak příznivé podmínky, protože díky působení WTO a podobných organizací jsou celní bariéry nejnižší, co svět světem stojí. Svoji zásluhu má i Evropská unie – zde bych připomenul, že základ EU spočívá na liberálních myšlenkách volného pohybu zboží, kapitálu a pokud možno i osob. Díky globalizaci a pádu bariér se také česká ekonomika těší i přílivu zahraničních investic.

Druhou složkou úspěchu jsou velmi levné peníze a tudíž snadno dostupný kapitál. Úrokové sazby v české ekonomice byly během roku 2005 nejnižší od roku 1905. Levný kapitál znamená levné hypotéky, levné spotřebitelské úvěry a také levné podnikatelské úvěry. Tato exploze úvěrů táhne ekonomiku. Vzhledem k tomu, že stupeň zadluženosti českých domácností je poměrně nízký, existuje zde ještě prostor pro další růst.

Naskýtá se samozřejmě otázka, komu za levné peníze vděčíme. Vládě? Jak bychom potom vysvětlili, že rekordně nízké úrokové sazby převládají i v západní Evropě, Severní Americe, ale dokonce i v Rusku a v mnoha asijských ekonomikách? Česká vláda určitě nemá takovou moc. Spíše bych řekl, že za nízkou inflaci – a tedy i za levné peníze – vděčíme celosvětovému rozvoji monetarismu v posledních třiceti letech. Poděkování tedy směřuje k profesoru Miltonu Friedmanovi.

Třetí komponentou úspěchu je stabilní měna. Zde můžeme konstatovat, že Česká národní banka po některých dramatických akcích v průběhu 90. let provádí již delší dobu velmi rozumnou měnovou politiku a již nejméně pět let jí nelze nic podstatného vytknout. Jak všichni víme, ČNB je nezávislá instituce. Je nezávislá na vládě a samozřejmě i na panu Paroubkovi. Ani zde tedy nelze o zásluhách vlády vůbec mluvit.

Čtvrtý důvod hospodářského růstu je poměrně málo diskutovaný a přitom zcela zřejmý. V průběhu posledních několika let dospěly početně silné populační ročníky narozené v první polovině 70. let do nejproduktivnější části svého ekonomického života. Tito lidé v nedávné minulosti začali slušně vydělávat, zakládat rodiny, berou si masově hypotéky (díky nízkým úrokovým mírám), zařizují si domácnosti, a tak dále. Krátce řečeno, představují vydatný impuls pro růst spotřeby domácností a tudíž i pro celou ekonomiku.

Komu za to vděčíme? Jméno Gustáva Husáka mi jaksi nejde přes ústa, když uvážíme, za jakých okolností tehdy došlo k populačnímu boomu. Raději bych poděkoval – všemu lidu. V tomto případě bez velké nadsázky.

Za těchto krajně příznivých okolností – které nemají obdobu v českých dějinách snad až do doby Karla IV. – by česká ekonomika mohla růst tempem kolem 8 % při nezaměstnanosti kolem 4-5 %. Jenomže skutečná čísla jsou téměř přesně opačná. Znamená to, že v ekonomice cosi drhne. Cosi je v nepořádku.

Co a proč?

Vládní ČSSD nemá žádný skutečný ekonomický program. Neřeší problémy. Hospodářství roste díky uvedeným faktorům i navzdory neřešení těchto problémů. Zdá se, že velké části voličů to vůbec nevadí. Jsou ukolébáni dosavadními relativními úspěchy a nevědí, že jde o úspěchy skutečně jen relativní.

Co sdělit těmto voličům?

Vysvětlit, že současné hospodářské úspěchy i „úspěchy“ jsou dány jen výjimečnou shodou mimořádně příznivých okolností. ČSSD je strana dobrá jen pro dobré počasí. Okolnosti se ale mohou zhoršit. Úrokové sazby mohou vzrůst, zahraniční obchod může utrpět v případě celosvětové recese, demografická výhoda se jednou zákonitě změní v demografické břemeno. ČSSD nebude za těchto okolností znát recept na úspěch – z toho prostého důvodu, že jej nikdy neznala.

ODS by měla nabídnout vyšší ekonomickou výkonnost za příznivého počasí a menší riziko v podmínkách méně skvělých. Dokonce bych řekl, že ODS toto voličům nabídnout prostě musí.

Tento projev jsem přednesl na kongresu ODS v závěru roku 2005. Tehdy jsem málem vstoupil do politiky. Cesta už byla vydlážděná, nabídka, která se neodmítá, mi byla oficiálně podána. Rozmyslel jsem si to vlastně na poslední chvíli. Nelituji. Pak jsem odmítl ještě jinou podobnou nabídku a pak ještě jednu.

Ani po čtyřech letech nemám na textu svého prvního (a patrně i posledního) politického projevu co měnit. Pravdivá byla jeho základní teze – že hospodářský růst nezařídila Paroubkova ani jiná vláda, ale šlo pouze o důsledek úvěrové expanze a souhry externích faktorů – i závěry, včetně možných problémů v případě světové recese. Tu jsem nepředpovídal (nikdo ji nepředvídal), ale aspoň jsem uvažoval o její možnosti.

Na rozdíl od politiků. Jsem rád, že nejsem mezi nimi. ODS již více nepodporuji. Žádnou stranu nyní nepodporuji.

Ještě bych podotknul, že globální úvěrová bublina se tehdy teprve nafukovala a finanční krize byla ještě v nedohlednu. To vzkazuji vševědům, kteří by měli chtěli kritizovat z pozic generálů po bitvě.