Archiv článků: červenec 2013

24. 07.

České peklo: paralely horkých prázdnin

Pavel Kopecký Přečteno 3386 krát Přidat komentář

Máme dovolené a prázdniny, máme žhavý letní čas a převážná část českého obyvatelstva směřuje za horizont všednodennosti. Zhusta se při tom překulí i přes hraniční horstva. Uteče „za kopečky“, a tak většinou unikne „výhni“ českého veřejného dění. Včetně politiky s její obscénností, polovzdělaností, personální uzavřeností, provincionalismem a politikařením.

Občané, kteří se nemohou odtrhnout od „pravidelné dávky emocí“, jakou nám do synapsí vpichují mediální interpretace vůkolního světa, dostávají po zásluze jejich koňské dávky…

Předně nekonečnou burlesku Ivety Bartošové, co už dle některých zpráv postoupila až do jakéhosi „análního stádia“ (míním tu burlesku, I. B. ho má snad už dávno za sebou).

Dále slyšíme o zděšení vykroužkovaného Ivana Langera z návratu komunistů, což je u někdejšího aktivisty státostranického režimu lehce nudným restaurováním obrazu jeho duchaplného charakteru.

Čestné místo má pak Miroslavem Kalouskem dirigované „bájné vyprávění“ starce Schwarzenberga o aktuálním ohrožení demokracie „exhumací“ Gottwalda nebo německé nacionálněsocialistické revoluce L. P. 1933.

Adekvátnější by bylo, kdyby zbožný „knížepán“, kluzký elitář obklopovaný monarchistickým kultem, vzpomněl rok šestatřicet ve Velké Británii. Když tam právě (viz reportáže veřejnoprávní ČT) spatřil světlo světa nový „Spasitel“, tj. třetí dědic anglického trůnu, lid milující královské svatby či narození následníků snáze pochopí paralelu mezi předválečnými událostmi v „césaropapistickém“ království a soudobou Českou republikou.

Onoho roku 1936 usedl na panovnický trůn Eduard VIII., ale záhy se jej vzdal ve prospěch mladšího bratra Jiřího, známého jinak z filmu „Králova řeč“. Vznikla sentimentální pohádka, že tak učinil pro milostný cit k dvakrát rozvedené Američance Wallis Simpsonové, jež se stala solí v očích britskému establishmentu. Byla totiž neurozeného rodu, fixovaná na peníze a postavení svých manželů. Ovšem v reálu hlavně vadilo, jak nebezpečně blízko měla její dominantní osobnost k rostoucímu býlí nacismu i jeho tajným službám.

Eduard Osmý, který si při návštěvě Adolfa Hitlera „odzkoušel“ pozdrav vztyčenou pravicí, byl nakonec rád, že skončil – stejně jako „desetinásobný“ Viktor Kožený – na slunných Bahamách. Nicméně oficiálně abdikoval z roztoužení, aby pak žil do konce žití v ústraní.

To prý sám od sebe plánoval také Petr Nečas, vždyť s autoritativní Nagyovou chodili z čisté lásky… Jeho Wallis – nezaměňujme, prosím, se špionážně-ekonomickou aférou Wallis za éry „kožené a železné“ – z něj svými spády též učinila šťastného Simpsona. Homera Simpsona.

Monarchistické „love story“ mnozí podnes věří, báchorky šířené Petrem Nečasem z něj dělají stále směšnější figuru. Poblázněného oktavána se sklony k hysterii. Výkvět českého pekla.


Psáno pro Parlamentní listy

19. 07.

Politika pod Tatrami

Pavel Kopecký Přečteno 1780 krát Přidat komentář

Shodou okolností se mi sešly tři související události. Dvě mediální a jedna osobní. Četl jsem dva články celostátních novin, které se vztahovaly k dojmům Slováků přesídlivších do České republiky. Týkaly se chování jejich českých bratří na ulici, při jídle, ve vztahu k ženám a seniorům, ale i nivó české politiky, již shledávali podobnou. Podobně ubohou.

Sám jsem se pak krátce před četbou obou textů vrátil z Hradu, ač nikoli toho pražského, nýbrž toho v Bratislavě. Udělal jsem si totiž dovolenou; v zásadě malou stáž mezi slovenskými (ex)politiky, politickými poradci, vyššími státními úředníky, komentátory předních médií a podobně.

České sdělovací prostředky své konzumenty dennodenně bombardují zprávami, kterak je náš politický vývoj – se zvláštním přihlédnutím k chování Miloše Zemana! – pohoršeně vnímán v cizině. Asi nesledují „slovač“, kde je náš vývoj kvitován s povděkem. Se skutečným díkem za to, že alespoň my usilujeme postupně napravovat zlořády zkorumpované či oligarchické politiky. Slováci totiž svou veřejnou sféru (podle všeho právem) vnímají coby snad ještě horší, pokleslejší.

Musím jim dát v mnohém za pravdu. My si kupříkladu stěžujeme na mizivou účast zákonodárců v práci, leč na půdě jednokomorové Národní rady SR o 150 členech jsem napočítal nanejvýš dvacet volených zástupců lidu. Přitom nešlo o nijak kromobyčejný stav.

