V Rusku se vypráví v podstatě pravdivý bonmot, který „usnadňuje“ odhad, kdože bude následnou hlavou státu. Podstata žertu tkví v tom, že největší zemi malé modré planety (za Sovětského svazu to byla celá šestina světa) vládne hlava buď vlasatá, nebo plešatá.

Něco na tom je. Posledního, ovlaseného cara Mikuláše II. nahradil téměř holohlavý revolucionář Vladimír Lenin, jehož vítězným diadochem byl do konce života vlasatý paranoik Stalin. Po něm nastoupil kulaťoučký a kštice prostý Chruščov, kterého sesadili ve prospěch kudrnatého Brežněva, aby po jeho období stabilizace nastoupil olysalý Andropov. Vyhlédnuvší si Michaila Gorbačova, otce perestrojky a majitele jedné z nejslavnějších pleší. Než se ten prohlásil prezidentem Sovětského svazu, musel mezitím krátce vládnout málo známý alkoholik Černěnko. Stejný nešvar ovlivňoval jednání prvního ruského prezidenta Jelcina, ale ani on vlasový porost v kmetském věku neztratil.

Když se poté stali nejvyššími ústavními činiteli Ruské federace zprvu Putin a následně Medvěděv, jakýsi „vyšší řád“ následnictví zůstal zachován. Silovik Vladimír Vladimirovič tedy, opět v nadsázce řečeno, nemohl prohrát ani teď. Jediný plešatý protikandidát byl předák komunistů Genadij Zjuganov, který mu však nikdy nebyl opravdovým soupeřem a navíc stále nějaké vlasy má.

Jenže vážně. Přestože třeba veliká, nejvíce prozápadní sídla dosavadnímu premiéru nepřála, s přehledem dominoval už v prvním kole. Má to své důvody. Bylo by maximálně naivní domnívat se, že (poslední) ruské volby proběhly čistě, nanejvýš ve smyslu užitém Stanislavem Grossem: „křišťálověji než křišťál“. Bláhověji se ovšem jeví vize, již nám nezřídka podprahově vnucují mediokrati a tamější opozice, vykreslují-li novopečenou (či staronovou?) hlavu státu v nejčernějších barvách. Coby „RusPutina“, který svou zem pouze dusí a vyhrát nesvede bez podvodů.

Smysluplněji zní spíše otázka, zda někdejší důstojník KGB vydrží zase dvě funkční období a kdo bude po něm následovat. Bude se pro „veliký úspěch“ opakovat vlasatý Dimitrij Medvěděv, anebo někdo docela jiný?



Glosu zveřejnil deník E15