Vysoká hra

V Sýrii trvá již zhruba půldruhého roku konfrontace mezi vládní mocí a povstalci. Demonstrace nebo zpočátku ojedinělé střety přerostly v asymetrický ozbrojený konflikt. To jsou u nás pravidelně oznamovaná fakta. Probíraná párkrát denně, nezřídka málo kvalitně. S nezdravým komerčním ohledem, nebo s vysloveně tendenčním podkresem.

Kvalitní informace obvykle nepředkládají ani ti, co jsou k tomu povoláni. Včetně veřejnoprávní televize, jež tradičně drží konjunkturalistickou linku. Ať běželo o postižení různých fází rozpadu Jugoslávie (oblíbené byly floskule o „komunistických Srbech“ utlačujících Chorvaty a Bosňáky), příčiny a průběh druhé války v Zálivu, svržení Kaddáfího v Libyi či příbuzné snahy v Syrské arabské republice. Nejčastěji obráží geopolitické zájmy mocenských es západního kulturního okruhu, kam se máme tendenci od Listopadu 1989 znovu hlásit. Stejně horlivě, jako kdysi mezi žáčky Sovětského svazu.

Internacionalizovaná občanská vojna v Sýrii přitom není žádná „houska na krámě“. Odvíjí se od komplikované minulosti nábožensko-politických zápasů a mísení v Levantě. Přitom pravý důvod toho, že ve prospěch zle potíraných povstalců jedná bizarní „koalice ochotných“, není humánnost. USA, EU či arabské (polo)despocie se hrozí ambicí Íránu, který pak syrskou cestou zásobuje libanonské teroristické hnutí Hizballáh. Významného a nesmiřitelného nepřítele Izraele, jemuž sám pomohl na svět, aby usnadnil „vývoz“ své šíitské revoluce.

Důsledky eskalace bojů v Sýrii mohou být nedozírné. Do maličkého sousedního Libanonu se teď – a očekávatelně – přenáší nákaza neklidu ze severu, odkud přibývají uprchlíci. Což stimuluje napětí v místních křehkých poměrech, kde v polovině 70. let minulého století vzplála občanská válka mezi sunnity, šíity a maronitskými křesťany. Rovněž do ní se zamíchaly (postranní) zájmy kdekoho, a tak bohužel skončila po patnácti rocích. Z jejích rozvalin se přitom státeček dodnes plně nevzpamatoval.

Následný život poznamenalo pomalé stahování židovských a syrských okupačních jednotek, s tím spojený pumový útok na expremiéra Harírího, anebo druhý vpád Izraelských obranných sil roku 2006. Dominující Hizballáh stojí na křižovatce rozhodování: pád náhle zbožného Asada by mu zatopil, větší angažmá k jeho záchraně také. Je to tanec mezi vejci. Pro každého z hráčů vysoké hry.


Zveřejnil deník E15