Archiv článků: červenec 2013

24. 07.

České peklo: paralely horkých prázdnin

Pavel Kopecký Přečteno 3763 krát

Máme dovolené a prázdniny, máme žhavý letní čas a převážná část českého obyvatelstva směřuje za horizont všednodennosti. Zhusta se při tom překulí i přes hraniční horstva. Uteče „za kopečky“, a tak většinou unikne „výhni“ českého veřejného dění. Včetně politiky s její obscénností, polovzdělaností, personální uzavřeností, provincionalismem a politikařením.

Občané, kteří se nemohou odtrhnout od „pravidelné dávky emocí“, jakou nám do synapsí vpichují mediální interpretace vůkolního světa, dostávají po zásluze jejich koňské dávky…

Předně nekonečnou burlesku Ivety Bartošové, co už dle některých zpráv postoupila až do jakéhosi „análního stádia“ (míním tu burlesku, I. B. ho má snad už dávno za sebou).

Dále slyšíme o zděšení vykroužkovaného Ivana Langera z návratu komunistů, což je u někdejšího aktivisty státostranického režimu lehce nudným restaurováním obrazu jeho duchaplného charakteru.

Čestné místo má pak Miroslavem Kalouskem dirigované „bájné vyprávění“ starce Schwarzenberga o aktuálním ohrožení demokracie „exhumací“ Gottwalda nebo německé nacionálněsocialistické revoluce L. P. 1933.

Adekvátnější by bylo, kdyby zbožný „knížepán“, kluzký elitář obklopovaný monarchistickým kultem, vzpomněl rok šestatřicet ve Velké Británii. Když tam právě (viz reportáže veřejnoprávní ČT) spatřil světlo světa nový „Spasitel“, tj. třetí dědic anglického trůnu, lid milující královské svatby či narození následníků snáze pochopí paralelu mezi předválečnými událostmi v „césaropapistickém“ království a soudobou Českou republikou.

Onoho roku 1936 usedl na panovnický trůn Eduard VIII., ale záhy se jej vzdal ve prospěch mladšího bratra Jiřího, známého jinak z filmu „Králova řeč“. Vznikla sentimentální pohádka, že tak učinil pro milostný cit k dvakrát rozvedené Američance Wallis Simpsonové, jež se stala solí v očích britskému establishmentu. Byla totiž neurozeného rodu, fixovaná na peníze a postavení svých manželů. Ovšem v reálu hlavně vadilo, jak nebezpečně blízko měla její dominantní osobnost k rostoucímu býlí nacismu i jeho tajným službám.

Eduard Osmý, který si při návštěvě Adolfa Hitlera „odzkoušel“ pozdrav vztyčenou pravicí, byl nakonec rád, že skončil – stejně jako „desetinásobný“ Viktor Kožený – na slunných Bahamách. Nicméně oficiálně abdikoval z roztoužení, aby pak žil do konce žití v ústraní.

To prý sám od sebe plánoval také Petr Nečas, vždyť s autoritativní Nagyovou chodili z čisté lásky… Jeho Wallis – nezaměňujme, prosím, se špionážně-ekonomickou aférou Wallis za éry „kožené a železné“ – z něj svými spády též učinila šťastného Simpsona. Homera Simpsona.

Monarchistické „love story“ mnozí podnes věří, báchorky šířené Petrem Nečasem z něj dělají stále směšnější figuru. Poblázněného oktavána se sklony k hysterii. Výkvět českého pekla.


Psáno pro Parlamentní listy

19. 07.

Politika pod Tatrami

Pavel Kopecký Přečteno 2000 krát

Shodou okolností se mi sešly tři související události. Dvě mediální a jedna osobní. Četl jsem dva články celostátních novin, které se vztahovaly k dojmům Slováků přesídlivších do České republiky. Týkaly se chování jejich českých bratří na ulici, při jídle, ve vztahu k ženám a seniorům, ale i nivó české politiky, již shledávali podobnou. Podobně ubohou.

Sám jsem se pak krátce před četbou obou textů vrátil z Hradu, ač nikoli toho pražského, nýbrž toho v Bratislavě. Udělal jsem si totiž dovolenou; v zásadě malou stáž mezi slovenskými (ex)politiky, politickými poradci, vyššími státními úředníky, komentátory předních médií a podobně.

České sdělovací prostředky své konzumenty dennodenně bombardují zprávami, kterak je náš politický vývoj – se zvláštním přihlédnutím k chování Miloše Zemana! – pohoršeně vnímán v cizině. Asi nesledují „slovač“, kde je náš vývoj kvitován s povděkem. Se skutečným díkem za to, že alespoň my usilujeme postupně napravovat zlořády zkorumpované či oligarchické politiky. Slováci totiž svou veřejnou sféru (podle všeho právem) vnímají coby snad ještě horší, pokleslejší.

Musím jim dát v mnohém za pravdu. My si kupříkladu stěžujeme na mizivou účast zákonodárců v práci, leč na půdě jednokomorové Národní rady SR o 150 členech jsem napočítal nanejvýš dvacet volených zástupců lidu. Přitom nešlo o nijak kromobyčejný stav.

Panuje tam obdobná míra nechuti k zákonodárnému sboru, a představa, že by si kdosi dovolil navrhnout ustavení horní komory parlamentu, která v Česku prokazatelně smysl má, není než z říše sci-fi. Nebo spíš hororu.

Tamější boj o moc je obecně pořád takový, jaký býval: poněkud „domáčtější“. Dosud si třeba zachovávají vliv staré známé rodiny. Na břehu Dunaje u Štefánikovy letecké sochy tak zříte start prezidentské kampaně poslance Osuského, jenž je příbuzným slavného diplomata a politika Štefana Osuského. Kamarád, známý novinář, bratr dvou univerzitních profesorů, zase pro změnu nadšeně vypráví, že jeho „praprapra…“ náležel do Štúrovy družiny buditelů. Nebo jak jeho otec pracoval na zamini pod Vladimírem Clementisem, jak sepsal scénář k oficiálnímu filmu o hrdinném kapitánu Nálepkovi (vhodně nalezeném „bratru“ kapitána Jaroše). A tak dále.

Ani vztah mezi sdělovacími prostředky a politikou „pod Tatrami“ není tolik přísný. Když se „investigativní“ žurnalista Radek John ukázal neschopným ministrem, jedincem nezdravě uvyklým jednostranným televizním pravdám, už ho v roli publicisty nebere nikdo vážně. Kdežto na Slovensku potkáte významného člena hegemonního SMERu, jemuž hladce prošel přechod z úspěšné televizní práce do vrcholné politiky, z ní návrat do nových médií, aby se po dalším comebacku pevně usadil na důležitém ministerstvu.

Zní to úsměvně, nicméně tímto stavem bychom se v „naší nynější krizi“ neměli uklidňovat. Spíš hledat inspiraci jinde. Mimo středoevropské „ovčanství“.


Psáno pro Parlamentní listy

14. 07.

Egyptský převrat: účel světí prostředky

Pavel Kopecký Přečteno 1900 krát

Tok veřejných událostí kolem Nilu má hlubokou logiku. Dal se proto opravdu předjímat s velikánským předstihem. Věci se obvykle musí změnit, aby zůstaly stejné. To víme i ze středoevropských zkušeností. Z nich známe také fenomén (typický třeba pro císařské Rakousko za časů „Jara národů“), který se v Egyptě – a donedávna též v Turecku – vyskytuje kontinuálně: armáda zastává úlohu ohromného policejně-potlačovacího aparátu.

Po třicetileté vojenské diktatuře generála Husního Mubáraka přišla roku 2011 lidová revoluce, jež od začátku trpěla bolístkami po celém těle. To, co se děje na Káhirských náměstích, může být (a také zpravidla je) zhola nepochopitelné ve vískách u hranic se Súdánem. Čemu fandí většinoví sunitští muslimové, nezřídka se protiví četným koptským křesťanům. Státní správa je neefektivní a zkorumpovaná. Situaci v chudém státě navíc nepřehlédnutelně komplikuje, že mezi obyvateli existují pyramidální hospodářské, vzdělanostní či komunikační rozdíly.

Případné představy o demokratizaci více než osmdesátimilionového Egypta byla nerealistické od prvopočátku. Vláda dému je tu historicky neznámým pojmem, neboť po svržení posledního faktického krále, Farúka I., nastolila vládu pevné ruky vítězná vojenská junta. Zprvu, za Násira, prosovětská a nepřátelská Izraeli. Posléze, po pár prohraných válkách, udržující „studený mír“, podporující zájmy USA a z pozice sekularismu krutě zacílená proti islamistům.

Revoluční nástup Muslimského bratrstva (z jedné jeho větve vzešel palestinský Hamás) nemohl nevést k tvrdému nastolování vlastních představ o politice, jež obnášely změny ústavy ve prospěch prezidenta, smířlivá gesta vůči Teheránu nebo příležitostné předkládání plánů na změnu podmínek pro pobyt zahraničních turistů.

Klika kolem prezidenta Mursího, za níž se sice příliš nezměnil vztah k Izraelcům, ale zato povážlivě zhoršil stav ekonomiky (navzdory slibu její renesance), tak postupně ztrácela podporu. „Místně obvyklá“ změna elit, nemálo hospodářsky motivovaný armádní puč, mohla konečně přijít.

Přirozeně, že o žádný převrat ale vůbec nejde! Pro západní publikum přijímá masku laureáta Nobelovy ceny za mír Muhammeda Baradeje a pevně doufá, že se nezmění v občanskou vojnu.

Znovunastolením „vlády bodáku“ se dost možná řeší i geopolitické spory s kořeny v píscích Arabského poloostrova, nicméně nejzajímavější roli v něm mají Spojené státy. Zde svržení politických musulmanů nepochybně skrytě podpořily, v Sýrii, kam své krajany posílal válčit exprezident Mursí, jim pomáhají na trůn.



Článek vychází z textů zveřejněných časopisem Revue Politika a deníkem E15

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy