Jakeše do koše? Nebo snad Miloše (Zemana) do koše? Tohle déjà vu mi v mysli vyvstalo, když jsem z úst studentských demonstrantů zaslechl volání „Dobeše do koše“. Bylo to při tentokrát brněnském protestu univerzitních posluchačů, kterým se protiví mlčet k chystaným reformám. I když třeba jen k reformám vysokého školství.

Chtěl bych doufat, že nešlo o náhodu a že si mnozí mladí činovníci skutečně vzpomněli na okolnosti tehdejších událostí. Snad si též aspoň někteří připamatovali o dost mladší děj, který se odehrál asi před rokem a půl. Mám na mysli až zneklidňující dopad předvolebního videoklipu „Přemluv bábu“, jenž byl několika většinou mladými umělci utesán v konjunkci sprostoty a nefalšované hlouposti. Aby tedy ovlivnil volební rozhodování jejich vrstevníků.

Obskurní dílko, za nímž si jeho autoři – očividně překvapení vlnou kritiky – nakonec nedokázali tak úplně stát, mělo ale skutečně účin. Paradoxně propojený s úctou k letitému Karlu Schwarzenbergovi. Případně s jakýmsi modrým svazáctvím, neboť kritici k sobectví vyzývajícího snímku byli prostě „komouši“. To stačilo. Prakticky jedním dechem vítali někteří mladí také avízo placení školného, neboť jim prý pak „škola sama sežene práci“. Plynulo z toho nepochopení principu odkladů plateb a možná bohužel rezonovala i stará rodinná vyprávění o učilišti při fabrice.

Někdy je vůbec zvláštní naslouchat mínění určitého druhu univerzitánů, kteří jsou důkladně vychovaní především budováním kapitalismu po česku. Domnívají se kupříkladu, že se po absolutoriu (třebas prestižní) školy stanou přinejmenším řediteli zeměkoule. Snad ani nevnímají ty západnější vlaštovky s poselstvím o leckde vysokém procentu nezaměstnaných vysokoškoláků.

Nejde mi o to někoho pranýřovat, všichni děláme chyby. Vše říkám proto, jelikož mě velmi zajímá, čeho vlastně nespokojenci hodlají svými protesty dosáhnout. Za prvé si vpravdě nejsem jist, jakou roli v těchhle údajně spontánních revoltách sehrává vedení škol, nakolik je to skutečně projev samostatného myšlení. Za druhé váhám, jestli už mladým lidem skutečně dochází, co se ve společnosti děje. Anebo zda mají zase klapky na očích a sledují úzce skupinové zájmy (což mne v jiné souvislosti hodně zaujalo u studentů plzeňských práv). V takovém případě bych na úspěch jejich protestů nevsázel zlámanou grešli. Spíš na její půjčku z banky.



Glosa vyšla v Deníku Referendum