Archiv článků: leden 2012

27. 01.

Deformy "Malého Dobeše"

Pavel Kopecký Přečteno 2694 krát Přidat komentář

Stávající vláda se občasně profiluje jako nejlepší přítel venkova. Jenže i to je zdání, hlubšímu zkoumání neodolávající klam. Dalším jasným důkazem, že realita je jiná, jsou záměry ministra školství, mládeže a tělovýchovy zrušit, nebo třeba na malotřídky omezit řadu venkovských škol.

Když tak ale – na základě z centra stanovené kvóty žáků – zanikne, popřípadě bude omezena leckterá základní škola, dopady nemohou být šťastné. Pochybným způsobem budou sice ušetřeny určité finanční prostředky, ale to pravděpodobně ani vzdáleně nevyváží škody na České republice.

K nim, vedle propouštění a odlivu pedagogických i nepedagogických pracovníků, kteří leckdy přispívají ke kulturnímu a společenskému životu také za zdmi svých škol, by se přidaly důsledky ještě daleko horší. Děti starousedlíků by pochopitelně jezdily za vzděláním do (občas dost) vzdálených míst a ztrácely tím způsobem část vazby ke svému rodišti. Zatímco lidé s malými dětmi, kteří by stáli o přestěhování na venkov z rušnějšího města, by pojednou získali pádný důvod k váhání nad svým záměrem.

Výsledkem plánované „reformy“, ve skutečnosti nové školácké chyby jurodivého ministra, vlastně „Malého Dobeše“, tudíž nemůže být nic než další deformace a ohrožení tradičního venkovského života.


Text zveřejnil deník Právo

25. 01.

Zpátky, nebo s Paroubkem?

Pavel Kopecký Přečteno 4551 krát Přidat komentář

Moravané stojí v bezvýchodné situaci u zdi pražské královské obory a nepřítel zle dotírá. Nikoliv, nejsme uprostřed vřavy bitvy na Bílé hoře, kdy pluk Moravanů neměl kam ustoupit, ani si nestýskám nad tím, že moravští patrioti po Listopadu neobhájili svou chuť obnovit cosi na způsob zemského zřízení. Že i pro odbor Slováků vůči trojfederaci prohráli, co mohli. Mluví se o regionalistické (i regionální) straně Moravané.

Ruku na srdce: kolik z brněnských, olomouckých, zlínských či ostravských obyvatel mělo alespoň povědomí o nedělním sjezdu neboli 33. zasedání zemského sněmu téhle skomírající partaje v „hlavním městě“ Moravy? Při troše dobré vůle jich bylo pět a půl. Zřejmě málo přesáhli počet členů tohoto klasického zástupce partají, jejichž členstvo – řečeno s Milošem Zemanem, bývalým předákem jedné takové strany – se vejde do zdviže.

Zřejmě srovnatelně by dopadla snaha ptát se, byli-li vždycky Moravané okrajoví, bezvýznamní, potácející se v červených číslech samotného veřejného povědomí. Otázka sama napovídá, že ne. Je to de facto zapomenutá kapitola, ale dnešní Moravané jsou přímými dědici relativně úspěšného Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnosti pro Moravu a Slezsko. Zkráceně HSD-SMS. Přestože šlo o velkou porevoluční amatérštinu, které se ovšem po „sametu“ nevystříhaly ani veleúspěšné pravicové formace systematicky těžící ze zkušených kádrů a hmotných zdrojů KSČ, její voličský úspěch byl zpočátku značný. Roku 1990 atakovala Českou národní radu ziskem mírně nad deset procent hlasů a vstoupila do vlády.

Po právně i morálně pochybném rozdělení federace to však šlo s politickými moravisty vodou Moravy dolů. Objevila se vnitřní pnutí, neúčelné změny názvu a strmý pád obliby u voličů. K zajímavostem následných let půstu dotyčného proudu patří snad výhradně kandidatura známého dietologa a ostrého kritika protisrbských akcí Severoatlantické aliance Rajka Dolečka.

Určujícím bodem nedělního brněnského rokování Moravanů bylo jednoznačně projednání kooperace s jinými subjekty. Ergo kladívko buď se suverénní Bobošíkovou, či z Hané pocházejícím „LVEM 21“ Paroubkem, dalším předsedou ČSSD, jenž s pocitem zneuznanosti založil vzdorostranu. Šanci přežít svou klinickou smrt tím poskytl národním socialistům, kteří se s chutí zachovali evolučně. Kdežto jím rovněž oslovení Moravané podle posledních předsjezdových zpráv hodlají prý zůstat na svém, kráčet do nadcházejících krajských i senátních voleb na vlastní pěst. Pěst v Brně občas ochable svírající zemské zástavy. A to za úsměvných činovnických výkřiků „Moravané nejsou Češi“.

Poměrně chvályhodné úsilí marginální, mírně levicové a zdravě národovecké organizace o další decentralizaci naší republiky je vlastně k politování. Dosáhnout seberesuscitace prostřednictvím podobných vyražení samozřejmě nemohou a nepatrný význam mají též jednou za uherský rok poskytnuté mediální minuty v pořadu Politické spektrum. Platí zde, že věci se musí změnit, aby zůstaly stejné.



Článek vyšel v Brněnském deníku Rovnost

17. 01.

Jediná správná cesta?