Panuje tam obdobná míra nechuti k zákonodárnému sboru, a představa, že by si kdosi dovolil navrhnout ustavení horní komory parlamentu, která v Česku prokazatelně smysl má, není než z říše sci-fi. Nebo spíš hororu.

Tamější boj o moc je obecně pořád takový, jaký býval: poněkud „domáčtější“. Dosud si třeba zachovávají vliv staré známé rodiny. Na břehu Dunaje u Štefánikovy letecké sochy tak zříte start prezidentské kampaně poslance Osuského, jenž je příbuzným slavného diplomata a politika Štefana Osuského. Kamarád, známý novinář, bratr dvou univerzitních profesorů, zase pro změnu nadšeně vypráví, že jeho „praprapra…“ náležel do Štúrovy družiny buditelů. Nebo jak jeho otec pracoval na zamini pod Vladimírem Clementisem, jak sepsal scénář k oficiálnímu filmu o hrdinném kapitánu Nálepkovi (vhodně nalezeném „bratru“ kapitána Jaroše). A tak dále.

Ani vztah mezi sdělovacími prostředky a politikou „pod Tatrami“ není tolik přísný. Když se „investigativní“ žurnalista Radek John ukázal neschopným ministrem, jedincem nezdravě uvyklým jednostranným televizním pravdám, už ho v roli publicisty nebere nikdo vážně. Kdežto na Slovensku potkáte významného člena hegemonního SMERu, jemuž hladce prošel přechod z úspěšné televizní práce do vrcholné politiky, z ní návrat do nových médií, aby se po dalším comebacku pevně usadil na důležitém ministerstvu.

Zní to úsměvně, nicméně tímto stavem bychom se v „naší nynější krizi“ neměli uklidňovat. Spíš hledat inspiraci jinde. Mimo středoevropské „ovčanství“.


Psáno pro Parlamentní listy

14. 07.

Egyptský převrat: účel světí prostředky

Pavel Kopecký Přečteno 1661 krát Přidat komentář

Tok veřejných událostí kolem Nilu má hlubokou logiku. Dal se proto opravdu předjímat s velikánským předstihem. Věci se obvykle musí změnit, aby zůstaly stejné. To víme i ze středoevropských zkušeností. Z nich známe také fenomén (typický třeba pro císařské Rakousko za časů „Jara národů“), který se v Egyptě – a donedávna též v Turecku – vyskytuje kontinuálně: armáda zastává úlohu ohromného policejně-potlačovacího aparátu.

Po třicetileté vojenské diktatuře generála Husního Mubáraka přišla roku 2011 lidová revoluce, jež od začátku trpěla bolístkami po celém těle. To, co se děje na Káhirských náměstích, může být (a také zpravidla je) zhola nepochopitelné ve vískách u hranic se Súdánem. Čemu fandí většinoví sunitští muslimové, nezřídka se protiví četným koptským křesťanům. Státní správa je neefektivní a zkorumpovaná. Situaci v chudém státě navíc nepřehlédnutelně komplikuje, že mezi obyvateli existují pyramidální hospodářské, vzdělanostní či komunikační rozdíly.

Případné představy o demokratizaci více než osmdesátimilionového Egypta byla nerealistické od prvopočátku. Vláda dému je tu historicky neznámým pojmem, neboť po svržení posledního faktického krále, Farúka I., nastolila vládu pevné ruky vítězná vojenská junta. Zprvu, za Násira, prosovětská a nepřátelská Izraeli. Posléze, po pár prohraných válkách, udržující „studený mír“, podporující zájmy USA a z pozice sekularismu krutě zacílená proti islamistům.

Revoluční nástup Muslimského bratrstva (z jedné jeho větve vzešel palestinský Hamás) nemohl nevést k tvrdému nastolování vlastních představ o politice, jež obnášely změny ústavy ve prospěch prezidenta, smířlivá gesta vůči Teheránu nebo příležitostné předkládání plánů na změnu podmínek pro pobyt zahraničních turistů.

Klika kolem prezidenta Mursího, za níž se sice příliš nezměnil vztah k Izraelcům, ale zato povážlivě zhoršil stav ekonomiky (navzdory slibu její renesance), tak postupně ztrácela podporu. „Místně obvyklá“ změna elit, nemálo hospodářsky motivovaný armádní puč, mohla konečně přijít.

Přirozeně, že o žádný převrat ale vůbec nejde! Pro západní publikum přijímá masku laureáta Nobelovy ceny za mír Muhammeda Baradeje a pevně doufá, že se nezmění v občanskou vojnu.

Znovunastolením „vlády bodáku“ se dost možná řeší i geopolitické spory s kořeny v píscích Arabského poloostrova, nicméně nejzajímavější roli v něm mají Spojené státy. Zde svržení politických musulmanů nepochybně skrytě podpořily, v Sýrii, kam své krajany posílal válčit exprezident Mursí, jim pomáhají na trůn.



Článek vychází z textů zveřejněných časopisem Revue Politika a deníkem E15

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy