Pokud by vám někdo tvrdil, že je český veřejný život přehledný, nevěřte mu ani ň. Potácí se ve zmatcích, co rozsahem překonaly obvyklé politikaření. Pravidelné, skoro nepřestajné žabomyší války postoupily o krok dál. A nejspíš máme našlápnuto k dalšímu kroku. Klíčové je, že Česká republika stojí na kraji propasti politické kultury.

Potomek Praotce Čecha bývá popisován jako klidná nátura, s níž lze vcelku bezproblémově „orat“, leč i tohle má své meze. Už dlouho to tak naneštěstí nevypadalo, ovšem na změnu odkazuje nedávná, organizátory dobře zvládnutá demonstrace na pražském Václavském náměstí. Sešlo se až 100 000 lidí. Nejvíce od československého převratu před třiadvaceti lety.

Za vyvoláním neklidu, jasně patrného také z věrohodných výzkumů veřejného mínění anebo rozprav na internetu, stojí hlavně vláda Petra Nečase. Chtěl jsem napsat stávající vládní koalice, jenže to by bylo zavádějící. Nespokojenost lidu umocňuje, že panující oligarchie není ani pořádnou vládou, ani koalicí.

Před dvěma roky vyhrála volby do hlavní, dolní komory parlamentu sociální demokracie, ale neshromáždila – podobně jako takřka paralelně sesterský Smer – kabinetní většinu. Jelikož jí dvě ad hoc vybudované partaje odebraly část levicových voličů a jedna z nich pak mávnutím „kouzelného proutku“ vstoupila do vlády s výbušným pravicovým nábojem.

Šlo o Věci veřejné (VV), podnikatelský nápad velikášského i vrtošivého milionáře Víta Bárty. Na něj už přitom oba koaliční partneři „vařili vodu“. Na druhý pokus a po roční pauze od prvního, dosáhly Občanská demokratická strana (ODS) a TOP 09 horko těžko úspěchu. Uchopili hrstku poslanců–kariéristů, aby „odlehčili“ do vln nulových preferencí klesajícímu véčkařskému korábu. Nyní směřovanému k další pokleslé hře pro voliče, ke spásnému ostrovu frašky o opoziční pozici VV.

Přeběhlíci za krajně trapných okolností plných kupčení s hlasy získali v pátek nové pseudokoalici parlamentní důvěru. Show must go on! Ta tam je bývalá největší hlasovací mašinérie od vzniku ČR, kterou spříznění novináři vynášeli do neoliberálních nebes. Od teď se budou s každým zákonem počítat duše a žádná z nich nebude mrtvá. Nestálou výměru půdy pro pěstování Nečasova spolku si vychutnají zbytkoví véčkaři a ve svých ambicích zhrzení exposlanci ODS. Václavem Klausem založené strany, rovněž čelící štěpení a v dosavadní pravicové dominanci ohrožované nástupem TOP 09. Stvořené zase ministrem financí Miroslavem Kalouskem, mozkem kabinetu a zajisté nepřekvapivě též partajním zběhem.

Že nastíněným marasmem neobyčejně trpí celé Česko, netřeba zdůrazňovat. Drtivou většinu občanstva vábí siréna předčasného volebního klání. Jedno řádné, do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu, přijde s podzimem. Pravděpodobně dál ztíží chatrné postavení nečasovců, odhodlaných však dát svou kůži co nejdráž.

Zkusíme-li odhadnout délku jejich zbývajícího odporu, vychází nám krom jiného důležitá podmínka. Trefně ji kdysi vystihl jasnozřivý Karel Kryl, když zpíval „farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky“. Zemi valem zadlužující kabinet opakuje mantru o šetření, přičemž chystá takzvané církevní restituce. Jde o kupu miliard z veřejných rozpočtů, tudíž mluvčí katolického kléru neváhá v televizi vystupovat za bezradnou ministryni kultury.

Právně pochybný projekt bude nejspíš dalším tunelem v zemi, odkud se nezměrné majetky vypařily kupónovou privatizací, falešnými výběrovými řízeními nebo nepotrestanými defraudacemi ministrů. Co dodat. Bůh s námi?


Článek vyšel 30. 4. ve slovenském deníku Pravda