Pavel Kopecký Přečteno 3259 krát Přidat komentář

Dávno, dávno již tomu, kdy představitele radikální pravice seděli v našich zákonodárných sborech. Mám na mysli populistické, šovinisticky a antikomunisticky křiklounské Sdružení pro republiku – Republikánskou stranu Československa alias Republikány. S dnes v Brně žijícím předsedou Miroslavem Sládkem, tiskovým orgánem Republika a tragikomickými proklamacemi o tom, že od Kyjeva získáme zpět Zakarpatskou Ukrajinu, Cikány tam přesídlíme a tuhle část meziválečného Československa pak zase vrátíme Východu.

Zpočátku nadějné vyhlídky partaje vedené někdejším zaměstnancem cenzurního dohledu a využívající třeba dobově prudkého zvýšení kriminality nebo nespokojenosti se společenskou atmosférou, záhy pohasly. K obnově úlohy rozhárané strany nepomohla napříště ani agitace nejhrubšího zrna. Včetně billboardů proti vstupu do NATO coby nástroje pohrobků hitlerismu. Volební klání „sládkovce“ vyexpedovalo do autu, takže alespoň toto dítko našeho porevolučního kvasu dopadlo, jak mělo. S plejádou jiných, stonásob významnějších záležitostí jsme již takové štěstí (nebo rozum?) neměli. Ale to je docela jiná kapitola.
Stávající pravicoví radikálové jsou značně nejednotnou skupinou. To samozřejmě neznamená, že by občasně nepílili k výraznému stranickému zastřešení. Určitě nejznámějším pokusem o oživení zašlé „slávy“ Republikánů se stala onehdy soudem zrušená Dělnická strana. V čele jejím i nástupnické Dělnické strany sociální spravedlnosti stanul Tomáš Vandas. Bývalý činovník SPR-RSČ, jenž je památné Sládkovy postavy hoden tak možná množstvím problémů s justicí. O tom svědčí ani týden starý výrok Krajského soudu v Brně.

Zdá se důležité říct, že i když je u nás radikální pravice nesporně stále přítomná, a využívá kdejakého kriminálního případu, jehož následky usnadňují zkratky v myšlení, aby se zviditelnila, neznačí dosud nějaké zásadnější nebezpečí. Leč není vyloučeno, že se v něj může změnit. Šanci posílit získá například tehdy, když bude státní správa napořád postupovat stejně iracionálně jako během posledních let. To znamená nepostupovat. Ignorovat to, co se ve Strakovce a ve stranických sekretariátech snadno i rádo přehlédne. Vždyť třebas o problémech v zapadlých severočeských regionech, kde se zhoršuje hospodářská situace daleko snadněji než v Praze nebo Brně, mluvil dlouhodobě leckdo. Nejrůznější nevládní organizace, odbory či opozice. Bohužel bez odezvy, jelikož se šetří, ať to stojí, co chce.

Použití policie a soudů proti nepřátelům spoustou obtíží zahalené, jenže přeci jen demokracie, je určitě správné. Nicméně to pro naši společnost nemůže a nesmí být jediná cesta.


Text vychází z článku, který zveřejnil Brněnský deník Rovnost

05. 01.

Katastrofa pro všechny

Pavel Kopecký Přečteno 3230 krát Přidat komentář

Napjatý, nebo alespoň velmi komplikovaný vztah mezí Íránem a Spojenými státy panuje velice dlouho. Od íránské revoluce v roce 1979, kdy byl svržen místní císař neboli šáh a prohlášena teokratická republika. S jejím ustavením se znaménka přepólovala a mráz přicházel z obou směrů. Podnes padají velká slova o „Velkém Satanovi“ anebo donedávna o „ose zla“.

Předchozí, běžnými Íránci zhusta nenáviděné a až provokativně prozápadní vedení monarchie dělalo leccos proto, aby v regionu usnadnilo život Bílému domu. Který má, jak známo, sklony sousedit s každým. Když byl lidovou revolucí vyhnán pán „Pavího trůnu“, USA pojednou čelily rozpínavosti šíitského státu ajatolláha Rúholláha Chomejního. Proto proti němu ve válce s Irákem podporovali Bagdád, až měl Saddám Husajn pocit, že úlohu (chemických zbraní klidně zneužívajícího) premianta přebírá on a také obsazení jeho válečného věřitele, Kuvajtu, mu projde.

Součástí krvavé, asi osm let trvající vojny se stala i „válka tankerů“, kdy obě bojující strany napadaly ropná plavidla v Perském zálivu. Což přirozeně způsobilo velký mezinárodní neklid či cizí ozbrojenou přítomnost ve strategické oblasti.

Mezi Spojenými státy a Íránskou islámskou republikou, jež je solí v očích též většině sunitských arabských monarchií Zálivu (především Saudské Arábie, s níž teď Washington podepsal rozsáhlý zbrojní kontrakt), zase přituhuje. Vyhlašují se další hospodářské sankce, za něž horují i vlivní hráči Evropy, haraší zbraněmi a – poněkud tradičně – vyhrožuje, že může být hůř. Někteří blouzniví perští propagandisté, inspirovaní zřejmě starými jurodivými časy, dokonce slibovali odvetné uzavření komunikačně klíčového Hormuzského průlivu. To by však ve skutečnosti neposloužilo nikomu.

Důvodů k aktuálnímu zhoršení situace může být plno: onehdy potlačení šíité v nedalekém Bahrajnu, kde mají Američané námořní základnu, jejich souvěrci v nestabilním Iráku, odkud USA neslavně odcházejí, samozřejmě Teheránem halasně vytrubovaný jaderný program, potřeba odvádět pozornost od domácích problémů a kdo ví, co ještě. Jedno je ale jisté, za stávající situace by byla skutečná konfrontace katastrofou pro všechny.



Článek vyšel v deníku E15

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy