Dávno, dávno již tomu, kdy představitele radikální pravice seděli v našich zákonodárných sborech. Mám na mysli populistické, šovinisticky a antikomunisticky křiklounské Sdružení pro republiku – Republikánskou stranu Československa alias Republikány. S dnes v Brně žijícím předsedou Miroslavem Sládkem, tiskovým orgánem Republika a tragikomickými proklamacemi o tom, že od Kyjeva získáme zpět Zakarpatskou Ukrajinu, Cikány tam přesídlíme a tuhle část meziválečného Československa pak zase vrátíme Východu.

Zpočátku nadějné vyhlídky partaje vedené někdejším zaměstnancem cenzurního dohledu a využívající třeba dobově prudkého zvýšení kriminality nebo nespokojenosti se společenskou atmosférou, záhy pohasly. K obnově úlohy rozhárané strany nepomohla napříště ani agitace nejhrubšího zrna. Včetně billboardů proti vstupu do NATO coby nástroje pohrobků hitlerismu. Volební klání „sládkovce“ vyexpedovalo do autu, takže alespoň toto dítko našeho porevolučního kvasu dopadlo, jak mělo. S plejádou jiných, stonásob významnějších záležitostí jsme již takové štěstí (nebo rozum?) neměli. Ale to je docela jiná kapitola.
Stávající pravicoví radikálové jsou značně nejednotnou skupinou. To samozřejmě neznamená, že by občasně nepílili k výraznému stranickému zastřešení. Určitě nejznámějším pokusem o oživení zašlé „slávy“ Republikánů se stala onehdy soudem zrušená Dělnická strana. V čele jejím i nástupnické Dělnické strany sociální spravedlnosti stanul Tomáš Vandas. Bývalý činovník SPR-RSČ, jenž je památné Sládkovy postavy hoden tak možná množstvím problémů s justicí. O tom svědčí ani týden starý výrok Krajského soudu v Brně.

Zdá se důležité říct, že i když je u nás radikální pravice nesporně stále přítomná, a využívá kdejakého kriminálního případu, jehož následky usnadňují zkratky v myšlení, aby se zviditelnila, neznačí dosud nějaké zásadnější nebezpečí. Leč není vyloučeno, že se v něj může změnit. Šanci posílit získá například tehdy, když bude státní správa napořád postupovat stejně iracionálně jako během posledních let. To znamená nepostupovat. Ignorovat to, co se ve Strakovce a ve stranických sekretariátech snadno i rádo přehlédne. Vždyť třebas o problémech v zapadlých severočeských regionech, kde se zhoršuje hospodářská situace daleko snadněji než v Praze nebo Brně, mluvil dlouhodobě leckdo. Nejrůznější nevládní organizace, odbory či opozice. Bohužel bez odezvy, jelikož se šetří, ať to stojí, co chce.

Použití policie a soudů proti nepřátelům spoustou obtíží zahalené, jenže přeci jen demokracie, je určitě správné. Nicméně to pro naši společnost nemůže a nesmí být jediná cesta.


Text vychází z článku, který zveřejnil Brněnský deník Rovnost